Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ležela jsem na manželské posteli. Byla již hluboká noc a všude se rozprostíralo naprosté ticho. Oknem se do místnosti stydlivě vkrádalo matné světlo z pouliční lampy a malovalo po stropě podivné abstraktní obrazce.

Jako už mnohokrát v posledních měsících čekám na manžela, který se vrací čím dál později.... V hlavě si promítám těch deset let, které jsme spolu prožili. Vzpomínám na touhu a vášeň, která nás kdysi tolik spalovala, a přemýšlím, kam se poděla. Milování je poslední dobou spíše jen jakýmsi plněním povinností, oba dva jsme tento úžasný akt lásky degradovali na pouhé ukojení napětí, jež se v pravidelných časových intervalech dostavuje. Nejsilnější pocit, který po něm mám, je zklamání a zoufalství. A pohled na mužova záda.

V hlavě se mi rozbuší varovné zvony. Říkají, že je ještě brzy rezignovat. Ještě není pozdě, ještě stále je šance vrátit mezi nás to jemné rozechvění, které postupně přerůstá až k závěrečnému bouřlivému návalu nekonečného blaha.

Zavírám oči a nechávám se unášet vlastními představami, kde nehraje hlavní roli samotný akt, ale především láska, něha a intimita tak těsná, že to již více nejde. Oddávám se sama sobě a jakoby zdálky zaslechnu zachrastění klíčů v zámku. Mám zhasnuto, manžel si myslí, že již spím, a odchází rovnou do koupelny. Slyším zurčení vody a představím si, jak právě teď stojí nahý ve sprchovém koutu a pečlivě si mydlí celé tělo.

Pomalu vstávám a vcházím k němu. Mlčky a beze slova odhrnuji závěs. Na sobě mám jen lehkou košilku na ramínka. Otočí se a zahlédnu jeho překvapený výraz. Než ale stačí otevřít ústa, aby mě pozdravil, přiložím mu na ně prst. Pak ho jemně, ale zároveň jakoby naléhavě políbím. Schválně polibek protahuji, až to už nemohl vydržet a pravou rukou mne objal kolem pasu, aby si mě přitáhl blíž k sobě.

Ale to ne... na to je ještě brzy. Vymaním se z jeho objetí a odcházím, nechávajíc ho tam zcela zmateného. Znovu si lehám do postele a zavírám oči. Po chvíli slyším šustění deky a jeho dech. Ač mám zavřené oči, cítím na sobě jeho pohled a také jeho dlaň na svém rameni. Jemně ho uchopím za ruku a přinutím ho, aby se položil na záda. A opět mu zamknu ústa....

Vidím na něm, že začíná být napnutý až k prasknutí. Neví, co se bude dít, netuší, jaké mám úmysly. Přesto je na něm vidět, že se mu tato hra začíná líbit. Ochotně se mi poddává. Nechá si zvednout ruce nad hlavu a přivázat je šátkem k pelesti. Druhým šátkem jsem mu zavázala oči. Nadechl se k protestu, ale nedovolila jsem mu vydat ani hlásku. I já mlčím a vychutnávám si jeho bezbrannost, vzrušení i obavy, které z něj vyzařují.

Pak začnu něžně a jemně laskat celé jeho tělo. Nevynechám ani jedno místečko, mazlím se s každičkým kouskem. Jen ta nejcitlivější místa záměrně míjím. Už už to vypadá, že se zaměřím i na ně, jeho dech se zrychluje v očekávání toho nejslastnějšího laskání, ale vždy v poslední chvíli se se svými ústy přesunu jinam.

Hraji si s ním dlouho, tak dlouho, že jsem ztratila pojem o čase. Jsem jenom já a on. A tohle je naše chvíle. Oprostila jsem se od všech jiných myšlenek a plně se soustředím jen na něj a na sebe. I mne tahle hra naplňuje touhou, která se stupňuje až k nevydržení. Ale dávám si na čas. Pokojem se nesou vzdechy, které vydávají naše těla.

Když je to už k nevydržení, povolím trošku uzel na šátku na jeho rukách. Okamžitě zareaguje a vyprostí se ze svých pout. Sundá si šátek z očí a konečně se může do celé hry na naši znovuobjevenou lásku zapojit. Pevně mě uchopí a přetočí na záda. Dívá se na mne vzrušenýma, překvapenýma a zároveň hladovýma očima. Už nemůžeme čekat ani chvilku. Oddáváme se jeden druhému, splýváme v jedno tělo, tiskneme se k sobě v náhlém návalu lásky, vášně a citu.....

Když je po všem, usínáme ve vzájemném objetí. A i když stále nemluvíme, oba cítíme to stejné. Víme, že se k nám vrátila. Naše láska.....