Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

Pane Procházka, už jste došel?

Pane Procházka, už jste došel?

Nevím jak vy, ale my jsme coby malí haranti nebyli žádní svatouškové. Obyvatelé sídliště, na kterém jsme bydleli, nejspíš museli pořádat hromadné modlitební seance, abychom už konečně vyrostli a dali pokoj. Ani bych se nedivila, kdyby při nich propichovali panenky vúdú. Nerozbíjeli jsme okna, neničili majetky ani netrhali broučkům nožičky. Jen jsme si z lidí dělali legraci.

Nejvíc to asi odnášeli ti, kteří se jmenovali nějak návodně. Jak se z nich dá vystřelit, mi názorně ukázala o patro výš bydlící spolužačka, premiantka, jedničkářka, trochu šprtka, navíc všeobecně oblíbená. Ona by byl ten poslední člověk na světě, od kterého by kdokoliv očekával nějakou lumpárnu. Včetně mně. Tajemně zapíchla prst do telefonního seznamu a vytočila číslo. „Pane Konvička, už máte dneska zalito?“ zaječela do telefonu a zatímco se z druhého konce drátu ozývalo nadávání nad drzou mládeží, my se válely smíchy. Zopakovaly jsme to ještě mnohokrát s panem Lopatou, Řízkem, Procházkou, Žaludem, Kabelkou a dalšími. Nedělaly jsme to samozřejmě jen my dvě, takže v klidu nemohl být nikdo z celého města.

Hůř na tom byli ti, co bydleli poblíž. Na ty, co nás brali s humorem, jsme brzy zapomněli, ale trojice nerudných důchodců nám nedávala spát. Kritizovali nás za úplně všechno, co jsme udělali i neudělali, a trestný čin udělali i z pouhého pozdravu („Ale ten tón!“). Ke své smůle se jmenovali Nevolová, Bezručka a Pětioká. Paní Nevolová měla úvodní předložku svého jména vymazanou za všeho, z čeho to jen šlo. Před panem Bezručkou jsme neustále mávali prázdným rukávem kabátu či bundy a paní Pětioká neustále nacházela svůj obličej namalovaný na socialistickém asfaltu, samozřejmě s příslušným počtem zrakových orgánů.děti

Na pozoru ale museli být i ostatní. „Paní, vypadla vám peněženka!“ křičeli jsme do domovního telefonu, který měl zamřížovaný praskající reproduktorek u venkovních zvonků. Potom jsme se všichni vrhli k oknu nebo na balkon a bavili se, jak osoba, která šla zrovna kolem začne zmateně prohledávat kabelku nebo se rovnou otočí a začne prohledávat chodník. Volali jsme do něj i jiné věci, od vyznání lásky až po policejní zatykač. Málokdy bez odezvy. Uspokojivá zábava spočívala v bouchnutí papírového sáčku někomu za hlavou nebo v přemístění zastávky hromadné autobusové dopravy.

Měli jsme ale i dobré vlastnosti. Například když jsme našli na ulici válející se formulář s hlavičkou našeho vzdělávacího ústavu. Došli jsme k názoru, že ten chudák, který ho ztratil, teď musí mít problémy a bude vděčný za to, že jsme mu ten důležitý papír přinesli zpátky. Mirek Dušín by byl proti nám sobecký grázl. Když jsme po dvou dnech vysilujícího pátrání zazvonili u dveří v sousedním bloku, došlo nám, že jsme se spletli. Byl to formulář na převod dítěte do Zvláštní školy, která byla součástí té naší standardní základní, a paní jej zahodila úmyslně. Když jsme jí ho nadšeně strčili pod nos, připadala si jako ve zlém snu a málem nás přizabila.

Podobné to bylo i se zlodějem, který se vloupal do naší školy zadním vchodem. Byl velice podezřelý. Odcházel za šera, hluboko po skončení všech školních aktivit, úplně cizí člověk, který se ohlížel a zkoušel se tvářit nenápadně. Okamžitě jsme se chopili vyšetřování a sledovali toho nebožáka, tedy zločince lépe, než by to zvládli profesionální bojové jednotky. Plížili jsme se křovím, schovávali za auta a nenápadně za ním jezdili s vozíkem v samoobsluze. Nakonec jsme hlídkovali před domem, do kterého zašel. Byli jsme odhodlanější než major Zeman. Všimnul si každého z nás. My jsme jeho totožnost tehdy neodhalili, ale on tu naší rozpoznal okamžitě, jakmile vešel do třídy coby nový učitel fyziky. Všech pět detektivů potom dusil celý rok.

A teď se přiznejte. Chodili byste bouchat pytlíky s námi, nebo byste na nás chodili žalovat?

Majucha


16.11.2010   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 42   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  



"Zlobivé telefonáty"

Volaly jste jako děti různým lidem za účelem si z nich vystřelit?

Celkem hlasovalo 158.

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Pane Procházka, už jste došel?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-42
Petruša
Petruša - 17.11.2010 16:41

Riki: my telefonavolai z budky (my doma tel, neměli a od kámošky to nešlo, pak bynás máma zabila za účet)

 
Lisa
Lisa - 17.11.2010 13:56

A minulý týden (pomlčím o svém věku smajlik - 16) jsme nechali vyrobit přilnavou fólii na auto, motiv vavřínový věnec ve zlaté barvě a oblepili tím přední dveře kolegovi, který má velkého černého Forda combi s tmavými zadními skly . Dozadu jsme mu nalepili číslo jeho mobilu.
Pak jsme si z něj dělali psinu, jestli už měl nějaké rito. Chudák ještě netušil, auto měl zaparkované o kousek dál a použil ho až v pátek.....

 
Lisa
Lisa - 17.11.2010 13:52

A na vysoké jsme jednomu kantorovi, co jezdil malým červeným Fiátkem 500, zas....jak jetel, to auto umyli, naleštili (včetně chromovaných částí) a přemístili na opačný konec parkoviště před fakultou. Profesor vyšel, rozhlédl se, zazmatkoval, vrátil se do budovy. Za chvíli znovu vyšel a to už jeli policisté. Zmateně jim vykládal (sledovali jsme ho z učebny v přízemí), jak mu někdo ukradl auto. Následoval popis. Policisté se rozhlédli - "Není to támhle ten Fiat?" "Není. " "Jakou měl SPZ?"
Následovala kontrola techničáku, kontrola značky "támhletoho" a bylo jasno.
Neškodný, ba kladný žertík, ale s obrovským účinkem smajlik - 4

 
Lisa
Lisa - 17.11.2010 13:44

Ježiš tady jsou i vzorňačky!
My jsme na gymplu vždycky zdrhli z 1. máje a sešli jsme se u telefonní budky, která nepotřebovala mince. A pak jsme volali čísla, tak jak nás napadlo. Když to někdo zvedl, následovala otázka: "Můžete nám prosím vysvětlit, proč se neúčastníte prvomájového průvodu?" Bylo to v Praze, takže neexistovala výmluva že "U nás nic takového není". My se dozvědely takových výmluv! Některým lidem zhrubnul hlas a najednou bylo slyšet že: "Dholhéčuji chřhipku, slyšíte, jak ještě špatně mluvím ..." nebo: "Včera jsem si podvrknul kotník, mám výron, nemůžu chodit..." (to znělo věrohodně). Nikdo nás neposlal do háje, jak by se příslušelo.

 
vranoj
vranoj - 17.11.2010 11:35

To už bylo na gymplu: přišla nová profesorka těsně po škole a stěžovala si, že ji nezdravíme. No možná ji opravdu někdo zkraje nepozdravil nebo nevím původ stížnosti, ale pravda je, že to neměla dělat: pak jsme ji zdravili skutečně poctivě, i několikrát během desetiminutové přestávky ( jak se korzovalo po chodbě z jednoho konce na druhý). Fakt je ten, že pak už zdrhala jen nás viděla.

 
Riki
Riki - 17.11.2010 0:02

My neměli telefon. Ani nikdo z mých spolužáků. To byla taková doba, že málo lidí mělo doma pevnou linku, neb se o ni muselo žádat a pak na ni moc let čekat... a kdo už tedy telefon měl, tak nedovoloval potomkům zbůhdarma telefonovat na všechny strany, jelikož by se nedoplatil, a tak vysoký kapesný, aby se z něj dalo strhnout za přiblblé telefony, jsme jako děti nedostávali. smajlik - 42 Jinak se přiznám, že bouchat pytlíky bych nechodila, ani jiné podobné nepravosti. To chodili jen někteří hloupější spolužáci, a že by na ně někdo žaloval, to si též nepamatuju, ono to nám ostatním jaksi přišlo pod důstojnost.

 
Kassy
Kassy - 16.11.2010 16:13

Tak já byla vzorné, vychované a poslušné dítě a lumpáren jsem se neúčastnila. Vždycky jsem byla až příliš zodpovědná a narozdíl od spolužáků jsem dokázala domyslet následky... Nikdy mi nepřišlo zábavné někoho záměrně vytáčet nebo mu ubližovat. Když už, tak jsem se snažila vymýšlet inteligentní žertíky, kterým se ve výsledku mohl zasmát i postižený.

Ale to s tím rádiem, to se mi líbí. A záznamník taky dobrý smajlik - 16

 
Petruša
Petruša - 16.11.2010 14:47

taky jsme zvonili na zvonky a volali na linku důvěry. A já s kámoškou jsme volaly na vyhlídnutý jméno a že pro ně máme tu pornovideokazetu co si objednali...a třeba paní že si nic neobjednávali... a já "tak třeba manžel, to já nevím, každopádně už jí konečně máme, takže vám jí pošleme"....

 
jelítko
jelítko - 16.11.2010 14:26

mam-ča: no myslim, že to nebylo úplně špatný bez těch mobilů. člověk se míň stresoval a strachoval. mě nenapadlo se bát o rodinu, když byli v práci, ve škole, venku. teď mi hned nezvednou mobil a už je vidim na márách smajlik - 80

 
Almega
Almega - 16.11.2010 13:11

Jo,to jsou dobré vzpomínky....Ještě jsem si vzpomněla,jak přes dvůr byl v uličním bloku jeden dvorní (ve dvoře) dům,tam žil chlap sám,rozvedený a dělal u kanalizací s hovnocucem.Večer přišel ožralej a rovnou oblečený si lehl,měl všude děsný bordel,občas si pozval nějakou "slečnu" a hlavně měl v zimě v létě otevřený okna....My mu tam házeli do cimry jablka,brambory, syrová vejce,uhlí....a když svítilo slunce,tak pomocí velkého zrcadla z koupelny mu tam svítili a šajnovali mu do očí...No on se mohl zbláznit,řval na nás sprosťárny a vyhrožoval,ale nikdy nic doopravdy neudělal...My s bráchou byli hrozný prevíti....

 
sonia
sonia - 16.11.2010 12:50

Klekí:smajlik - 16také jsem byla na itnternátě,ale takovou srandu jsem tam neměli

 
Klekí
Klekí - 16.11.2010 11:06

A nejlepší to byla na intru...to jsme si dělali naschvály i navzájem.
Kluky na horním patře na noc zamykali (celkem chápu smajlik - 68). Ale ti hajzlíci to uměli odemknout a tak třeba v noci vyrazili a všechny dveře holčičích pokojů ,,sešněrovali" lanem a provazy tak, že ráno nešly otevřít smajlik - 68. Nebo je naopak všechny potichoučku vysadili a odnesli do sklepa.

Taky jsme si pod dveře nalívali líh a zapalovali ho smajlik - 47. A jelikož jsme studovali na zahradniké škole a mívali praxi na statku, bylo k mání spousta různého rostlinného materiálu, který se dal použít k zabordelení pokojů. ,,Nejlepší" bylo na podzim listí. Ani nevím, jestli se to ještě dnes dělá, ale totálně odporná praxe bylo odlisťování keřů, kdy jsme seděli jak blbci celý den a strhávali drobounké listy vyrytých keřů, které se pak kamsi zakládaly. No a ten maras - drobounké listí se spoustou hlíny....jsme si sypali navzájem po pokojích smajlik - 34

Měli jsme hlavního vychoše, byl tu super chlap, měřil asi dva metry a byl celkem cvalda a vlastnil TRABANT - v poměru k trabošovi to bylo samo o sobě komické. Mezi budovou intru a zahradou byla taková úzká ulička. No a jednou kluci toho traboše nějak zvedli a vsunuli bokem do té uličky, jako, že ležel na jedné straně dvířek. Jindy ho zase postavili na čtyři popelnice...smajlik - 47smajlik - 68 To bylo radosti smajlik - 34
Trestu jsme se dočkali vždy, ale nikde to nerozmazával, pochlámal se s náma a pak jsme třeba uklízeli zahradu nebo vytírali. Bylo to však spíš takové symbolické, ať víme, že jsou hranice smajlik - 64

 
mam-ča
mam-ča - 16.11.2010 10:55

jelítko: Nojo, to bylo v dobách dřevních, kdy mobily ještě nebyly.

 
jelítko
jelítko - 16.11.2010 10:55

mam-ča: smajlik - 34

 
mam-ča
mam-ča - 16.11.2010 10:54

Jednou se nám podařilo houbou vyrazit okno ve třídě. Nechtělo se nám ho dávat zasklít, tak kluci vyndali zbylé sklo, a že to okno někde vyměníme. Zjistili jsme, že stejná okna jsou jen v předsálí ředitelny, tak jsem šla zabavit ředitele, a spolužáci mezitím okno vyměnili.
Normálně by se na to nepřišlo, kdyby v ředitelně jako jediné, nebyla okna umytá, a ve zbytku školy špinavá...smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-42
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77048.
    Archiv anket.