„Hlavně nechoď k porodu!“ Rady od kamarádů.
.jpg)
Čekáme s manželem naše první dítě, mělo by se narodit v červnu. Trápí mě jedna věc. Manžel z ničeho nic otočil a oproti původním plánům a slibům najednou začíná couvat ze své účasti při porodu.
Přitom od začátku to bral jako zcela samozřejmou věc a tvrdil, že u narození našeho dítěte chce být. Jenže minulý týden mluvil s několika svými kamarády a ti ho začali odrazovat. Všichni se prý shodli, že to pro muže nějaký extra zážitek není. Teda to první pochování svého dítěte prý ano, ale to, co tomu předchází, by si pro příště radši nechali ujít.
Dva mu dokonce řekli, že od té doby nejsou schopni svou partnerku vnímat jako před tím a utrpěl tím jejich intimní život. Jeden to dokonce řeší nevěrou. Manžel se toho najednou začal bát, má prý strach, aby se u nás nestalo něco podobného.
Já na něj samozřejmě tlačit nebudu, ale líto mi to je. Sama mám z porodu docela strach, navíc hodně špatně snáším nemocniční prostředí, celou dobu mne uklidňovalo, že tam bude se mnou. A on teď najednou říká, že bude sedět venku a čekat, až bude malá na světě a pak přijde. Připadá mi to od něj zbabělé, já si to musím prožít se vším všudy, nemůžu přijít až „k hotovému“. A on si hezky počká za bukem, aby náhodou neviděl něco, co by zacloumalo jeho estetickým cítěním?
Chtěla bych se zeptat žen, které své partnery u porodu měly. Mají manželovi kamarádi pravdu? Skutečně se může stát, že může být tímto zážitkem narušen partnerský život? Mně to teda připadá přehnané.
31.3.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 106 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „Hlavně nechoď k porodu!“ Rady od kamarádů.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Můj manžel byl u všech třích porodů. U prvního se mu moc nechtělo, ale nakonec šel. U dalších to už bylo samozřejmé.
Nezhroutil se, řekla bych, že získal větší úctu k ženám. V první době porodní jsme si povídali, když bylo potřeba zavolal sestřičku, příp. mi byl k ruce, když jsem potřebovala.
Při druhé době porodní byl u prvního porodu spíše takový tichý pozorovatel, u dalších byl víc u mě, u třetího dokonce viděl synovu čouhající hlavičku.
Syny si choval po porodu déle on.
Pokud to ale chlap nesnese, tak bych ho tam nenutila. Tvůj ale bude jiný případ. Spíše se bojí, protože slyšel jen to špatné. Samozřejmě se může stát, že muž se ženou pak nemůže mít styk, ale dle mého je to spíše vyjímečné.
Domluv se s ním, ať je na první dobu porodní, tam jen hekáš a naříkáš, to snad zvládne každý. 
Kdyby se mu to nelíbilo může jít pryč i v této době. Ať to ale zkusí. Třeba tam zůstane i pak, ale při tom samotném porodu tě partner už tak zajímat nebude
.JPG){kind=avatar}
tornado-lou: On to řeší s tím, kdo byl v situaci, které se bojí. Předpokládám, že si o porodu taky spíš povídá se svojí matkou nebo s kamarádkami, které už děti mají. Je to přirozené.
sharon: tak do roku 1950. Co se ti na tom nezda?
Stanik: Viď? Já zrovna nevrhnu, ale že by se mi modré a zakrvácené mimino ještě s pupečníkem položené matce na břicho zdálo kór apetitlich, to teda ne. A to jsem sama dvě děti porodila. Musím říct, že narozdíl od dnešních módních trendů jsem byla zcela spokojena s tím, že mi je - umyté - jen ukázali a poté přivezli na kojení, až jsem se vyspala a odpočinula si.
.gif)
tornado-lou: to myslíš ve kterém století ???
illča: dobře jsi to napsala....
Jo, porod byval zenska zalezitost, ale nikdy neprobihal tak, ze zenskou zavreli do ciziho prostredi, samotnou, bez podpory. Naopak, vzdycky u sebe mela spoustu blizkych lidi - matku, tchyni, kmotru, vdane sestry, proste spoustu a spoustu pomoci. Od zen, ktere samy rodily. V dnesni dobe ma malokdo takove vztahy s matkou nebo sestrou aby je chtel mit u porodu. Tak to zbyva na partnera.
Porodis urcite i bez neho, telo vi co dela, staci ho nechat, ale nekoho si s sebou nekoho vem. Je dobry mit po ruce nekoho kdo je pri smyslech.
jinak by me asi dost stvalo ze to resi s kamaradama a ne se mnou.
A moc to neres, stejne to nakonec bude iinak
.jpg)
Manžel k porodu jít nechtěl - a mně to tehdy bylo nějak jedno. .
Přítomnost otců u porodu byla tehdy v začátcích a ještě se to moc neřešilo a na tatínky, co k porodu nešli se nepohlíželo jako na zbabělce a maminky, kterým u porodu partner chyběl, se okolí nedívalo se soucitem, jakéže jsou to chudinky, co o ně partner nestojí.
A z dnešního pohledu vidím, že opravdu mnohem důležitější než přítomnost u porodu bylo třeba to, že se manžel o mě a dceru dokázal postarat v šestinedělí, když jsem dostala vysoké teploty a nebyla jsem schopna vůbec ničeho. Uvařil, uklidil, vykoupal, přebaloval ...jo - a to mu bylo 24 let.
Ted je tatínek, který k porodu nejde padavka, nezodpovědný jedinec , co nestojí o to, aby utužil vztah s miminkem a matkou ... čím to tedy je ,že tolik tatínků, co asistovali u porodu opouští svoje děti už v docela utlém věku?
Ať tatínek k porodu jde - ale musí o to stát oba .
Osobně jsem byla moc ráda, že jsem u porodů měla ohromnou asistentku, která mi zodpovídala moje otázky ( ta nejčastější byla - sestři,tak jak to vypadá ...už to bude ? )
Křeček: 8:18....popepřete ?...nemá být podepřete ?...
kubikm:
že tu článek bylo… no co se dá dělat, stejně to tu skomírá. A naopak, v životě je spousta situací, které se opakují. Sice se mi děti narodily v druhé půlce 90.tých let, ale k porodu první jsem muže nechtěla, on se ani moc nehrnul, a nakonec se stejně obě narodily císařem, kdy já byla v celkové narkóze… Muže nedělá tátou to, že je s ženou v její „těžké hodince“ to byla přece vždy babská záležitost… Táta je ten, kdo se stará o dítě celý život, kdo miluje matku dítěte atd....
caira: taky jsem to chtěla napsat že muž nečumí mezi nohy ale stojí nebo sedí u hlavy.....ale když nechce to přece ještě neznamená že je to nějaký srágora,,
já osobně i když už jsem v letech bych tam toho chlapa ani nechtěla....
vůbec to přehnanaé není , pokud nechce - nenuť ho.....dříve muži k porodům nesměli a ženy to zvládly, zvládneš i ty - neboj....
.jpg)
Verera: jo presne tak to myslim ...netvrdim ze tam MUSI jit, ale pokud chtel a ted nechce a jenom protoze kamarad rekl ze se mu manzelka zhnusi.... tak sorry ale takovyho chlapa fakt nepotrebuji 
Navic uprimne ja jsem zrovna pri smyslech nebyla a doktori mi mohli klidne nakecat cokoliv, chlap vice stoji nohama na zemi + s nim nemlati hormony a kdyz nic jinyho tak muze slouzit coby komunikacni prostredek mezi rodickou a personalem. Je zajimavy, ze pri jakemkoliv urazu i sebemensim, doporuci lekari doprovod nekoho z rodiny / znameho, nakonec telo je vice ci mene v soku. A rodit ma zenska sama! A kdyz nebude sama tak to ma s ni odsrat nekdo z pratel, ale ten clovek s kterym si vybrala travit zivot v dobrym i zlym ,ten by se mohl zhroutit tak toho nebudeme obtezovat... sorry ale vrazdim 
Grainne: no nevim... ja teda omylem prepnul ajednou na dokument o proodu.. akorat do finale.. musim rict, ze vrhnoute jsem sla okamzite. Proc by u neceho takoveho mel byt chlap ... no nechapu. Nechtela bych aby me nekdo takhle videl.
