Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Každé Vánoce pro mě jsou nezapomenutelnými, i když zub času se projeví na každých z nich. Takže po letech si skládám jednotlivé střípky dohromady a někdy ani pořádně nevím, které že to byly Vánoce a kolik mi bylo přesně let.

Ale jedny si pamatuji naprosto přesně. Bylo to ještě v dobách komunismu. Taťka tehdy pracoval jako elektrikář a měl pohotovost i o svátcích a mezi nimi. A jak už to tak chodí, zrovna ve chvíli, kdy se rozhodnul klepnout kapra a my s mamkou a bráchou se chystali zdobit stromek, se rozdrnčel telefon. Havárie elektrické trouby si vyžádala odborný zásah, a tak jsme zůstali na stromeček i kapra sami.

To by ani tak nevadilo, kdyby se jednou omráčený kapr neprobral znovu k životu a nerozhodl se vrátit zpátky, odkud přišel. Přískoky seskočil z linky a mydlil sebou na koberci. My s mamkou jsme, věrny ženskému pohlaví, shodně ječely a uskakovaly poplašené rybě, zatímco brácha se jej snažil chytit do utěrky.

Když už se mu to konečně podařilo, neměl nikdo z nás tří to srdce rybu klepnout. A tak putovala zpátky do vany. Jen co jsme si pochvalně doklepali na ramena, kterak jsme to bezvadně zvládli, pokračovali jsme ve zdobení stromku.

Když už se pod tíhou ozdob a čokoládových bonbonů prohýbala každičká větvička, usazena byla i majestátní špička a celý strom pak byl zasypán řetězy, rozhodli jsme se, že vyzkoušíme, jak vypadá osvětlený. Kochali jsme se tou krásou, když tu se náš výtvor začal pomalu, ale jistě poroučet k zemi.

Chytili jsme ho na poslední chvíli, i většinu ozdob se nám podařilo zachránit. Ale kdykoliv někdo z nás jednu stranu pustil, začal se celý stromek zase převažovat a kácet k zemi. A tak jsme byli uvězněni pod padajícím stromkem dobré dvě hodiny, dokud nedorazil domů taťka.

A pokud čekáte do třetice všeho dobrého a zlého, čekáte dobře, neboť kapr pod tíhou šoků nevydržel a ve vaně plaval břichem nahoru. Veselé to byly Vánoce. Veselé a šťastné.