Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Snaží se mě převychovat na domácí puťku

Snaží se mě převychovat na domácí puťku

Asi jsem si pěkně zavařila a můžu si za to sama. Teď řeším, jestli mám ze svého vztahu nějak elegantně vycouvat, nebo mu dát ještě šanci. Budu ráda, když mi sdělíte svůj názor. Přistoupila jsem totiž na dočasné bydlení s budoucí tchyní a díky tomu najednou vidím věci, o nichž jsem předtím neměla ani tušení. Respektive tak trochu jsem ho měla, ale ve snu by mne nenapadlo, do jakých rozměrů může přerůst mateřská láska a bezmezná synovská oddanost.

Je mi dvaatřicet, přítelovi o čtyři roky víc. Seznámili jsme se před rokem a půl. Já jsem bydlela sama v pronajaté garsonce, přítel u svých rodičů ve čtyřpokojovém bytě. Oba jsme svobodní, bezdětní. První rok našeho vztahu se nesl ve znamení klasického chození, zábavy, výletů a jedné společné dovolené. Na všech těchto akcích se přítel jevil jako sebevědomý, aktivní muž, cítila jsem se vedle něj velmi dobře a skvěle jsme si rozuměli. Občas u mne přespal, párkrát zůstal celý víkend, ale to málokdy, většinou se už v neděli ráno chystal k odchodu na společný rodinný nedělní oběd.

Z těchto momentů plynulo mé mlhavé tušení, že něco není úplně v pořádku. Podezřelé mi připadalo, že dospělý chlap bydlí u rodičů i to, že když už u mne dvakrát do měsíce tráví víkend, tak minimálně jednou ho dobrovolně ukončí po sobotní noci a prchá do lůna rodičovské péče. Tomu, že když je u mne, se nijak neangažuje v chodu domácnosti, jsem nepřikládala význam, brala jsem to tak, že je u mne vlastně na návštěvě a beztak nebylo nic extra potřeba. Maximálně jsem uvařila něco k jídlu, ale většinou jsem někam vyráželi a vraceli se až večer.

Po roce chození jsme se dohodli, že bychom mohli bydlet spolu. Vlastně mne přítel požádal o ruku, což jsem s radostí přijala. Zároveň přišel s nápadem, že bych měla pustit svou pronajatou garsonku a nastěhovat se k nim, prý tak na rok, dva, rodiče s tím vřele souhlasí a rádi nám umožní bydlení za nízké náklady, abychom si mohli více ušetřit na něco vlastního. Asi si teď poťukáte na čelo, ale souhlasila jsem, připadalo mi to logické a normální. Jeho rodiče jsem znala, několikrát jsem k nim byla pozvána a působili na mne velmi sympaticky.

Jak jsme se domluvili, tak se stalo a já se po měsíci stěhovala. Rodiče nám velkoryse uvolnili celé dva pokoje a sami si nechali druhé dva, společně užíváme kuchyň a příslušenství. Zpočátku jsem se zabydlovala a rozkoukávala, nechtěla jsem být v jejich rodině nějakým rušivým elementem, a tak jsem se snažila plně respektovat jejich způsob života a chod domácnosti. Hned zkraje jsem však zaznamenávala něco divného, co mne znepokojovalo: Tchyninu absolutní a manipulativní vládu jak nad svým manželem, tak synem. Pod maskou obětavosti a nesmírné laskavosti je oba tvrdě staví do latě a oni, aniž si to snad uvědomují, šlapou přesně tak, jak jí putkavyhovuje. Z manžela má dokonalého podtantofláka, který ji poslouchá na slovo, a u syna jakoby si nestačila uvědomit, že už není malý kluk. To vše činí velmi fikaně. Nikdy nekřičí, nepeskuje, nevytváří konflikty. Nevím, jak to mám popsat, prostě nasadí takový tón a výřečnost, že se ani jeden ani druhý nezmůžou na odpor a věřím, že je ani žádný nenapadne. Připadá jim to normální.

Po asi dvou měsících jsem si uvědomila, že tchyně začíná pomalu ale jistě manipulovat i se mnou. Vařily jsme společně oběd a na mi v takovém tom přátelském tónu řekla: „Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi taková, jaká jsi. Ty dnešní mladý holky jsou moc emancipované a to není dobře, je to přece především žena, která vytváří teplo domova a rodinnou pohodu. A já vím, že ty se o mého syna budeš pěkně starat.“

Možná vám ta věta nepřipadá nijak zásadní, ale mne vyděsila. Došlo mi, že stejně jako má zpacifikované oba chlapy, chce teď do své ideální škatulky napasovat i mne. Od té doby si víc všímám, víc vnímám a pozoruji. A to, co vidím, mne naplňuje nejistotou, zda chci za manžela právě svého přítele a zda se chci stát součástí této rodiny.

Přítel totiž svou maminku bezmezně miluje. Když přijde z práce (chodí později než já), jde jako první na uvítanou políbit maminku. Ta mu na oplátku snad obden kupuje jeho oblíbené bonbóny. Ano, skutečně kupuje dospělému synovi sladkosti, jako by byl malý kluk. Mě začíná pomalu ale jistě štelovat do přesné šablony a sice opatrně, ale přece jen, mi vytrvale a nenápadně udílí cenné rady stran dokonalé péče o jejího syna. Když se například chystám uvařit samostatně večeři, motá se mi v kuchyni, nabízí pomoc a rádoby nesměle špitá věty typu: „Já nevím, Mirečko, ale Jiříček mleté maso zrovna rád nemá, když už, tak ho melu sama. Jestli se ti nechce vařit nic složitějšího, klidně uvařím já a ty si ty špagety vem třeba zítra do práce.“

Už se u nich necítím vůbec dobře. Byla jsem zvyklá žít samostatně od svých devatenácti let, ani moje máma by mi nikdy nemluvila do toho, co a jak vařím, pokud bych se jí nezeptala na nějakou konkrétní radu. Přítel si chování své matky neuvědomuje a já nemám odvahu mu to na rovinu říct. Bojím se, že budu označena za rozvracečku jejich skvělých rodinných vztahů. Je fajn, že se ke své mamince chová pěkně a ohleduplně, ale zároveň je až děsivé, jak moc je na ní duševně závislý. Se vším se jí svěřuje, radí, cokoli, co probereme spolu, jde následně ještě zkonzultovat s maminkou.

Co s tím? Asi by bylo nejlepší pronajmout si společně byt a zkusit žít sami, ale to jsem navrhla a on s tím nesouhlasí. Co nám prý u rodičů chybí? A za dva roky se budeme stěhovat do svého. Jenže já nevím, jestli o to ještě stojím.

Mirka


17.5.2012   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 113   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Snaží se mě převychovat na domácí puťku

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-113
máša h.
máša h. - 20.5.2012 11:59

moje maminka kupuje svým dvaceti až třicetiletým vnoučatům a padesáti až šedesátiletým dětem čokoládky, gumové medvídky a sojové suky ... o pravnoučatech ani nemluvě, ale tam to korigují rodiče.... ale pupeční šňůru jsme již všichni odstřihlismajlik - 68

 
Hajinka
Hajinka - 20.5.2012 10:11

Utíkej! Maminku tohoto typu nikdy nepřekonáš a tvůj přítel je příliš starý na to, aby se odstřihl , zvláště když v tom žije celý život. Tvoje výtky a případnou nechuť k jeho matce nikdy nepochopí. Pusť si film Tchyně a uzený, ať víš, do čeho jdeš.






 
Aluse
Aluse - 19.5.2012 11:20

Tchýni bych moc neřešila, je prostě taková a chce pro syna "to nejlepší" (ostatně jako každá máma). Spíš bych si s partnerem promluvila o budoucím soužití bez maminky. Mám totiž dojem, že takový servis, jaký má od maminky, bude požadovat i po tobě. A mít na hrbu chod celé domácnosti včetně denního vyváření, k tomu chodit do práce a starat se o děti opravdu není žádná legrace. To může fungovat jen v domácnostech, kde je žena samaritánka a blaho ostatních nadřazuje nad své vlastní, což ty předpokládám nejsi. Pokud partner nebude ochoten a schopen přiložit ruku k dílu, nemá cenu se do společného bydlení vůbec pouštět.

 
Monik
Monik - 18.5.2012 14:40

mam-ča: smajlik - 61 dekuju, ty umis vzdycky tak hezky povzbudit. Ze si pak clovek nepripada menecenny jen proto, ze nezije v Praze a nechova se "jako dama".
Tchyne na me jeste navic vzdycky kdyz me poucuje vybali spisovnou cestinu a mluvi se mnou jak kdybych byla uplny blb. Ale samozrejme takovym tim stylem kralovny na urovni.
Nejhorsi to bylo po prvnim tezkym porodu, to musim rict, ze se mi moje poporodni deprese jeste vic prohlubovaly. Mela jsem diky jeji pomoci radam a nazorum na vse tady kolem pocit, ze jsem totalne nepouzitelna, neschopna a vsechno delam blbe. A ze vsude krom Prahy je vse spatne.
Az druhy porod mi trochu srovnal sebevedomi a asi z nejakyho pudu sebezachovy jsem se zacala "sprajcovat".
Jak pises o ty praci, tak me prace nevadi, proto jsme psala PEGG, ze nemusi vsechny mlady holky chtit lezet na kanapi. Zrovna vcera jsem rypala zahony a hrozne moc se tesim na vlastni zahradku a na nejaky to zvirectvo smajlik - 62 A taky se chystam ze budu podnikat, ze uz se nevratim do Prahy do kancelare, ale budu delat napul rukama napul hlavou.
Spis si ted uvedomuju, jak vzdycky tchyne prijela a zacala ze bude pomahat a vzdycky vyjmenovala konkretni veci ktery hodla udelat. Vzdy to bylo zasivani nebo skladani pradla a vareni. Nikdy vytreni podlahy vyluxovani nebo neco podobneho "necisteho".

 
mam-ča
mam-ča - 18.5.2012 14:02

Monik: "...ze preci jen jsem z te vesnice a ze tam maji ty lidi to jiny mysleni" smajlik - 16
Tak to je dobrý ! Já jsem rodilý Pražátko, ale k venkovu mám vztah víc než kladný, protože jsem tam jako dítě trávila většinu prázdnin.
Když si moji kluci vybírali děvčata, tak samé z venkova. Jsem za to moc ráda, protože "holky z venkova" se umějí postavit k jakékoliv práci a neberou to jako újmu na svém majestátu, jako ty "unuděné krasavice ze sídlištních diskoték".
Neříkám, že jsou takové všechny, a taky ty "holky z venkova" většinou vypadly z domova v 15ti na studia a na internát či pak na kolej. Tam se člověk o sebe musí umět postarat chca-nechca. smajlik - 58
Pomluvami se netrap. Ostatně, my se s tchýní pomlouváme vzájemně, takže je to 1 :1. smajlik - 68

 
Monik
Monik - 18.5.2012 13:46

mam-ča: Tak jsem nasadila styl jednani, ze ji v situacich, kdy se mi nelibi jeji chovani naprosto nekompromisne usadim, neberu si servitky a mam relativne klid. Zajimave je, ze cim vic jsem se drzela zpatky, tim vic ona "tlacila na pilu".
A rekla bych ze styl jednani je podobny tomu co popisuje Mirka, akorat o neco tvrdsi a vlezlejsi.
Teda ten klid je opravdu relativni, protoze pro zmenu me pomluvila kde se dalo a kdyz prijedu na jejich rodinou seslost tak na me koukaji jak na vyvrhela. Dokonce si na me zacal otvirat hubu i manzeluv asi 20ti lety bratranec ve vecech, do kterych mu nic neni a to jsme se videli 3x v zivote a v tech situacich u nas nikdy pritomen nebyl.
No zas je fakt, ze ty seslosti nejsou tak casto.

Ale nechci aby to vypadalo ze ji pomlouvam. Me je ji svym zpusobem i chvilkama lito, kdyz zacne ty svoje narky. Nebo ze si chci stezovat, to ne. Spis me to obcas mrzi, protoze mam pocit, ze jsme mohly mit hezky vztah a ze je to tak jak to je na prvni pohled zbytecne.
Jsem zastance nazoru, ze zadna setkani nejsou nahodna a ze nas maji prave ty narocna neco naucit.
Takze spis hledam co mi to ma dat a co me to ma naucit. Protoze verim, ze kazdy komplikovany vztah je vyzva aby clovek na sobe pracoval a neco zmenil na sobe.
Obcas se to cele snazim brat s humorem, obcas me to nastve, ale podstata je podle me v tom, ze pokud se nevykaslu na to hledani pricin proc jsme se potkaly, tak je to o duchovnim rustu.
Jen je to obcas opravdu unavny.

 
Monik
Monik - 18.5.2012 13:32

mam-ča: Vetsinou to taky tak mam. Dokonce jsem chtela ze zacatku tchyni zaradit do naseho zivota ve smyslu brani na vylety apod., protoze s moji mamkou mame hezky vztah a normalne s ni jedem i na dovolenou a vse bez problemu, jsme spis jako kamaradky. Tak jsem si rikala, ze to budeme mit podobne a bylo pro mne nepochopitelne, ze se nekdo s mamou skoro vubec nestyka a dokonce jsem byla na manzela nastvana za to, jak se kolikrat vyjadroval. Az postupem casu jsem zacala chapat proc si ji drzi od tela a byl to trochu i sok.
I presto jsem to porad zkousela takovym tim pozitivnim pohledem na vec i na lidi porad nejak kocirovat ve vsi slusnosti.
A priznam se, ze me docela deptala a ja porad nevedela proc se ke me chova jak se chova. Takovym jako nadrazenym blahosklonym zpusobem.
Az jednou se vsechno zlomilo kdyz manzel prijel s tim, ze ho chci okrast o ten byt a ze preci jen jsem z te vesnice a ze tam maji ty lidi to jiny mysleni. Tak mi konecne doslo, proc se mnou mluvi porad takovym tim tonem z patra a tak jako milostive udili radya hleda chyby. Proste mi konecne doslo, jak na me celou dobu nahlizi a ze se celou dobu povysuje a ze s tim stejne nic neudelam i kdybych se rozkrajela.

 
mam-ča
mam-ča - 18.5.2012 12:41

Monik: Jasně. Verze II. : Tchýně vychází z toho, že "syn má zůstat na gruntě". smajlik - 58
Nevěsta je pak postavena do role děvečky, bez ohledu na to, jestli přinesla do domu věno, nebo přišla s holým pozadím.
A hlavně "vejminek", ten je důležitej ! smajlik - 16
Teď bude ona kazit děti Tobě, přičinlivě Ti podrývat autoritu, a Ty jí pak za to ve stáří budeš utírat pozadí...smajlik - 42
Myslím, že Ti rozumím. smajlik - 58
Jenže já jsem i ve svém věku naivní a napřed chci vidět u každého to dobré. Málokdy se mi to vrací.smajlik - 26

 
Monik
Monik - 18.5.2012 12:30

mam-ča: 10:24 To zni logicky a kdybych tchyni neznala tak souhlasim do puntiku.
Akorat ze tchyne argumentuje tim, ze v podstate jsme sobci a nechceme se sestehovat dohromady abysme byli pobliz az bude stara a mohli se o ni starat a aby nam mohla vic pomahat ted, kdyz jsou deti male smajlik - 98
A dale tim, ze chci manzela okrast o byt, ktery nabyl pred manzelstvim a ted ho prodava (to samozrejme nerika prede mnou a navic to budeme mit osetreno smluvne a barak budeme financovat napul).
Je spousta lidi, co chteji byt v prirode i ve stari smajlik - 26 My ale zase nechceme do uplnyho pralesa smajlik - 68 A kdyby nam to nevyhovoalo, muzem vzdycky barak prodat nebo vymenit za byt. To prece neni konec sveta. Je to ted nase spolecna predstava jak chceme nasledujici roky bydlet. A je mozny, ze ve stari se ta nase spolecna predstava zmeni a budeme to resit jinak. Ale nebudeme prece ted resit co bude za dvacet let.
Taky mi trochu pripada sobecky pohled tchyne, ktera apeluje abysme byli pobliz ji a vubec nebere v potaz, ze taky existuji i moji rodice. A pokud by oni zaujali podobny postoj, tak ted babo rad, komu z nich vyhovet. smajlik - 26

 
mam-ča
mam-ča - 18.5.2012 10:24

Monik: 9:51 Ona to ta tchýně všechno posuzuje podle sebe. A postupem let se názory na dům nebo byt dost mění.
Můj muž chtěl stavět dům, když byli kluci malí. Já jsem se tehdy bála zadlužení a toho, že by kluci museli od 1. třídy dojíždět daleko do školy, zatímco v bytě jsme měli školu i školku pod okny.
Když kluci povyrostli a stejně už dojížděli na SŠ, tak bych ten dům obklopený zahradou brala. Jenže už jsme místo domu postavili chatu a režim rodiny se ustálil na bydlení v Praze a víkendy na chatě se zahradou.
Čím jsem starší, tím jsem sice radši v přírodě, ale současně zase víc uznávám výhody bytu a práce na dosah, a obchody a zdravotní středisko do 100 metrů. I to, že přijedu po víkendu do příjemně vytopeného bytu, teče teplá voda...a prostě mám svoje pohodlí.
Tchýně vám musí dát možnost, abyste si tímhle vývojem, (kterého vás chce možná ušetřit), prošli sami.
Každý si ten čumák musí nabít sám, to jsou zkušenosti, které se od starších generací prostě přebrat nedají, protože to je vývoj.

 
PEGG
PEGG - 18.5.2012 10:12

Znovu zopakuji slova Staníka: "Kde jsou mladí, nemají být staří ani na zdi namalovaní!" smajlik - 105

 
PEGG
PEGG - 18.5.2012 10:10

Monik - 18.5.2012 9:51 - jsem ráda, žes nás pochopila. Rozhodně neútočím na Mirku a chápu ji.
Prostě každý jsme jiný a každý máme právo na svůj život. A horší než nevyžádaná rada, je nevyžádaná pomoc. Jenže někomu to nevysvětlíš, já mám takové rodiče, strašně hodní, obětaví, ale nedokážou pochopit, že už jsem dávno dospělá a že opravdu jejich pomoc nepotřebuji. A to je jim 75, já bych jejich elán chtěla mít. Naštěstí bydlíme každý jinde. Já bydlím skoro 30let s chánovcema. Tchyně je zlatá,nikdy se nám do ničeho nepletla, za to s tchánem jsme si taky užili. Dneska už jsem zjistila, že rozdílné názory nejsou to nejhorší co mě v životě může potkat a vím, že když zůstane jen u nich, že budu vlastně spokojenásmajlik - 61

 
Monik
Monik - 18.5.2012 9:51

PEGG: 9:32 zit a nechat zit je taky moje predstava o zivote a taky to tak mam.
Akorat tchyne je zase nazoru pomahat a radit i pres odpor, protoze vsem je urcite hloupy o tu pomoc pozadat.
No a dva lidi takhle rozdilnyho nahledu na zivot proste nejdou dohromady a nedela to dobrotu smajlik - 26
To se pak clovek muze snazit sebevic absyte vychazeli, ale proste to klapat nebude, pomalu se s tim smiruju. Leda bych se zmenila a zacala se tvarit, ze delam veci podle ni a ze opravdu ona vi vse nejlip. Pak by to mozna fungovalo. Jenze me zase prijde zit podle predstav nekoho jineho i presto, ze jsou v rozporu s tema nasima divny. Ted mluvim treba o vecech jako kde a jak bydlet.
Pokud jsme my s manzelem presvedceny, ze chceme do prirody do domu se zahradou a tchyne ze bysme meli byt v Praze v byte, tak tam je tezky se pretvarovat, ze ona ma pravdu. Tak nevim, jak potom s takovym clovekem vychazet v dobrem.

 
Monik
Monik - 18.5.2012 9:41

PEGG: 9:32 smajlik - 68 Tak ja tady sepisuju roman a ty si to vlastne napsala jinymi slovy.
Kdyz treba ctu vase nazory s mamcou podobneho typu,tak si vzdycky rikam, proc nemam tchyni s takovymhle uvazovanim.
Vite jak bych ji milovala? Ach jo smajlik - 65

 
Monik
Monik - 18.5.2012 9:35

PEGG: 8:16 V nekterych vecech s tebou souhlasim.
Akorat mi to moc nepasuje do toho clanku.
Mirce nejspis neslo o to aby za ni vsechno Jirka udelal a ona se mohla valet na kanapi, ale o to aby ji tchyne nezasahovala do jejich cinnosti.

Taky bych nechtela totalniho mamanka a tchyni za zadkem. Ale ne proto abych se mohla valet na kanapi, ale treba proto, abych si nepripadala jako uplne neschopny a spatny clovek, ktereho je treba neustale kontrolovat a komentovat kazdy jeho prd.
Chapu i pohled tchyne, ze to asi neni nekdy jednoduchy. Ale zkus si predstavit, ze neco delas, cokoli a nekdo ti stoji za zadkem a dava ti otazky typu:"A ty si myslis, ze tohle nebo tohle je spravne?" A kdyz odpovis, ze ano, tak nasleduje hromada argumentu, proc by to melo byt jinak. A kdyz je to uplne u vseho, i u stlani posteli, kojeni apod.,i po nekolikerem sdeleni z tvoji strany, ze ty to tak proste delas, protoze ti to vyhovuje nebo to povazujes za spravny,tak ti to proste na nervy leze smajlik - 26
A kdyz te pak jeste pomlouva kde muze jen proto, ze nechces zit podle jejich predstav a vzepres se jejim radam, tak to taky neni uplne prijemny.

Samozrejme ale souhlasim s tebou v tom, ze v dnesni dobe existuje spousta holek, co by chtely vsechno a "zadarmo". Ale nejak to na me pusobi, ze to asi nebude uplne pripad MIrky.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-113
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.