Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mílovými kroky se k nám přibližují Vánoce, tolik očekávané dětmi. Vánocům předchází období zvané advent. Tento název pochází z latinského adventus, což v překladu znamená příchod. Pro křesťany totiž označuje příchod Spasitele na svět - narození Ježíše Krista. Adventní doba trvá čtyři neděle před prvním svátkem vánočním - slavností Narození Páně 25.12.

Již ve 4. století se datují první oslavy adventu v jižní Galii a ve Španělsku. Délka adventu však nebyla vždy stejná. Například roku 581 nařídil biskup Perpetus začátek tohoto období na svátek sv. Martina (11. listopadu). Roku 567 jej ustanovil církevní sněm turonský až na počátek prosince. Od 11. století se doba adventních příprav na vánoční svátky ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Tyto dny byly obdobím půstu, při kterém se měli lidé více věnovat zbožnému rozjímání. V době půstu byly také zakázány veškeré zábavy, hry, tanec a zpěv.

Pro prosté lidi na venkově znamenal advent ukončení sklizně (a s tím spojených podzimních zemědělských prací) a přípravu na zimu. Hospodáři museli mít sklizeň pod střechou a hospodyně na zimu vařily povidla, sušily švestky a jablka. Církev dbala na to, aby se striktně dodržovalo období půstu, což znamenalo, že se z masa směly jíst pouze ryby. Proto se ryba objevuje také na štědrovečerním stole. Nesmělo se mastit máslem ani sádlem, pouze rostlinnými oleji. Většinou se jedly především zapražené polévky, nemaštěné vdolky, pražený naklíčený hrách a ovoce.

Do třetí adventní neděle byla charakteristickou postní barvou temně fialová a černá. Po třetí neděli ji vystřídala růžová, coby symbol radosti. Každá z adventních neděl dostala také své označení - železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Byla to doba velmi poklidná, až ponurá. Lidé si za večerů vyprávěli vážné příběhy ze života či různé mravoučné příběhy biblických svatých. Časně ráno, ještě za tmy, se chodívalo do kostela na tzv. roráty. Věřící si s sebou nosívali zvláštní dlouhou svíci, kterou si potom svítili při zpěvech adventních písní na noty ve zpěvníku. Tyto staré české adventní písně byly sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. Připomínají očekávání spásy a přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy.

K adventu od nepaměti patří také adventní věnec, který symbolizuje vítězství a královskou důstojnost. Zelené větve, z nichž je věnec vyroben, vnesou do našeho domova život uprostřed spící přírody. Kruh označuje společenství a plamen hořících svíček vnáší teplo a světlo do našich duší. Svíce jsou na věnci čtyři a každou adventní neděli se zapaluje jedna. Jak bylo již uvedeno, původní barvou adventu byla fialová. Vzhledem k tomu, že fialová byla dříve těžko dostupná, byla na svících nahrazena červenou. Adventní věnec se také může použít bez svící, zdobí se různými přírodninami, sušeným ovocem či kořením a zavěšuje se na vchodové dveře. Dětem můžeme také připravit pro ukrácení čekání adventní kalendář. Buď lze koupit novodobý, komerčně vyráběný, s vloženými čokoládkami uvnitř okének, nebo ho můžeme dětem po vzoru našich předků vyrobit v jakékoli zajímavé podobě a na každý den připravit nějaké malé překvapení.

V dnešní době je období adventu převážně časem pro velké předvánoční smýčení celé domácnosti a hysterické shánění dárků, často předmětů, které obdarovaný ani nepotřebuje a neužije, nebo naopak je potřebuje a Vánoce jsou jen jakýmsi důvodem k jejich darování. Měli bychom se však v této uspěchané době zastavit, popřemýšlet nad smyslem našeho počínání a zavzpomínat na ty, kteří již nejsou mezi námi, ale v našich duších jsou s námi stále. Také bychom měli zvlášť v tomto čase myslet více na děti, pro které jsou Vánoce stále ještě kouzelné a krásné a období jejich netrpělivého čekání zkrátit nejrůznějšími činnostmi, které je po tuto dobu zabaví. Dětem zůstanou krásné vzpomínky nejen na spoustu dárků a osvětlený stromeček, ale také na chvíle strávené s rodiči, např. při výrobě vánoční výzdoby a drobných dárečků, při procházkách zimní přírodou či při návštěvě pěkného betlému.

Zdroj: internet (viz. odkazy)