Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
.jpg)
Před necelým rokem jsem se vdala a teď máme dvouměsíční miminko, chlapečka Adámka. Bydlíme v bytovce, kousek od rodičů mého manžela. Ti žijí v sousedním domě. Mají to k nám tedy opravdu kousíček. A hlavně tchyně toho opravdu hojně využívá.
Když se nám krátce po svatbě naskytla výhodná koupě právě tohoto bytu, byla jsem ráda a vůbec mi nedocházelo, že by to mohl být, vzhledem k blízkosti tchánovců, problém. Byt je krásný, lokalita naprosto skvělá. Klid, zeleň, dětské hřiště u domu, blízko veškerá vybavenost. A cena více než přijatelná.
Bydlíme zde deset měsíců. Zpočátku jsem tchyniny časté návštěvy tolerovala a snášela bez problémů. Dokonce jsem ani nic nenamítala, když přišla s tím, abychom si k nim dali rezervní klíče, kdyby se cokoli stalo. Doufala jsem, že časem ji ty každodenní návštěvy přestanou bavit. Ale spletla jsem se. Vše se ještě zhoršilo po narození Adámka. Mám ji tady skutečně denně. Když jde z práce, chodí kolem našeho vchodu, tak prostě zaskočí. Hrůza.
Ona se strašně snaží, ráda by mi byla nápomocna, pořád se mi do všeho montuje, sama od sebe bere kýbl, že vytře, sundává prádlo ze sušáku a okamžitě ho žehlí, stoupne si k plotně a chystá se vařit. Všechno s úsměvem, ochotně, nezištně. Vím, že to nemyslí zle, první týdny po porodu jsem tuto její péči i uvítala. Ale teď už je toho prostě dost. Náznaky z mé strany nepochopila, musela bych jí to říct naplno, aby k nám nechodila tak často, že mne to obtěžuje. A to se mi nějak příčí, je hodná a nerada bych ji ranila.
Jenže včera už toho bylo na mě moc. Odpoledne jsem byla venku, zastavila jsem se u kamarádky a zdržela se tam. Domů jsem dorazila vpodvečer a nestačila se divit. Už když jsem se blížila, viděla jsem, že se u nás svítí. Jelikož manžel má tento týden odpolední, věděla jsem, že on doma být nemůže.
Byla to tchyně. Jak jsem odemkla a vešla, hned na mě spustila, že bych neměla v tomhle počasí s tak malým miminkem být tak dlouho venku. A pak podala hlášení, co všechno mi stihla udělat. Vyprala, vyžehlila, uvařila, zalila kytky a uklidila koupelnu. Stála jsem jako opařená a nejdřív se na nic nezmohla. A pak jsem jí, jak je mým zvykem, opět velmi mírně řekla, že tohle dělat nemá, že to zvládnu sama a příště až se bude chtít zastavit, ať dá vědět.
Nezabralo. Prý o nic nejde, to ona ráda, ví, jak náročné to s miminkem je, jen ať si odpočinu. A začala mi nandávat jídlo. Prostě se u nás doma chovala, jako bych tam já byla na návštěvě a ona byla paní domu.
Večer jsem to řekla manželovi. Že mi to začíná pěkně vadit a ať to mamince vysvětlí a vezme od nich naše klíče. To, co udělala, se prostě nedělá, a když jí to nedojde samotné a náznaky nepomáhají, ať jí to on, jako její syn, nějak taktně sdělí. Odmítl. Prý to zbytečně hrotím a co by za to jiné holky daly, kdyby měly tak hodné a obětavé tchyně. A vysloveně mi zakázal, abych já sama jeho mamince něco říkala, nedej bože si od ní vzala zpět naše klíče.
A já nevím, co teď s tím. Když to tchyni řeknu, ona si postěžuje svému synovi a budeme mít doma dusno. Když jí nic neřeknu, za chvíli se zblázním. Protože až bude teplo, můžu být v době jejího příchodu z práce vždycky venku, ale ona mi pak poleze do bytu a bude si tam hospodařit jakoby nic. Napadlo mě zkusit to přes tchána, ale tam je to úplně liché. On je hrozný flegmatik, nic neřeší, hlavně chce mít klid a pokoj.
Jak byste takovou situaci řešily vy? Moje chyba je, že chci asi být se všemi zadobře a bojím se jakéhokoli konfliktu.
25.2.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Klíčema to nebude. Já mám klíče od mladých, stejně jako oni klíče moje. NIKDY jsme ty klíče ani z jedné strany nezneužili. Je třeba stanovit mantinely, ale to by chtělo spolupráci manžela. Jenže chlapům se do toho obvykle nechce.
rychlonožka: 
.jpg)
Je to i Tvůj domov - máš stejné právo jako Tvůj muž, rozhodovat o tom kdo a kdy vás bude navštěvovat a kdo bude od něj mít klíče.
Připrav se na dusno - takových ještě bude a všechny přežiješ, a haj svoje soukromí.
Nikdy nechoď proti sobě - v ničem. Za svoje štěstí jsi zodpovědná jenom Ty, tak se o něj starej.
ám dělal prostředníka!Pak by to bylo účinné.Až by byl přesvědčen o tom,že i jemu to jde na nervy!Už jsem pár manželství svých známých viděla a je to zajímavé pokoukáníčko.Muž mlčí k tomu, že jeho ženu navštěvuje jeho vlastní máma,když je v práci,ale jakmile je s dětmi doma sám,vehementně jí říká, nechci nic, my se obstaráme podle svého, nejezdi!A trvá na tom tak, že ta jeho vlastní matka říká,já tam pomalu nesmím,už aby byla doma mladá ze školení! A taky jsem se jednou pobavila,jak u známé na mateřské byla dávat rozumy tchyně,nevěděla,že její syn je vedle v pokoji.Ta známá si tottiž nechtěla stěžovat.Když slyšel rady a útoky matky ohledně péče o jejich mimino, ta prý jela! Mladá moudře mlčela.Babča se "odrazila"za pár týdnů, ale bacha si dávala napořád.Jedna lekce stačila.Váš Dano tenhle typ asi nebude,ale vezměte to rozumně:v nejhorším se rozvedete.Když se to nevyřeší.Ono i tady platí,necháš si líbit málo, protivník zajde dál.Abyste jednou nedopadla tak, že tchyně bude určovat,kam půjde potomek studovat a Vy kam pracovat po návratu z mateřské! Jaký nábytek vybrat do dětského pokoje a kam jet na dovolenou!Ne,nesmějte se,vím o tom svoje...Já se neozvala fakt dlouhá léta...
Díky tomuto tématu jsem se vrátila o x let zpět.Vím, jaké to je, trápit se kvůli mužovým rodičům.Dodnes si to pamatuju,ač jsem nějaký ten rok rozvedená.Doufám,že se svými oběma mladými mám kamarádský vztah a nelezu jim na nervy.Jsou to taky oni,kdo chtějí hlídat dítě a uvařit.Dano,buďte chytrá.Jedině tak dosáhnete svého klidu v rodinných vztazích.Vezměte rozum do hrsti.Toto je potřeba vyřešit co nejdřív.Problémy se budou nabalovat!Na každého něco platí.Vy jste ještě nepřišla na to, co na ty Vaše.Pomohlo by,aby s Vámi domů přišla kamarádka,kterou jste cestou potkala a okatě se divila,jakto,že máte doma tchyni?Nebo abyste doma nechala odpoledne mimi s manželem,aby matka lezla na nervy zase pro změnu jemu?Nebo jí koupit jako dárek knihu,kde toto je zmiňováno?Nebo se snažte prostě mít doma hotovo.Aby nenašla ani prádlo k vyprání,ani k žehlení,ani špinavou podlahu.Snad by to šlo.Máte jen jedno mimi.Co pak až budou dvě tři děti?S babčou nic nevyhádáte,když budete argumentovat,že SI TO UDĚLÁTE SAMA.A s mužem taky nic,protože ON PROSTĚ NEPOCHOPÍ,ŽE SI TÉ POMOCI NEVÁŽÍTE A ŘEŠIT NIC NECHCE.Jemu to tak je pohodlnější z více důvodů,víte? Nečekejte na jeho spolupráci.Já čekala marně přes 20 let.Zabitý čas,řeknu Vám.Proto Vás chápu.I když jste mladá,neznamená to,že jste nesvéprávná rozhodovat si sama o tom,kdy a jak si uděláte svoje věci.Ten problém není v těch klíčích, Dano,ale v tom,že oni Vás babča a muž nerespektují.A babčou mluvte klidně,jasně A PŘED SVĚDKY.Cizími.Sousedkou,kamarádkou,příbuznou.Děkuji Vám maminko,že jste se mi snažila pomáhat,ale já si raději udělám své věci po svém.Už mám po šestinedělí a zaběhnu se.Nerada bych Vás zneužívala,chodíte do práce,já jsem doma.Až budu něco potřebovat,ozvu se.Vím,že Vám to nedá a pomáháte ráda,mohla byste mi prosím dát klíče,aby Vás to nesvádělo?Domluvíme si dny v týdnu k návštěvě třeba středa sobota?S mužem o tom nediskutujte,ten je Vám v tomhle naprosto k ničemu.Nestěžujte si na ni.Nechte maminku,aby s ním diskutovala ona sama.Má-li někdo pročistit vzduch hádkou,ať to jsou oni dva.Naopak chvalte ji před ním.A u televize klidně nechte schválně obal od zmrzliny...I CO BYCH SE S TÍM UKLÍZELA,TO JE DOBRÝ,TVÁ MATKA MI SEM ZÍTRA PŘIJDE DĚLAT ORDUNG JAKO KAŽDÝ DEN,TO JE DOBRÝ,NECH TO TADY TAKY...On by měl sám od sebe pochopit a něco jí ze své vůle říct!ne aby V
Bez čtení ostatních názorů a z vlastní zkušenosti radím, udělejte si, Dano, s tchýní jasno co nejdříve. Já to neudělala, trápila se s klíči, návštěvami a tchýniným vlivem 16 let. Až po té dlouhé době jsem našla odvahu k radikálnímu řezu....Výsledek je ten, že spolu už tři roky nemluvíme, k tchánovcům dochází jen občas muž se synem. A to od nás bydlí cca 600 m. Kdybych to řešila hned zkraje, měli bychom možná šanci na normální vztahy....Na druhou stranu nepopírám, že už tři roky volně dýchám....
Trochu problém má můj muž, také nechtěl "zdánlivé" problémy s rodiči nijak řešit včas....Dnes se s nimi musí stýkat (je tak vychovaný), nemívá na ně náladu, oni věk a mnoho výhrad také mají....A můj muž skoro v padesáti dospěl a uznal, že starosti s jeho rodiči nás nemusely potkat, pokud by byl ve svém přístupu k nim občas razantnější, a dal jasně najevo, že souhlasí se svou ženou....Je mu to ve finále líto a mně kvúli němu a synovi také....Syn totiž u tchánovců poslouchá také pěkné bludy - naštěstí je ve věku, kdy už má o pokrytecké babičce a dědovi jasno....
Tak abych to shrnula....ŘEŠTE TO VČAS....JInak Váš problém může narůst do mnohaletých nesrovnalostí....Já a můj muž jsme měli několikrát rozvod na dosah právě kvůli tchánovcům a jejich vlivu na naše žití....
Přeji mnoho štěstí a prospěšných rozhodnutí....
Verera: 17:15 "Dobré vztahy by to sice narušilo, ale otázka je, jestli tohle jsou vůbec dobré vztahy."
sharon: 16:27 No to kazdopadne 
.jpeg)
sharon - 25.2.2013 16:27 
i ty jedna
Verera: 17:15 V zájmu zachování rodiny, pokud možno nehrotit !
Trvalo mi moc let, než jsem přišla na způsob, jak laskavě zpacifikovat svojí tchýni. Jsem milá, vstřícná, ale obě víme, kde je hranice a jak se věci mezi námi mají.
A kdyby si náhodou chtěla stěžovat svému synovi - mému manželovi, tak ten NECHÁPE, co ona proti mě má, když já jsem na ní tak laskavá...
jéé a co takhle třeba přijít k ní, a udělat jí to co dělá ona tobě.., přijít, vrznout ji do ruky malýho a pak se postavit v kuchyni k plotně a uvařit, mezi tím jít do koupelny a probrat ji špinavý prádlo, jít do ložnice převlíknout peřiny, a pokud by namítala, že se jí to nelíbí, tak jí oponovat, že tobě taky ne, at se zamyslí, jak je asi tobě, já mám teda zlatou tchýni, vždy když přijde, tak se jen zeptá, jestli nepotřebuju s něčím pomoci a pokud ne, tak si v klidu dá kafe a nikdo se na nikoho nezlobí,
TY JOOOOOO - co je moc, je prilis ..... 
jeste jsem necetla - co pisou druhe SZ ....
ale nechtela bych byt v tve situaci ani za NIC 
.jpg)
Verera: přesně, souhlas
Jojo, pro Danu škola života zvaná Vymezování vlastních hranic... A hodí se začít učit se to hned, jak už tu bylo několikrát zmíněno.
sharon: Pokud je to hodná ženská, ta pochopí po kytce, pokud potřebuje tvrdší metody, je to baba
Né, samozřejmě neznáme přesně situaci, je potřeba aplikovat se znalostí věci, to záleží na konkrétním případu.
Jestli je s paní rozumná řeč, dá se asertivním jednáním odkázat do patřičných mezí, jen se tak Dana musí naučit jednat. Pokud ne, tak roky utrpení nevynahradí pár dní, kdy hlídá nemocné děti.
