Syn jí jako nezavřený
Možná se mi budete smát a můj problém vám bude připadat směšný, přesto jsem se rozhodla sem napsat a zeptat se ostatních žen, které vychovaly syny, zda s nimi zažily něco podobného.
Mám dvě děti – dvacetiletou dceru a sedmnáctiletého syna. Jsem s nimi sama, manžel od nás před dvěma roky odešel. Obě děti ještě studují – dcera vysokou a syn střední školu. Manžel sice finančně přispívá, ale přesto se mám co ohánět, abych vše zvládla. Naštěstí si dcera našla brigádu a v podstatě skoro všechny své potřeby si financuje sama.
I tak je toho na mne moc. Můj plat není zrovna závratný a obracím doslova každou korunu. Nejvíc samozřejmě šetřím na sobě. Co mne finančně hodně zmáhá, je syn, respektive jeho nezřízený apetit. Jistě, slyšela jsem, že kluci ve vývinu „žerou“ doslova jako kyseliny, ale pokaždé to bylo řečeno s nádechem humoru a nadhledu.
Já však na vlastní kůži zažívám, co to obnáší přímo v praxi, a musím říct, že jsem z toho skoro v šoku. Přemek (můj syn) je normální kluk. Od malička dost sportuje, poslední roky se zaměřil hlavně na fotbal. Trénuje až čtyřikrát týdně, o víkendech má zápasy. Jsem za to ráda, je to lepší, než aby se všelijak poflakoval.
Nevím, jestli je to způsobené jeho sportovní zátěží, nebo tím, že je teď v tom vývinu, jak jsem uvedla na začátku, či zda je to kombinace obojího. On je totiž doslova bezedný a já začínám mít pocit, že mne i svou sestru jednou slupne po večeři. Tolik jídla, kolik dokáže spořádat, mi připadá nenormální (jeho doktorka mne ale ujišťuje, že je to naprosto v pořádku) a mám vážnou obavu, že tu jeho spotřebu finančně neutáhnu.
Není silný, naopak, je to štíhlý kluk s pěknou vypracovanou postavou. Kam všechno to jídlo, které do sebe nahází, ukládá, netuším. Jen pro vaši představu ukázka víkendového jídelníčku: K snídani vypije skoro litr kakaa a k tomu sní pět housek se sýrem, dopoledne jogurt, banán, teda přesněji dva jogurty a dva banány, k obědu vrchovatý talíř polévky, osm až deset knedlíků, kus masa, omáčku, odpoledne spořádá na posezení půl bábovky a večer se nacpe podobně jako u oběda. Před spaním si pak jde ještě namazat alespoň jeden krajíc chleba. Výjimkou jsou dny, kdy má zápas, to se většinou pořádně nafutruje až po jeho skončení.
Je to asi legrační a směšné, ale já začínám být z toho jeho apetitu zoufalá. To, co my máme s dcerou obě dohromady na celý víkend, on spořádá za jeden den a ještě kus navíc. Při dnešních cenách je pro mne nákup potravin pořádným zářezem do rozpočtu. Už jsem zkusila nakoupit míň, aby toho nebylo doma tolik, ale syn byl tak zoufalý a doslova naříkal hlady, že jsem to podruhé už neudělala. Teď se rozhodl, že se pokusí sehnat si taky brigádu, aby mi finančně trochu ulehčil, ale není to jednoduché, o práci je nouze.
Chtěla bych se zeptat, zda vám takový nezřízený apetit připadá normální, nebo se jedná už o nějakou poruchu. Doktorka mne uklidňuje, ale já nevím. Už mě i napadlo, že má syn snad tasemnici, což je samozřejmě hloupost.
Jedli vaši synové v období dospívání taky takhle nehorázně? Poradíte mi, čím jste je krmily, aby vám neprojedli celou výplatu?
5.11.2010 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn jí jako nezavřený
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Myslím, že je to normální a pokud ani doktorka nic nenamítá, tak proč ne? Já osobně bych mu po dobrém vysvětlila, jak moc zatěžuje rodinný rozpočet a že místo housek může jíst chleba a místo kakaa pít čaj. A nebo ať jde na brigádu, ať ví, jak je těžké si na tu spoustu jídla vydělat...
Ano - čtyři řízky k obědu, to je prostě moc, když někdo bojuje s penězi. Řízky a koláče. to má rád každý, to je jasné, ale nejsou jediným řešením hladu.
Dva a dost. Máš hlad, doraž se chlebem, brambory nebo si před obědem dej k polévce rohlik. Dobroty jsou pro všechny - nejsi tady sám.
No a kolikrát stačí fakticky být jen trochu důsledná a trvat na svém, tedy když tohle nechceš, dobře, neznechucuj to i nám, běž od stolu, svět se nezboří, budeš-li jednou bez jídla, když tohle uděláte opakovaně, bude klid a dítě ví, kde jsou hranice. Hrozné pak je, když si dítě u jedněch může dělat, co chce a u druhých má režim. Jedni mu uvaří, nač má chuť, bez ohledu, že se v tom stejně ponimrá a ještě z toho vytěží pochvalu - no a druzí mu úmyslně vaří extra zdravé jídlo, které u těch prvních nikdy nebylo a drží je u stolu, dokud do něj nenasoukají poslední vychladlé sousto bez ohledu na to, že se žaludek evidentně bouří. To jsem ovšem dalece odbočila....vrátím se k Petře - pokud syn naříká hlady, když ho omezíte, budete muset být důsledná a vytrvat. Předkládat mu úměrné porce a pak zavřít oči a uši. K obědu čtyři řízky, dcera a Petra po jednom, synovi dva, a nazdar. Při snídani Petra čtvrt bábovky, dcera čtvrt, syn půlku, má jednou tolik, nediskutovat. Využila bych synova zájmu o jídlo k tomu, aby pronikl do kulinářského umění....ať při vaření pomůže, nebo se zapojí do té míry, že bude za čas schopen samostatně připravit teplou večeři...
Taky si myslím, že se postoj k jídlu utváří odmala a kolikrát nesmyslným přeceňováním toho, co se snědlo či ne. Ať už to je forma náhradního oběda pro některého člena rodiny...ON BY TO NEJEDL...postupné naprosté a nesmyslné vedení dvou tří čtyř a víceletých, kterým se po návratu ze školy či školky, kde oběd byl, vyvařuje navíc, nebo se jim nechá sváča či mlska, aby se najedli hned po návratu - takhle se ty peníze za obědy budou vyhazovat x let úplně zbytečně. Také na dovolených, kde by měla být pohoda, se k dětem přistupuje podivně - nechceš snídani, jakou mají všichni v jídelně, tj. rohlík a pomazánku?Tak když sníš tuhle oplatku, tak ti tedy zmrzlinu koupím jako včera, předevčírem, jako každý den, i když se s tebou handrkuju denně, že když si ji kupujou ostatní, budu muset někde sáhnout do rezerv, ani doma ani tady tolik nemám, a protože dítě vidí plno lákadel ve stáku u vody, výsledkem je časté nutné zastavování u dálnice a zcela rozhádaná rodina po návratu, kdy se otec a matka dohadují, kdo to dítě tak zkazil, načež děcko při nejbližší příležitosti nakouše a rozhází půlku bonboniéry, kterou babička dala do placu nad radostným zjištěním, že se jí lidičky vrátili v pořádku, a řekne, nechte ho, je ještě malej,ach jo. Taky když rodič řekne, až budeš pořádně jíst, můžeš chodit na ten či onen kroužek či aktivitu se třídou, jsou to extrémy a my rodiče a prarodiče se na těch dětech podepisujeme a pak na ně nadáváme. Vychovávat se bohužel dají i dávno dospělý /přijde tchýně, čučí do kastrólů a pak řekne vítězně - tohle on nikdy nejedl - mladá odpoví, jo, no tak bude...obě čekají, přijde hlava rodiny, hlad jako vlk, zblafne to a řekne, dobrý to bylo, děkuju, a snacha si připisuje bodík/ Každé jídlo se dá nachystat chutně a s chutí sníst...
punh: ano, u nás byly přesně stejné postupy. Nikdy jsem synovi nenutila nic, ale následovalo až další jídlo. Nesnědl oběd, kromě nesladkého pití nedostal nic, až večeři - brzy zjistil, že přes jídlo se prudit nenechám a přestal s jídlem "zlobit"
Byl jeden takový, co se narodil jako vymodlené, ze dřeva vyřezané dítě. I sotva to oživlé polínko povyrostlo, už mělo tuze převeliký hlad. Jenže co dělat - hrnce na plotně prázdné, ve špíži nic, a tak se milý chlapec rozhodl: Mámo, táto, já mám hlad. Nezlobte se, ale sežeru vás. A jak řekl, tak učinil. Jenže v dřevěném břuchu stále převelice kručelo. I vydal se chlapec na procházku vesnicí. Snědl sedláka s povozem, hejno hus, bábu s otepí a stále neměl dost. Snědl stádo koní, stádo krav i volů, spořádal celé pole obilí, pět záhonů mrkve, ucháč s mlékem, krajíc chleba a nakonec PETRO, NAKONEC I TEBE SNÍÍÍÍÍÍÍÍ
Petro, máš takového syna jako moje sestra. Jídlo do něj padá jak němci do krytu. Jeho otec není jiný, Může ,, sežrat ´´ co vidí. Budeš si myslet, že kecám, ale o Vánocích před návštěvou svých rodičů snědl doma asi 15 plátků knedlíků, krůtí maso a zelí. Když přišel k mamince tak na dotaz, zda obědval zda si něco dá, odpověděl, že né a nechal si nandat. Ségra by ho nejraději . Do padesátky mu chybí asi dva roky, že tolik žere není na něm vůbec vidět.
mashanka: mluvíš mi z duše. Přesně tohle mě napadá, když někdo říká, že dítě zlobí s jídlem, taky jsem říkala, že dítě hlady neumře Já bych ho do jídla nenutila, ale samozřejmě by nedostalo ani žádný kokino, když třeba odmítne oběd. Mě vždycky štvalo, když se synovec nimral v jídle, buď nejedl vůbec nebo jen jídlo rozmrvil, brečel, že nemá hlad, ale za půl hoďky už se sháněl po sušenkách a jako první se hnal, když se krájel koláč. Byly kvůli tomu scény, protože byl zvyklý, že když nesnědl oběd, tak dostal aspoň sušenky nebo bábovku, aby nebyl hlady. Já jsem mu říkala, ať si to doma dělá jak chce, ale u nás pokud nesní jídlo, tak nedostane ani sladkosti
To je asi pravda. Ale ono je to těžké, když jsou od malička chváleni za to, když se hezky napapají a dostávají za to odměny. Možná to v nich nějak zůstane a takhle se podvědomě dožadují uznání - hodný chlapec, pěkně se napapal, dostane kokínko
Podle mě je chyba, když se přikládá jídlu větší význam, než má. Třeba věta: Naše malá zlobí s jídlem". Jak jako zlobí ? Že jí jen tak, jak si její tělo říká a nesežere všechny nadbytky, kterí jí rodiče cpou ?
Neznám žádné dítě, které by umřelo hlady kvůli tomu, že nesnědlo všechno, co mu rodiče dali na talíř
taky to neodhadnu, protože naše rodina jí asi dost pod průměr. Dcery jedly dost jako malé děti, pak už ne. Vždycky jsem se divila, že někdo musel nutit dítě do jídla, to bych teda nikdy nedělala.
Od známé syn v dospívání často vybílil ledničku, snědl najednou i jogurty co byly pro mladší jeho sourozence, prý měl hlad. To bych ho asi hnala, ať se dorazí chlebem, nemusí sežrat na posezení 8 jogurtů. Ale to je o rozežranosti a taky o bezohlednosti. Věřím, že někdo dokáže spořádat na posezení pekáč buchet, ale spíš by bylo lepší sníst pár obložených chlebů a nakonec si dát jako dezert pár buchet a ne jako Otesánek a ještě být pyšný, co se do mě vejde
Neodhadnu, co je a není přiměřené...můj syn spořádal v určitém období sedm knedlíků k omáčce a dva řízky přes celý talíř, ale aby mě to nějak ruinovalo, říct nemůžu. Známá má podobný problém jako je zde popisovaný a protože její syn je proti mému tintítko, šla jsem do kolen, když mluvila o deseti řízkách a pekáči koblih....ta dělá bramborovej salát asi v lavóru...jinak můžu Petru ujistit, že pokud začne dávat synovi dvoutřetinovou porci /nenapíšu poloviční, jsem lidumil/ a neustoupí, že syn patrně hlady neumře.
A jak jsem psala, pomaličku to ustupuje...., je mu 20.
Mně to opravdu přijde úplně normální. Možná, ne všichni kluci tak žerou, taky nejsme všichni stejní. Ale v tomhle věku to FAKT není nic neobvyklého.
Mimochodem můj syn měří kolem 190 cm, váží pod 70 kg, trénuje 4x týdně, je student a dny, kdy zrovna nemá školu tak pracuje a to manuálně a dost těžce. Takže se nedivím.
Můj syn nikdy tolik nejedl. Jo, dokázal se nacpat k prasnutí, když bylo něco, co má rád, ale nikdy nesnědl víc, než pět knedlíků. Také sportoval, ale asi ne tolik. Nevím. To, co popisujete, už mi přijde fakt až moc
Vychovala jsem 2 syny a nejvíc byla vyšlapaná cestička k ledničce ..... taky to byl záhul..... to jsou prostě kluci - ono ho to po 20 přejde - to musíš vydržať