Bájná lhavost, nebo přebujelá fantazie? Děsí nás to.
Máme šestiletou dcerku, která je hodná, šikovná, chytrá. Nijak zvlášť nezlobí, občas samozřejmě ano, ale to je u dětí normální. Je milá, mazlivá, taková naše povídalka. Jenže právě to nám dělá starosti. Začínáme si totiž myslet, že trpí buď příliš bujnou fantazií, nebo tak zvanou bájnou lhavostí.
Dosud to bylo tak nějak v normě. Dcerka začala velmi brzy mluvit, už ve dvou letech komunikovala rozvitými větami a měla velmi slušnou slovní zásobu. Od té doby byla doslova posedlá pohádkami a příběhy, nejraději měla ty, které jsme si vymýšleli. Když trošku povyrostla, vyprávěla tyto naše vlastní pohádky s námi, doplňovala je, přidávala zápletky. Leckdy tak komplikované, že jsme nechápali, kde se to v té malinké hlavičce může brát.
Když dcera oslavila čtvrté narozeniny, byla už zdatná lidová vypravěčka. Pusinku nezastavila od rána do večera, vyprávění smyšlených příběhů patřilo k jejím nejoblíbenějším činnostem. Své vypravěčské umění dopilovala téměř do dokonalosti a my si začali říkat, že z ní asi jednou bude velmi plodná spisovatelka.
Jenže před asi rokem se obsah jejího vyprávění začal nenápadně proměňovat. Své vlastní vymyšlené postavičky nahradila skutečnými, reálnými osobami: maminkou, tatínkem, babičkami a dědečky, tetami a strýci. Vždycky si někoho z nich vybere jako hlavního hrdinu a vymyslí mu vlastní příběh přímo na míru. Těmito příběhy pak oblažuje osazenstvo mateřské školky včetně učitelek, sousedky… zkrátka každého, kdo je ochoten naslouchat.
Bohužel, nejsou to pohádky, z nichž by bylo na první poslech patrné, že se jedná a smyšleninu. Dcera své příběhy 
zasazuje do reálného života a leckdy je to docela drsné. Od učitelek i lidí v okolí se pak na sebe dozvídáme neuvěřitelné věci, zrovna nedávno se mě sousedka ptala, jestli už jsem v pořádku. Netušila jsem, o co jde a ona mi řekla, že jí naše dcera velmi věrohodně, skoro s pláčem na krajíčku vyprávěla, že jsem se doma ošklivě pořezala při vaření a musela mne odvézt sanitka s houkačkou do nemocnice.
Nic takového se samozřejmě nestalo a mně docela zatrnulo při představě, co všechno a komu ta naše brebta vykládá. Sedla jsem si s ní a snažila se jí vysvětlit, že vymýšlet si pohádky je v pořádku, ale vyprávět komukoli něco nepravdivého o někom jiném, je špatné a nedělá se to. Sice mi to odkývala, ale nejsem si jistá, že to dokáže ve svém věku správně pochopit.
Dělám si docela starosti, aby jí tato její schopnost nějak nepřerostla přes hlavu, a tím vlastně nám všem. Nechci ji ohledně toho nějak tyranizovat, nicméně nějaký zásah by asi byl na místě. Nebo myslíte, že to časem samo odezní? Možná jsou takovéhle dětské povídačky úplně normální součást jejich vývoje a my z toho děláme zbytečnou kovbojku. Taky si vaše děti vymýšlely?
20.4.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 11 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bájná lhavost, nebo přebujelá fantazie? Děsí nás to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Možná jsou takovéhle dětské povídačky úplně normální součást jejich vývoje a my z toho děláme zbytečnou kovbojku.
Ano, to si myslím 
Dítě do určitého věku reálný svět a svět pohádek příliš nerozlišuje - zajímají ho ty příběhy a postavy. Nemá důvod rozlišovat Červenou Karkulku a vlastní babičku - pro něj je to jen pohádková postava jako každá jiná.
Pokud se jedná o šestileté dítě, nedělala bych z toho vědu
Znám dospělou ženu, která trpí bájnou lhavostí. Každý, kdo ji zná, tvrdí, že má "papír na hlavu" a všichni ji bereme s rezervou. Co ta si toho dokázala vymyslet... a hlavně umí naprosto věrohodně vyprávět o tom, co "jako" prožila... 
sharon:Vím,že jich tam jsou mraky.Jeden příklad za všechny.
.gif)
casiopea: myslíš že jen ona ? on prý nám lže i Kalous...ale to tu nepatří !
Almega: 
zrovna jsem to chtěla říct...ať maminka sepisuje její příběhy
dcera to taky dělala, psala jsem ji to na stroji a ona si k tomu malovala obrázky....
Obavy bych měla,kdyby jí ty fantazie držely ještě v dospělosti a ona je brala smrtelně vážně...Až se naučí psát,ať si píše ty příběhy,možná se z ní stane spisovatelka....
Teď to ještě není žádné drama,je to děcko.Ale pozor,aby z ní nevyrostla Kristýna Kočí, co ještě v 26 letech taky bájně lže.
Připomnělo mi to syna kamarádky, který ve školce vykládat taky neuvěřitelně dramatické příhody rodiny. Až si kamarádku vzala paní učitelka sranou a snažila se jí domluvit, že před tak malým dítětem nesmí všechno říkat.
Kamarádka už byla zvyklá a řekla paní učitelce, že většina toho, co synek vykládá neníp ravda, že si to vymýšlí. Když jí neveřila, řekla jí, že například o paní učitelce syn včera tvrdil, že se nahá koupala v jezírku ve školní zahradě, jestli tomu má tedy taky věřit. To paní učitelku asi přesvědčilo
Já jsem měla takovou spolužačku v první třídě. Co ta nám všechno navykládala o svojí rodině a kamarádech! Nejdřív jsme jí věřili, ale když pak začala chodit s takovými nesmysly, jako že umí mluvit se zvířaty a že poletí na dovolenou na Antarktidu a trvala na tom, že je to pravda, tak jsme jí věřit přestali a nějak nám došlo, že bysme asi měli brát s rezervou všechno, co nám říká. Časem ji to přešlo a byla z ní úplně normální holka. Je to prostě asi období, kdy se dítě učí pracovat se svojí fantasií. Zdůraznila bych jí, že skutečné lidi si do svých příběhů dosazaovat nesmí, protože by tím někomu mohla ublížit. Nejlépe asi vysvětlit na konkrétním příkladě s konkrétními důsledky.
S učitelkami ve školce bych si asi promluvila a vysvětlila jim, jak to s těmi dceřinými příběhy je. Předpokládám, že tvoje dcera nebude první takové dítě, se kterým se setkaly a že by třeba i mohly být schopné pomoct a poradit, co s tím.
.gif)
To víš,že z toho vyroste,já byla to samí
...dokonce jsem si jednou vymyslela,že ta zástěrka co se ztratila ve školce je u nás doma ve skříni a přišla k nám tenkrát VB
...byla jsem na zabití 
a přesně jak píšeš,fantazie se mnou cloumala....přešlo mě to ve škole
...dodnes mám bujnou fantazii a dovedu si představit věci o kterých se druhým možná ani nezdá
Možná má z toho v hlavičce zmatek. Napřed jste jí chválili pro její velkou fantazii, ale ona ten obdiv potřebuje pořád a stále víc.
Když do svých příběhů zasadí konkrétní živé osoby, všichni cizí lidé jí naslouchají a ona své "divadelní umění" (viz slzičky nad pořezanou maminkou) dotahuje k dokonalosti. Obecenstvo se jí utěšeně rozrůstá.
Asi byste jí měli přihlásit do nějakého dramatického kroužku, aby se realizovala "neškodně".
A hlavně je potřeba jí vysvětlit, že skutečné lidi si do svých příběhů dosazovat NESMÍ !
To byste taky brzy mohli skončit u soudu pro pomluvu. Těžko by vám věřili, že to to nevinné dítě vymyslelo samo a že to neslyšelo od rodičů.
... přihlas ji do filmového konkurzu.
