Vztah z rozumu. Přijde i láska?
Jsem rozvedená, je mi 33 let, mám pětiletá dvojčata, holčičky. S jejich otcem spolu nejsme už skoro čtyři roky. Kráte poté, co dcerky oslavily první narozeniny, od nás odešel. Upřímně, ani jsem toho tenkrát moc nelitovala. Náš vztah byl omyl, než jsem přišla do jiného stavu jsme se znali jen pár měsíců.
Když jsme spolu začali žít a narodily se nám dcery, šo všechno tak nějak do kopru. Naplno se projevily rozdílnosti našich povah, které jsem já před tím neviděla, neboť jsem byla hodně zamilovaná. On se nikdy nezačal chovat jako táta, pořád si jel ve svém svobodném modelu – kamarádi, záliby, i ta hospoda byla na můj vkus moc často. Doma se nijak neangažoval ani v zapojení do domácnosti ani v péči o své děti. Když jsme se rozešli, ulevilo se mi. Naštěstí jsem na něm nebyla finančně závislá, i na mateřské jsem pracovala z domova.
Až donedávna jsem byla s dcerkami sama, jejich otec se o ně moc nezajímá, alimenty posílá a to je všechno. Naposledy je viděl před rokem.
Před časem jsem poznala jednoho muže, který se mi začal dvořit. Je o pět let starší, vdovec, bezdětný. Jeho žena před třemi lety zemřela při autonehodě. Byla prý tenkrát zrovna čerstvě těhotná. Je to hrůza, ani si nic takového nedokážu představit. On byl až dosud sám, nikoho prý nehledal, až když se seznámil se mnou, tak jakoby znovu ožil.
Je moc milý, galantní, ohledupný, citlivý, inteligentní. Má rád i mé dcery, párkrát jsme se viděli všichni společně, šli jsme do ZOO apod. Dcerkám jsem řekla, že je to můj kamarád, vzaly to neprosto přirozeně a hned se o něj začaly zajímat, pověsily se na něj a švitořily jedna přes druhou. Jemu se to líbilo a na další setkání, kdy s námi budou i moje dvojčata, se vysloveně těšil.
Všechno se jeví jako úžasné a ideální, až na jednu věc. Já do něj nejsem zamilovaná. Je mi sympatický, je mi s ním hezky, dobře si popovídáme, máme dost společných zájmů, ale chybí tam ten elektrický náboj. Žádné chvění, když se mě dotkne, nic takového. V sexu celkem dobré, ale asi je to z mé strany spíš fyzická záležitost.
Sama v sobě se nevyznám. Vím, že ideálnějšího partnera nenajdu, rozumově jsou všechny kladné body na jeho straně, citově tam ale cítím nějakou mezeru. Co myslíte, má cenu v takovém vztahu pokračovat? Může se z mé strany ta láska nějak opožděně dostavit? Nebo by bylo férovější to ukončit?
23.11.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 33 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vztah z rozumu. Přijde i láska?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nemohla jsem si najít vůbec žádný vztah, nevím proč, ale v poslední době jsem měla štěstí na samé blbce.... Už jsem byla opravdu dlouho sama, ale pak jsem vyzkoušela v Praze rychlé rande, kde jsem našla toho pana pravého https://www.rychlerande.com/rychle-rande-praha.html
Ahoj, milý, jsem Michael, ráda tě oslovím z tohoto webu, neváhej mě kontaktovat na svém e-mailu, protože nejsem vždycky, prosím, odpověz mi zpět, protože mám něco důležitého Budu rád, když budeme mluvit, Odpovězte, prosím, abych vám mohl také poskytnout můj obrázek Čekat na vaši odpověď E-mail: (michaelgeorge4800@gmail.com)
Hm. To je otázka do fakt dlouhé diskuse. Zda ta láska přijde později. A bude to láska? Nebude to jen, že si teda zvyknu, že mám někoho, kdo bydlí na téže adrese a pomůže mi s nákupem? Jistěže někdo umí projevit lásku plamennými slovy před vděčnými posluchači v práci či soukromí a pak se v úzkém rodinném kruhu nechá doma obskakovat a nehne ani prstem jak pro ženu, tak pro děti. A někdo jenom vycítí, jen se podívá, že vám není dobře a jde a udělá to, o čem jste si původně myslela, že to ještě zvládnete, než lehnete úplně. Na druhou stranu,když mladá hezká chytrá ženská jde do vztahu z rozumu, je fakt otázka, co to komu přinese. Moje známá udělala totéž. Ano, třeba už nikdo jiný nepřijde, řekla si. Byl to slušňák, solida, snažila se, když projevil zájem, nebyl jí nepříjemný, jen tak nějak v koutku duše cítila, zda to je ono, zda nepodlehla panice, že tenhle je třeba poslední. Už jí je přece jen nějaký ten pátek. Pak vedle sebe seděli u televize, prvotní nadšení z nového vztahu velice rychle vyprchalo a zbyly jen ty každodennosti, kdo co koupí a co kdo v práci zažil. Je to málo? Je to hodně? Co by byl svět bez lásky? Proto mě udivuje, že někdo výrazně mladší by dneska dal přednost vztahu z rozumu před láskou. Říká se, že kvete v každém věku....
Bohužel s těmi rozumnými a zodpovědnými chlapy ženská nezažije takové vzrůšo, jako s těmi hajzly, co tě 
a odkopnou. Jeden takový ti pravděpodobně posílá ty alimenty...
Já osobně bych tomu vztahu dala ještě šanci. Ono najít chlapa, který by stál o ženskou s dvěma dětmi a ještě by byl ochotný hrát si na jejich tátu (což tento asi ochotný je), není jednoduché.
Mezi mnou a mým manželem to taky z mé strany nebyla láska na první pohled. Ale postupem času jsem pochopila, že výrazem lásky nejsou sexuální výkony, ale to, že ten druhý vynese koš, vyluxuje nebo zajede nakoupit, když já nestíhám.
Kadla: tak to je mi moc líto, někdy jsou situace, že člověk by obětoval nevím co, ale nic neovlivní.
Hano,ber všema 10!Pokud Ti je fyzicky příjemný,není co řešit.Svatba být hned nemusí,poznej ho,jak se chová ve spol.domácnosti a i v situacích třeba kritických-to budeš potřebovat nejvíc podporu!Věř mi,že po živ.zkušenostech věřím na rozum ne na velkou lásku.Chlapy rádi ovládají a na city ženu ,dostanou,.Myslí na sebe a své děti především...pokud bude slušný a hodný,ber!
Kadla: to je krutý...
rychlonožka: 
někdy ta zamilovanost přijde opravdu později, než by člověk čekal, ale jinak krásně a pravdivě napsáno...
Jste mladá, zaznělo tu, že byste měla být ráda, že jste potkala člověka, co o Vás tak stojí a koukat na to z praktické stránky. Myslím, že tohle je názor akorát tak dobrý pro důchodkyni v nájemním bytě, která jen tak tak vyjde s penzí. Není škoda, připravit se o hezké chvíle před usnutím a po probuzení? A to těšení se na sebe hned od začátku zformulovat do KDO KOUPÍ LÍSTKY DO KINA ČÍM AUTEM SE POJEDE DO TESCA? Nemáte na tyhle věci ještě kupu času? Jistěže zamilovanost jednou vyprchá. Ale to krucinál snad neznamená, že se jí dobrovolně vzdáte? Kamarádi? Proč ne. Příležitostní milenci? Proč ne. Dle mého čekat na zamilování se do člověka, který s námi má společné názory a zájmy znamená vědomě si nechat ujít někoho, s kým můžu mít pocit, že jsem šťastná. Nemusí být z každé známosti soužití. A zejména dneska. Pro pohodlí a soukromí si můžu s někým rozumět, ale nemusím s ním přece žít. I úplná a fungující rodina se rozpadne než řekneš švec. Tak co se nutit do něčeho, o čem jsem v hloubi duše přesvědčená, že to není to, co bych chtěla. Kvůli dětem? Nesmysl. Kvůli lidem? Taky. Děti vyrostou a odejdou a lidi váš život nežijí....
.jpg)
orinka: Pak přišel životní zlom... 
Nebyla to láska jen na šest let...
Kadla: Láska kvete v každém věku a je to dobře 
....
orinka: Na druhou stranu musí fungovat alespoň základní vzájemná sympatie, nemělo by tam nic zpočátku probíhat se sebezapřením. To se totiž léty jen prohlubuje....
Vše podstatné už tu zaznělo a tak se jen přidám. Chápu, že sníš o "spalující vášni" z románů, ale ta stejně dříve nebo později vyprchá a pak bude vztah stát hlavně na tom, co máte společné - záliby, humor, kamarádství. Vždyť se nemusíte okamžitě sestěhovat, vzít apod. Užívejte společné chvíle, radujte se. Jako obrovské plus vidím to, jak vychází s Tvými dětmi, myslím, že děti jsou ten nejlepší radar. Celkově to vylíčení vašeho vztahu vyznívá velmi pozitivně, já bych si tuto šanci nenechala ujít 
Kadla: 6 let....a co pak? Tahle paní podle mě hledá vztah na celý život. Láska je jenom krásná past, to říkal před lety jeden velice moudrý pán.
LÁSKA JE VLASTNĚ HLUBOKÉ PŘÁTELSTVÍ, CO ZŮSTANE, KDYŽ VÁŠEŇ SKONČÍ
na vášeň se klidně vykašli, ta už přivedla tolik lidí do neštěstí....
