Dcera se žene do neštěstí. Mám tomu jen přihlížet?
Asi mne odsoudíte a řeknete, že mi do toho nic není, že je dcera dospělá, ať jí nemluvím do života, ale já to risknu. Opravdu by mne zajímalo, co byste dělaly vy na mém místě, kdybyste viděly, jak se vaše dítě žene do neštěstí. Copak tomu můžu já, jako máma, jen nečinně přihlížet? To přece nejde, jde o mou dceru.
Je jí 24 let a bezhlavě se zamilovala. To by asi bylo pochopitelné a nic bych proti tomu samozřejmě neměla, ale její partner mi k ní vůbec nesedí a myslím, že s ním nebude šťastná, akorát si to zatím neumí představit. Oznámila mi, že se budou brát a když jsem se jí to snažila vymluvit, přestala se mnou komunikovat. Je mi pěkně úzko.
Proč se mi její partner nelíbí. Za prvé je o dost starší, je mu už 42 let, to znamená osmnáctiletý věkový rozdíl. Myslím, že si ji vybral proto, že nějakou vyzrálejší ženu by tak snadno neopil rohlíkem. Podle mne s ním něco není v pořádku. Je dvakrát rozvedený, z prvního manželství má jedno a z druhého dvě děti. To nejstarší je už dospělé, je to kluk, dvěma mladším je 9 a 6 let. S těmi se pravidelně vídá každý druhý víkend.
Rozvedl se údajně kvůli nevěrám svých manželek, alespoň tak to dceři prezentoval. Už to mi je divné. Že by mu obě dvě zahýbaly a on, chudák, tak dvakrát ztratil rodinu? Nemyslím si to. Podle toho, jak jsem měla možnost ho poznat, je to trochu dost komplikovaná povaha. Je hodně výbušný, řekla bych i vzteklý, asi dvakrát jsem byla svědkem jeho amoku a řeknu vám, že to na mne bylo dost. Přitom šlo o nějakou banalitu, jen prostě nebylo po jeho.
Dcera je jím úplně omámená, jinak si to neumím vysvětlit. Jistě, je zamilovaná, má růžové brýle, bojím se, aby až jí spadnou, pro ni nebylo pozdě a nestala se další jeho bývalkou s jedním, či dvěma dětmi na krku.
Ona si vůbec neumí představit, co ji čeká. Vidí všechno jako pohádku, představuje se krásný život po boku milujícího muže. Ale ono to s největší pravděpodobností bude jinak. Jejím manželem bude neovládající se cholerik, každý druhý víkend se bude starat o jeho dvě děti, bude muset strpět placení alimentů a další výdaje směrem k nim. Bojím se, že její dopad na zem bude jednou hodně tvrdý.
Chtěla bych tomu nějak zabránit, ale nevím, jak. Když jsem se snažila, urazila se a nařkla mne, že jí její štěstí nepřeju a už tři týdny se mnou nepromluvila. Bydlí u něj. Nevím, co s tím, jsem na ni sama, exmanžel se o ni po rozvodu nijak zvlášť nezajímal a s ním žádný citový vztah navázaný nemá. Je jedináček. Asi mi nezbude, než ji nechat, aby si nabila nos, ale věřte mi, že mi to jako mámě doslova drásá srdce.
21.6.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera se žene do neštěstí. Mám tomu jen přihlížet?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Muzete sve dceri rici svuj nazor, ale obavam se, ze nos si kazda musime nabit sama. Tomu bohuzel nezabranite.
PEGG:
jasně, že ne (nelze zavřít, zakazovat), ale jak se tu všichni divíte, že se jí to pokusila vymluvit = řekla svuj názor a ted snad aby se za to omlouvala? aby si to s dcerou nerozházela? neříkám, že v případě krachu nepomoct, ale všechno má svý limity.
.gif)
bubu4+1: 
.jpeg)
ploduska - 21.6.2012 17:25 - a co bys dělala? Zamkla dceru doma, nafackovala jí nebo nafackovala jemu? Mě by to taky netěšilo, ale můžu tak akorát říct svůj názor a to by tady podle reakcí udělala drtivá většina matek, ale co se dá dělat víc? Jestli opravdu máš radu, tak ji dej do placu, Věra ji ocení. 
bubu4+1 - 21.6.2012 13:57
s dcerama jsme na tom asi stejně, také mne těší, že drží pohromadě.
také jsem se neudržela a vyklopila svůj názor na začínající známost, štěstí bylo, že ji to řekli i jiní a otec. Všem se nám ulevilo, když na to přišla sama.
Když mám respektovat, jejich vztahy, tak ony musí respektovat můj názor. Můžeme se k sobě chovat slušně.
Taky jsem si čumák nabila s jedináčkem, který měl jiné charakterové vlastnosti než já, byl zcela citově závislý na rodičích, uznával jiné hodnoty a od manželství očekával něco zcela jiného, než já. Byl o málo let starší než já a mně trvalo dlouho, než jsem prokoukla a dokázala odejít. Vaše dcera jistě prokoukne daleko dříve, soudě dle popisu toho pána. Ono by to Věro mohlo trvat daleko déle, kdyby ten člověk byl navenek spořádaný vzorňas, jako ten můj bývalý....Držím Vám palce....
v podstatě souhlasím s tím, že s tím nic Věra nenadělá.
radíte rozumně si promluvit, ale nikde neodeznělo, že se Věra právě o to nepokusila - píše, že chtěla rozmluvit - chápu že - svatbu - což se nedivím.
takže nechci "rýt" , jen by mne zajímalo:
JanaRad:
ty s takovou konkrétní zkušeností - umíš si představit, že by dcera šla přesně v tvých šlépějích a tys všechno jen zpovzdálí sledovala?
tayk jsem prošla asi čtyřletým vztahem s alkoholikem, naštěstí bez svatby, jen u mne to skončilo interupcí a kdyby se v podobné situaci ocitla dcera nevěřím, že se budu koukat.
.jpg)
Zk ušenost je nepřenositelná a pusu si musí nabít každý sám... Vím, o čem mluvím, mám 3 velký dcery a měla jsem všechno skvěle naplánovaný, jaký budou, čím budou, ... všechno je jinak a asi je to tak správně, je to jejich život. Sice jim většinou nevydržím neříct svůj názor, když vidím, že se řítí do průšvihu, ať už je to výběr partnera nebo školy, ale už jsem se smířila s tím, že si to stejně udělají všechno nakonec podle sebe. Jsem šťastná, že jsou zdravý, celkem inteligentní a hezký, schopný jedna druhou podpořit, když je potřeba. A že nemají partnery zcela podle mého gusta? To je jen a jen jejich věc, ne moje... Mimochodem, můj muž byl pro moje rodiče taky docela šok (mamča MUdr., taťka Ing. a můj muž vyučený zedník) a jsem jim vděčná, že to zkousli, protože jsem s ním šťastná, užívám si jeho selskej rozum a lituju svý kamarádky rozvedený se vzdělanýma učencema dobrého původu.
Já mám věkem blíž k tvojí dceři a z vlastní zkušenosti doporučuju nevměšovat se. Bývalo by bylo lepší, kdybys mlčela úplně, ale už se stalo. Teď bych se dceři omluvila, řekla bych jí, že ji mám ráda a mám o ni strach, ale přeju jí její štěstí a už proti jejímu partnerovi neřeknu ani slovo. Pokusila bych se znovu navázat pochroumaný vztah a najít si trochu cestu i k jejímu partnerovi.
Já si po střední škole taky našla naprosto nevyhovujícího chlapa, staršího, ale vzděláním, inteligencí i rozhledem hluboko pode mnou, tak trochu burana. Nebyl tedy nikdy agresivní, ale uměl pěkně "působit na city" a tak mě dotlačit, kde mě chtěl mít. Moje máma mi neřekla ani půl slova, když jsem jí ho představila. Jen se zeptala, jestli ho mám fakt ráda. Rozešla jsem se s ním po roce a půl sama a teprve tehdy mi máma řekla, že se jí od začátku nelíbil, ale věřila, že na to časem přijdu sama. Kdyby do mě tenkrát šila, tak bych s velkou pravděpodobností cítila potřebu za svou lásku bojvat a přijala jeho nabídku k sňatku. Dneska už vím, že by to byla katastrofa a jsem strašně ráda, že to moje máma tenkrát ustála a nechala můj život na mně. Tím pro mě udělala to nejlepší.
mám dceru téměř 25ti letou a partnery měla 2,s oběma jsem byla spokojená. Starosti a výhrady jsem měla spíš k jejímu studiu,dost věcí mě bolelo. Poradila bych,abys dceři řekla, co si myslíš o partnerovi,že by si měla hodně všímat jeho přístupu k dětem,to že hodně napoví. Ať se nenechá tlačit do svatby,že času má dost a žití na homádce není dnes žádná ostuda. Zdůrazni, že u tebe má dveře vždycky otevřená a může se vrátit /to mně třeba matka upřela/. Jakmila by měla pocit,že když přijde zbitá za tebou,dočká se jen přednášky typu "já jsem ti to říkala...", nechá se týrat a navenek se bude tvářit jako nejšťastnější člověk pod sluncem.
Mám názor v podstatě stejný jako všechny pisatelky přede mnou. Mám stejně starou dceru a taky už si prošla několika, podle mého "nevhodnými" známostmi, ale nikdy jsem jí nic nevymlouvala, maximálně jí řekla svůj názor, a pak jsem respektovala to, že je dospělá. A že ten poslední, se kterým byla skoro dva roky, byl zvlášť vydařený - bez práce, samé dluhy. Naštěstí dcera na to taky přišla, že jí s ním žádná budoucnost nečeká, má svůj rozum. A i kdyby ne, vím, že já bych byla ten poslední, kdo by s tím něco zmohl - jak už tu padlo, zkušenost je nepřenosná a každý se musí spálit sám.
A co se týká, Věro, tvojí dcery, chápu, že ti to není lhostejné, ale ber to tak, že buď to vyjde, nebo ne, ale musí si to zkusit ona sama. Ostatně manželství je sázka do loterie vždycky. A z tvých slov "chtěla bych tomu zabránit" mám hodně nepříjemný pocit, takhle se s dcerou vážně akorát tak rozejdeš ve zlém.
Mmch. můj manžel byl taky 2x rozvedený, a jsme spolu už 17 let, z toho 15 jako manželé
ax: 9:24 Já jsem zase vyrůstala úplně bez otce s nikdy jsem starší muže nevyhledávala. A nevim jak to dělám, asi sem geniální 
, ale už mám druhého dokonalého chlapa doma 
Dcera s tím raplem žije teprve krátce. Je známo, že výbušní neurotici bývají skvělí milenci. Taky už po dvou manželstvích (i když zpackaných) má ten chlap mustr, co na ženy nejvíc platí, a na takovou mlaďounkou, proti němu, zvlášť.
Uvědom si, že pokud dcera dosud chodila jen se svými vrstevníky, musí být tenhle vztah pro ni nebývalá sexuální bomba. ona si teď právě myslí, že našla svého osudového muže a svou životní lásku. Dokud za ní bude muset bojovat, bude jí bránit i za cenu ztrát.
Pokud si tenhle partner "nepojistí" tvoji dceru těhotenstvím, je velká šance, že se dlouhodobě nevydrží přetvařovat, a při společném soužití se brzy "odkope".
Dcera na to musí přijít sama.
Nevěřím, že dvakrát rozvedený muž je nějaký extra rodinný typ, ani že se už dvakrát poučil.
Ale tu možnost bych před dcerou nevylučovala.
Každopádně dcera musí vědět, že se má kdykoli, a třeba o půlnoci, kam vrátit.
Verera - 21.6.2012 10:55 - taky by mě zajímalo jak to tehdy dopadlo.
Podle pánova chování k vlastním dětem by se dalo ledacos poznat. Jestli je hodí na krk holce, tak hledá hlavně chůvu i když jen občasnou, ale pokud se jim věnuje, je to o.k.
Já chápu, že člověk chce pro své děti jen dobro, ale prostě s tím nic nenaděláme, může být jen na stráži a v případě potřeby nabídnou pomoc.
a.... - 21.6.2012 10:22
Jediné o co bych se nenápadně snažila, aby se honem nevdávala, naopak to společné bydlení schvaluji, aspoň si sama zjistí, jestli to je to pravé.
Jj, malé děti = malé starosti, velké děti = velké starosti.
Tak hlavně pevné nervy, chladnou hlavu a hodně trpělivosti
