Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tady není až tak problém pes, ta špína by tam byla i bez psa, takže název článku je poněkud zavádějící...
To, jak žije rodina ve špíně, to je fakt humus a vztahu nedávám moc šancí, přítel se pravděpodobně bude po čase chovat taky jako , když doma mu to nevadí.

Myslím, že sama máš v tom již jasno....jen potřebuješ čas aby ono přesvědčení v tobě dozrálo. K obrazu svému partnera nepředěláš a ber ten krutý poznatek prostředí jeho rodiny jako velké varování...jak sama uvádíš - jde doma z WC ruce si nemyje, psovi též dává vylizovat nádobí a jakém spí pelechu atd. tohle přeci nemá šanci na spokojený společný vztah !!!

Rozhodně bych si o tom s přítelem důkladně promluvila: ne ovšem s řevem a nadávkami,co to má za domácí prostředí,ale slušně a opatrně,polehoučku,aby se zcela odkryl a projevil své skutečné názory na kvalitu života,čistotu,psy a pod.Pak bych se teprve rozhodla,zda je to s ním do budoucnosti marné,nebo je možná náprava,či polepšení,zda jsem ochotná snést psa v bytě,nebo ne. Myslím si,že přetvařovat se člověk vydrží maximálně rok,tak bych ,jestli jinak se máte rádi,vyčkala času a ono se něco během té doby vyvrbí.No a na návštěvu k jeho rodině bych šla tak asi 1-2 x za ten rok,abych se moc nestresovala.Nebo naopak bych tam šla často,jestli si nezvyknu nebo možná,že by se polepšili??!!

andys: Není to tak vždy. Opravdu.

Pokud už je chlap po pubertě, nepřevychováš ho, věř mi A z vlastní zkušenosti musím říct, že je samozřejmě jasné, že tě to, v čem vyrůstáš, ovlivní - ale nikdy nevíš, na kterou stranu. Třeba můj bratr (nyní je mu pětatřicet) od chvíle, kdy žil sám a posl=ze se svou přítelkyní, se kterou je doteď, se chová naprosto opačně, než v čem vyrostl. Ano, žil v tom, ale když se osamostatnil, zjistil, že mu to nevyhovuje, a jede na úplně jiné koleji. I mě hodně poznamenala celkem svérázná výchova mých rodičů, ale něco jsem si z toho vzala, něco dělám přesně naopak, protože si dobře pamatuji, jak moc mi to svého času vadilo. Takže bych zkusila to společné bydlení a uvidíš sama - ono něco jiného je pokojíček u rodičů, a něco jiného, když se budete starat o svůj byteček, i kdyby jen garsonku. Je to vážně rozdíl, věř mi, sama to poznáš A tam uvidíš, kterým směrem se tvůj přítel bude ubírat - když uvidí, že uklízíš a o byt se staráš, a zároveň ho taky něčím pověříš, a on sám zjistí, že se mu tak žije lépe než u maminky a že mu to tak vyhovuje, budeš mít vyhráno. Jestli se bude chovat jako čuně, ukončit to můžeš vždycky. Ale s mimčem každopádně třeba aspoň rok, rok a půl počkej, než se vše vyvrbí

Myslím, že tenhle vztah stejně dříve či později odpískáš. Ještě chvíli se budeš snažit to překousnout, ale už teď máš k příteli odtažitý přístup. Je to stejný dobytek jako jeho rodiče, přivést si holku do takového bordelu může jen omezenec. A to si představ, že možná před tvoji návštěvou uklízeli
Už jen představa, že k nim jednou budou moje děti jezdit na prázdniny

vždycky se říkalo, že jablko nepadá daleko od stromu. Měj to v paměti.je to tak.

orinka: no, nebude s rodiči bydlet, ale rodiče budou chodit na návštěvu jistě k nim a vsadím se, že i se psem.A časem by to mohlo u syna vypadat jako u něj doma, protože maminka to tak dělala taky a nic se nestalo.Pokud budou mít děti nedovedu si představit, že by potem páchnoucí prarodiče chovali mé narozené dítě. Obávám se i toho, že pokud by okolo této záležitosti proběhla debata, rodiče mladíka se jistě urazí, co mladá proti nim má. Ne, tahle známost podle mě nedopadne

Dospělého chlapa nepřevychováš. Fakt ne. A strávit život tím, že se budu dohadovat o každou hloupost, jestli je talíř na stole, drobky kolem a ponožky v jednom koutě a trenýrky v druhém a je to tak v pořádku, to by se mi fakt nechtělo. Kor až přijdou děti.

A další věc: jestliže mají psa doma a mají to tak celý život je velice vysoká pravděpodobnost, že psa domů bude chtít taky. Protože to zkrátka považuje za normu. My psa doma máme, máme tedy pořádek - robotický vysavač a já taky funguju a nádobí máme každý svoje a žádné vylizování talířů se u nás rozhodně nekoná, ale nedovedu si představit, že bych se ho měla vzdát kvůli nějakému chlapovi. To opravdu ne.

Máme doma tři psy.....fungujou s náma a troufnu si říct, že je u nás kolikrát víc uklizeno než v jiných domácnostech bez zvířat.....ale to, že by mi otevřeli v trenýrkách a doma bugr, to by mě zarazilo

Martino hodně
svůj pokoj si může udržovat v čistotě nemusí čekat na mamku ,když vidí co je zač nezmění se,nebo budeš vše dělat sama hodně sil Ti přeji

Mila Martino nikoho neprevychovas k obrazu svemu. Lidi jsou takovy jaci jsou a tobe nezbyva nez "ber a nebo nech byt". Maximalne muzes dosahnout toho , ze priteli se zpusob zivota jeho rodicu nelibi a chce v budoucnosti zit jinak. V tom pripade mas sanci. Zkusila bych spolecne bydleni (rozhodne si hned neporizuj s nim mimco) a uvidis jestli rad uklidi, sam od sebe a nebo jestli ti rekne kasli na to na trosku spiny jeste nikdo neumrel. Znam lidi kde sis pri navsteve zamazala boty chuzi po obyvaku a jejich deti po osamostatneni malem desinfikuji co jim prijde pod ruku. A znam rodiny kde se dalo jist z podlahy a u jejich deti clovek premysli jestli imunitni system zvladne dat si u nich kafe .
Ale tak jako tak si myslim ,ze by sis o tomhle mela popovidat hned dneska se svym pritelem a ne s nami. My ho nezname a rozhodne mu do hlavy nevidime. Klidne na rovinu rici jaky to byl pro tebe sok a jak to vidi on. Sice si myslim ,ze se za rodice stydi ,ale kdyby mu to vadilo az taaak silene tak uz davno bydli sam nekde podnajmu, takze asi vadi mu to ale pohodli je prednejsi - to by mi na tom vadilo asi nejvic

Jak, převychovat? Jinde (u vás) se přece chová jinak než doma, tak o co jde? Jeho rodiče to mají takhle a přece u nich nebudeš bydlit.

no,je to síla,ale ten pes za to nemůže a ten přítel bude těžko měnit zvyky,je na tobě co s tím uděláš dál,zkusit společné bydlení by nebylo marné,ale ne hned si zadělat na dítě to by se pak hůře odcházelo kdyby se začal chovat tak jak popisuješ,že to u nich doma chodí

Vzhledem k tomu, že už mu je okolo třicítky, tak ho asi těžko převychováš. Podle řeči je to rodina nechutných prasat bez jakéhokoliv vychování. Pozvat na první návštěvu přítelkyni svého syna a zůstat v trenýrkách bez trika , to je tedy výkon. Já bych se asi pozvracela už u dveří, otočila se na patě a byl by konec. Ten pes by mě odrovnal, zvláště když slintá a mlaská.
Podle mě starého psa novým kouskům nenaučíš, já bych s ním nebyla, protivil by se mi on i celá jeho rodina, kde vyrůstal.