„Hlavně nechoď k porodu!“ Rady od kamarádů.
.jpg)
Čekáme s manželem naše první dítě, mělo by se narodit v červnu. Trápí mě jedna věc. Manžel z ničeho nic otočil a oproti původním plánům a slibům najednou začíná couvat ze své účasti při porodu.
Přitom od začátku to bral jako zcela samozřejmou věc a tvrdil, že u narození našeho dítěte chce být. Jenže minulý týden mluvil s několika svými kamarády a ti ho začali odrazovat. Všichni se prý shodli, že to pro muže nějaký extra zážitek není. Teda to první pochování svého dítěte prý ano, ale to, co tomu předchází, by si pro příště radši nechali ujít.
Dva mu dokonce řekli, že od té doby nejsou schopni svou partnerku vnímat jako před tím a utrpěl tím jejich intimní život. Jeden to dokonce řeší nevěrou. Manžel se toho najednou začal bát, má prý strach, aby se u nás nestalo něco podobného.
Já na něj samozřejmě tlačit nebudu, ale líto mi to je. Sama mám z porodu docela strach, navíc hodně špatně snáším nemocniční prostředí, celou dobu mne uklidňovalo, že tam bude se mnou. A on teď najednou říká, že bude sedět venku a čekat, až bude malá na světě a pak přijde. Připadá mi to od něj zbabělé, já si to musím prožít se vším všudy, nemůžu přijít až „k hotovému“. A on si hezky počká za bukem, aby náhodou neviděl něco, co by zacloumalo jeho estetickým cítěním?
Chtěla bych se zeptat žen, které své partnery u porodu měly. Mají manželovi kamarádi pravdu? Skutečně se může stát, že může být tímto zážitkem narušen partnerský život? Mně to teda připadá přehnané.
31.3.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 106 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „Hlavně nechoď k porodu!“ Rady od kamarádů.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: jj. Jenze manzel byl doma se starsima detma, byl se mnou po prvnim porodu tri dny na pokoji a na to mamjedny z nejhezcich vzpomiek vubec. Priste planuju porodit
ambulantne, bude-li nejake priste.
.jpg)
tornado-lou: presne z toho duvodu jsem mela chlapa s sebou i po porodu a po porodu pockala 24h, podepsala reverz a vypadla - moje deti nespaly a v podstate jenom jecely, ja teoreticky vstavat nemela dle lekare, ale dite se taky nema nechat brecet a zazvonit na sestru znamenalo byt rada kdyz nakoukla do pokoje...... doma jsem mela klid, manzel obstaral prcka a ja se aspon sem tam pul hodinky-hodinku prospala a nelezly mi na nervy navstevy spolubydlicich ci jsem se nikomu nemusela omlouvat za ujecene novorozene
Tante Ema: presne to sem si rikala taky ted po porodu. Sice teoreticky lekarskej dohled, ale prakticky neustaly vyrusovani a zadny klid. Teoreticky pomoc s peci o dite, ale prakticky k nicemu. Kdyz sem si ho chtela podat, musela jsem sama vstat a sama si ho vzit. Lip by mi bylo doma, kde bych mohla lezet, nikdo by mi nelezl kazdou chvili do pokoje, ale kdybych pitrebovala, tak by mi podal dite do naruci.
Almega: Za starých časů to bývalo zařízeno tak, že nedělka bezprostředně po porodu JEN ležela a kojila dítě. Ještě za druhé světové války byla běžná praxe, že v první době po porodu žena nevstávala ani na záchod, nosila se jí mísa. Stále byl u ní a u dítěte někdo, kdo se o oba staral, matka mimino ani nezdvíhala z kolébky, ani nepřebalovala atd.
Takovou péči potřebuje hodně žen i dneska, jenže ji nemají. Porodnice ji zajistit nemohou (ani nechtějí). Děti zase potřebují být v matčině blízkosti a málokterá matka by asi odmítla mít své dítě u sebe, když by to nebylo spojeno s prací, na kterou nemá bezprostředně po mnohdy těžkém porodu kde vzít sílu.
Verera: No tak já tedy ani u jednoho ze dvou porodů nebyla nadšená z toho,že mi plácli špinavý uzlík na mně,bylo mi to spíš protivné po těch desítkách hodin utrpení....A když si vzpomenu,jak nás bylo u 1.dítka na pokoji 5 a jen moje dítě neustále řvalo,já nebyla schopná ho ani zvednout z postýlky dva dny,jak jsem byla slabá,jak bych byla ráda za to,kdyby si ho sestry vzaly někam dozadu a my se mohly vyspat....Tyto zážitky nejdou vymazat nikdy...
kubikm: No, bohyni, milenku, kuchařku, uklizečku, pradlenu a nosičku břemen a ještě je otázka jak to bude s péčí o potomstvo, když matku nechce. Jestli třeba bohyně nemá radši dělat, že je neporodila?
Zeus pak vnáší do domácnosti hromovládu. Nebo nevím co, leda že by vydělal....
To samozřejmě nejde předpovědět, jestli účast při porodu pocuchá tomu kterému pantátovi libido, vyloučit to nejde, i když se to častěji netává než stává.
Záleží na jeho dospělosti a na tom, jaký je váš vztah.
Nutit nemá smysl, na tvémmístě už bych o tom dál nediskutovala, pokud se rozhoduje podle camrů ka,arádů z hospody, bylo by mi to asi pod úroveň.
Ale určitě se domluv s někým jiným, kdo tě doprovodí, ke komu máš důvěru, ideálně žena která už děti má a nemá nervy na pochodu.
Může to být lepší opora, než nevyzrálý manžel.
Sama do porodnice po čtyřech porodech nedoporučuju. Také je pravda, že muž je jako doprovod lepší v tom, že zdravotníci ho spíš (a tím pádem i tbe) budou respektovat, jenže těžko si zjednáš cizíhoé chlapa, i když manžel by asi jukal :-D.
evropka: já myslím, že hospoda je hezká alternativa k porodním bolestem, taková kocovnina, to je věc. 
.jpg)
Verera: já to právě moc vidět nemůžu i když se nic neděje
thePlacheck: no tak samozřejmě že i držel za ruku, dával napít, snažil se pomoct, ale byl zvědavej jak to vypadá v reálu...
u prvního jsme platili 500 a u druhého 600
.gif)
Petruša - Nevím kde stál manžel u prvního porodu a co viděl(popravdě ani to vědět asi nechci) ale já jsem ve Val.Meziříčí stál vedle manželky,držel ji za ruku a snažil se jí aspoň nějak ji pomoct.A jestli sem za to něco platil si už fakt nepamatuju.
ještě jinak
dříve...žena rodila doma, s babičkou...otec by někde jinde...ale ve vedlejší sednici
nemohlo dojít k záměně dítěte...jedině, že ho měla s jiným...
a tím, že otec nakonec přišel k dítěti...tím ho uznal za svoje...což bylo moc důležité
ale nikdy u porodu přímo nebyl...a jak jsou chlapi srabi, asi by to neskousl
navíc...žena má být pro něj něco jako bohyně...on nechce matku...ale milenku...
Petruša: Dívat se na porod někoho jiného taky nemusím, ne že by mi to nějak vadilo, pokud se neděje něco dramatického, tak je to přirozená věc, nač se vzrušovat, ale zase mě to nijak zvlášť nezajímá.
Ale tady jde o vlastní dítě. Kdyby to bylo naopak a čistě teoreticky rodil chlap, tak mě nebude zajímat nějaká krev a hnus, protože to k tomu patří, ale jen to, jestli mě tam chce.
Když mi položili dceru hned na břicho, tak to byl úžasný pocit a bylo mi fakt jedno, že je opatlaná a špinavá. A ta příšerná nuda v porodnici se dala vydržet jen proto, že byly děti u mě. Nedovedu si představit, že by mi je vozili jen na krmení. Možná první noc , to by ještě šlo, protože se obě narodily ráno a celou noc jsem nespala, ale zbytek? Válet se celý den a čekat, až mi někdo po třech hodinách milostivě půjčí mé dítě ? Ani za nic.
Stanik: teda dívání se na porod taky nedám, nepřijde mi to teda nijak krásný pohled
U vlastního je to jiný přece si tam nevidíš že
koukam teď po dočtení příspěvku co jsem napsala... k porodu ne porotu
myslim že se to stát určitě může, už jsem o tom slyšela víckrát
u nás...to co viděl manžel u prvního porodu popisovat nebudu, už vůbec ne to, jak to nazval, ale nijak to na jeho intimním vztahu ke mě nic nezměnilo
Šel i k druhému porotu, ale tam už mi seděl u hlavy a jen podával mokrý ručník na čelo
Jenomže je to jako u všeho...každý má jiné reakce a jiný práh snášenlivosti. Bohužel jako u hodně věcí je to buď a nebo...
