Partnerova dcera mne ignoruje a odmítá
.jpg)
Prosím vás, kdo máte zkušenosti s navázáním vztahu, kdy má partner dítě z předchozího vztahu, jak se to dá zvládnout? Já se momentálně docela trápím a mám strach, že to náš vztah, respektive já, nevydržím.
Jsem svobodná, je mi třiatřicet let, děti nemám. Přiznám se, že jsem po nich nikdy ani netoužila. Spíš jsem si vždycky představovala svůj život bez dětí. A teď jsem poznala muže, který j pro mne prostě „pan Božský“. Úžasný chlap, okamžitě mezi námi přeskočila jiskra a neuvěřitelně si rozumíme.
Je o sedm let starší, rozvedený a má jedenáctiletou dceru ve střídavé péči. Dohodli se na tom s bývalou manželkou, oni celkově mezi sebou mají celkem nadstandardní vztahy, to se po rozvodu jen tak nevidí. I to je mi na něm velmi sympatické. O své bývalé ženě mluví slušně, nikdy o ní neřekl nic špatného. Svou dceru miluje i ona jeho samozřejmě.
Se vztahem ke mně je to však horší. Už jsme spolu s přítelem přes půl roku, nebydlíme spolu, respektive občas u něj přespím, ale po několika zkušenostech radši jen v době, kdy u něj není jeho dcera. Snažíme se, aby si na mne zvykla, ale bezúspěšně. Ona mne zatvrzele odmítá, skoro mi připadá jako žárlivá partnerka, které chce sokyně přebrat chlapa.
Vím, je to ještě dítě, i když ne úplně malé. Dosud byla pro své rodiče středobodem vesmíru ona, pro matku stále je, je s ní sama. A najednou se objevím já, někdo, koho má její otec rád a s kým se o něj bude muset dělit.
Přála bych si, abychom spolu vycházely, chtěla bych se jí nějak přiblížit, aby zjistila, že jí tatínka nechci ukrást a že můžeme fungovat všichni dohromady. Ale ona mi vůbec nedá šanci. Když jsme občas spolu všichni tři, tak mne buď úplně ignoruje, nebo mi odsekává na půl pusy. Prostě jí nestojím ani za pohled.
Přítel je z toho taky nešťastný, trápí ho to. Ale nechce své dceři v tomto ohledu ustupovat, má přece nárok i na svůj osobní život, není jenom otec.
Chtěla bych si tu malou nějak získat, ale nevím, jak. Nerada bych se jí nějak podbízela nebo si ji kupovala drahými dárky. Jenže jak se k ní přiblížit? Jak jí dát najevo, že s ní chci být kamarádka? Přítel s ní mluvil, dokonce i jeho bývalá žena s ní mluvila a vysvětlovala, ale ta holčička je šíleně zatvrzelá. Možná je to i tím, že se ještě nevyrovnala s rozvodem rodičů. Šli od sebe před necelým rokem po vzájemné dohodě, jak mi přítel říkal, oni spolu mohou fungovat jako kamarádi, ale společný život byl pro ně oba utrpením. Víc jsem nevyzvídala, o co konkrétně šlo.
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Jak se dá navázat vztah s dítětem, které vás důsledně odmítá?
2.8.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 22 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Partnerova dcera mne ignoruje a odmítá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Verera - 2.8.2013 10:02
Myslím, že už bylo řečeno vše. Chce to čas, hodně času
a nevnucovat se, respektovat holčinu jako člověka, kterému dospělí ublížili a který si neví rady sám se sebou. 
.jpg)
taky si myslím ,že se nevnucovat , vydržet hlavně ,že otec je normální a nehrotí vše hodně 
Podle me tohle je beh na dlouhou trat s neurcitym vysledkem..Chce to cas nechat ji byt - byt po ruce kdyby se nahodou chtela vybrecet, 11 let to uz neni takova mala holka, zacina lehce dospivani spoustu veci si mozna ani nechce srovnat v hlave...Mozna byla tatinkem stale obletovana - neni na prvnim miste...Mozna tajne doufala, ze rodice se daji dohromady...Rozvod pred necelym rokem...Pro ni jsi asi macecha ...
Nema rada treba kone? Vzit ji na projizdku jestli jezdis zacit treba tak...Nebavit se o rodine, vztahu mezi vami, povidat si o konich, jezdeni atd...Cas ukaze...
No, představ si, že by ti coby dítěti rodiče domů vodili Pepíčka ze sousedství, říkali ti, jak je úžasný a že s ním máš kamarádit. Pepíček ti možná byl naprosto ukradený, ale čím víc by ti ho vnucovali, tím víc bys byly nucena se bránit, už z principu, až bys Pepíčka začala nenávidět. A kdyby se on snažil se ti zalíbit, brala bys to jako podřízené chování a dávala bys mu to o to víc sežrat.
Tvůj partner má určitě právo na soukromý život, ale to chudák dítě taky a je mu upírán svobodný názor. Otec se nějak rozhodne, ale dítě je vláčeno spolu s ním a nemá šanci se tomu bránit jinak než ignorováním a ksichty.
.gif)
souhlasím s Almegou , je zbytečné vše vypisovat znovu.....Almega má podle mne pravdu....
.jpg)
Jeste k tomu "podplaceni".... kdyz jsem byla nekdy na 1.stupni tak mama privedla domu pritele - jo pomerne sympaticky chlapik, nasi byli rozvedeni nekdy od mych 3.let, takze snad ani kdyby se z neho tenkrat vyvinul novy tatinek tak by mi to asi nevadilo, ale onen pan mel fixni predstavu, ze kdyz me bude uplacet darkama budu ho milovat. Nevim proc si to myslel, asi protoze mama byla sama s 3 detma, z toho dva pubertaci a tak u nas bylo obcas hluboko do kapsy 
fakt netusim ,ale to je sumak.... ma pointa je cim vic kupoval a cim drazsi a nedostatkove veci kupoval tim jsem byla vetsi potvora. No prece si nenecham vyschnout pramen nadstandartnich veci, ktere ani spoluzacky s bonama nemeli 
...a byla jsem smrade na prvnim stupni, takze kolik mi tak mohlo byt???? ...... zamysli se nad tim Inko 
Když chceš navazovat vztahy, co se vžít do situace té holčičky?
Ty jí totiž opravdu tatínka bereš - doteď ještě mohla věřit že si to rodiče rozmyslí a zas bude mít oba pohromadě, zas budou rodina - ale jakmile se jeden z nich zaváže jinde, už ta možnost zmizí - tak čemu se divíš že tě odmítá? Je to dítě, a tohle skousnout má problém i mnohý dospělý!
Nech ji na pokoji a dej jí čas se s tím smířit. Čím víc se vnucuješ, tím víc se "zabejčí". Pokud to nedokážeš, hledej si jiného partnera, bez dětí.
Dala bych jí právo mě ignorovat, bavila bych se s ní stylem, s jakým přistupujeme k známým našich známých, se kterými se sejdeme na víkend. Možná bych ji ani přímo neoslovovala, kromě pozdravu nebo když to vyplyne ze situace, jinak ji jen zahrnout ( Chce si někdo přidat? Kdo si dá zmrzlinu? .. ) Ať má volbu, buď odpoví, nebo ne. A jinak ji nechat být. Hlavně se nepodbízet ani nenutit.
Na mě bylo aplikováno : " Je to teď moje žena, musíš se s ní stýkat a být na ni milá" a nakonec to byl jeden z důvodů (i když ne jediný), že se nestýkám ani s ní, ani s otcem.
Jen by si s dcerou měli možná promluvit rodiče (pokud to už neudělali), ale ne stylem " Buď na ni hodná, patří teď k otci." ale jen holčičce jasně vysvětlit, že se rodiče k sobě opravdu nevrátí, že nejsi ty ta příčina, proč nežijí spolu, že už to dohromady nebude. Ony ty jejich nadstandardní vztahy možná v holce vyvolávají mylný dojem, že se rodiče mají vlastně rádi a že si to rozmyslí, což by chtěla, ovšem, když budeš na scéně ty, nepůjde to, tak se snaží odstranit překážku svými dětskými prostředky.
Přicházím až teď a nečetla jsem předchozí příspěvky. Takže asi neobjevím Ameriku když poradím tohle - nepodbízet se. Ona už je ve věku, kdy to okamžitě pozná. Nenech se vytočit jejím chováním, buď slušná, dodržuj odstup a vyžaduj slušné jednání i od ní. Pokud se k tomu dostaneš a bude chtít poslouchat, klidně jí řekni, že ji nechceš o nikoho připravit a že bez tebe by byl táta nešťastný. To by chtěla? Puberta je blbá i harmonických rodinách, natož v rozvrácených. Ber ji jako dospělou a očekávej dospělé chování a reakce. Jídlo nevnucuj, pokud nechutná, může na střídačku převzít kuchyň. V knížce Dneska vařím já vaří stejně staré děti.
Chce to čas...Plně souhlasím s Almergou.Nic víc pro to nemůžeš udělat.
Byla jsem před 3 lety v podobné situaci, malá sice nebyla až takhle moc nepříjemná (bylo jí tehdy tedy 8 a ne 11 a od rozchodu rodičů uplynulo už víc let), ale taky bylo vidět, že se o přízeň tatínka dělit nechce a na nějakou novou ženskou v jeho životě není zvědavá. Podle mě zabere to, co tady radí většina: nevnucovat se, nekupovat si ji, chovat se slušně a zdvořile, respektovat prostor té druhé. Ani ty ani ona nemáte za povinnost tu druhou mít ráda. Pokud k tomu časem dojde, je to samozřejmě bonus. Dala bych jí čas, ona si zvykne.
Inko jsi ,,vetřelec´´, dobré je to že tvůj přítel je na tvé straně. Možná by bylo dobré se scházet více na neutrální půdě. Dej tomu čas, žádný nátlak. Možná zná z okolí nějaký příběh a tak má obavy.
.jpg)
Ještě bych řekla, že má i Inka problém typu: proč jsem přehlížená? Jsem snad vzduch? Inko, jsi dospělá a NEBER SI VĚCI OSOBNĚ. Problém má to dítě, že přišlo o rodinu. Navíc, jak bylo řečeno, úplně v blbém čase. Také jsem si pořídila nového partnera, když dceři bylo 10-11 let. Ve 13 letech se narodila další dcera a problém byl obrovský, puberta velmi, velmi težká. Hlavně jsme nezvládla věnovat potřebný čas puberťačce, vše se točilo kolem mimča. Ale to je trochu jinde, bydleli jsme pod jednou střechou. Ale dnes už zase dobrý
Nechápu,jak si může někdo představovat,že sotva dcera uvidí macechu,tak se po - -- radostí,bude jí hned říkat "mamičko" a ruku v ruce spolu s otcem všichni tři odejdou do slunce...Tohle je jasný vliv amerických přiblblých filmů,které nemají nic společného s realitou !! Dcera nestojí o žádnou náhradní matku,má svoji,nechápe ještě dobře,proč už nejsou rodina...Musí si na to zvykat a zřejmě to bude dlouho trvat...Myslím si,že nejlepší bude se jí nevnucovat,nekupovat jí dárky jen tak,jen třeba ke svátku,vánocům,narozeninám-známka toho,že jí chcete udělat radost (dárek vybrat s otcem,ten by měl vědět,čím uspět) a jinak jen normálně mluvte s partnerem,dceru pozdravte,jen tak mimochodem ji také občas zapojte do hovoru,ale když nebude chtít odpovídat,tak to beze slova přejděte.Až ona bude chtít,tak se zapojí.Hlavně ať jí táta furt necpe do něčeho jako:"tohle je nyní moje přítelkyně a ty musíš s ní mluvit a musíš dělat tohle ...",to by nikam nevedlo,ještě byste se jí víc zprotivila! Já myslím,že to chce klidně i víc než rok,až uvidí,že jste s jejím otcem stabilní dvojka.
