Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

U nás to bylo taky na velkou debatu, ale nakonec jsem si prosadila svou a dcerka může chodit sama do školy a ven. Tedy s jednou podmínkou, že u sebe bude mít vždy dětské chytré hodinky https://www.armodd.cz/armodd-kidz-gps-4g-ruzova/ s GPS lokátorem.

No, vzhledem k tomu, že naše děti jsou ještě docela malé, tak je samotné ven moc nepouštíme. Vlastně to ani není potřeba, protože hrát si můžou bez problému i u nás na zahradě. Zrovna minulý rok jsme jim tam udělali takové pěkné hřiště s houpačkou z https://hrackyzadobrekacky.cz/hracky-na-zahradu/houpacky a s tím si bohatě vystačí.

Ja byt tebou nekam bychy zavolala a zeptala se na to a rekla i manzelovi nebo mu vrazila telefon at to slysi take. Uchylove budou vzdycky ale nemuzes drzet dceru pod zamkem,to se vymsti.

Tady v Izraeli je zakon do 9let ditete z duvodu bezpecnosti doprovazite do aprku,pres cestu. Ja chodim s dcerou do parku ale beru si knizku a ona s emi jednou za cas nahlasi kde je a co dela s kamarady a ja i na vidim.

Od 9let muzou deti chodit sami do krouzku,parku a pod.

Verera: Prožít dětství pod permanentním dohledem musí být strašné. Mě naši hlídali dost, ale v devíti letech jsem už sama ven chodila. Úchyláka jsem potkala v MHD asi ve dvanácti, takže do kdy vlastně ty děti nebudeme nikam pouštět? Ono je taky potřeba, aby si dítě vytvořilo nějaké sociální dovednosti typu prosadit se ve skupině, která není zvenčí organizována a dozorována dospělým. To se ve škole ani v kroužku nenaučí a později už na to je pozdě.

Markýza: Dítě čekající na matku v DDM nikdo do auta nenacpe. A u kroužků pro menší děti vedoucí nevypouštějí děti jen tak ven, pokud to není domluvené, ale ověří, že je někdo vyzvedl.

Vyčleněná z kolektivu vrstevníků není, chodí do školy, do kroužků, má jiné kamarády, jen třeba ne tolik v místě bydliště. Když se podívám na sídliště u nás, tak tam zas tolik dětí neběhá, jsou tam malí na pískovišti, pak pár kluků hraje fotbal, většina má spíš kroužky nebo je doma a píše si přes Skype (ne že bych to podporovala, to jen konstatuju).

Argumentovat tím, že my jsme chodili ven od 6 let, sem tam jsme nějakého toho úchyla potkali, pak jsme z toho byli pár let vyděšení,ale nakonec se tak moc nestalo mi přijde scestné.

Já jsem chodila do školy přes velký park, taky se sem tam nějaký úchyl našel, jednou mě jeden zatáhl z cesty do křoví, vytrhla jsem se mu a utíkala co to šlo k nejbližšímu dospělému, pak jsem se tam rok bála vůbec vkročit. U svých dětí bych ráda takové zážitky omezila na minimum.

Já neříkám, že je správné, aby seděla doma, když by ráda běhala na hřišti, ale je potřeba zajistit takové podmínky, aby byli všichni spokojení, ne vypustit dítě s tím, že se něco stane málokdy, takže to naše bude mít štěstí, tak ať si užije volnost. Pustila bych ji v 9 letech na hřiště pod okna , musí být v dohledu a s kamarádkami, případně tatínek může sedět někde na kraji na lavičce.

mashanka: dcera když byla v tom družinovém věku ( dnes 35) tak jsme jí vždycky říkali že kdyby jí někdo lákal třeba na čokoládu tak prostě nesmí....a ona...."no jo, ale co když na ní budu mít chuť"........tak jí manžel říká, tak řekneš mamce a ona ti jí koupí.....

Mého syna se dokonce jeden snažil vyzvednout z družiny.. Byly tam zvonky s mluvítkem a po nahlášení jména, pro koho jdete, dítě poslali.
Kluk vyšel na chodbu, tam cizí chlap, který mu řekl, že jsem ho pro něho poslala, protože jsem se musela zdržet v práci. - Zjevně ho musel mít vyhlédnutého.
Synek prý řekl - ne, máma by pro mě nikoho, koho neznám, neposlala, nikam nejdu, zaplul zpátky za dveře a zabouchl a šel to říct vychovatelce - když vyšli ven, už tam nikdo nebyl.

Dítě musí být v první řadě poučené a nenechat si namluvit nesmysly

Mého syna se dokonce jeden snažil vyzvednout z družiny.. Byly tam zvonky s mluvítkem a po nahlášení jména, pro koho jdete, dítě poslali.
Kluk vyšel na chodbu, tam cizí chlap, který mu řekl, že jsem ho pro něho poslala, protože jsem se musela zdržet v práci. - Zjevně ho musel mít vyhlédnutého.
Synek prý řekl - ne, máma by pro mě nikoho, koho neznám, neposlala, nikam nejdu, zaplul zpátky za dveře a zabouchl a šel to říct vychovatelce - když vyšli ven, už tam nikdo nebyl.



Dítě musí být v první řadě poučená

Kadla: to mi připomnělo - taky jsem se s jedním "ukazovačem" setkala, vedle baráku, s kamarádkou, mohlo mi být tak 13... pak jsem z penisů měla dlouho strach a problém pak ve vztazích. No dodneška jsou pro mě nekteré věci tabu Tenkrát jsem z toho měla trauma dost dlouho a nemohla jíst párek a rohlík, prostě mi to připomínalo a bylo mi zle

Manžel je magor, s odpuštěním. Úchylové byli, jsou a budou. Když si ji nějaký úchyl vyhlédne, stejně ji neuhlídáte. Je potřeba ji naučit, aby se s cizíma lidma nebavila. Já chodila ven sama od svých šesti let, lítala jsem po sídlišti i v parku za sídlištěm. Naši chodili do práce na čtyři směny, nikdo neměl čas vysedávat se mnou venku. A úchylové byli i tenkrát. Ten můj si mne tenkrát odchytil přímo ve vchodě domu, když jsem šla ze školy domů. Vytáhl ten svůj "aparát" a chtěl, abych si sáhla. Bylo mi asi sedm. Sáhla jsem si, protože jsem z něho měla strach, a pak jsem s výmluvou, že mamka mě volala a musím rychle domů (nebyla to pravda, nikdo nebyl doma) utekla nahoru, bydleli jsme ve třetím patře. Klepala jsem se strachy, jestli nepůjde za mnou, bylo mi jasné, že neco není v pořádku. Ten zážitek jsem následně z paměti vytěsnila a vzpomněla jsem si na něho, až když mi bylo 34... Tím chci říct, že úchyl může být kdekoli, klidně před školou, a že místo zákazů a "věznění" doma je lepší dítě poučit, aby umělo správně reagovat. Moji kluci chodili ven sami od šesti let, vždycky s kamarádama ze školy. Od devíti let jezdil ten starší do školy autobusem sám do jiné čtvrti (s přestupem). Kdybych se o ně měla každý den strachovat, tak by mi muselo už dávno hrábnout...

Johanka74 13:28: souhlas

Johanka74: tak nějak a je jich čím dál víc...

Romi:

Markýza: myslím si to tak jak to píšu......