Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevím, jestli to tak má každá domácnost, ale my máme svou nejoblíbenější vánoční ozdobu. Je to krásná štíhlá muchomůrka z foukaného skla s malovaným červeným kloboukem a dlouhým špičatým nosíkem.

Koupila mi ji maminka, když mi byly čtyři roky. Tehdy jsme si měli do školky každý přinést jednu ozdobu na vánoční stromeček. Nejsem si jistá, jestli si tuto událost pamatuji, nebo ji mám tak vsugerovanou z maminčina vyprávění, že mám pocit, jako bych to naprosto přesně viděla. Na pultě ležely krabice plné nádherných ozdob různých barev, velikostí a tvarů. Ale ze všech nejkrásnější byla tahle a moje dětské oči prostě jinou nechtěly. Patřila sice k těm nejdražším, ale maminka mi chtěla udělat radost, a tak mi ji koupila.

Celé roky každé Vánoce při zdobení stromečku měla muchomůrka své čestné místo, aby byla všem na očích. Samozřejmě se vždy zavěšovala na stromek jako poslední, aby se při zdobení nerozbila. Vzhledem k tomu, že jsem vyrostla jako jedináček, byla tato ozdoba prostě „moje“.

Když jsem se vdala a chystali jsme s manželem první Vánoce s dcerkou, vzala jsem si od maminky malou krabičku s oblíbenou muchomůrkou jako největší cennost, kterou jsem kdy mohla dostat. Do dneška k ní mám stále stejný vztah, a když přijde doba zdobení stromečku a manžel ze sklepa přinese bednu s ozdobami, první, co ode mě děti slyší, je: „Dejte pozor na muchomůrku!“ Možná jim tím lezu na nervy, ale už i ony samy od sebe jsou k ní opatrní a k mé radosti uznávají, že je skutečně ta nejkrásnější. A stejně jako když jsem byla malá, i dnes má muchomůrka své čestné místo a výsadní postavení.

Také máte nějakou svou oblíbenou vánoční ozdobu, kterou jste kdysi dostali, máte ji po rodičích, jako rodinnou památku apod.?