Prý jsem špatná babička
Jsem dva roky v důchodu, rozvedená, žiji sama. Mám dospělou dceru, která je rovněž rozvedená a sama vychovává tří a půl letou holčičku. Již delší dobu jsme s dcerou v dost citlivém sporu a chtěla bych požádat čtenářky o tak zvaný „názor zvenčí“. My obě jsme v celém našem problému osobně zainteresované, každá ho vidíme po svém a nedokážeme se dohodnout.
Podle mé dcery jsem prý špatná babička, které je cizí dítě přednější než vlastní vnouče, navíc mne osočuje z toho, že jsem sobecká, dostatečně se nezajímám o její starosti a starám se jen sama o sebe.
A teď v čem je konkrétní problém.
Jak jsem psala v úvodu, jsem už v důchodovém věku. Měla jsem v plánu pracovat i v penzi, ale bohužel, na místě, kde jsem byla, mi to nebylo umožněno. Asi po půl roce, kdy jsem byla doma, jsem se rozhodla situaci řešit. A to především z finančních důvodů, jako osamělá důchodkyně nemám peněz nazbyt.
Sehnat nějakou vyhovující práci nebo brigádu se ukázalo takřka nemožné. Hledala jsem poměrně dlouho, leč bezvýsledně. Pak se mi naskytla zajímavá příležitost: Dcera jedné mé bývalé kolegyně nastupovala po mateřské do práce (má velice lukrativní a zajímavé místo, o které nechtěla přijít) a hledala chůvu ke své tehdy půlroční holčičce. Měla zájem o nějakou zkušenou, časově flexibilní ženu, která by u ní byla zaměstnaná prakticky na plný úvazek.
Bez váhání jsem kývla. Děti mám ráda, péče o ně mi nikdy nečinila potíže. S mladou paní i jejím manželem jsme si padli do oka, dohodli vzájemně vyhovující podmínky. Od pondělí do pátku k nim každé ráno na sedmou 
docházím a přebírám péči o jejich děťátko, která trvá až do pozdních odpoledních hodin, kdy se maminka vrací z práce. Postupně se moje výpomoc tak nějak sama od sebe rozšířila i o drobnou výpomoc v domácnosti: poklidím, vyperu, nakoupím nějaké drobnosti, vyžehlím a občas i uvařím.
Mladá paní je velice spokojená, ví, že je o její holčičku výborně postaráno a navíc se každý den vrací do uklizeného bytu a nečeká ji klasická ženská druhá směna. Spokojená jsem i já, protože tato práce pro mne není nijak vyčerpávající (řekla bych, že mne spíš baví, ani ji jako práci neberu) a jsem velice slušně finančně ohodnocena.
Mohla bych být spokojená, a svým způsobem i jsem, kdyby mi radost nekazila má dcera. Před dvěma roky se rozvedla a zůstala sama se svou holčičkou. Dokud s ní byla doma, nic se nedělo. Vídaly jsme se o víkendech, s vnučkou jsme se užily, občas jsem jí pohlídala večer, aby si mohla někam vyrazit.
Jenže pak dcera nastoupila do zaměstnání a začaly problémy. Vnučka špatně snáší školku a je dost často nemocná, což dceři komplikuje situaci v zaměstnání. Naléhá na mě, abych malou v době, kdy nemůže do školky, hlídala, tvrdí, že dnes je jiná doba a nějaké „paragrafy“ a nemocné děti zaměstnavatele nezajímají.
A v tom je ten problém. Já vlastně pracuji na plný úvazek jako chůva a pomocnice v domácnosti. Příjem z této práce potřebuji, rodina, u které jsem, na mne spoléhá. Hlídat jejich malé dítě společně s nemocnou vnučkou je nemyslitelné. Vzhledem k tomu, že vnučka bývá nemocná skoro každý měsíc, značně bych tím svým zaměstnavatelům zkomplikovala situaci, kdyby si za mne měli hledat záskok. Navíc si myslím, že by je to brzy přestalo bavit a našli by si místo mne někoho nastálo.
Dcera to nechce pochopit, vyčítá mi, že je mi cizí dítě přednější než vlastní vnučka, neberu prý ohled na její těžkou situaci rozvedené zaměstnané matky. Podle ní bych měla, když jsem v důchodu, upínat svou pozornost především na ni a na její dcerku.
Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že to pro ni není lehká situace, se kterou se musí potýkat, ale já se musím o sebe taky postarat, abych zvládla poplatit vše, co musím, a zároveň si něco našetřila na dobu, kdy už nebudu tak vitální jako teď. Dcera peněz nazbyt nemá, i jí se snažím finančně vypomoci alespoň tím, že jí komplet oblékám a obouvám malou. Občas jí i nakoupím, abych jejímu rozpočtu ulehčila.
Jsme obě ve složité situaci. Jako babička mám samozřejmě výčitky, když musím kvůli hlídání cizího dítěte odmítnout péči o vlastní nemocnou vnučku, ale pokud si chci tuto práci udržet, nic jiného mi nezbývá.
Jaký je vás názor na spor, který s dcerou vedeme? Myslíte si, stejně jako ona, že jsem špatná a sobecká babička?
18.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 217 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Babička chce ještě naposledy vidět svá vnoučata
- Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
- Máma se chce odstěhovat do Kanady
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Prý jsem špatná babička
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vychovala jsem 3 děti jako rozvedená, bez babiček, bez hlídání, jen za pomoci manžela, pokud jsme spolu žili.Protože byl mezi nimi i větší věkový rozdíl, bez pomoci babiček jsem to zvládala jako matka téměř 30 let. Dneska ale mé děti téměř vyžadují, abych jim maximálně pomáhala, ale já už se cítím vyčerpaná. Snažím se však, co je v mých možnostech, ale nevyhnu se výčitkám, že jednomu hlídám víc, než druhému a mají na mne nároky i kvůli mé tiché povaze Někdy bych se nejraděj odstěhovala daleko...Dík za tyto stránky.
Chtěl bych se zeptat proč nemůže pohlídat vnučku druhá babička (matka od tatínka).
kickinka: 
takze aby som svoje uvahy uzavrela..
neexistuje na to odpoved v zmysle ste spatna, alebo ste dobra babicka..
A neexistuje tu ani odpoved to je dobre a to je zle..
Ciste technicky, vasa dcera nema pravo na vas vasi peci pozadovat. Z jej pohladu ale ste asi jediny clovek na koho sa moze obratit aby sama v produktivnom veku a zodpovednostou za dieta neprisla o vlastnu pracu.
Odpoved je teda vo vasom srdci..
a holky, tatinka tu nereste...zrejme ak by to bolo mozne, tak sa o dieta stara..Niektorym tatinkom ale svoje dieta radsej nezverite..
uz to ze ste z toho nestastna naznacuje, ze cititi, ze pomoct vlastnej dcere by bolo asi spravnejsie..
Samozrejme, mate narok na vlastny zivot a pracu. Je fajn, ze sa o seba dokazete postarat. je to ale otazka osobnych priorit.
Byt v situacii vasej dcery, tak radsej si odpustim vasu financnu pomoc, oblecenie a obuv ako pisete, a rozhodne radsej uvitam ak nam pomozete ako babicka. Radsej kupim nieco zo sekaca ak nemam na nove, ale vlastna babicka je urcite vacsi prinos pre dieta ako cudzia platena chuva.
Ale chapem obe strany a je to dilema...
Ide aj o to, co ocakavate od vasho vztahu s dcerou a vnuckou do buducna..Ked vy budete raz potrebovat pomoc a starostlivost, nedivila by som sa ak vnucka pojde radsej niekam na brigadu...a mozno pomahat nejakym seniorom za uplatu..????
Absolutně nechápu, proč by Líba měla být sobecká. Potřebovala si přivydělat. Kdyby chodila do jiné práce, než dělat chůvu, tak by to bylo podle její dcery v pořádku. Ale tam jde o tu žárlivost, že tomu druhému dítěti dává víc, než vlastní vnučce.
Přičemž, dítě má dva rodiče, nejen matku, takže pokud ona nemá čas, musí se obrátit i na otce dítěte, a ne vydírat svou matku. To mi přijde sprosté od dcery a bezohledné. Všichni se musí postavit do pozoru a čekat, kdy bude problém....
Líbo, nenechte se zvyklat, držte se! Tím, že děláte chůvu jinému dítěti, neznamená, že jste špatná babička. 
Taky nechápu, proč nevyčítá otci dítěte, ten by se měl podílet minimálně polovinou péče, a poprosit jeho rodiče, pokud žijí.
Já spíš nechápu, kde je otec dítěte, i když je rozvedený snad neznamená, že se zbavil rodičovských povinnosti a taktéž prarodiče z jeho strany. Pokud by mohl on občas pohlídat své dítě, to by to také ocenilo a nebo přispět na pečovatelku v nouzové situaci. Jedna zaměstnaná babička to snad ani všechno nemůže zvládnout.
monia: a to je prave to co pani Kelud ne a ne pochopit.. ze jde o praci jako takovou. Kdyby dell v uctarne, tak je rpeci to same... ale to je porad dokola a nektere si tady proste sedi na vedeni, jinak to fakt nechapu
Kelud: Chápu Tě, nicméně tato babička to má jako zaměstnání. 
Nejen mladí, ale i důchodci potřebují v dnešní době /zejména žijí-li sami/ určité finanční zabezpečení. Proto si vyhledávají práci, kterou jsou schopni zvládnout. Prostě pracovní poměr /je jedno o jakou právi se jedná vč. výpomoci v domácnosti/. Když najdou stálé zaměstnání, je to v dnešní době výhra. I to by měla dcera uznat. Proto fandím spíš důchodkyni než její dceři. Když dcera potřebuje hlídat jen pár dní, může si také sehnat někoho na hlídání a věřím, že babička by jí i nějakou korunou ráda přispěla. Jde jen o domluvu a pochopení. Přeji oběma nalezení souladu mezi jejich potřebami. Když se chce, jde všechno.
Stanik: Protože mám jiný názor než ty, tak jsem hloupá nebo nevděčná? Vůbec mě neznáš a soudíš mě? No to ukazuje jakou máš povahu. A proč soudíš, že dcera paní Líby je ta špatná. Přečetly jsme si tady názor jen jedné strany, její dcera to může vidět jinak.
Monia: Já se nezlobím, je to tvůj názor. Já sama vždy tvrdila, že babičky tady nejsou od toho, aby hlídaly. Mně nikdo děti a to mám 3, nehlídal a zvládla jsem to. Ale já mám manžela. Babičky nehlídaly, protože se bály té zodpovědnosti, co kdyby se dítěti něco stalo. Já to chápala a brala, ale kdyby pak jedna z babiček šla hlídat jiné dítě, tak to bych fakt nepobrala. Ale je to můj názor a naprosto toleruji, že někdo může mít jiný.
aluskas: no, já si myslím, že třiapůlleté dítě se těžko může cítit ukřivděné z toho, že babička "hlídá cizí dítě", pokud mu to takto nepodsouvá někdo dospělý. Dítě prostě bere jako fakt, že babička chodí do práce tak jako spousty jiných babiček (doby Boženy Němcové jsou vážně pryč) a věřím, že babička mu to ve volném čase bohatě vynahrazuje a není důvod, proč by spolu nemohly mít vřelý vztah.
pippi.dlouha.puncocho:
nejsem si úplně jistá, jak se může mezi dítětem a dospělým vytvořit vřelý vztah, pokud spolu netráví čas
mně jako dítěte by se hluboce dotýkalo pokud by má babička hlídala cizí dítě a kvůli tomu na mě neměla čas
