Chorobně se bojím o svou dceru
Od chvíle, co se ztratila Anička Janatková a doslova se po ní slehla zem, mám šílený strach o svou desetiletou dceru. Pořád si představuji, jakou hrůzu musí prožívat rodiče malé Aničky, a uvědomuji si, jak málo stačí, aby se něco takového stalo v podstatě komukoli z nás.
Moje dcera chodí do páté třídy. Jelikož oba s manželem pracujeme a není v našich možnostech se uvolňovat a vyzvedávat ji, každý den trnu, zda došla ze školy v pořádku domů. Neustále ji kontroluji mobilem, až mne mají kolegyně za bláznivou. I manžel mi říká, že ten strach a obavy přeháním.
Ale já si nemůžu pomoci. Kdyby to šlo, asi bych zůstala doma, nebo pracovala jen na zkrácený úvazek, ale něco takového bohužel možné není. Jednu dobu po zmizení Aničky jsem to vyřešila výpomocí kamarádky, která je na mateřské, ale tu už to přestalo bavit a pro dceru do školy nechodí.
Z mého okolí vím, že většina dětí chodí sama. Rodiče doprovází jen ty nejmenší, ty starší už doprovod nemívají – až na několik výjimek.
Bydlíme na velkém pražském sídlišti, cestou ze školy se děti různě rozprchnou, část jich chvíli jde pohromadě, ale pak se postupně rozdělují. I moje dcera chodí ten poslední úsek sama, kdyby na to přišlo, snadno by si ji mohl někdo vyčíhat.
Dřív jsem takový strach neměla. Brala jsem to tak, že i my jsme chodívali sami, nikdy nás nenapadlo se bát, nebo to považovat za něco divného. Jenže dnes je jiná doba. Mnohem nebezpečnější, hlavně ve velkých městech a sídlištích.
Možná jsem jen přehnaně přecitlivělá a měla bych se zklidnit. Jenže nevím jak. Podvědomě pořád myslím na ztracenou Aničku Janatkovou a je mi strašně úzko. Jsem sama, kdo tuto událost tak extrémně prožívá, nebo je mezi vámi někdo, kdo je na tom podobně jako já? Taky máte v poslední době větší strach o své děti, než jste měli dříve?
Slovo psycholožky Renaty Gregorové
Vámi popsaný strach o dceru je vzhledem k události s Aničkou vcelku pochopitelný, a určitě nejste sama, kdo po této děsivé události prožívá obavy o bezpečnost dítěte obdobným způsobem.
To, co můžete pro dceru i pro svoje upokojení udělat, je vysvětlení a poučení dcerky, na co si dát pozor a co dělat v případě nějaké podezřelé situace. Jsem přesvědčena, že taková prevence probíhá na školách v rámci vyučování a zcela jistě proběhla následně po zmiňované tragické události.
Pokud prožíváme strach, ocitáme se v nepříjemném emočním napětí. Trvá-li dlouho, může se projevit somatickými obtížemi (nevolnost, průjmy, bolest či tlak kolem žaludku). Každý máme jinou citlivost vůči strachu, stresu, napětí. Proto také každý prožíváme stejnou situaci odlišně.
Důležité je umět hledat a vnímat to dobré, co se kolem nás děje, více se zaměřit na příjemné prožitky, aby se Váš život nezredukoval jen na obavy a strachy.
Mgr. Renata Gregorová
Klinický psycholog a psychoterapeut
renata.gregor@seznam.cz
www.poradna-psychologicka.cz
30.11.2010 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsou vaše děti v bezpečí? Bojíte se o ně?
- Pátrání po Aničce je stále neúspěšné
- Ztracená Tereza Chrenková se našla. Pátrání po Aničce Janatkové pokračuje.
Diskuse ke článku - Chorobně se bojím o svou dceru
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.tak ja se nebojim zadneho pedofila atd, ale spis auta, to je to nejvetsi nebezpeci nasich deti. moje 5 leta chodi sama do i ze skolky, pres cestu, ale je dobre trenovana, v zemi kde bydlim je to normalni, deti chodi sami i nekolik km., kdyz bydli na odlehlem miste. Do skoly to mame kousek, to fakt nevim kde by ji kdo unesl. do lesa se psem taky chodi sami, . deti mam 10 let a 5. a nechci aby se jen diky memu strachu, ktery nemuzu ovladnout prisli o detstvi a byli jako ve vezeni.
ja jsem vyrostala ve velko meste, ale na kraji mesta kde jsme to meli jako na vesnici a uzili jsme si i diky nasim rodicum, kteri nam nechavali volnost.
ale taky tam byli chlap ktery nam ukazoval penis, u babicky na vesnici si me vytypoval pedofil a zavlekl me od lesa, brachu uplatit at jde neco do obchodu koupit ale nastesti nas sledovat a kdyz po mne chtel at se zacnu vyslikat vbehl mezi nas, a tim jsem utekli. vim ze pozdeji sedel.
jedvatazmyje: o tebe chudinko nikdo strach neměl co?
jedvatazmyje:
Almega: tos mě pobavila Navrhnu třeba 13letému synovi, zda se nemám poptat po družině
Jedvatazmyje: A ty si zase predstavujes, jak jsi jim to ted nandala, vid ze jo? Hlavne, ze jsi spokojena sama se sebou, to je to nejdulezitejsi
o spartakiádním vrahovi se mluvilo už tehdy, ale to asi byla spíš výjimka, dřív se opravdu víc tutlalo než teď. Ale myslím si, že děti jsou dnes více ohroženy díky internetu (FB, ICQ atd)- jak psala kubikm. Zcela bezelstně tam uvedou o sobě důvěrné informace, které se lehce dají zneužít.
Co si pamatuju, tak školní družina byla i kdysi (před 20 - 30 lety) jen do 16 hodin a pro děcka do 4. třídy. Na zkrácený úvazek skutečně měla žena s dětmi do 10 let právo, ale pokud zaměstnavatel nechtěl, tak tu ženu taky nezaměstnal. Moje kolegyně měla malé děti, byla samoživitelka a chtěla dělat na zkrácený úvazek, pokud by na tom trvala, tak by ji nezaměstnali - mohli se ohánět tím, že to brání provozu. Ranní směny povolili taky jen někomu, protekce byla i před 20 lety. Nejsem si jistá, ale asi i teď má žena právo zažádat o zkrácený úvazek, když má malé děti - jenže jí nemusí vyhovět, zaměstnavatel to vždycky nějak zdůvodní.
Jo takovou mám tchyni, ta vyvádí, kdykoliv se doslechne o nějaké cestě výletu nebo výpravě svých vnoučat. švagrová si ji rozmazlila, musí bábě věčně telefonovat, co se děje, kde s to děje, s kým se to děje. Dokonce před babou musí některé náročnější výlety zatajovat. O to větší je rachot, když se neteř splete a pošle pohled.
Jistěže je to velmi sobecké. Mít strach o normální, normálně vychovávané dítě, je pitomost. Navíc si tu povětšinou všechny představujete jaké byste byly vy chudinky,kdyby se stalo něco vašemu dítěti, jak by to bylo strašné A jak by vás všichni litovaly, obzvlášť spoluMatky :-)))
chce to trénovat, aby dítě nezmatkovalo
ukázalo se to u té dívky, kterou natlačil do auta
sundala si aktovku ze zad a utekla mu...než se vzpamatoval
Ťapina:
Teď nedávno se pokud vím pohřešovala dvacetiletá holka a našli ji mrtvou. Děti neochráníte tím, že je budete doprovázet na každém kroku, tím leda odsunete jejich střet se světem venku, na který je třeba je připravovat. O tomhle je pohádka o šípkové Růžence, pohádky skrývají ponaučení i pro dospělé Ať budete dítě chránit sebevíc, jednou přijde ten den, kdy budou muset někam jít bez vás, a když nebudou vědět, že růže píchá, tak se píchnou.
Hm, tak v "sedmé třídě" jsem byla třetím rokem na gymnáziu a dojížděla do školy přes celé město. A to si ještě myslím, že jsem mohla být víc vedená k samostatnosti.
sallie: No fakticky to tak bylo....jasně že devá´táci už tam (za mně )nebyli,ale já chodila do družky až do 7. třídy!!!!
sallie: za našich mladých let byla družka a pro 5. a 6. třídu byl tzv klub...potom už nic
u vnoučka mají družku do 3. třídy, u vnučky měli jen pro 1. třídu
Almega: družiny do patnácti let????? To bych teda chtěla vidět Ty deváťáky v družině
Kassy: já se snažila holku a teď vnoučata připravit na takové ty možné situace
plácnu...ulítne ti míč do silnice, co uděláš? a tak
jednou mi říkala dcera, tehdy asi 9letá - jeden pán chtěl, abych se šla podívat do sklepa, že mu tam utekl pejsek
a on neměl vodítko
tsk mu to řekla a chlap ji počastoval do krav a odešel svižným krokem...