Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bharat Natyam – jeden z nejstarších indických klasických tanců. Vychází z nejobsáhlejšího a nejstaršího starověkého textu o tanci. Původně byl známý jako dásíjattam, neboli tanec chrámových kněžek, tzv. dévdasí. Ty mimo tance ovládaly i hru na hudební nástroje, filosofii a sánskrit. Dévdásí žily skoro jako křesťanské jeptišky – v celibátu –  a jejich život se řídil přesnými normami. Ve védské kultuře byly takto připravovány již od dětství, po vstupu do chrámu dostaly vzdělání a vše potřebné. V dospělosti se už věnovaly jen službě v chrámu a byly tak vlastně provdány za boha. Z té doby také pochází zvyk mít při tanci na sobě tradiční svatební šperky. Klasický úbor tanečnic Bharat Natyam bývá zpravidla ušit z materiálu zdobeného zlatým lemem (tradiční součást jihoindických sárí), dívky mají ve vlasech věneček z jasmínových květů a na nohou mosazné rolničky.

Ale zpět do historie. Tanec se dostal až na královský dvůr a z kněžek se staly spíše konkubíny. Britská koloniální nadvláda tradici chrámových tanečnic zcela zničila. Základy moderní podobě tance dali počátkem devatenáctého století "Thandžavúrští bratři" - Ponaja, Činnaja, Šivanandan a Vátivelu. V posledních třiceti letech prožívá svoji renesanci.

Domovem Bharat Natyamu je oblast Támilnádu na jihu Indie. Tanec je vysoce stylizovaný, technicky velice náročný a překrásný. Jeho nedílnou součástí je samozřejmě hudba, písně na které se tančí, bývají o čisté lásce, především ovšem v duchovním slova smyslu.

Bharat Natyam je založen na šedesáti čtyřech základních krocích (adavu), polohách rukou (hasthamudra) a výrazech obličeje (bhávabhinaja). Má tři složky - nritta, neboli samotný tanec, kdy se opakují rytmické prvky, nátja, neboli abhinaja, což je dramatické umění, plné gest a výrazů obličeje. Nritja je pak kombinací obou předchozích.

Tanečnice předvádí během svého vystoupení jednotlivé přesně dané figury. Dodnes si jejich krásné zpodobnění mohou zájemci prohlédnout ve svatyni Brihadiswara. Ta je známá i jako “Velká Svatyně” a je zapsaná v seznamu světového dědictví UNESCO, mimo nejvyšší vimany v Indii se také pyšní jedinečným vyobrazením 81 figur tance Bharat Natyam. Každé vystoupení začíná modlitbou ke slonímu bohu Ganéšovi a uctíváním boha Šivy v podobě Nátharádže - boha tance.

Samotný tanec začíná úvodním výstupem alarippu, kdy tanečnice podle zvuku bubínku vydupává nejrůznější rytmické vzory, její pohyby doprovází zvuk kotníkových rolniček. Technickou dovednost tanečnice v "čistém tanci" je možno vidět i v částech jako "jatiwaram", "tillana" a výrazových kompozicích jako "shabdam" a "padam", které nacházejí své vyvrcholení ve varanam. Jde o část patrně z celého tance nejnáročnější – jak z hlediska fyzického, tak emocionálního.