O drobné službičce mluví půl dne, jakoby věnovala milión
Jsem vdaná, máme skoro tříletou holčičku a bydlíme sami ve svém bytě. Tchyně je docela fajn ženská, netykáme si, ale vycházíme spolu bez větších problémů a jedna druhé se do života nemícháme. Vypadá to jako pohoda, ale i tak mě přivádí do rozpaků jedna věc. Občas mi s něčím pomůže. Jsou to vcelku drobnosti a nedělá to bez mého vědomí, ale když se tak stane, pokaždé o tom mluví ještě polovinu dne. Nejprve jsem si myslela, že očekává moji vděčnost. Sice jsem pokaždé normálně poděkovala, ale třeba se jí to zdálo málo. Tak jsem přidala, aby jí bylo jasné, že to neříkám jen tak ze slušnosti. Na to pokaždé jen mávne rukou, jakože za to přece není třeba děkovat a že to dělá ráda a ráda mi pomůže – a už jí ta litanie o tom, jak ráda a nezištně pomáhá vydrží až do večera.
Jsem ráda, když mi třeba umyje nádobí (jo, fakt nemáme myčku), protože potom máme víc času na malou a můžeme jít třeba všechny ven nebo dělat něco jiného a není třeba čekat, až mám hotovo všechno potřebné. Na druhou stranu mě tím uvádí do velkých rozpaků a čím víc o tom mluví, tím je to horší. Připadám si, jako kdybych přijímala dar bůhvíjaké hodnoty a cítila tak obrovský závazek nebo vděčnost. Zkoušela jsem i odmítnout, ale to bylo totéž. Martinko, vždyť to nic není, za deset minut to mám hotové, přece se tady na vás nebudu koukat se založenýma rukama, aspoň budu něco platná a vy budete mít o trochu práce méně, vždyť jsem taky měla děti a vím co to obnáší a jak i nějaká drobnost dokáže ulevit... atd. Připadá mi však hloupé, abych ji kvůli tomu přestala pouštět domů nebo nějak přetrhala styky.
Jsem už přesvědčená, že to nedělá se zlým úmyslem nebo aby mi dala najevo, že jsem neschopná, dokonce jí věřím, že jí nejde ani o žádnou vděčnost. Přesto zrovna včera se během odpoledne snad desetkrát vrátila k tomu, že nám ustlala postele. Jen tak mimochodem, prý nic to nebylo, vlastně je ani nestlala, jen trochu uhladila přehozeno deky a taky vyrovnala prostěradlo, naklepala polštáře, srovnala malé polštářky... a vlastně to nestojí ani za řeč, protože to měla hotové za pár sekund, a abych se nebála, že by nám lezla do postelí, to jen jak šla okolo, protože to by si nedovolila, aby nám třeba provětrávala duchny, jak bývalo kdysi zvykem ... a v podobném tónu pokračovala pořád dál. Moje několikeré poděkování klasicky odmítla, že to nestojí za řeč. Předtím asi hodinu mluvila o tom, že mi zamíchala polévku. Až do večera jsem z toho měla špatný pocit, jako bych přijala nějakou obrovskou službu nebo milost, a cítím se jakoby ponížená.
Nechci teď poradit, jak se zbavit tchyně, ale spíš co mám udělat, abych neměla ty nepříjemné pocity. Za každou pomoc jsem ráda, ona je fajn, ale tohle mě ubíjí, i když vím, že to nemyslí zle. Jestli s tím máte někdo zkušenosti, poraďte mi jak ji zastavit, ale přitom jí neublížit nebo jak se nad její vyprávění, co pro nás udělala, povznést.
2.11.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 29 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - O drobné službičce mluví půl dne, jakoby věnovala milión
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mnoho lidí je rádo, když jsou chváleni, potřební, důležití... proto se o tom mluví.
Když bys zašla mezi lidi, kterým se tchýně svěřuje, jak u Vás pomáhá, měla bys odvahu veřejně ji pochválit za to, že myje nádobí, stele Vaše postele atd.?
Asi ne, že? Tak to říká ona.
Když jí poprosíš o konkrétní činnost, bude mluvit o ní. Takto si sama hledá práci, která není hotova.
Když ji svěřiš vnučku, půjde s ní na procházku a Ty si douklidíš. A ona bude povídat o vnučce.
Myslím, že to je o domluvě, tedy pokud ji nechceš úplně odehnat od Vás.
Řekla bych, že její vyprávění patří k ní. A co bude povídat, o tom rozhoduješ Ty, co jí dáš k dispozici.
Článek je nějak neúplný-píše se "ve svém" bytě,tak kde se tam ta tchýně bere? A kolik je jí let?? Je zdravá?? Nějak nechápu,že v dnešní době se ještě najde osoba zřejmě bez vzdělání a koníčků,která nežije svůj život,ale "chce pomáhat(nebo co?)" ??Mě by ani nenapadlo se cpát "mladým" do jejich domácnosti,něco tam bez dovolení dělat,nebo jim do něčeho kecat.Starám se jen o svoje,pomáhám jen po domluvě.Nejsem ,ačkoliv mám už celkem věk,ani babka,ani tchýně,ale i kdybych byla,tak nekecám a když už, tak dělám....
Cauky na me to dela dojem, ze ona to nedela ve zlem ...Podle me je sama doma a za den se toho moc nedeje asi je povidava tak mozna mluvi o tom samem stale dokola - ne pro vdecnost, ale spise si moc nema o cem povidat...Ja bych ji napr. doporucila Univerzitu tretiho veku nebo nejaky klub senioru vylety, pamatky, muzea, zajit si do kina na jogu, fotografovat, malovat, ale trosku mezi lidmi, aby mela zazitky nejake to dobrovolniceni at dela opravdu to co ji bavi...S kamoskama na kafe nebo nejake kurzy...Nekdo rad hackuje jiny zase leze po kopcich, dalsi pise jiny zase chodi po botanicke zahrade...Zkus ji nejak "nakopnout" a kdyz se s ni bavis tak na jine tema nez domaci prace...Uvidis, ze se promeni...Kazdy obcas potrebuje novy vzruch, inspiraci, zkouset neco noveho...
caira: 8:23 
Já bych to nekomentovala. Poděkovala bych jí, řekla, že je šikovná a pak bych ty její "kecy" neposlouchala.
.JPG)
Nevím jaký máte vztah - píšeš, že dobrý, ale tak nějak celkově... možná bych si někdy v klidu s ní sedla a probrala to.
Nejlíp, jak už po desáté bude opakovat že umyla nádobí... řekla bych, že jsem ráda, že mi pomohla, vážím si toho, ale jestli jí to nějak obtěžuje, případně ji to není příjemné, tak ať to příště nedělá. Snad ji to trkne.
Nemyslím ji setřít, ale v podstatě naznačit, třeba si ani není vědomá, že by to říkala, možná jen ujišťuje sama sebe, že je potřebná...
Sama jsem v situaci, kdy tchýně, ač bydlí kousek a do práce nechodí, nepomáhá, nehlídá a je to kolikrát těžké. Vím, že to není její povinnost, ale zase závidím těm, kteří mají dobré vztahy a tchýně jim pomáhají.
.jpeg)
catcat - 2.11.2011 11:29 - Já bych tu tchýňskou pomoc tak neodsuzovala. Já vím, že ještě horší než nevyžádaná rada, je nevyžádaná pomoc, ale jak já byla ráda, když mi tchyně vygruntovala, než jsem se vrátila z nemocnice,kde jsem byla skoro pět měsíců.
Vím, že to je trochu něco jiného, než stlát při běžné návštěvě, ale já si stejně myslím, že oni to dělají z dobré vůle, bez postranních úmyslů.
Možná, že já se taky chovám nevhodně, i když jako snacha. Nastoupím s kýblem a hadrem a umeju jim okna i přes jejich odpor, že si to udělají, ale je jim skoro 80 a lézt na štafle je podle mě pro ně už nebezpečné 
Třeba to taky vnímají, jako zasahování do soukromí.
Někdy jsme my lidi, zbytečně vztahovační a zaobíráme se blbinama, což zjistíme, až když je opravdu zle. 
Asi to nebude žádná senilní stařenka, tak jí řeknu na rovinu, ať o tom pořád nemluví a zavedu řeč na něco jiného.
Moje tchýně, když k nám přišla na návštěvu, tak lítala po bytě a zjišťovala, co máme kde nového a švagrová si klidně vlezla do ledničky, co by si dala k jídlu. Ale stačil jediný můj pohled a už to podruhé neudělala.
Linda - 2.11.2011 10:54
.jpg)
Když to nestojí za řeč, řekni prostě díky a dál to neřeš. Nechápu, co s tím máš za problém.
mě jakákoliv tchýně sáhnout na postel, je ze mne tchýňovrah
Nepíše se, kolik je paní tchyni let, vždyť to ještě nemusí být napůl senilní stařenka, aby se s ní zacházelo jak s dítětem. Možná se opravdu cítí osamělá a nevyužitá, jestli tedy nechodí do práce, ať už proto, že je v důchodu, nebo z jiných příčin. Nicméně nejjednodušší je, když je člověk s něčím nespokojen, tomu druhému to sdělit. Protože do hlavy si lidi nevidí, a když si věci vzájemně neřeknou, tak se to holt nedozvědí, že. Druhá varianta je tomu předcházet, tedy nenechávat tchyni volně korzovat po bytě, míchat polévky a stlát postele - což může být složité, pokud mladí sice bydlí v samostatném bytě, ale ve společném domě, který tchyni patří. To se pak omezení jakéhokoli druhu špatně prosazuje. No a třetí možnost je prostě "vypnout příjem" a nechat tchyni hovořit, automatizovaně přikyvovat a nestarat se o to, co říká. 
.jpg)
Jeste me napadlo, pokud je to skutecne jen a jen o potrebe pani tchyne byt uzitecná a tu uzitecnost si uzívá (jak psala Viv:o) neni jeste do stareho zeleza) tak toho vyuzij. Posli ji s prckem na procházku na celé odpoledne - ona bude porad mlit svoji jak je to fantasticky byt spolu venku, prcek bude porad mlit svoje - dokud clovek neodpovi tak deti opakuji svoji otazku jak kolovratek, to je jejich prirozenost. Mohli by si spolu pekne popovidat na cerstvem vzduchu, tchyne by byla nadsená jak je potrebná a domu by dorazily oba dva utahaní . To neni mysleno sarkasticky, jenom me napadlo jak doprat par hodin odpocinku pro tvoje usi.
No, ale ja mam pocit, ze Martine ta pomoc, ani pritomnost tchyne v domacnosti nevadi, takze tam fakt neni co resit. Martino, ja myslim, ze ma sama z toho tak velkou radost, ze je neco platna, ze o tom pak porad mluvi. Jako kdyz male dite vemes poprve v zivote na kolotoc (a pokud mu z toho nebude blbe a bude se mu to libit), tak to pro nej je zazitek a taky o tom bude porad mluvit. Mozna je to pro ni neco jako projev stesti. Myslim, ze jde spis o to, aby si se stala odolna vuci tem jejim recem a nevyvolavalo to v tobe potrebu na to reagovat. Mozna jsi byla zvykla z domova, ze ti rodice neco rikali porad dokola, abys jim dostatecne podekovala a ty mas z teto situace podobne pocity jako v detstvi, i kdyz ted je ucel druhe strany jiny nez si byla zvykla z domova. Nas mozek je pry vlastne v detstvi nejak "naprogramovanej" chovanim v rodine, jen sama muzes prijit na to proc ty pocity mas takove jake mas. Sama pises, ze tchyne to tak nemysli, je super, ze to vis a ze tak nevznika prostor pro nedorozumeni. Ona je proste jina a ma jiny zpusob komunikace nez ty. Vzdy, kdyz v tobe tohle bude vyvolavat nejake pocity provineni ci potreby znovu a znovu dekovat, zkus v ten okamzik myslet na to, ze ona to cele asi vnima jinak nez ty a nereagovat, popr. pak zavest rec nekam jinam (viz Sallie - bramboracka).
Na mě to dělá dojem, že chce být ještě užitečná a aby si toho všimli i ostatní, že ještě nepatří do starého železa a je ještě k užitku (což určitě je). Nemyslím, že by tě nějak cíleně chtěla deptat, jen chce mít pocit užitečnosti a aby to viděli ostatní, tak to zopakuje 50x, aby to náhodou nebylo přehlédnuto. Pokud ti tím neubližuje, nechala a bych ji at si mluví, ji to dělá radost, tobě to doma pomůže. Tak co.
