Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kassy: to je krásný

krasaka: Jarča*: Petruša: Děkuju

Petruša: No právě že dodneška nevím. Vždycky kolem Mikuláše to se ségrou z maminky taháme, ale vždycky je nám odpovědí jenom záhadný úsměv a věta "musela jsem být šikovná". Myslím, že to navždy zůstane záhadou a možná je to tak dobře. Kouzlo zůstává kouzlem.

Kassy: a teď už víš jak tam maminka tu nadílku propašovala?
to budete mít letos krásné Vánoce, krásný dáreček Tak kdyby něco třeba už dneska v noci, tak ať jde porod jako po másle

myčku jsme ale měli loni poprvé, předtím jsem třeba musela na wc apod

když jsem byla doma, tak naši nanosili dárky zatímco jsem se před večeří koupala a zabřeli dveře a po večeři se táta šel kouknout jestli už tam něco je

teď mám jídelní stůl v obýváku a dárky tam musim nanosit až po večeři, takže děti s manželem chodí na balkon prskat prkavky a já "musim" nandat nádobí do myčky, aby se ho tam v tom obýváku Ježíšek nelekl

Kassy: jé, tak to budete mít krásný dáreček

Kassy:

Jinak u nás bude letos největší dárek mimino, dneska mám druhý termín, ale pořád nic, tak už se pomalu připravuju na vánoční dítě. Od té doby, co bydlíme s manželem ve vlastním, slavíme spolu sami a mezi svátkama pak odbudeme kolečko návštěv u rodičů, ale letos výjimečně máme domluveno, že přijedou moji rodiče i se ségrou k nám a budeme slavit společně. Hlavně proto, že s novorozenětem bych asi jinak žádné Vánoce neměla, letos mi je holt musí připravit někdo jiný. O víkendu jsem napekla cukroví, postupně kupuju dárky, ale smažit řízky a krájet brambory do salátu, to mě asi letos mine, budu mít jiné starosti.

Já netuším, jak to u nás bylo, když jsem byla úplně malá (tak do 3 let), ale kam sahá moje paměť, vždycky jsem věděla, že dárky dávají rodiče. Nebo spíš, že si je dávají lidi navzájem. Už ve školkovém věku, jsem vždycky rodičům taky něco připravila, nejčastěji to bylo kreslené přáníčko nebo podobná drobnost. Stromeček jsme strojili na Štědrý den odpoledne celá rodina společně. Po večeři jsme šly s babičkou do pokoje a babička nám vyprávěla příběh o Ježíškově narození a o tom, jak mu lidi nosili dárky, protože byl strašně chudý a neměl vůbec nic. A že teď si na památku toho na výročí jeho narození lidi dávají dárky mezi sebou a Ježíška si tak připomínají, a proto se taky říká, že Ježíšek dárky nosí. To vyprávění jsem milovala. Mezitím naši nanosili dárky pod stromeček a táta zacinkal na zvonek, což byl pro nás signál, že můžeme přijít do obýváku. Vlastně kolem toho nebyly vůbec žádné tajnosti ani záhady, ale stejně mi Vánoce vždycky připadaly tak nějak kouzelné.
Větší záhada pro mě ovšem byl Mikuláš. Na toho jsem naopak dlouho tak napůl věřila, určitě ještě na prvním stupni základky. Okostýmovanou skupinku k nám naši pozvali jen jednou, ta mě nijak zvlášť nebrala, věděla jsem, že jsou to namaskovaní lidé. Ale každý rok jsme dostaly nadílku do košíčků, které jsme si nachystaly do předsíně. Vždycky se tam prostě záhadně objevila někdy v průběhu mikulášského večera. Když jsme byly trochu starší, už jsme tušily, že dárky jsou od rodičů a hlídkovaly jsme celý večer v předsíni, abychom mamku přistihly, jak nám tam nadílku dává, chodily jsme jí celý večer za patama a stejně se jí vždycky povedlo košíčky nějak nenápadně naplnit, aniž bysme ji u toho viděly. Dodnes nechápu, jak to dělala. To asi muselo být opravdu kouzlo.

PEGG: To u nás nikdy nebylo,hlavně jsme byli rádi,že jsme spolu....a ve zdraví...

Almega - 10.12.2012 13:06 - láska se stejně nevyjadřuje cenou dárku, někdy je víc lásky v drobném dárečku než v okázalém daru, dávaném jen aby ostatní viděli, že na to mám.

U nás doma se slovo Ježíšek nevyskytovalo,to jsem slyšela až od spolužáků ve škole,a těm jsem řekla,že dárky dávají přeci rodiče...Stromek jsme vždy zdobily my děti s tátou,později už jen samy.Dárky se dávaly až po večeři,odešli jsme z kuchyně do pokoje,až zacinkala rolnička.Každý měl svoji hromádku zvlášť.V mé rodině jsme to převzali taky,děti vždy věděly,že to dáváme my,rodiče,stromek strojily s námi a pod stromkem už má každý své místo stejné už léta.Dopisy Ježíškovi se psaly,nebo předtím i kreslily,ale jen "jako",dětem bylo jasné,že je to jen nápověda,co by si asi přály.Když si napsaly nějaké věci,na které nebylo,tak se řeklo,že nejde mít všechno,ať jsou rády,že mají vůbec něco...Myslím si,že je dobré,aby děti znaly finanční situaci rodičů a neočekávaly bůhvíco.V posledních letech si dáváme jen knížky nebo čokoládu a pod.

My jsme slavívali Vánoce společně s manželovými rodiči. Po večeři jsme poslali dědečka s dětmi do koupelny pouštět lodičky ze skořápek a my jsme v kuchyni uklízeli nádobí, aby se Ježíšek nepolekal, až poletí kolem. Tím se získal prostor a čas na umístění dárků. Pak manžel zazvonil na zvonek a rychle přeběhl před koupelnu a předstíral, že jde z kuchyně. Tuhle hru jsme hráli i s puberťáky, ti pak nenápadně vsunuli svoje dárky mezi ty od Ježíška. Ach jo, už jsou dospělí, už to není ono...

sharon - 10.12.2012 11:35 - nojo, to je takový náš vejlupek, synovi je 28

jednou mi ježíšek přinesl super dáreček.....pěknou noční košily a na ní našpendleno 10 kusů 500 bankovek.............