Dvojdomek s tchánovci. Máme do toho jít?
Před rokem jsme se s manželem vzali, je nám 27 a 32 let. V dohledné době plánujeme rodinu, chtěli bychom alespoň dvě děti. Vlastně se už o miminko pokoušíme, necháváme tomu volný průběh a uvidíme, kdy se zadaří. Bydlíme v obecním nájemním bytě.
Samozřejmě, že uvažujeme o pořízení něčeho vlastního, ale máme strach uvázat si na krk hypotéku. Zatím tedy šetříme, založili jsme si stavební spoření a za pár let uvidíme.
Teď nám ale přišli manželovi rodiče nabídnout možnost vlastního bydlení. Oba mají pár let do důchodu a chtějí se na stáří zajistit. Vlastně to tak plánovali, že si uspoří dostatek prostředků, prodají čtyřpokojový byt a chalupu a postaví si rodinný dům. Teď jim navíc spadlo do klína poměrně velké dědictví po tchánově mamince, takže jsou na stavbu připraveni, dokonce už mají vyhlédnutý i pozemek.
A protože vědí, že i my máme do budoucna plán postavit si něco vlastního, přišli s velmi lákavou nabídkou. Pokud bychom souhlasili, nechali by na pozemku postavit dvojdomek s tím, že jednu půlku by obývali oni, druhou my. Peněz mají dost, vše by financovali sami, my bychom si pouze zařídili naši část domu nábytkem. Můj manžel je jejich jediný syn, jak řekli, moc rádi by toto pro něj a jeho rodinu udělali. Navíc mají představu, že si vzájemně vypomůžeme: Oni nám s našimi budoucími dětmi, až budou v důchodu, a my je pak později obstaráme ve stáří.
Zní to hodně lákavě. Získali bychom tak v podstatě vlastní bydlení v novém domku se zahradou a ve velmi příjemné lokalitě, která se nachází na předměstí našeho většího města, kde všichni žijeme. Je zde nádherný klid, do lesa doslova pár kroků a zároveň výborná dostupnost do práce i do škol a školek či k lékaři – autem nebo hromadnou dopravou.
Manžel je z návrhu a nabídky svých rodičů nadšený, já v podstatě také. Přesto mi ale úplně dobře na duši není. Mám totiž obavu, jak bude naše společné soužití ve dvojdomku na společném pozemku vypadat. Tchán je docela v pohodě, ale tchyně je tak trochu metrnice. Ne, že by byla nějak zlá, to v žádném případě, ale na můj vkus je příliš energická, řekla bych hyperaktivní.
Pořád musí něco dělat, nevydrží chviličku sedět, a když jsme společně s nimi na chalupě, je to pro mne docela 
očistec. Tchyně kmitá v kuchyni, na zahradě, vyváří jako o život a neustále mne honí, abych se zapojila. Jakmile si na chvíli sednu nebo se chci jít jen tak projít do lesa, je z toho celá nervózní a okamžitě pro mne má přichystané nějaké úkoly. Umýt nádobí, vyplít záhony, vytřít… Když jsme s nimi pohromadě, necítím se prostě svobodně a mám pocit, že ji musím poslouchat. Připadám si jako malá holka.
A teď bychom tak měli žít trvale všichni pohromadě, což mne docela děsí. Přitom na druhou stranu velmi oceňuji všechny výhody, které by takové soužití přinášelo. Tchyně jde do důchodu za tři roky, měla bych tím pádem vyřešené případné hlídání dětí. Stavba domu by nás prakticky nic nestála a bydleli bychom ve svém. Děti by vyrůstaly ve zdravém prostředí obklopené širší rodinou. To všechno je moc pěkné a lákavé. Přesto mnou zmítají určité pochybnosti a obavy.
Co myslíte, je takové soužití možné? Dají se nastavit taková pravidla, aby byly obě strany spokojené? Vzhledem k organizační povaze mé tchyně mám opravdu strach, abych si na sebe neupletla pořádný bič. To bych pak měla všechny ty výhody, které si uvědomuji, hodně draze vykoupené. Šly byste do toho na mém místě?
1.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 97 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojdomek s tchánovci. Máme do toho jít?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dvojdomek bych nestavela asi s nikym - rodice moji ani muze a ani muj bracha a jeho zena se kterymi skvele vychazime a mame se moc radi. Prave proto, ze bych chtela abchom se meli radi a nemeli mezi sebou nejakou zlobu a zbytecne problemy. Muzete si postavit ve stejnem mestecku na druhem koci ulice. Je to hodne blizko, ale uz je tam nejaka vzdalenost k prekonani..
.gif)
Tak nevím,ale asi není co ztratit.Jestliže se tchán zakouká do dvacítky a začne pálit mosty tak si akorát vezmete s sebou to vybavení které si pořídite když domek bude hotový.Jo,horší když se zakouká do dvacítky manžel.......... to by bylo zlé,moc zlé!Ale když dvojdomek ,tak jeďině dva oddělené vchody!!
ne do toho bych nešla...máme podkroví na statku,tcháni bydlí dole...ač spolu jakž takž vycházíme,už bych do toho NIKDY nešla.radši panelák,ale sami s mužem a dětmi.
Lujza: ale rodinu mají i ti, kteří u rodičů nebydlí. Moje kamarádka se taky nechala přesvědčit, že u tchánovců bude všechno super. Mají sice oddělené bytové jednotky, ale pořád je to stejný dům a soukromí tak úplně nemají, jejich dům to není. Ona tam není šťastná a strašně ráda by se odstěhovala, ale její partner se prostě odstěhovat odmítá, protože by jinde museli platit hypotéku nebo nájem. Takže si mysllím, že jak se jednou sestěhují s rodiči, těžkou už pak budou odcházet. Navíc jak už tady někdo psal, jestli si třeba v padesáti manžel najde mladou holku, manželka může jít s pláčem pod most, protože nebude mít nic než holý zadek.
v dnešní době bych do toho šla i přesto, že to znamená žít s tchýní. Kdo Vám postaví domek zadarmo. Pokud to odmítnete, tak co Vám zbývá. Stále šetřit a šetřit, pak si možná něco pořídit, pak možná dítě, protože na mateřské se toho moc neušetří a hypotéky jsou vysoké. Je pravda, že to bydlení je vykoupené bydlením vedle tchýně, ale i přesto bych to riskla. Má to i své výhody, např. hlídání dětí, což je moc velká pomoc. Když já jsem měla kdysi děti malé a stále nemocné, jak já bych vítala mít nablízku babičku. Navíc si ušetříte peníze a nemusíte 20 let splácet hypotéku a být pořád napjatí, zda budete mít práci a peníze na splátky. Co by za to daly jiné rodiny, kdyby dostali takovou nabídku jako vy.
Jsem asi starší ,než ti tví tchánovci 
ale radila bych ti aby jste do toho nešli .....
ax: Celou situaci si posoudila naprosto komplexně. Hlavně aby si to mladá děvčata přečetla. Mám takový dojem, že koukají na svět růžovými brýlemi. Jistě je to úměrné jejich věku, ale finanční gramotnost je dnes nutností. Víra ve velkou lásku bez překážek je také hezké předsevzetí. Zkušenější, někdy na základě vlasntích chyb vědí, mladí se budoiu chybami uči. Tak to fungovalo vždy, ale možná se lépe daly nahradit finanční i lidské ztráty.
ax: Souhlasím s tebou, že pokud budou manželovi rodiče vše financovat, nic na Hanku psát nemusí, ale ona by na to měla být připravedna, že tedy nebydlí "ve svém" ale "v manželově", nepodílet se tam na žádných budovacích pracech a hlavně do ničeho neinvestovat žádné peníze. Když nakoupí například kachličky do koupelny, ty si po rozvodu nebo i kdyby se s manželem odstěhovali spolu, už nevezme, zůstanou v domě. A od všeho si schovávat dokumentaci, faktury atd. To už tu také bylo několikrát, manžel padesátník se zakouká od dvacítky, začne pálit mosty a jde bezhlavě za svým štěstím a manželka se pak nestačí divit, čeho je schopen.
Co je to "dvojdomek"? Dvoupatrový dům s jedním společným vchodem nebo dva samostatné domky, oddělené plotem, přilepené k sobě jednou zdí?
Ale osobně bych nešla asi ani do jednoho...
Pokud máš k tchýni výhrady už teď... Až budete bydlet společně, předpokládám, že její jedinou starostí bude pozorovat, co (ne)děláte, cos jejímu synáčkovi uvařila k večeři a jednou taky, jak vychováváš svoje děti.
Do společného bydlení bych dobrovolně nešla ani se svými rodiči a to jsou úžasní a mám je moc ráda, ale vím, že by měli pořád sklony mě poučovat a kontrolovat.
K tomu, zda by měla být část domu napsaná i na Hanku. Asi se mnou nebudete moc souhlasit, ale myslím, že neměla (pokud by vše zafinancovali rodiče manžela). Jako rodič bych se také snažila zaopatřit svoje dítě a nechtěla bych, aby o majetek jednou přišlo. Pokud se budou na stavbě finančně podílet i mladí, ať je Hance připsána poměrná část. Pokud si mladí budou platit jen nábytek a vnitřní vybavení, ať si jednou v případě rozvodu rozdělí jen nábytek.
a nutno ještě dodat, že společné bydlení bych nechtěla ani s mojí mamkou - prostě svoje soukromí mám opravdu ráda
ani omylem 
tchýni mám sice fajn ženskou, ale bydlet společně bych nechtěla ani s ní, natož s tchánem - byl by to očistec pro OBĚ strany 
No,ať už si zvolíte to nebo něco jiného,tak jednoho dne budete litovat,že jste to zvolili...Vše v životě se mění,co je dnes dobré,tak za pár let bude blbé...Asi tak.
NIKDY!!!!!
.jpg)
caira: Renee: 
Do společného bydlení bych v životě nešla, ani s mými, ani s jeho rodiči. Nikdy nebudete mít vlastní svobodu. Ponechám stranou možnost rozhádání se s rodiči, ale je tu i riziko, že se jednou nedejbože rozvedete a ty nebudeš mít nárok absolutně na nic.
