A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
12.2.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: Když mi v porodnici dali do ruky syna a vyšoupli mě ven, taky jsem si připadala divně. Ke kdejaké věci člověk dostane návod k použití, na kdeco musí být osvědčení, kurzy, zkoušky a takovou náročnou věc jako dítě dostane člověk jen tak a snaž se. Snad přežije a povede se ti z něho něco slušného vychovat.
kubikm: 
Shayla: hmmm..a proc nevzdelavaji hlavne rodice? Ucitel nesmi ..ale todice zplodili a udrlali z tech deti zpovykane fakany:-/
kubikm: byl klid , ale to tssss si dál myslela, jen to nedávala najevo. Právě že to plácnutí dokáže zamezit vnějším projevům, ale už nepřesvědčí trestaného, že máme pravdu, že není dobré jak se chová. To je mi milejší, když na mě puboš dělá ksichty, já mu řeknu, že takhle teda ne, on vztekle odejde a za chvíli se přijde sám omluvit že to přehnal. Když k tomu dospěje sám, hrdost mu nedovolí takové chování zas opakovat, to by sám ze sebe dělal hlupáka.
sqwela: Někdy a u některých dětí plácnutí učinkuje, ale to jsou spíš takové případy, kdy je dítě malé a nelze upoutat jeho pozornost. To platilo na syna, který občas blbnul tak, že nevnímal okolí a jen plácnutí na zadek byl impulz, který mu do hlavy dopravil má slova, že už je toho opravdu dost.
U těch sígrů to způsobí jen to, že se buď stáhnou do sebe a myslí si a dělají to samé dál a nebo se šprajcnou a už s nimi nic nehne, zatímco jiným způsobem by s nimi třeba řeč byla.
Výchovné pohlavky? A co kdyby se paní učitelka vzdělala v jiných metodách stran práce s nevhodným chováním? 
za mých školských let nás bylo ve třídě 42 a i více...
domluvy a tresty tak něja nefungovaly
největší respekt měla pančelka...která, když ji někdo rušil,. dělala housličky
co to bylo, zatahala za pejzy, prostě vlasy nad uchem
a byl klid
potom už stačilo říct...dáme housličky?
jinak tedy...já a odbojný puboš...mamka kárala a hodiny domlouvala
táta přišel..plesk...a byl klid
nemusí se být...stačí jen tak mlasknout
a jinak...moje dcerka...co jsem řekla...její odpověď začínala
tssss
dlouho jsem ji varovala
ale jednou prostě tsssssssss a jednu jsem ji mlaskla
od té doby byl klid
.jpg)
PEGG 18:58 s tím zlobením a pozorností je to přesně tak!
PEGG 18:58 s tím zlobením a pozorností je to přesně tak!
Verera, Monik, Sevenofnie: no já jsem si vždycky myslela, že plácnout jednu výchovnou není někdy od věci.nemyslela jsem bití, mlácení, aby dítě plakalo, mělo modřiny, jelita apod. myslela jsem jen prostě takový ten pohlavek ve stylu: A dost! ten, podle mého názoru, nemůže škodit. A když občas zajdu za máti do práce - do školy a vidím ty sígry a poslouchám její vyprávění, tak si řikám: facka by to možná spravila. a to moje máti není učitelka, pouze pracuje ve školství na SPŠ.
.jpeg)
Fackování jistě není na místě ani doma ani ve škole , ale možná ty psychycké ústrky, nadělají víc škody, než jeden výchovný lepanec - ne daný ve vzteku. Já zažila psychyckou šikanu na střední škole a byl to hnus.
Bohužel dítě spratek je většinou vizitka špatné výchovy, nezájmu rodičů - dělej si co chceš, hlavně nás s tím neotravuj. A hlavně nedostatku lásky, ty děti zlobí, protože na sebe potřebují upozozornit. Když mě nevidíte, když jsem hodný, tak mě snad budete věnovat pozornost, když budu zlobit
.jpg)
Učitelka - vysokoškolsky vzdělaný člověk - odborník - PEDAGOG a uchylovat se k fackování ? Myslím, že by to pro něj mělo být potupnější, než pro to dítě, že si nedokáže poradit jinak.
K soudu bych ji určitě nehnala, klukovi bych řekla, že nějaký důvod asi měla, tak si dá pozor, abych nezačala zjišťovat, jaký to byl a možná bude nakonec hůř ...... ale o pedagožce - odbornici bych si myslela své 
Mne by se tedy nelibilo kdyby ucitele mohli fyzicky trestat, klidne at za trest obehnou tri kolecka na hristi nebo uklidi tridu popr. jestli neco rozbiji at to sami opravi, pokud se poperou at se spor vyresi - kdo ma pravdu, kdo ne omluva atd...Hlavne je zacit ucit odmalicka - ve skole se musi poslouchat synek - deti mely takovy semafor (kazdy den je hodnotily zelena vsechno dobre, oranzova - maly prohresek a cervena to uz se psalo rodicum a strasilo se je navstevnou reditelny)... Malokdy se stalo, ze by na tu cervenou nekdo dosahnul, platilo to...Jak rostly tak ve skole staci pohrozit reditelnou, funguje to...Kdyz se deje neco velkeho reditelka vola rodicum osobne...Podotykam, ze tohle je zatim 4ta trida...Cim starsi vice problemu, ale porad si myslim, ze decka by mely mit respekt k ucitelum ve skole, reditelum, trenerum, starsim, rodicum, ale ten respekt musi byt zaslouzeny tim jak se Ti rodice, ucitele chovaji, co umi atd...
Monik: Taky jsem měla spoustu představ o výchově, co budu jak dělat a jaké mé děti díky tomu budou a nebudou.
Praxe mi velice rychle ukázala, že tudy cesta nevede, protože reakce na druhé straně výchovného procesu jsou zcela jiné, než jsem předpokládala. Ona ta teorie totiž jaksi nepočítá s tím, že je vychovávána živá bytost, která k tomu taky něco chce říct.
Takže spíš je lepší začít od konce- čeho chceme dosáhnout a najít cestu, kterou se nám to povede, což může být u každého jiné.
Aspoň mě tedy příroda obdařila dvěma naprosto odlišnými jedinci, asi abych nezakrněla a musela neustále přistupovat k výchově tvořivě. Ale obecná pravidla platí u obou.
Verera: 14:54 Dovoluji si souhlasit 
Vidim to na dceri. Ta bohuzel odnesla toho pokusneho kralika, kdy si na ni trenuju byt rodicem. Taky jsem zjistila az skoro v jejich trech letech, ze vypraskem a rvanim se nic nevyresi, spis naopak. Je prave vic "spratkovitejsi". A tak jsem zacala praktikovat respektujici vychovu a svete div se, zlepsuje se to. Sice po kruckach, ale kdyz jsem vytrvala, tak je to lepsi a lepsi.
Synator je druhy, takze ten uz to mel s nama jednodussi. Co jsem natrenovala na dceri, tak na nem uz jen praktikuju rovnou. Ale takova ta metoda pokus-omyl, to bohuzel odnasi ta nejstarsi.
Ted mame obdobi, kdy proste lecime zranenou dusicku a tak se snazim byt trpeliva a spis nez trestat ji chapat.
No jenze to je prave to, co nekteri lide nepochopi, protoze ona, jak mi zacina duverovat, ma obcas ruzne vylevy, protoze vi, ze si konecne muze dovolit pustit nahromadene emoce ven a nebude za to pranyrovana.
Presto pevne verim tomu, ze to bude lepsi, jen musim vydrzet. Je to namahavejsi, nez servat a naplacat, ale to je jednodussi jen v tu chvili. Z dlouhodobeho hlediska vidim lepsi budoucnost, co se tyka vztahu s detmi, v tom respektujicim stylu.
A musim rict, ze jsem mela podobny nahled na vec jako sqwela, nez jsem mela deti
Vevera - sqwela: to tak neber, to jsou řeči od bezdětných, až já budu mít dítě tak ... (dosať cokoliv :-) :-) ) To má skoro každý, ono je to časem přejde. Mám pocit, že každá generace je nespokojená s výchovou dětí, to se dědí a je to součást folkloru a tradic :-) :-). Nedávno vzpomínala moje prababka (92let) jak jí pán farář lál, když lezli do sadu :-). A jak jí prorokoval bídnou budoucnost a její rodiče volal k zodpovědnosti a jak jí za to táta prohnal s potěhem ... a dovedu si představit jak tam stály babky a moudře pokyvovaly hlavou a brblaly jak je ta mládež skažená a za nich to takhle nebývalo ... :-).
