Velikonoce jsem považovala za pořádný vopruz
Když jsem byla malá, Velikonoce jsem samozřejmě slavila se vší parádou. Domácí vajíčka se chystala do barvy a my s maminkou jsme běhaly po trávníku a sháněly neobvyklé rostlinky, které by se daly přes punčošku na vajíčko obtisknout. Našly jsme samozřejmě maximálně nějaké ty lístečky, popřípadě první sněženky či fialky. Pak rychle vajíčka do ošatky a brzy zrána už očekávání prvních koledníků a jejich zajíkavých básniček.
Natěšená byla nejvíc maminka. Celá se čepýřila a těšila se z toho, jak vajíčka rychle ubývají. Já byla nadšená podstatně méně. Na švihání pomlázek jsem teda vážně nic romantického neshledávala. A na koktavých říkačkách, do kterých maminka koledníky nutila, už vůbec ne.
Popravdě řečeno jsem Velikonoce považovala za pořádný "vopruz", a kdyby nebylo volno ve škole, nebylo by se bývalo podle mého názoru na co těšit.
A tak vlastně nejradši vzpomínám na ten rok, kdy mě právě na Velikonoce pokousal pes a já všemu tomu cirkusu nejenomže utekla, ale dokonce jsem byla i litovaná a zahrnovaná vší pozorností.
Maminka totiž dospěla k rozhodnutí, že tyhle Velikonoce budou ty nejlepší, protože ze mě už vyrostla pubescentní slečna a tak na mě jistě přijdou potencionální nápadníci, před kterými bychom se měli blýsknout.
A tak prý že ještě těsně před svátky vymalujeme. Vystěhovali jsme nábytek, oškrábali zdi a pak si tatínek vzpomněl, že potřebuje sádru. Sádra doma nebyla.
No co teď tak narychlo? Tenkrát ještě nestál supermarket na každém rohu i nerohu. V sobotu a v neděli bylo všude zavřeno. Vítat koledníky v rozstěhovaném domě, to by tedy moje maminka vážně nepřežila, a tak hybaj, poslala mě k sousedům. Však oni jistě pytlík sádry mají.
Radostně jsem odcupitala a za chvíli už zvonila u sousedů. Za plotem pobíhal a vesele štěkal pes a ve dveřích se objevila sousedka s děckem v náručí. Jasně že sádru mají, smála se a za chvilku už stála u vrat i s pytlíkem v ruce. Vztáhla jsem po něm ruku a vtom se to stalo. Vlčák se v nestřežené chvíli vymrštil a zavěsil se plnou vahou na mou ruku. Ječela jsem jako siréna, sousedka taky a pes držel a držel. Odtrhnout z mé pravačky ho musela až mužská síla, ale i tak mi na ruce zůstal zřetelný otisk psích zubů a ruka podivně zmodrala. Rodiče mě tedy radši odvezli na pohotovost, kde mi ránu ošetřili a převázali. Na převaz jsem potom jezdila každý den, tedy i na slavné velikonoční pondělí.
Neslyšela jsem onoho roku jedinou básničku, nepřivítala jediného koledníka a pomlázkou dostala decentně jenom od taťky. A víte, že mě to vůbec nemrzelo?
Vlastně to byly super Velikonoce.
Chystáte se na Velikonoce? Napište nám, jak je prožíváte, jak vzpomínáte na ty, které jste prožili v dobách svého dětství. Tři z vás vyhrají pěkný dárek
14.3.2012 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Velikonoce jsem považovala za pořádný vopruz
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jestli máte rády pralinky, tak doporučuju vyzkoušet i ty, co má čokoládovna Janek :)
Od DonCoco dostávám pralinky od manžela na narozeniny tak škoda, že jsem to nevěděla dřív že dělají i tématické čokolády :)
SoniaCer: Hele tak to by se ti mohly líbit tady ty postavičky www.doncoco.cz/velikonoce
Niccol: Jaké čokolády dětem kupuješ jestli se můžu zeptat ? Děti už mám větší a myslím si, že konkrétně třeba na kinder vajíčka jsou už velcí.
Dřív jsem je taky nemusela, ale co mám děti, tak je to jeden z našich oblíbených svátků :). Baví mě to chystání, pečení, schovávání čokoládových figurek a čokoládek, které děti pak hledají :) rozhodně to má něco do sebe :)
Já taky, den před velikonocemi jsem se dala do velkého generálního úklidu, abych vyklidila sklep a mohla tam pak uskladnit vejce, atd. Ale služba http://www.bocek-odpady.cz/ mně ujistila, že to stihnu. Tak nakonec to bylo docela fajn.
Velikonoce mě opruzujou pořád a asi pořád budou. Manžel s klukama jdou "oběhat" babičky a já doma spim a je klid. Synovo kamarádi bydlí v baráku co mamina, takže chodí k ní, ona jim vždycky něco koupí a já ikdyž někdo zvoní dělam že nikdo neni doma. Už aby to Velikonoční pondělní dopoledne bylo za mnou
loupák: Dokonce ani psů se nebojím. Jen před těmi velkými mám trochu víc respekt.
PEGG: Však já už je bojkotuju taky. Ale mamča to prožívá dodnes. Pokaždé mi hlásí, kolik dětí na ni přišlo. A to už je jí přes 70.
sharon: máš radost, že mají radost - to znám!!
u nás se slaví všechno co se slavit dá.... ale nemyslím tím třeba pít až do rána...to ne.....já jen mám radost z toho když můžu nachystat a ostatní jsou spokojeni.....a z těch šmigrustantů mám legraci...
jéé vypadlo mi KONO
Jinak Velice s radostí ignoruju. Baví mě jenom malovat vajíčka voskem.
Hodnej pejsek