Když ona je to taková z gruntu hodná ženská. Moje tchyně.
Mám hodnou tchyni. Opravdu, nemyslím to jako ironii. Je vstřícná, obětavá, nic jí pro nás není zatěžko. Naše dvě děti, svá vnoučata, miluje nade vše a doslova by se pro ně rozkrájela. Když před rokem nastoupila do důchodu, začala mi docela intenzivně pomáhat, což jsem uvítala. Chodím do práce na plný úvazek, občas je potřeba zůstat déle a babička je ochotná kdykoli operativně „nastoupit“.
Co by za to jiné ženy daly. Asi si říkáte, na co si stěžuji. Hned vám to vysvětlím.
Babiččinu pomoc samozřejmě vřele vítám a jsem jí za ni vděčná. A taky jí to dávám náležitě najevo, aby si nemyslela, že si toho, co pro nás dělá, nevážím. Problém je ale právě v tom „co pro nás dělá“. Ona toho totiž dělá až moc. I věci, o které nestojím a vysloveně jí říkám, aby se v nich neangažovala.
Zpočátku tento problém nebyl. Když bylo potřeba děti pohlídat, brala si je vždycky k sobě domů. Bydlí kousek od nás, není to problém. Jenže v říjnu šel do důchodu její manžel, který není dědečkem našich dětí (brali se před čtyřmi roky) a abych pravdu řekla, on děti vůbec nemusí. Sám je bezdětný a asi mu nikdy nechyběly. V podstatě ho vůbec nezajímají, když jsme všichni společně, tak je povětšinou ignoruje, maximálně dává najevo, že ho obtěžuje jejich hlučnost při hře.
Když tedy nastoupil „dědeček“ do důchodu a začal se více zdržovat doma, přesídlila tchyně v době hlídání k nám. A tehdy začaly ty problémy. Hlídá totiž poměrně často, někdy i dva týdny v kuse, když některé z dětí onemocní. A jelikož u nás tráví hodně času, začala se tam cítit jako doma.
Začalo to nenápadně. Nejdřív mi jen vyžehlila usušené prádlo, případně hodila do pračky várku. Později se její pomoc začala nebezpečně rozšiřovat. Bohužel, nechtěla jsem vypadat nevděčně a nechala to pravděpodobně dojít 
příliš daleko. A teď nevím, jak z toho ven.
Babička mi v podstatě pečuje a organizuje celou domácnost. Myje okna, povléká postele, pravidelně uklízí, vaří, peče buchty a bábovky, vyběhne nakoupit chybějící věci ve spíži jako cukr, mouku, koření, drogerie… Chodí k nám už jako domů i v době, kdy není třeba děti hlídat. Zaběhne třeba dopoledne, uklidí, vysaje, utře prach, vyklidí myčku, vyžehlí prádlo… Já pak přijdu domů a čeká mne dokonale uklizený byt, uvařená večeře na sporáku a na stole čerstvě upečený moučník.
Na jednu stranu je to velmi milé a pohodlné. Navíc babička to dělá evidentně s potěšením, patrně je ráda, že je ještě platná a důvodem možná je i její manžel, který je od doby, co je v důchodu, čím dál nerudnější. Možná s ním nechce trávit celé dny.
Jak jsem řekla, její pomoc je v jistém ohledu velmi milá, nikdy mi ani slovíčkem nic nevyčte, nemá připomínky k nepořádku či k čemukoli jinému. Má mne ráda i já ji. Jenže si pomalu začínám připadat, že moje domácnost není moje. Možná se rouhám, mám vlastně neplacenou a spolehlivou pomocnici v domácnosti. Ale mně se to začíná čím dál víc zajídat.
Už jsem babičce i řekla, aby tohle všechno nedělala, že se o svou domácnost starám ráda a ona mi to potěšení vlastně bere. Nepochopila to. Jen mávla rukou a zkonstatovala, že dokud má dost síly, je ráda, že může být platná a že si dobře pamatuje, jak byla kdysi uštvaná jako závodní kobyla.
Nechci ji ranit, ani ztratit, byla bych velmi nerada, kdyby se cítila odstrčená, zneuznaná, nepotřebná. Ráda bych jí dala nějak najevo, že si její pomoci vážím, ale ať trochu ubere plyn. Jenže všechny mé pokusy zatím selhaly. Manžel mi v tomhle nepomůže, jemu situace náramně vyhovuje a nechápe, na co si vlastně stěžuji.
Nevíte, jak na ni? Nějak taktně, ohleduplně?
26.4.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Když ona je to taková z gruntu hodná ženská. Moje tchyně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dobrý den, určitě si o tom zkuste znova promluvit, jasně stanovit hranice. Samozřejmě tak, aby tchýně nebyla uražená, ale aby to pochopila. Nemusí být pravda, že jí to časem přejde až děti odrostou a podobně. Sama to mám doma. Babička byla zvyklá k nám chodit, když jsme byli malí, jenže pak se nějak prošvihnul ten okamžik, kdy už to nebylo nutné a měli jsme se o sebe postarat sami. Teď už je ten okamžik dávno pryč, babička je zvyknutá k nám chodit i několikrát za den. Nic jí nemůžeme říct, protože si to hodně bere k srdci a když k nám chodila tolik let, teď už je pozdě. Samozřejmě, že pomoc se hodí, ale tohle je už příliš. Někdy bych chtěla své soukromí, svůj prostor. Určitě si promluvit a stanovit nějaká pravidla, ať to u vás nedopadne podobně. Jestli chcete, ozvěte se mi do vzkazů a můžu vám ještě napsat své zkušenosti. Držím palce, mějte se 
.gif)
No comment.
YXH: Jsem ted taky babicka a tchyne, ale hlidam jenom kdyz deti chteji a pomuzu kdyz potrebujou. Po mych vlastnich zkusenostech. Na rovinu jsme jim rekli, ze se jim do zivota plest nebudeme, ale kdykoliv budou potrebovat, udelame co bude v nasich silach. Vim ze zvladnuti domacnosti neni legrace, vubec kdyz jsou mrnata, ale zase na druhou stranu to je pro mladou rodinu dulezite aby se stmelila a aby si dokazali, ze vsechno zvladnou kdyz spoji sily.
Ale je stejne dulezit, aby vedeli, ze kdyz pomoc potrebuji, tak se maji kam obratit.
U nas podobna situace. Babicce pozvolna dojdou sily, deti odrostou a vsechno se uklidni. Bud rada, ze ti to nevycita a ze vas nediriguje jak a co mate delat. A co jste meli udelat. Ja ze zacatku byla doma tak jsem mela naklizeno a uvareno. Prisla babicka a zacala nanovo s uklidem, jako kdybych pred chvilkou neuklizela. To mne zralo nejvic. Proste jsem to neudelala dost dobre. A to nebyla tchyne, ale vlastni maminka.
Zkusili jste ji treba poslat s dedou na dovolenou? Treba aspon na tyden, pak by prisla na to, ze to zvladas i bez ni. Mozna ze by to pomohlo.
majucha: No- dnešní tchýně (já tedy jsem jen stínová...),myslím tyhle věci taky znají a používají....
.gif)
Pentlička: 
Kadla: jen aby 
. Napochoduje před snachu s robertkem v ruce a výčitkou cože to proboha našla
já jsem takovou pomoc nezažila, tak to nemůžu soudit, mně nepomáhal nikdo. 
Ale když byly děti malé, tak bych byla ráda, kdyby mi někdo pomohl a já měla chvilku pro sebe.
Tak přesně takovouhle tchýni měla kamarádka - tedy ona ji ještě má, ale teď už jsou děti velké a tchýni téměř 80. Ale měla i tchána, který si hrál s dětmi, zatímco ona uklízela, pekla a vařila. A i jinak byla šíleně schopná, s vnoučaty malovala, vystřihovala, lepila, četla jim pohádky, chodila s nimi ven a starat se kamarádce o domácnost stihla při tom všem. A to ještě měla naklizeno doma. A ještě přečetla každou dobrou knížku a na víkend jim vařila obědy, aby mohli jet na výlet a jídlo si jen ohřát. Kamarádce to taky vadilo, ale babičku potřebovala na hlídání dětí a i když jí miliónkrát řekla, že tak moc se starat nemusí ( i se kvůli tomu chytly a tchýně se urazila), nakonec se s tím smířila. Smiř se s tím taky, za 20 let už babička nebude moct a pomine to tudíž samo od sebe.
mam-ča: Kadla: 
Kadla: Co "robertka" nebo pouta, ale občas by tam Šárka mohla zapomenout živého nahatého milence. (Nějakej kamarád by jí tu službičku jistě prokázal).
Nebo ten vymazlenej manžílek by tam moh nechat nafukovací Andulu...
Věřím, že by pak už tchýně do ložnice ani nepáchla. 
.jpg)
Pokud jde o to převlékání povlečení, já bych párkrát opomněla v posteli pod dekou robertka nebo pouta, myslím, že by babičku pomyšlení na převlékání postelí přešlo
.jpeg)
To by mě zajímalo, proč si ta paní (tchyně) toho chlapa vůbec vzala? Co ji k tomu vedlo
Na jednu stranu Šárku chápu, taky jsem byla mladá. Dneska bych takovou moc ocenila, ale nikdo mi pomáhat nechce. A dopředu vím,že až já budu tchyně,nebudu pomáhat, teda ne v takovémhle rozsahu. Ještě tak pohlídat děti a dost.
Když ono je to těžké. Kdyby tchyně přišla JEN pohlídat děti a měla pro ně od Šárky navařeno, po obědě by neumyla nádobí,všechno by nechala tak, tak by si tady možná Šárka stěžovala,že ji tchyně pohlídá děti,ale jinak nehne prstem.
No, jestli babča opravdu celé dny tancuje jen kolem mladých, jejich domácnosti a vnoučat, vlastní domácnosti si nehledí, protože je unavená, jak uklízela jinde, s manželem se moc nebaví, protože pořád má fofr, že musí "k mladým", doma není navařeno, ale pro mladé ano, a nechce třeba ani jet na výlet nebo jít na procházku, nebo cokoli jiného, s odvoláním na to, že cosi "musí" u mladých - to by musel mít manžel svatozář, aby nebyl nerudnej. A to i tehdy, kdyby šlo o jeho vlastní vnoučata.
.jpg)
Pro toho, kdo tuhle pomoc nezažil to zní lákavě - přijít domů a mít navařeno,uklizeno ... ale já jsem zažila a dalo mi velkou práci tchýni vymluvit, že si svoje věci dělám rada sama . Je to obrovský a nepříjemný zásah do soukromí .... mám dvě zaměstnání, kolikrát jsem nestíhala - a přesto mi vadilo, když mi tchýně žehlila mé spodní prádlo Navíc se pak stane, že je očekávána vděčnost, přijdou výčitky.....prostě tahle denodenní forma pomoci - NE.
Snad je tvá tchýně rozumná a když ji řekneš, že tě její pomoc netěší, že ti stačí to hlídání dětí, tak to snad pochopí. Držím pěsti.
