Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Vzít si vnouče do své péče? Bojím se, že to nezvládnu.

Vzít si vnouče do své péče? Bojím se, že to nezvládnu.

Řeším velmi složitou situaci a nevím, jak se k ní postavit. Je mi 56 let, žiju sama, jsem vdova. Mám jednu dceru, které je 32 let. Bohužel s ní jsou problémy, které teď vyvrcholily narozením jejího dítěte – holčičky, o kterou se ona nechce postarat.

Dcera byla už od malička takový svéráz. Paličatá, umíněná, nechtěla poslouchat. Školu flákala a s odřenýma ušima dokončila učiliště. Hned pak se od nás odstěhovala a v podstatě s námi přerušila styky. Snažili jsme se s manželem ji vyhledat, nakonec se nám to podařilo, ale dcera se s námi skoro nebavila. Žila s nějakým klukem v takovém pronajatém kutlochu, vypadalo to, že berou i nějaké drogy.

Odcházeli jsme tam odtud s mužem naprosto otřesení a s tím, co z naší dcery vyrostlo, jsme se nemohli vyrovnat. Tři roky po tomto zážitku manžel zemřel na srdeční selhání, jsem přesvědčená, že i v důsledku situace ohledně dcery. Zůstala jsem sama a přiznám se, že jsem měla občas myšlenky odejít dobrovolně za manželem. Nakonec jsem to ustála a posledních pár let žiju celkem spokojeně, i když tu bolest v duši už nikdy nesmažu.

S dcerou jsem se několik let vůbec neviděla. Vlastně jsem ji neviděla dosud. Vůbec jsem nevěděla, jak se má, jak žije, co dělá. Až před třemi týdny mne kontaktovala úřednice z odboru pro ochranu dětí. Sdělila mi, že moje dcera předčasně porodila holčičku, která je v inkubátoru na nedonošeneckém oddělení. Dcera z nemocnice druhý den po porodu odešla, respektive utekla a od té doby se tam neobjevila. O malou nejeví žádný zájem. Úřednice mi volala s tím, zda o dceři něco nevím. Vysvětlila jsem jí, jak to s dcerou máme, že se vůbec nestýkáme, věřte mi, že mi bylo strašně to takhle někomu vyprávět.

No a teď k jádru problému. Když jsem se dozvěděla o narození té maličké, pěkně to se mnou zacloumalo. Myslím emocionálně. Okamžitě jsem ji chtěla vidět. Úřednice mi řekla, že to není problém, že je v nemocnici bude informovat. Hned druhý den jsem se tam rozjela a na chvíli, kdy jsem tu maličkou viděla, jak leží v inkubátoru, nikdy nezapomenu. Úplně se mi sevřelo srdce a zaplavila mě šílená směs pocitů. Okamžitá láska k té malé mě až zaskočila, ale cítila jsem také vztek na svou dceru, že byla schopná opustit své malé, bezbranné dítě. Zkusila jsem ji pak vyhledat na té adrese, kde jsem ji viděla naposledy, ale tam už dávno nebydlí.

Do nemocnice za malou chodím každý den, vždycky mi ji na chvíli vyndají a můžu jí chovat. Už je z nejhoršího venku, dýchá sama a váhově jde nahoru. Prý tak do dvou týdnů půjde už na normální oddělení. A já se teď rozhoduju, co dál. Radila jsem se i na OSPOD, řekli mi, že pokud bych se o malou chtěla starat, nebyl by to problém, preferují, když dítě zůstane v biologické rodině, byť u prarodičů. Pokud bych se o ni starat nechtěla nebo nemohla, musela by jít do kojeneckého ústavu a následně do přechodné pěstounské péče. To je pro mě šílená představa.

Jsem strašně rozpolcená a zvažuju všechno pořád dokola. Co se citů týká, tam je to jednoznačné, ta maličká je moje velká láska. Když ji mám v náručí, to je tak nádherný pocit, že to neumím ani popsat. Takže po téhle stránce bych řekla okamžitě, že ano, vezmu si ji k sobě a postarám se, vychovám ji. Jenže pak se dostaví obavy: můj věk, to, že jsem sama, bez partnera, co když malá podědí povahu po své mámě, co si pak v nějakých sedmdesáti letech počnu s nezvladatelnou puberťačkou? Možná jsou to zbytečné úvahy takhle dopředu, ale mě to v té hlavě prostě šrotuje. Na jednu stranu bych si ji nechala strašně ráda, je to moje vnučka, vlastně jediný „můj“ človíček, kterého teď mám. Předběžně jsem se informovala i ve firmě, kde pracuju jako účetní a šéf by neměl problém umožnit mi práci z domova, to by zvládnout šlo a byly bychom obě tím pádem zajištěné. Ale co pak? Až půjde do školy, já už půjdu pomalu do důchodu. Zatím jsem zdravá, ale kdo ví, co bude za deset let?

Věřte mi, že mi je strašně těžko, to rozhodování je tak nesnadné. Jedná se o život té malé. Vím, že bych jí dokázala dát lásku a péči, ale zvládnu to po celou dobu, než dospěje a postaví se na vlastní nohy?

Budu moc ráda, když mi sdělíte vaše názory a postřehy ohledně této situace. Vím, že rozhodnout se musím sama, ale možná máte nějaké zkušenosti, třeba i zprostředkované, kdy prarodiče vychovávali svá vnoučata. Předem vám moc děkuji.

Jana


10.1.2019   Rubrika:   |   Komentářů 106   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vzít si vnouče do své péče? Bojím se, že to nezvládnu.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
Arna
Arna - 10.1.2019 21:48

Kozoroh18: Nevíš co by tě čekalo. Jen si to můžeš představovat. A je velmi nepravděpodobné že by ti vsechny tři dcery nechali mimina. A i kdyby jedna, nebyla bys na to sama.
Ale je mi jasné že ty bys zvladla vše.

 
denkas
denkas - 10.1.2019 21:43

Arna: máš pravdu. Ve všem máš pravdu. Kdyby šlo o cizí dítě, ale toto je vlastní vnouče, rozhodnout není jednoduché. Kdyby aspoň paní nebyla sama. Bojim se, že to nemůže zvladnout. A taky, že ať se rozhodne, jak se rozhodne, tak to nebude dobrý .

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 10.1.2019 21:32

Arna - 10.1.2019 21:22
mám tři dcery a tak vím co by mne čekalo, nebyla by to procházka rozkvetlým sadem.
Pokud bych to nechtěla udělat, tak bych se na miminko nešla ani podívat a dát šanci jiné rodině.

 
Arna
Arna - 10.1.2019 21:29

Haninka: Ano, víme co to je mít děti, ale nevíme co to je je mít skoro v 60 letech a být na vše sama. Ale každá by to zvládla. Za cenu svého klidného stáří.

 
Arna
Arna - 10.1.2019 21:22

Kozoroh18: Píšeš že jsi hlídala miminka, ale vím že jsi je neměla 24 hodin a 7 dní v týdnu, bez vystřídání. Na vše sama. A v tom je ten rozdíl. Hlídat vnoučata či dělat chůvu známým či za peníze je něco úplně jiného než nemít jediný den volna až do dospělosti toho vnoučete.

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 10.1.2019 20:51

Arna - 10.1.2019 20:29
vím co píšu
a vím, že by to byl záhul

 
Haninka
Haninka - 10.1.2019 20:45

Arna: jasně, nevíme, co to je mít děti, popř. vnoučata a co to obnáší. Ano, co to obnáší v tomhle věku nezjistíme, dokud si to nezažijeme. Já mám zase ve svém okolí dvě paní které se takto o vnoučata starají smajlik - 26 není to procházka růžovou zahradou, ale obě mi řekly, že buď ony nebo kojeňák. A šly by do toho znovu.

 
Arna
Arna - 10.1.2019 20:29

Těm co píší že by do toho šly, tak ty neví o čem píší, je to zas jen póza. Jinak mluví ty co do toho šly. Mám velmi čerstvý příklad u známých. Paní je téměř ve stejném věku, má manžela a příbuzné, je finančně zajištěná. Ale již se zhroutila a byla odvezena do nemocnice. Často je vyčerpaná, zoufalá, mimčo celé noci propláče,...
Na druhou stranu je lákavé mít jednou aspoň tu vnučku....smajlik - 26smajlik - 26smajlik - 26

 
krasaka
krasaka - 10.1.2019 18:25

smajlik - 61 Je to velmi problematické rozhodování, ale zkus si sepsat plusy a mínusy Tvých myšlenkových pochodů - čeho asi bude více???
Určitě při NE budeš do konce života litovat a denně myslet na vnoučátko - nakonec bys smutnila neustále.smajlik - 85
Je skvělé, že jsi zatím zdravá, nemusí se to vůbec zhpršit, s malou pookřeješ i na srdci - je to sice zápřah,ale jedno dítě jsi již vypiplala, snad se vnučka odmění a bude hodné miminko?smajlik - 47
Já bych do toho v tomto věku určitě šla - ty úvahy, proč jsem si ji nevzala,by mne brzy přivedly k Chocholouškovi smajlik - 55

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 10.1.2019 17:27

já tu smajlik - 85
já jsem hlídala miminka, jsem starší jak ty a věř že bych do toho šla
jak jsi za ní začala chodit, tak již spolu navazujete citový vztah a určitě by jsi ji moc chyběla. Ona jak ji chováš cítí tlukot tvého srdce a tak to zvaž, pokud to odmítneš, tak stejně budeš denně myslet na to jak by to bylo kdyby, co asi se kolem malé děje, má ji tam někdo rád.
Můžeš ji dát šanci, víš, ony se děti někdy nevydaří a to neni důvod, aby jiné tu šanci nedostalo.
Hodně smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

 
Almega
Almega - 10.1.2019 16:48

Škoda,že asi nejde dát dítě do adopce a s novými "rodiči" se nějak domluvit o budoucí možnosti se s vnučkou stýkat,to by asi bylo nejlepší řešení.Já osobně bych do toho nešla,nedá se nic dělat,stáří a osamělost je mínus,dcera neschopná matka další mínus, a plusy nejsou, kromě poňuňání s miminkem,skoro žádné.

 
denkas
denkas - 10.1.2019 14:59

Haninka: ja vim, však řikám, že bych do toho šla. Taky se řiká, že s dítětem se omladne. Ale hlavně ji to musí bavit! Jak ji přestane bavit si s ní hrát povídat,.. tak v tu ránu bude vše náročnější, únavnější. Je jasný, že ty city tam být musí.

 
Haninka
Haninka - 10.1.2019 14:41

denkas: na druhou stranu, ne všechna rozhodnutí v životě jsme udělaly "s rozumem" ale city a taky to většinou dobře dopadlo! smajlik - 54

 
denkas
denkas - 10.1.2019 14:36

Je to moc hodně těžké rozhodnutí, myslim si, že bych do toho taky šla. Ale když na to kouknu nezúčastněně, tak bych řekla nejít do toho. 56 let a sama , nevim nevim. Asi úplně nejlepší by bylo, kdyby si ji někdo vzal do pěstounské péče s tim , že ona bude stále babičkou. Ale aby to klapalo, to se podaří asi jen ve filmu. Ono je něco jiného vzít si vnoučata na víkend a něco jiného to dítě vychovávat, starat se o něj se vším všudy. A ještě chodit do práce. Znám manželé, těm je taky asi tak nějak let, mají vnučku od jejího jednoho roka. Teď je jí asi 9 let. Ten pán je doma a paní chodí do práce. Říká, jak je to náročné. To jsou na to dva a holka je ještě malá. A i se musí vzít v úvahu, že po té šedesátce začíná vše bolet. Jo, kdyby člověk věděl dopředu, jka na tom bude zdravotně. Zase moji kamarádku měla maminka až po 40tce a ještě v 80 letech si brala vnučky na víkend. Je to moc smutný rozhodování.

 
Jarča*
Jarča* - 10.1.2019 13:46

Jak píše Haninka, taky myslím, že ti to nedá se o tu malou nepostarat. Taky jsem 50+, občas hlídám vnoučata, tak vím, že je to náročné, ale zvládnout se to dá. Já vím, ono je něco jiného půjčit si, potěšit se a vrátit. Ale myslím, kdybych byla na tvém místě, že o hodně horší by pro mě byla představa, že do toho nepůjdu. A problémy se budou řešit, až nastanou.
Přeju tobě i maličké hodně štěstísmajlik - 45

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.