Moje matka jako výkrmna mých dětí. Dusno v rodině.
.jpg)
Máme dvě děti – pětiletou holčičku a sedmiletého chlapečka. Bydlíme společně s mými rodiči ve větším domě. Sice máme každý své patro, ale víte, jak to chodí. Děti pobíhají sem a tam, chvíli jsou doma, chvíli u babičky. Tomu se dá dost těžko zabránit.
Moji rodiče je milují, doslova by se pro ně rozkrájeli. Na jednu stranu je to příjemné, na druhou mi to opravdu dost zasahuje do výchovy.
Největší problém je s jídlem. Asi jsem nebyla dost důrazná hned zpočátku a teď mi to přerostlo přes hlavu. Moje máma je totiž vášnivá kuchařka. Baví ji to. Pořád něco vyváří, peče, zkouší. Musím uznat, že vaří skutečně skvěle.
A jak to tak bývá, je ráda, když vidí, že to, co udělala, ostatním chutná. Zaměřila se hlavně na děti, kterým podstrojuje a pořád je něčím krmí. Kdykoli se u ní zastaví, dostanou něco na zub. Koláč, chleba s pomazánkou nebo klidně i celou večeři. Vadí mi to, protože na dětech se tahle její výkrmna už začíná projevovat, a taky mě může vzít ďas, když stojím u sporáku, vařím večeři a děti přijdou, že už jedly u babičky.
Snad stokrát jsem jim to zakázala – dětem i babičce. Vždycky je pak tak týden klid a všichni to respektují. A potom to začne nanovo. Pomaličku, polehoučku. Sem tam koláček, rohlík, řízek s kaší…
Manžel je z toho úplně na mrtvici, protože je velmi sportovně založený, a to, jak naše děti kynou, se mu vůbec nelíbí. Teď už to došlo opravdu daleko, protože si na mámu došlápl on. Je dost vznětlivý, takže z toho bylo haló na půl vesnice. Máma je uražená, táta významně mlčí a vztahy jsou pořádně narušené. Navíc jsou z toho zmatené i děti, protože když přijdou k babičce, automaticky se dožadují něčeho k jídlu, jak jsou zvyklé, a nic nedostanou. Což je v pořádku, ovšem kdyby si matka odpustila ublíženecké řeči, které s gustem vede právě před našimi dětmi.
Nevím, možná vám to bude připadat jako prkotina, dusno kvůli ničemu, možná to tak opravdu je. Celý tenhle konflikt je zbytečný. Chtěla bych to všechno nějak urovnat, ale obávám se, že to tak snadné nebude. Matka se zařekla, že s mým mužem už nikdy nepromluví ani slovo, manžel se zase rozhodl, že se odstěhujeme. Mám je ráda oba, jsem mezi mlýnskými kameny a nevím, jak z toho ven.
12.10.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje matka jako výkrmna mých dětí. Dusno v rodině.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ivča+3: zavařovat
Já bych se nezlobila, kdyby mi někdo vařil, ale jak nasviňu se nikdo nehlásí, tak jsem si řekla, že mne to bude bavit
.jpg)
Když ono je těžko posoudit, jak to tam chodí a jaká ta babička je doopravdy a jaká je doopravdy Pavlína. Chápu, že jí toto vadí a chápu, že babičky si často kladou za svůj životní cíl vykrmovat své okolí - asi že pamatují v životě nedostatek. Jak je možná domluva, toť velká otázka. Některé se tu čílíte, že jak se na ty babičky ukazuje prstem a některé nechápou, co Pavlíně vlastně vadí. Mě by teda dost vadilo: nemožnost se rozumně dohodnout a uraženecké řeči před dětmi. Bohužel to mám také tak, ačkoliv bych byla ráda, kdyby naše babi dovezla občas něco dobrého, to něco se ale zvrhne v tak obrovské množství jídla, že by to nesnědl ani regiment (pro představu: tři plechy koláčů, obří hrnec rizota, dvě upečené kachny, hromady knedlíků, vařený květák v igelitu, dvě pětilitrovky s polívkama. A k tomu igelitu šokolád, bonbonů apod.). Něco se dá dát do mrazáku, ale taky ho nemám bezedný a vše do mrazáku nejde. A tak mám spíš vztek, že musím řešit, co s tím, pak jsem pomlouvána, že jsem nevděčná a jídlo rozdávám - vyhazovat jídlo nesnáším. Domluva možná není. Tady je pak každá rada drahá.
monia: no ono ne najedi, ale prezerou... a kynou.. coz Pavline a jejimu muzi vadi.
kareta: dobre delas, ja jsme taky dneska rada, ze me nasi naucili neprezirat, mlsat jen o vikendu a trosku, pit cistou vodu... a hlavne pora dlitat po venku a hybat se. Kdyz mam neco babickam rekla, tak to platilo a nemuselo to tudiz nikdy dojit tak daleko,jako v clanku.Ale je fakt, ze babicky nam rozhodne necpaly horem dolem jidlo. proste se jedlo 3x denne.
A pokud by si takto na mě chtěl došlápnou manžel mé dcery, nemusela by tato rodina přemýšlet o stěhování, protože bych je vyhodila sama.
caira: Myslela jsem to obecně. Ne různých serverech se dočteš, jak je ta tchýně nemožná včetně popisu, co tak strašného dělá a jak je neschopná se postarat dítě, tudíž uvědomělá matka jí ho přece nemůže svěřit. A při tom opravdu zapomínáme, že tyle ženské vychovaly naše partnery naše matky zase nás. Víš, i moje tchýně je zlá a zákeřná ženská, ale to jsem si zvládla vyřešit sama a nemám potřebu to jakkoli ventilovat na netu. A dělat v rodině dusno jen kvůli tomu, že se děti najedí u babičky, to je opravdu na palici, to se nezlob.
Mimochodem Pavlino, vidim tam z dlouhodobeho hlediska jeste jeden zavazny, vychovny problem.
A to tento:
"ublíženecké řeči, které s gustem vede právě před našimi dětmi."
Tohle by mi vadilo snad vic nez to jidlo.
Uvedomujes si, ze tim stve deti proti manzelovi, potazmo proti vam obema?
.gif)
monia: Třeba Pavlína k babičce na mlsandu neměla šanci chodit. Já měla taky babičky 100km daleko, tudíž zaběnout si pro mlsandu bylo jaksi taksi mimo mísu.
módou naříkat na rodiče a tchýně 
to snad ne?
U nás sem se babičky tchýně nikdy neprosila o vyvařování pro děti. Přesto to dělala. A následně stačila po sousedkách v obchodě ve frontě na salám vykládat, ak sem neschopná, že po práci v týdn nedělám teplé večeře!!!!
A byla tak blbá, že si nevšimla, že za ní stála moje kamarádka toho času na mateřské...
To je potom těžký.
Bellana: Do kamene tesat.
Mám pocit že se stalo módou nadávat a naříkat na své rodiče či tchýně, přitom zapomínáme,že jsme taky byli malí a na mlsandu k babičkám chodili moc rádi.
.JPG){kind=avatar}
caira: Děti sportovců jsou možná odolnější. Já ale nesnáším to věčné povykování, kterými moji známí sportovci častovali své děti, když je někam s sebou vzali a ty jejich buchty pány sportovce zdržovaly on výkonů. Prostě nebyli schopní je motivovat tak, aby děti pohyb měly rády.
Kromě toho nechápu ani Pavlínu. Proč každý den vaří teplou večeři místo toho, aby vzala po práci děti a šli se někam projít, protáhnout, za kulturou, dovádět s drakem, stavět sněhuláky, koulovat se? Pak by je babička neměla kdy vykrmovat. Sice je třeba občas něco udělat i doma, ale jsou v rodinném domě, není tedy problém, aby pračka prala večer, žehlit se nemusí nebo to taky jde večer a když nejsme doma, neuděláme binec, takže se denně uklízet taky nemusí.
kareta: já s dětma lítám po venku vlastně do teď :-)
když to čas dovolí.
Ale jak říkám, je ho málo, a čím dál méně :-(. Blbá doba. Ale luci už jsou větší, na kroužky dojdou sami. Ale kladný vztyh ke sportu mají od malička... kolikrát jdeme za šera na inline.
A největší dobrodružství jsou v zimě běžky s čelovkou 
.
Samozřřejmě po předem vyjeté stopě a v okruhu 2/3 km od baráku
caira: já děti od 3 let vozila do kroužků, aby měly pohyb. Pohyb není jen kolo, to je i zahrada a sousedovic děti. my jsme lítali po venku furt. Až s pubertou a na druhém stupni ZŠ je musím kopad do zadele, aby něco dělali, ale na sportovních kroužcích trvám.
Bellana: Já jsem tedy velkej sportovec, ale taky nemám čas se denně věnovat dětem sportovně! Prostě sem pracující a nemám čas!
Mám čas na to, abych se dopravila na kole 40m z práce domů - ale pak už je šero a NENÍ ČAS jet na kolo s dětmi.
Třeba to má otec milovník sportu stejně.
A když ž je chce o víkendu vytáhnout na výlet, hekají mu po prvním kilometru, protože nabrali v týdnu po buchtách dvě kila.
PEGG: 
přesně tak, taky si myslím, že by mohli mít už dítka rozum.
aA možná by neylo marné, jim občas pořádně od plic vyhubovat: proč jedli u babičky, když ví, e budou mít jídlo doma- že jsou neposlušné !!! A já bych klidně řvala tak, až by bylo babi dětí líto, že vlastně vůli její neposlušnosti jsou oni ti špatní.
.jpeg)
Bellana - 14.10.2013 9:43 - "Kdo má dojem, že nesnáším amatérské polykače kilometrů a zvednutých závaží, nemýlí se. Velmi často to jsou sobci, kteří se nevěnují svým dětem a mají na ně přehnané nároky"
