Jak máme přijmout „cizí“ vnoučata?
Naše dcera zůstala po rozvodu sama s tehdy dvouletým chlapečkem. Pomáhali jsme jí s manželem, jak to šlo, několik let. Když šel Lukášek do školy, seznámila se se svým současným přítelem. Na rovinu přiznávám, že jsme z její volby nebyli nejšťastnější.
Nelíbí se nám, na první pohled je to samolibý člověk. Dcera k němu ale z jakéhosi důvodu vzhlíží, patrně si ji získal svou velice slušnou finanční situací a uměním pohybovat se ve společnosti. Je to takový ten klasický blahosklonný a navenek okouzlující muž, ale pod touto slupkou se skrývá velký sobec.
Dozvěděli jsme se, že ke své bývalé ženě se zachoval velice nefér, a dokonce usiloval o svěření svých dcer do vlastní péče, opravdu chtěl matku připravit o děti. Už to o něm dost vypovídá. Dcery nezískal, takže si je bere každý druhý víkend a půlku prázdnin.
A to je ten problém, o kterém vám chci napsat. K našemu osmiletému Lukáškovi jsme „vyfasovali“ dvě dospívající slečny. Jedné je třináct, druhé patnáct. Chováním i vzezřením jsou celý otec. Namyšlené holky, kterým kolikrát nestojíme ani za pozdrav. Když k nám přijdou, vždycky se z toho nějakou dobu musím vzpamatovat.
Nezdraví (to až na upozornění), neděkují, neumí požádat. Všechno chtějí a mají pocit, že ostatní jsou od toho, aby jim sloužili. Nás, včetně naší dcery, oblažují povýšenými pohledy, na Lukáška neumějí promluvit normálně, urážejí ho, vysmívají se mu. Jakž takž respektují jen svého otce, ale ten je usměrní málokdy, nechce si prý kazit ty krátké chvíle, které s nimi může být.
Vrchol nastal minulý týden, kdy u nás dcera se všemi třemi dětmi byla na chalupě, samozřejmě i se svým přítelem. Vypadalo to tak, že ostatní si užívali dovolenou a my s dcerou jsem jim vařily praly, uklízely po nich. Když jsme chtěly zapojit i ty dvě slečny, nafoukly se naprosto neuvěřitelně a byly doslova drzé.
Dcera jen pokrčila rameny a radši to vzdala, jejich otec u toho nebyl a nechtěly jsme žalovat, takže jsme to nechaly být.
Vidím na dceři, že jí ta dvě děvčata nejsou vůbec příjemná, necítí se v jejich společnosti dobře. Ony ji vůbec neberou, chovají se k ní strašně. Dceřin přítel však považuje za zcela samozřejmé, že ona jim bude poskytovat dokonalý servis, když on je s jejím synem vlastně trvale. Zkusila jsem s dcerou promluvit, otevřít jí oči, ale marně. Ona je taková ta trpitelská povaha, hodně si nechá líbit, a i když jí není dobře, radši všechno překousne, aby byl klid.
Vím, že mi do toho nic není, je to její život, a jak si ho zařídí, je zcela v její moci, přesto mi není jedno, když se na tu celou situaci koukám. Řekla jsem jí alespoň, že pokud budou mít na víkend ty dvě protivné holky, ať návštěvy u nás vynechají, že na dvě věčně nafouknuté a drzé bubliny zvědavá nejsem. Se zlou jsem se potázala, vyčetla mi, že se pořád snažím jí organizovat život a nedokážu přijímat její rozhodnutí a styl života. A prý by se mi mohlo snadno stát, že tím pádem neuvidím ani ji a Lukáška.
Je mi z toho nějak úzko. Vidím na ní, že není šťastná, a ona od sebe začne odhánět ještě i tu jedinou oporu, kterou má – své rodiče. Dokázaly byste se dívat na neštěstí svého dítěte jen tak nečinně a nezkusily byste na ni nějak zapůsobit, aby otevřelo oči? Já se o to snažím a asi je to špatně.
23.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak máme přijmout „cizí“ vnoučata?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Lujzo, ale ty holky přece nemusí být tak špatné jak Drahuš napsala. Na cizích se vždycky chyba víc vidí, než na vlastních. Ve skutečnosti může být vnuk větší "sígr" než holky, akorát je to vlastní vnouče tak to Drahuše tak nevidí. To stejné je - služka, pokud dcera skáče jen kolem holek , chápu že to Drahuši štve, pokud ale stejně tak skáče i kolem kluka tak se nemůže divit, že to samé vyžadují i holky. Taky nevíme jak Drahuše holky přijala, jak s nimi jedná, pokud jim dává najevo , že jsou cizí, špatné apod. pokud s nimi mluví " špatným" tónem tak se člověk na jednu stranu holkám ani nediví.
arette- Drahuše nemusí holky přijmout do svého života a může trvat na tom , že k ní nesmí, ale pak by měla počítat s tím, že se může stát , že tam dcera bude jezdit velmi zřídka. Pochybuj, že dcera se synem pojedou k rodičům a přítel s holkama zůstane doma.
Syn žije s přítelkyní, která má dvě fantastické děti. Vůbec mi nevadí, že nejsou naše a nikdy bych neřekla, že jsou cizí, protože je beru, že patří k synové přítelkyni, která je také velice fajn. Je to na každém z nás, jak život prožije a hlavně, jak bere ty kolem sebe. Někdo nesnese i své vlastní děti nebo vnoučata, natož, jak píše paní - cizí.
Pokud bych viděla drzé ksichty tak ahoj, pozdravit může každý snad ne?Dceři bych řekla, že nemám potřebu se přetvařovat a chci mít svůj klid, slečny ať si tráví dny s tatínkem jinde.Nevím, proč bych měla přijímat cizí děti do svého života.Jako je právo dcery žít si svůj život, tak i matky.
Lujza: nevim, ale mam pocit, ze pani Drahuse ho odsuzuje uz jen proto ze se rozvedl.. a vrchol neferovosti spachal, kdyz se chtel o holky starat... mit je v peci... a je na nej vysazena uz od zacatku a odprdavaj to holky... jeste ze pani neni jejich "macecha".. ale jen "baba Jaga" se kterou se popr vidat vubec nemusi...
Píši Vám názor spíš z pohledu Vaší dcery. Já jsem se taky rozvedla a našla přítele, který měl ve své péči dvě děti, které byly věkově k mým dětem. Ze začátku jsme taky měli problémy, ne že by byly jeho děti zlé, to spíš, než se děti daly dohromady. Obdivuji mé rodiče, že to zvládli, ale můžu teď říct, že je mají rádi a nedají na ně dopustit zrovna tak jako na vlastní vnoučata. Je pravda, že už takhle spolu žijeme 10 let a z přítele se stal manžel, ale nedokážu si představit mít takové holky, co popisujete. Divím se Vaší dceři, že to snáší. Vždyť ji tam mají jako služku a podle toho co píšete, tak ji ani neuznávají, jen využívají. Musíte jí dát čas, aby na to přišla sama. Teď je zamilovaná a nevidí to co vidí druzí. . Trvejte na svém, že u Vás holky nechcete, pouze Lukáška. Ona na to časem přijde, pokud je rozumná tak to pochopí, že ji tam mají jenom do počtu a na práci.
Jo a tchyni mam taky fajnovou. Ale to uz je veselejsi tema.Ta by nam nejradsi preorganizovala zivot stravovacima navykama pocinaje a vyberem mista dovolene a bydlenim konce. Ale ta s nama nastesti nebydli a jezdi v prumeru jednou za tri tydny. Chtela bych videt, jaky clanek by tady napsala ona o me :-) Nejspis neco ve smyslu, jaka jsem strasna matka, ktera chce zabit svoje dite spatnou stravou. Pri predposledni navsteve me hodinu otravovala kvuli brokolici a ve finale prohlasila, at se nedivim, az bude mit moje dite zdeformovany koncetiny, protoze ho spatne stravuju. No je to s tema rodicema obcas psycho. A zvlast kdyz si clovek dela svoje veci po svem a ostatnim do niceho nekeca.
a...:15:14: Tak v tehle situaci zrovna jsem. Mam pocit, ze tatova manzelka by me nejradsi utratila :-( Zacal ji nejspis prechod a bohuzel bydlime s nima v baraku, ktery je samozrejme "jeji". Jsem ted na matersky a mame s nima posledni dobou doslova peklo. Puvodne jsem premyslela, jestli taky nemam napsat clanek do redakce, ale i tohle drobny postesknuti v diskuzi mi trochu pomohlo psychicky.
Mě by jenom zajímalo, jak by Drahuše reagovala, kdyby rodiče dceřina přítele řekli že tam nesmí Lukášek, protože nemají náladu na rozmazleného kluka. Ony to ty holky taky nemají jednoduchý, pokud jim Drahuše dává najevo , že ji vadí tak se holkám ani nedivím.Trávit víkendy u cizích , protivných lidí , kteří " furt vopruzujou" jak by řekl náš puboš, je určitě terno.
Taky by mě zajímalo jestli do práce zapojujete i vnuka, nebo to vyžadujete jen od holek, ale odpověď asi nedostanu, že?
.gif)
Byla jsem o pár let starší, když si táta přivedl po máminý smrti domů novou ženu... a ačkoli si i dneska myslím, že jsem se chovala slušně, ačkoli jsem fjí ze začátku fakt měla ráda, ačkoli jsem chtěla, aby to všechno hezky fungovalo, tak zpětně slyším, že jsem byla drzá, práskala jsem dveřma, naschvál jsem hulákala, snědla jsem z lednice její oblíbený jogurt atd. atp. Fakt jsem jí tenkrát problémy nedělala, jen jsem prostě byla taková, jaká jsem - já prostě jsem hlučná, nikdy se u nás v lednici nerozdělovalo jídlo na moje a tvoje, vždycky jsem mohla říct svůj názor. Možná byla moje macecha z úplně jiných poměrů, možná jen nebyla na sedmnáctiletou žábu vůbec připravená, možná si myslela, že se nastěhuje, a najednou vše automaticky půjde po jejích pravidlech, které vlastně ani neřekla... Rozhodně bych ty holky neobviňovala z toho, jaké jsou, vůbec je neznáte, neznáte jejich zázemí, a pochybuju, že jste stanovili pravidla. Pokud vám něco vadí, řekněte to, jednoduše, stručně, s tím, co od nich chcete... a počítejte s tím, že to taky možná nedostanete, že to prostě třeba není v jejich možnostech (manžel mi neustále nadává, že dupu, a ačkoli se fakt snažím nedupat, tak prostě v jeho měřítku dupu 
).
A pokud jde o partnera dcery, tam zatáhněte za ruční brzdu, do toho nemáte vůbec co kecat. Je to její život, její chyby, zkušenosti jsou něco, co má každý z nás svoje a implantovat to jiným prostě nejde...
P.S. - zorientovat se jako dítě v nové rodině, to je asi stejné, jako když vás v osmnácti provdají do Albánie... můžete sice všechny zúčastněné milovat, ale bude to peklo...
A ještě dodatek: Nadis zněl - JAK MÁME PŘIJMOUT CIZÍ VNOUČATA. Řekla bych, že to není ta nejvhodnější formulace. Kdo by po Drahuši mohl chtít, aby dívky přijala za svoje? Slečny o to evidentně nestojí a jejich táta se o to neprosí. Chápu, že by babi s dědou rádi měli dceru a vnuka pro sebe a neradi se o ně dělí. Tím spíše, že oni budou už jen stárnout a pokud by fungovala zpětná vazba, vnouček by byl s dědou na zahradě, dcera s babi v kuchyni, večer by poseděli všichni společně a domluvili se na druhý den na výlet....Idyla na první pohled jako vyšitá. Myslím, že by paní Drahuši neuškodil zdravý nadhled typu - DCERA SI NAŠLA ČLOVĚKA NE PODLE NAŠEHO GUSTA, ALE JE TO JEJÍ VĚC.MÁME S DĚDOU UŽ TAKY NÁROK NA TROCHU KLIDU.PRO NÁS TO ZNAMENÁ, ŽE NÁS VNUK A JEHO MÁMA UŽ NEBUDOU TOLIK POTŘEBOVAT, UŽ SE O NĚ STARÁ NĚKDO JINÝ A ONA MU NA OPLÁTKU POMÁHÁ S JEHO DĚTMI. A pokud by mi dítě řeklo - že mu pořád do něčeho mluvím, aspoň bych se nad tím zamyslela. Drahuše to stokrát může myslet dobře , dokonce i pravdu může mít, ale jí taky nikdo do ničeho nemluví. Taky by se jí to nelíbilo, kdyby jí dcera řekla, že je nemoderní svým způsobem života a svými názory a přesvědčovala ji, aby opustila zaběhnutý styl a chodila hrát golf či se dala na poslech jazzu...Já si taky můžu stokrát myslet, že mladá je líná veš, co nestihne ani třetinu toho, co jsem stíhala na mateřské já. No a zajímají někoho moje moudra? Obzvláště, když si vnouče beru často, ráda a z vlastní vůle? Ona za to nemůže, že jsem neměla papírové pleny, širokou škálu příkrmů, vždy dostupných na trhu a obě babičky zaměstnané a nehlídací....
1) Dcera měla dítě z předchozího vztahu - když se nový partner dokáže denně starat o "cizí" dítě, tak to snad zvládne dvakrát do měsíce i vaše dcera, nebo ne?
2) Že dokonce usiloval, aby dostal vlastní děti do péče? No to je teda opravdu vrcholný projev sobectví!! A já naivka jsem si myslela, že mít děti v péči stojí rodiče víc času, úsilí, práce a hlavně peněz, než poslat dva tisíce alimenty a dvakrát za měsíc vzít děti na dvě hodiny na výlet...
3) Já sama už sice v pubertě nejsem, ale kdyby se ke mně choval tak jako vy k těm holkám (jsme "vyfasovali"), taky bych dělala vše bojkotovala a naschvály...
Řešení - buď mladé na chatu nepouštějte vůbec, nebo je tam nechte samotné, ať se tam klidně i pozabíjí. Dcera je dospělá, musí si to vyřešit sama. Tím, že se do toho budete montovat, nic nevyřešíte.
Je dost možné, že dcera za větší problém považuje vás, než vztah s vyvdanými dcerami.
Jen tak mimochodem, jak byste si představavala řešení této situace - aby se s přítelem rozešli nebo aby se on s dcerami přestal stýkat úplně?!
Je to jak pohádka o Popelce - chudák Popelka utlačovaná zlými sestrami, za nic nemohla a dobrák otec (ve vašem případě dcera) skákal, jak macecha (nový partner) píská.
A že nechápete, co na něm vaše dcera vidí?Vy to chápat nemusíte. A co vy víte, třeba je dobrý v posteli!
osobně považuji za jedinou možnost dceři jasně říct, že ona, vnuk a přítel kdykoli, ale bez děvčátek. myslím, že se uleví všem.
tornado-lou: Taky.
Verera: moje sestřenice taky podle soudního rozhodnutí musela trávit půlku prázdnin s tátou a jeho rozrostlou novou rodinou. Přestože si nikdo nedělal naschvály, jezdila s nimi k rybníku, do BLR v moři atd, prostě atraktivní program, jak ji klaplo 15 let, skončila s tatínkem a jeho kontakty, protože raději šla na brigády, s kamarády... až když se vdala, měla vlastní děti, opět začala jezdit za otcem.
Myslím si, že toto mnoho rodičů vůbec nechápe, berou soudní rozhodnutí jako směrodatné, dětí se nikdo nezeptá, zda-li touží vidět toho odloučeného rodiče. Podle mě, bez domluvy s dětmi by se neměl žádný program pro ně připravovat. Tady jasně vidíme, jak jsou vyčerpaní všichni a přitom stačí JEN UMĚT SE DOMLUVIT. Vždyť i nevl. prarodiče mohou znamenat mnoho. Jen umět zahrát na tu správnou strunu dětské dušičky.
monia: a prvni manzelka
