Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

vera333:

--
oblekame-andilky.cz

Aleno, chápu tvoje starosti. Názory v ohlasech jsou různé, účinná rada asi neexistuje. Možná za pár let budeš dávat k lepšímu, co všechno se tvoje dcera navyváděla, a jakej je teď bezvadnej člověk. Ale víme, že ne vždycky je výsledek dobrý. Nedokáži poradit, co je v tomto případě nutné dělat a co ne. Váš postoj (i když informací není moc) se mně zdál rozmný. Jediné co v této věci vím že se zeptám svého 14 letého vnuka na jeho názor k tomuto článku:.také je to kluk s aktivním zájmem o sport, vysvětluje se mu důležitost vzdělání. Není jedináčkem.

Skoda ze to neni tak jeden a pul stoleti nazpatek, to by ji zasnoubili a za par let provdali za nejakeho solidniho pana a on by se mohl postarat o jeji dalsi budoucnost.

Hanča: nezapomeňme, že to je dívenka z úplně jiné vrstvy než jsme my ... nic nemusí, všechno může a je hned na problém zaděláno ...

kareta: vsak ja s tebou souhlasim, i s temi teplaky dole

no já tu dočetla vaše reakce a nějak mně došlo, že slečna je vlastně jedináček a tak doma asi nic moc dělat nemusela, mám doma teď 15 letýho kluka a zatím se drží doma, občas je vypuštěn a jako kluk i přes noc a zatím naši důvěru nezklamal, dokonce teď přišel i dřív než měl povoleno, ale na druhou stranu se doma musí otáčet jak dospělej chlap, i kapesný si musí odmakat, nedostáv á ho automaticky

píšeš, že měla spoustu zájmů, koníčků a vy ji podporujete, ale nic nepíšeš o povinnostech, kromě školy a dobrých známek ... co si takhle něco vydělat u vás doma .... to mělo už být od první třídy ...

Speedy: zručný řemeslník, který je chytrý, tak ten si dokáže zajistit velmi slušné živobytí, ale flákač ne...a tohle zavání leností a flákačstvím, holka nechce na kuchařčku, holka se chce na učňáku flákat, jinak by už dávno doma věděli, že touží vařit, ve 14ti by vařila komplet pro rodinu, aby se realizovala

YXH: nedavno tu byl porad v TV, jak tezce se shaneji dobri kvalifikovani remeslnici. Navic, ti dobri maji vetsi prijem, nez mnohe vysokoskolske profese.

něco podobnýho jsem řešila a skončilo to tím, že se dvera jednou sebrala a jen mi oznámila, že se stěhuje k tatínkovi, naštěstí se ji rozum včas vrátil a odmaturovala a bydlení u otce ji dost vyškolilo, sice měla volnost jakou chtěla, ale nakonec se ukázalo, že ji ta moje starost a zájem chyběl

Jelikož jsem se vyděsila při čtení příspěvku někde na druhý stránce, nakoplo mě to k napsání vlastní zkušenosti.
Ve třinácti letech mi umřela máma a poté mě vychovávala její sestra moje teta. Ve 14 jsem se podobně zvrhla, jak se říká "chytla se party" - prostě ten pocit, že oni mi nejlíp rozumí, u mě to asi ještě bylo umocněno tím, že po mě bylo docela brzo vyžadováno normální fungování a dělat jakoby nic, v té době jsem s tím vyrovnaná zdaleka nebyla. Ale myslím si, že tohle to to asi umocnilo, ale není to ten pravý důvod, já jsem vždycky byla dost svéráz i jako dítě (ale je pravda, že moje máme to do jisté míry respektovala, zatímco teta to považovala za její neschopnost a vše se snažila "napravit").
Kouřili jsme, pili levné víno, zkoušela jsem marihuanu. Rok na to jsem se dostala do DD, jelikož moje teta zjistila, že jsem neopravitelná. Řeknu to takhle, v DD člověk dostane příležitost naučit se všem nectnostem, které do té doby neuměl (myšleno tak, že se tam setká s různými lidmi). K tvrdým drogám jsem se přiblížila poměrně blízko, ale nikdy jsem je přes nespočet příležitostí nezkusila. Z DD jsem odešla v 18, protože to prostředí zkrátka není pro mě, z táty vysoudila alimenty, dostávám sirotčí důchod, čistě z toho bych nevyžila, ale s brigádami to jde dobře.
Drobnej zádrhel byl, když jsem se v maturitním ročníku rozešla po třech letech se svým prvním přítelem, což jsem řešila divokým nočním životem, pro který nebylo čas moc chodit do školy. Ale srovnalo se to, gympl jsem ukončila za 1,3,1,3 (zhruba od té puberty jsem na známky dost flegmouš, navíc jsem šla na techniku, kam by mě vzali i se čtverci). V současné době mám vystudováno Bc. na ČVUT, pokračuju dále. Při škole dělám na poloviční úvazek, dokonce jsem se už ke konci bakalářskýho studia dostala z nekvalifikovaných pozic (které jsem měla dřív, nemohla jsem si dovolit být bez brigády).
Všichni z těch lidí, mezi kterými jsem se pohybovala mají SŠ s maturitou, dobrá půlka dělá nebo udělala VŠ, mají práci, vychovávají svoje děti. No zkrátka normální lidi a nikdo by dneska nepoznal, pár z nich se prošlo i léčebnou pro závislé.
Takže já to vidím tak, že co se do člověka vloží ještě před pubertou, to v něm i zůstane. Nepromítala bych si ty nejhorší scénáře.

sharon: Ale tady to není tak, že by dcera toužila stát se kuchařkou , měla své představy a nějaký cíl a rodiče tím opovrhovali. Ona nechce natruc nic, o co aspoň náznakem stojí rodiče.

Nemám nic proti tomu, že někdo jde na kuchařku, protože ho to baví a vidí v tom své uplatnění. Ale jít tam jen proto, že ji nikam nevezmou, protože se flákal a ještě se tam otravovat a kazit morálku těm, co to skutečně chtějí dělat, to je dost hloupé.

PEGG: Mam znamou ta je na tom taky tak. Musela na skolu kvuli rodicum, za par mesicu se z toho slozila, a skoncila na nervovym. To za to myslim nestoji. Rodice sice chteji aby deti na tom byli lip nez oni. Ale po pravde receno, skolou se to pokazde taky nevyresi. Je lepsi, kdyz delaji neco, co je opravdu bavi, pak jsou spokojeni a v te praci vyniknou, at uz to je "jenom" kucharka nebo udrzbar. Ona takova manualni rucni prace je tady u nas cenena. Pomalu prichazi na to, ze kazdy 10 je inzenyr, ale maknout rukama umi malokdo.

Linda: a po kom mas ty holky tak zive ??? cely tatinek ???

ja ve 14. letech nemohla vecer nikde - nejpozdej v 20. hod doma

ale to uz je vlastne taaak davno ...

Mně připadá z některých příspěvků, že tohle chování ve 14 letech je normální stav a rodičům nezbývá, než přežít.
Znám osobně dost pubošů(za prvé si tady lidi vidí do talíře, za druhé mi postupně odrotli neteře a synovec), a jen jedna slečna se chovala podobným způsobem, jako popisuje Alena v článku nebo Linda v příspěvcích, zatímco ostatní mají, dejme tomu, silácké řeči v autobuse, když jich jede parta, ale pak přijdou domů a normálně fungují, k dospělým se chovají jako dospělí....