Babička preferuje pouze první vnouče
Jsem trochu rozpačitá a přiznám se, že i částečně naštvaná na svou tchyni. Dělá totiž velké rozdíly mezi dítětem své dcery a tím naším, které je od jejího syna. Nechápu to a nerozumím tomu.
Od počátku jsem si s tchyní docela rozuměla. V některých názorech je sice trochu svérázná, ale kdo není, že? Brala jsem ji takovou, jaká je, a snažila se, abychom spolu dobře vycházely. Když se její dceři narodila holčička a já viděla, jak láskyplná a obětavá babička se z ní stala, dokonce jsem ji i obdivovala.
Nic jí nebylo pro tu malou zatěžko. Mohla se pro ni doslova rozkrájet, vysloveně si říkala o hlídání a vnučku si k sobě s tchánem brali často na celé víkendy hned poté, co přestala být kojená. Neustále jí něco kupují, doslova se v ní vidí. Teď v létě ji berou na dovolenou k moři a o ničem jiném nemluví, než jak se těší.
Když jsem otěhotněla já, těšila jsem se, že bude mít i naše dítě tak prima babičku. Já už maminku bohužel nemám, táta se znovu oženil a má novou rodinu, naše styky jsou poměrně vlažné.
Narodil se nám chlapeček. Byla jsem pyšná a šťastná, asi jako každá matka, a těšila se, že stejnou radost, jakou máme my, novopečení rodiče, bude mít i babička. Jenže ta mne svým přístupem velmi nemile překvapila. Nechápu to.
Na miminko se přišla podívat až po dvou týdnech, co jsem byla doma z porodnice, přinesla nějaké dupačky a ovoce, chvilku si ho pochovala, rychle vypila kafe a pospíchala hlídat malou Veroniku. Tehdy mne to sice zarazilo, ale nepřikládala jsem tomu nějaký větší význam. Říkala jsem si, že se to časem poddá.
Ale nestalo se tak. Dnes jsou našemu synovi dva roky (jeho sestřenici čtyři) a stále je u babičky na vedlejší koleji. Nechci, aby nám hlídala celé víkendy, ani aby ho zahrnovala dárky, vůbec ne. Já bych byla ráda, kdyby se k němu chovala stejně jako ke své vnučce. Láskyplně, vstřícně, obětavě, jako správná babička.
Ona však dělá mezi dětmi evidentní rozdíly, našeho Tobíka bere spíš jakoby z povinnosti. Veškerou energii a lásku vkládá do vnučky, kterou bezmezně miluje. Tobiáše si všímá jen velmi sporadicky, vysvětluje to tím, že je ještě malý, že až vyroste… Je mi z toho úzko, mluvila jsem o tom s manželem a oba společně jsme si s babičkou promluvili, ale ta vůbec nepochopila, o co nám jde. Prý máme přestat žárlit, má ráda obě děti stejně, ale Verunka je její miláček a s tím nic neudělá.
Vlastně nám přímo řekla, ať nepočítáme s tím, že by stejnou měrou lásky dokázala zahrnout i své druhé vnouče.
Je mi z toho smutno, především kvůli malému. Zatím z toho nemá rozum, ale brzy přijde doba, kdy sám uvidí a pocítí, jaké rozdíly babička mezi ním a jeho sestřenicí dělá. Bojím se, aby z toho nebyl zraněný a zmatený.
Manžel taky neví, co s tím. Promluvil si se svým tátou, který je ale, co se týká malých dětí, úplný mimoň, jemu ti prckové nic neříkají, s tak malými dětmi se nedokáže porovnat. Takže ho otec jen odbyl nějakými obecnými řečmi a dal najevo, že se tím nechce vůbec zabývat.
Uvědomuji si, jak strašně moc mi teď chybí moje maminka. Vím, že ona by byla pro své vnouče tou nejlepší babičkou, a mrzí mne, že nás syn ji nikdy nepozná. Zemřela na rakovinu před třinácti lety.
Myslíte, že je ještě šance, aby se tchyně začala chovat jako správná babička i k našemu synovi? Co bych pro to mohla udělat? Nechci v rodině vrážet nějaké klíny, spíš bych chtěla nějak zapůsobit na babičku, aby si uvědomila, že svým přístupem našemu synovi ubližuje. Ale jak jsem psala, rozhovory na toto téma skončily jejím absolutním nepochopením a neochotou se na toto téma bavit.
20.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička preferuje pouze první vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.caira: promiň ale to cos napsala je kravina. vnučka od dcery je přece úplně stejně její jako vnouče od syna, dcera si dítě pořídila se zetěm (cizím člověkem) a syn si dítě pořídil se snachou (cizím člověkem) takže je to vždycky kombinace 50:50 vlastních a cizích genů
ani u dětí od dcery není 100% jisté, že jsou její krev, pokud dcera například nemohla mít děti a použila darovaná vajíčka (a babička o tom nemusí vůbec vědět), tak vnučka není vůbec její a milá babička v podstatě zbožňuje kukaččí vnouče...
Ahoj všichni.Tento příběh je jak přes kopírák s mojí tchýní.Proto věste,že lepší to nikdy nebude.Trápení vás ještě čeká.Ale dobrá zpráva je,že přežít se to dá.Člověk na konec nechá věci plynout,ikdyž upřímě štvát vás to bude i po 20 letech.Já to své tchýni nikdy neodpustila.Dobré je minimalizovat návštěvy tak,aby tam byly děti společně.když to děti nevidí tolik je to nebolí.Upřímě já se nazlobila hodně a nepomohlo to.Zkuste se obrnit trpělivostí.Ony jí to děti až budou větší vrátí sami.Ona nemá zájem teď ony ho nebudou mít pak až budou velké.Věřte mi u nás to tak je.A já zastávám názor že zpět od dětí člověk může dostat jen to co do nich vložil.Lásku oplácí láskou a netečnost netečností,lhostejnost lhostejností.a je to tak správně.Nic jinačího si takový lidé nezaslouží.
Přeji pěkný den
Asi se Vám to nebude líbit.
Rozdíly tu jsou. To, co můžete podnikat se dítětem ve 4 nemůžete ve 2. Ještě tu může být rozdíl v tom, co umí Váš syn a jeho sestřenka. Taky je to kluk. Lakovat nehty a hrát si na princezny můžete jen s holčičkou...
Tvrdí, že má Tobíka ráda, nejspíš i má. Ale verču nejspíš miluje.
Myslíte, že tím, že na ni zatlačíte to bude lepší? Nebude. Bude to ještě horší. Jestli to bude cítit? Určitě. Vždyť o tom musít mluvit i před ním... Nemůžete prostě říct, neměj a nebo měj ji ráda...
Je to špatné, když rodiče nebo prarodiče dělají rozdíly mezi dětmi, vnoučaty, ale stává se to hodně často. Tu nepreferovanou stranu to mrzí a nese si to často celý život.
Pokud se babička bude chovat k oběma dětem, když u ní budou pohromadě, zhruba stejně, tak by ti nakonec až takový problém být neměl. A jestli tvrdí, že má ráda i Tobíka, tak snad má tolik soudnosti, že bude.
Sama jsem vyrostla v rodině, kde babička od otce preferovala jenom děti svých dvou mladších dcer, nás -mne a sourozence - a naši sestřenici od své starší dcery téměř ignorovala. Já a moji sourozenci jsme se s tím smířili celkem snadno, měli jsme ještě druhou babičku a dědu, ale chudák sestřenice, kterou měl strejda až po padesátce a už měl v té době vlastní vnoučata, už jinou babičku s dědou neměla. Ta to nesla asi nejhůř. Ale na druhou stranu moje matka sama vyjmenovala preferenci svých vnoučat a na prvním místě je moje dcera, pak následuje syn od mé sestry, pak můj syn a dcera od mého bratra na stejné úrovni a dcera od sestry je až úplně poslední - jenže ono je to opravdu dané charakterem vnoučat, moje dcera je miláček a sluníčko usměvavé, každému pomáhá, kdežto ta moje neoblíbená neteř je parchant rozmazlený a uječený. Matka se sice snaží svou přízeň a zájem dělit spravedlivě, ale mezi čtyřma očima mi prostě řekně, že má té mé neteře mnohdy plné zuby.
Nino,babička své chování nezmění.
Zkusila bych se dát dohromady se švagrovou a najít společnou řeč.Děti by se skamarádily a můžete společně podnikat spoustu věcí.
jelítko: to nemusí být pravidlo. moje tchýně mě taky nijak zvlášť neoblibuje, ale naše děti miluje...
Nevím,jestli se dá láska přesně dělit!Někdy zkrátka má člověk víc rád toho,nekdy onoho...Já jsem a doufám ještě dlouho budu,jeb "stínová" babka,dvě vnučky 10 a 1,5 roku vídám velmi zřídka a rozhodně nejsem nadšená,kdybych je měla mít na hrbu denně-úplně mi stačí ,jak jsem psala,několikrát za rok chvíli je vidět a dost.A jestliže budu mít vlastní,tak to bude to samé,nemám už a ani jsem nikdy neměla moc náladu na malé děti.To už tak máme v rodu...
U nas to je obracene, mamka ma radsi mladsi dceru, nez nasi starsi. Moc mne to mrzi, ale neda se s tim nic delat. Holky jsou uz dospele, ale citi to obe. Mladsi dceru to mrzi taky, ze babicka je na starsi "odmerena" a vecne ji neco vycita.
Moje tchýně nikdy moje děti neuznávala, nikdy dárky od nich nedostávali a přežili to. Je pravda, že se s nimi ani nestýkají. Vynahrazují jim to mí zlatí rodiče a dostali jsme se až do fáze, že 14 -letá dcera se chce přejmenovat po mých rodičích, táta totiž totálně selhal. Jen musím zjistit, zda to lze:-))
magda28: ty snad popisuješ mého otce
No zřejmě nemá ráda tebe, tudíž nebude mít tolik ráda ani tvoje dítě. Aspoň mi to tak připadá.
Ahojky, myslím, že tvůj pohled na situaci je příliš "citlivý". Verunka je první vnouče a prostě to už tak je, že první vnouček či vnučka jsou ty "nej", ale určitě to neznamená, že Tobík je nemilovaný píšeš, jak mu přístup ubližuje a jak je ti ho líto, ale někdy si tyto city zbytečně vsugerujeme a pak s od nich nemůžeme odprostit. Tobík je určitě v pohodě, když z něj vychováš pohodového a slušného kluka, bude jistě oblíbený nejen u prarodičů a co takhle vytvořit z Verunky a Tobíka "nerozlučnou" dvojku? Však jsou od sebe 2 roky...to není mnoho, můžou si společně hrát a jak uvidí babi hezký vztah Verunky s Tobíkem, bude je zhrnovat láskou oba bez rozdílu. Držím palce
Ačkoliv se na této diskuzi většinou píše jak to mají babičky vyrovnané a milují svá vnoučata stejně, nezdá se mi to. Babička i takový názor může mít, ale děti /dětí/ to mohou cítit úplně jinak. U nás tento problém vznikl již v mém dětsví a automaticky se přenesl na děti. Prostě moje mamka má raději sestru a nyní její děti. Zpočátku mi to mrzelo. Dnes již to beru jako věc přes kterou vlak nejede. K lásce nedonutíš ani hrozbou ani prosbou. Hledat důvody proč je to tak nemá cenu. Škoda času o přízni přemýšlet.