Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ahoj všem,mám podobný problém jako Marcela,jen synovi je jedenáct,a zatím to s ním není tak zlé,jako u Marci!Vrátil se mi po měsíci prázdnin u táty a vůbec ho nepoznávám. Zatím co odjížděl a hrál si ještě s autíčky na písku a měl kamarády přiměřeného věku, sportoval a byl milý, nyní těmi samými kamarády opovrhuje, je namachrovaný, sprostý, drzý i ke mně. Syn zase změnil adresu i rodinu při pobytu u táty, neboť jeho tatínek mění stále partnerky a je ve stavu tokání každého půl roku. Tam byl jejich 15ti letým klukem zaveden do party, kde je mládeži 15 a více roků ,slézají se v boudě v lese, kde se kouří, pije a zřejmě i fetuje. Má za sebou zkušenost s cigaretami, krádeží atd.
Naštěstí se mi svěřil, ukáže mi i jak a s kým si píše na facebooku, z toho vidím, že syna parta jen využívá a vážně vůbec nebere – což je snad ještě horší. Snažila jsem mu vše vysvětlit a když jsem řekla, že už tam nepojede, ztropil velkou scénu, že tam musí a že by vypadal jako srab, já tam vůbec nesmím chodit atd. Raději jsem vzala zpátečku, neboť jeho otec to neřeší, vůbec to nevidí a více méně se mi vysmívá. Synovi dokonce řekl, ať mi nic už neříká! Zkouším to nyní přes sport, ale ten syn nechce dělat, aby měl více času na své nové „kamarády“. Snažím se na syna apelovat rozumem, sportem, ale je jak zabedněný. Mám strach zasáhnout, aby se situace nezhoršila. Myslím tím, že už by se nesvěřoval vůbec a tím bych přišla i o šanci ho jakkoli ve špatném chování brzdit, nebo ukazovat správnou cestu. Jsem ráda, že prázdniny skončily, ale dnes tam jede zase na víkend (jednou za 14 dní)a už je mi od rána špatně. Prosím co byste dělaly vy na mém místě?

Ahoj Marci,
mam synáčka 15 let starého a velmi problémového. Jako milující matka jsem zkusila následující: rozhovory,prosby, domluvy, zákazy, křik, pláč, psychologa, psychiatra, dětskou psychiatrii ....a léčebnu. Stalo se tak poté, co napadl svoji sestru a nemyslím tím klasickou sourozeneckou rvačku.
A víš co? To poslední ( ťukám na zuby) zabírá. To že někoho zklamal otec, je z chudé rodiny, matka pracuje ještě není omluvou proto, aby se mladí pánové chovali jak hovádka. A holky mají sice pravdu, že odpovědnost mají rodiče, ale v závažných případech je třeba odborník a né čekat léta na zázrak.
Na závěr: můj syn byl doma na propustku, zvládnul přijímačky na střední školu s maturitou a byl neuvěřitelně hodnej, musel zpět, ale do telefonu je slušný , milý, pozitivně naladěný a má rozumné plány do budoucna. A TĚŠÍ SE DOMŮ ! Držte palečky, telecí léta jsou těžká pro obě strany, děti ocení rodiče většinou z odstupu, ale doma budou prudit, tak to je holt.

Na toto pomaha jedine - zmena prostredia. Vymenny skolsky pobyt v zahranici aspon na rok, alebo sa odstahovat aspon 50km daleko, to v tomto veku uplne staci.... ono parta formuje ludi.. ak zmenite prostredie, mozno pri zmene kolektivu bude mat novu sancu... a ak sa da, donut ho robit nejaky sport, namaka sa, vybije prebytocnu energiu zmysluplnne.

Neexistuje nekdo ve tvem okoli kdo ma na nej opravdu vliv nemusi to byt rodina - muze to byt treba doktor, nejaky trener v okoli zkratka nekdo koho si ten Tvuj kluk vazi??? Premyslej vis, ze by byl takovy jeho mentor...Promluvil s nim...Ve 14ti se da hodne zachranit...Nema synek nejaky talent - cokoliv pozitivniho v nem najit, dodat mu sebevedomi (jinak nez cigarety, flaska) a na tom budovat...Napr. ma rada kone, sport, rejpe se v autech tak ho k tomu pritahnout - vis, aby mel nejakou budoucnost, ale aby ho k tomu vedl nekdo dobry a krok po kroku dneska napr. budes se rejpat v aute, casem se vyuci a casem napr. muze vymyslet novy design na auta, mit svou firmu...Zkratka, aby mel nejakou vizi co opravdu chce a sel si zatim...Ted se flaka od niceho k nicemu, vsechno kolem kritizuje, ale sam se pokusit neco zmenit, neco dokazat, verit v sebe...Ja bych to zkusila tak...Na druhou stranu to chce pevnou ruku v zivote je neco za neco, dobre se ucis (zlepsis se ve skole) dostanes novy fotak (priklad)...Spatne se ucis (zbyde na tebe opravdu jenom parta, nedostanes se na dobrou skolu, tresta sam sebe...) Vis ono to s nim ted vsechno clouma detstvi konci nastava mlada dospelost proste nejak si to on sam musi nacrtnout co chce, ale vy rodice mu v tom taky musite trochu pomoci...Oni si mysli, ze jsou dospeli vsechno vedi nejlip, ale zaroven chteji byt nejak vedeni, mit nejake hranice, protoze to jim urcuje smer, neztrati se v tom....Dneska je tolik vlivu - tezko hledaji sami sebe....Hlavne mu rekni at je sam sebou at se nenecha navadet tema starsima jakoby se jim zavdecit...Proste musi najit sam sebe...Treba i ty kamarady z te party prokouknout a rict si - vzdyt oni nic neumi, nicim nejsou zvlastni (cigarety, alkohol to umi kazdej blbec jeste udelat dite a nestarat se...)....Hodne stesti....

a....: To by možná chtělo toho chlapa. Jenže jestli otec odešel a jestli to třeba bylo ještě kvůli jiné ženě, bude to těžké, kluk mu to dává za vinu.

Fakt je tu strašně málo informací. Snaží se otec nějak vylepšít vztahy se synem? Proč kluk odmítá jezdit k otci- nechce se s ním vídat a nebo má otec novou rodinu a kluk se tam necítí dobře, je mu nepříjemné že místo mámy je s ním nějaká jiná? Věnoval se mu tam otec nebo ho prostě brali jako nutnost a nějak to vydrželi?

Ono by to chtělo, aby tatínek pohodlně neříkal, že kluk k němu nechce tak si ho nebude všímat, ale snažil se aktivně navázat na předchozí vztahy, pokud byly dobré a nebo je nějak vylepšit.

Autoritou člověk není pro dítě automaticky, protože je rodič nebo starší, ale protože se chová tak, že si respekt a lásku zaslouží.

a....: Jo ta agresivita je blbá. Když už si choděj na něj stěžovat rodiče ostatních dětí, tak to už asi nebude jen tak.

Verera: No to rozhodně děláš to nejlepší, v tomhle stádiu je to podle mě nejvíc nejlepší, když cejtí lásku a pochopení. Držim palce ať je to lepší

asi má moc volného času, škoda, že nemůže chodit někam na brigádu, aby si vydělal peníze a nemusel si zvedat sebevědomí tímto způsobem. Blbý, že se všecko sešlo v nevhodný čas - rozvod a jeho puberta. A nemohl by bydlit u táty, než se nejhorší přežene? Chlap to spíš ukočíruje.

jelítko: Tak daleko ještě nejsou, zatím jen cigára a trocha toho chlastu, což není žádný drámo, vpodstatě běžnej standard pubertálního vývoje.
Každopádně problém je ta agresivita, s tím by chtělo nějak pracovat, a tohle recept neznám, zkusila bych vlídné slovo, svatou trpělivost a mluvit s ním a pokusit se ho přimět, aby se mi ze svých problémů vypovídal.
Ale já kluky neumím, mám zkušenosti s holkou, ten testosteron může nadělat hodně paseky, to si dovedu předatavit

jelítko: Jenže to zatím není ten případ. Taky si nedovedu představit, že by syn za rok dělal tohle, ale snažím se udržovat vzájemnou vazbu, mluvit s ním, respektovat jeho názory přiměřeně věku. Trávit s ním čas .

a....: No ono, když pak doma rozprodá všechno vybavení a nakoupí si za to herák, chodí domů zfetovanej, příde se žlotenkou nebo ti ho vozej policajti rovnou z výslechů, tak to pak člověk už ze zoufalství neví co dělat. A pokud má ještě třeba další mladší děti, tak musí chránit i je.

Ale zatim ze svého okolí vím, že v tom podějšim stádiu problému (ulice, krádeže, drogy) vždycky pomohla až ta tvrdá lekce.

Michalap: Takže když nezvládnu výchovu šup se spratkem do diagnosťáku, aby se tam ještě "přiučil" tomu, co se v partičce nenaučil a pak se do normálního života už vůbec nezapojil. Hlavně, že já budu mít klidný spaní a zodpovědost hodím na státní zařízení. Mno...doufám, že tenhle tvůj názor je menšinový a přece jen většina rodičů si uvědomuje, že výchova dítěte ( i v pubertě- pořád je to dítě) je jeho starost a jeho zodpovědnost a přehazovat tuhle starost na stát, to bychom se dostali do myšlenkových obzorů a životního stylu menšiny, kterou není vhodné jmenovat

a....: Myslim, že by to mohlo pomoci, začít s nim trávit víc času. Odpoledne jezdit na kolo, chodit do kina. Jenže ono záleží jaký měli vztah a režim. Jestli jenom přišel ze školy do paneláku a šel ven s kámošema a maminka si žila svůj život a nebo jestli jsou mezi nima i takový ty přátelský vztahy, že spolu trávili volný čas aktivně.

Michalap: no, já vycházela z toho, že ve 14 je to ještě dítě, mám 13 letou dceru a neumím si představit, že za rok by se to takhle zvrtlo. Tak bych mu ještě dala šanci po dobrém, pokud by to s ním nehnulo, pak už by musely nastoupit represe, a čím dřív, tím líp (opět zkušenost).