Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Současné počasí přímo láká k výletům. A my vás na jeden krásný právě zveme... Na své si při něm přijdou nejen milovníci památek, ale i ti, kteří se rádi projdou půvabnou krajinou a případně se smočí v nějaké té vodní tůni. I když na koupání to přece jen zatím není.

Kdo někdy navštívil Doksy, Máchovo jezero a hrad Bezděz, určitě mi dá za pravdu, že je tam opravdu nádherně.

Hrad Bezděz – není zřícenina jako zřícenina

Ačkoli je Bezděz označován za zříceninu, nenechte se mýlit. Při samotné prohlídce zjistíte, že je v něm stále hodně zajímavého k vidění.

Před samotným vstupem do hradu stojí 30 metrů vysoká Čertova věž, která sloužila pouze jako vojenský objekt a měla obranný charakter. Dolní část je zcela bez oken a možná sloužila jako hladomorna.

Také si můžete prohlédnout hradní kapli, která byla založena už ve 13. století. Po mnoho let byla cílem poutníků, kteří sem putovali kvůli zázračným schopnostem Černé Madony montserratské. Kopii Madony sem v druhé polovině 17. století uložili mniši, a zajistili tak hradní kapli na Bezdězu velkou slávu. V té době byla na cestě k hradu založena křížová cesta, již museli poutníci projít. Dodnes zde můžete vidět celkem 15 malých kapliček. Po zrušení kláštera byla Madona přemístěna do dokského kostela.

Líbit se vám určitě bude i prohlídka Královského a Purkrabského paláce. Ten první sloužil jako obydlí pro panovníka.

Na závěr prohlídky můžete vystoupat na věž, která měří 34 metrů – naskytne se vám z ní nádherný výhled po okolí.

Pověst o vzniku Bezdězu

Když se po prohlídce hradu projdete k Máchovu jezeru, najdete na hrázi na Starých splavech mlýn. V tom mlýně žil před dávnými časy starý mlynář, který si uměl užívat života věru plnými doušky. Někdy se však veselil tak mohutně a okázale, že pro samé radovánky zanedbával práci, proto se mu často nedostávalo peněz. Nikdo ze sousedů už mu půjčovat nechtěl, a tak se jednoho dne rozčílil a vyřkl osudnou větu: „Ať si mě tedy čert vezme, když už mi nikdo ani půjčit nechce!“

Jak řekl, tak se stalo. Zjevil se pekelník a těšil se, jak si mlynáře odnese do pekla. Jenže tomu se samozřejmě do takových míst nechtělo. Přemýšlel, jak by čerta obelstil, a vymyslel sázku: Kdo navrší do kohoutího kokrhání větší kopec, vyhraje. Když zvítězí mlynář, zůstane na zemi, jestli se to povede čertovi, odnese si mlynáře s sebou do pekla.

Oba dva si plácli a čert zmizel. Mlynář si lámal hlavu, jak to zaonačit, aby vyhrál, když se vedle něj zjevila stará, ošklivá babizna. A učinila mu skutečně výhodnou nabídku: Když se s ní ožení, pomůže mu. Mlynář jí slíbil, že pokud z té šlamastiky vyvázne, stane se jejím mužem. Babice mu po tomto příslibu dala zástěru, která měla čarovnou moc. Dokázala unést nekonečné množství hlíny a kamení.

Nastal večer, na břehu Máchova jezera se sešli čert i mlynář a dali se do práce. Začali vršit hromady z hlíny a kamení, ale ať čert dělal co dělal, stále měl menší hromadu, než byla ta mlynářova. Ráno zakokrhal kohout a poraženému čertovi nezbylo než odejít s nepořízenou.

Mlynář se velmi radoval, že peklu unikl, ale jeho radost netrvala dlouho. Úsměv mu zmizel ve chvíli, kdy si uvědomil, co slíbil ošklivé stařeně. Celý nešťastný se vracel domů, avšak tam ho čekalo velké překvapení. Ve světnici byla krásná dívka, která mu děkovala, že ji vysvobodil ze zakletí...

Zdroj: www.hrad-bezdez.cz