Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Stanik: no ono i dřív nechávaly porodní báby tatínky vedle v kuchyni a do pokoje je netahaly, asi věděly proč

Pentlička: tak to se jednou v necem shodnem.
Emancipace je fajn vec.. volebni pravo a vzdelani je fajn. Ale ve vsem ostatnim si zensky akorat tak podrezaly vetev. Chlap u porodu nema co delat , neni -li gynekolog.

Já jakožto stará struktura si myslím, že přítomnost otce u porodu je dost hloupá móda. Vždycky to byla ženská záležitost a tatínkovi se ukazoval jen výsledek. Připadá mi to normální a naopak mi přijde nenormální, že by chlap měl být svědkem utrpení, bolestí, nepohodlí, krve a nevím čeho ještě u své partnerky. Muži nemají sexuální představy spojené s porodem a mateřstvím.
Když jsem rodila já v polovině 80. let začínalo se o přítomnosti tatínků u porodu uvažovat. Já jsem byla ráda, že jsem nic takového nemusela zažít, byla jsem ráda, že jsou u mě cizí lidi, před kterými se nemusím stydět za svůj zjev a chování a že jsou to zdravotníci, kteří v případě, že by něco nebylo, jak má být, rychle zasáhli. Taky nemám ráda nemocnice (kdo ano?) a u syna jsem tam musela být 9 dní, ale co to je proti celému životu? To se přece dá vydržet, ne? Když už bych někoho u porodu prostě musela mít, tak bych si vzala maminku, sestru nebo nejlepší kamarádku. Muže bych do toho rozhodně nenutila. A není pravda, že muž pak má ženu i dítě raději. Není to pravda, je spousta chlapů, kteří si i po tomto zážitku klidně najdou jinou ženu a své dítě bez skrupulí opustí.

Manžel k porodu nechtěl. Já jsem netlačila, ale domluvili jsme se, že bude se mnou až do okamžiku porodu samotného.
Byla jsem ráda, byl tam se mnou "můj" člověk, nosil mi pití, pomáhal ze sprchy, zavolal asistentku, když bylo třeba...
Pak mě zavolali na sál, že mě zkontrolují, a asistentka se zeptala, jestli tam chci manžela. Přišla pro něj, nahastrošila ho do mundůru, postavila ho k hlavě a byl první, kdo viděl syna, rád na to vzpomíná...
Ovšem od známé manžel nevydržel u hlavy a šel se podívat, co se děje tam dole a dodnes mají problémy... viděl zrovna, jak chlupatá hlava leze ven a asistentka provádí nástřih...
A všeobecně mě štve takové to tlačení kamkoliv -proč někdo nejde k porodu - ten a ten tam byl taky...nebo k porodu nechoď, je to hrůza...
Dančinému manželovi bych dala prostor - ať to zkusí a v okamžiku, kdy to přestane "dávat", může odejít...

no my se o tom doma ani nebavili, takž nevím, jestli bych chlapa musela přemlouvat, prostě mně dovezl do porodnice a děj se vůle boží, ani mi to nepřišlo divný, že tam mám být sama, asi to bylo i tím, že když jsem rodila starší děti, tak se ještě něco takovýho ani nepřipouštělo

Můj měl taky u prvního porodu strach, nevěděl, do čeho jde... ale doktoři ho zapojili do práce (při těch posledních deseti minutách stylem tady ji popepřete a takhle jí přitiskněte hlavu - a pak byl ještě pyšný, že viděl dceru dřív než já
U druhého porodu už asistoval bez rad doktorů a ještě mě komandoval (neřvi a tlač)

Co se týče našeho partnerského života, rozhodně nebyl narušený přítomností manžela u porodu - ale spíš tím ,že jsem se potom několik let nevyspala a poslední, na co jsem já měla náladu, byl sex

Nemám co dodat k tomu, co napsala Linda.

Abrasia: u rychlého porodu chlapa nepotřebuješ, ale když máš dvanáct hodin bolesti a personál tě bere jen jako otravnou práci, která vlastně ještě pořádně nerodí a nemusí se jí zabývat, tak si piš, že se ti tam ten chlap hodí

na těch posledních deset minut může klidně jít počkat ven

Linda: naprosto souhlasím!

Já bych rozhodně nestála o to, mít partnera u porodu a pokud bych už k tomu svolila, bylo by to jen tehdy, kdyby to skutečně bylo jeho hyperpřání a já mu chtěla udělat radost. A to jsem měla porody rychlé a bez komplikací. U některých mužů problémy s intimním životem po tomhle zážitku skutečně můžou nastat, to není žádný mýtus. Některé ženy ostatně taky uvádějí strach a odpor k porodu jako jeden z hlavních důvodů, proč nemít děti a to ho taky nemusely vidět zblízka. Takže bych nenutila nikoho do ničeho, ať se rozhodne každý po svém, je lépe zvážit svoje možnosti, než se pak místo radosti z miminka trápit s rozvratem v intimním životě a běhat na terapie.

Manzel byl u obou porodu, celou dobu, pouze brumlal, ze si s sebou nevzal termosku s kafem.... zadny vliv na nas sexualni zivot to nemelo, zato vim ,ze i kdyz muj manzel je magor na entou a pro prakticky zivot naprosto nepouzitelny, tak kdyz je mi OPRAVDU zle mam v nem oporu (byt s blbyma kecama)

Jen tak mimochodem co si manzel predstavuje o tom byt u porodu? Protoze cert vi co mu kdo nakukal, ve skutecnosti bude s tebou v jedne mistnosti podavat ti piti, masirovat zada apod, kdyz prijde doktor na prohlidku muze odejit na tu chvilku na chodbu, pri samotnem porodu ti bude stat u hlavy a drzet za ruku / ramena. ..rozhodne ti nebude cumet mezi nohy, to by se tam pletl personalu. A pokud mu to holt vadi tak at na tech poslednich par minut tlaceni jde opet na chdbu a prijde az mala bude lezet u tebe.
Nakonec nepotrebujes ho na tlaceni, v tu chvili ti bude sumafuk kdo tam je ci neni, budes myslet jenom na to, dostat mimco ven, ale tech nekolik hodin predem bolesti ty bych mu neodpustila. Mimco je vas obou dvou, ne jenom tvoje, takze oba dva at si to vyzerou. Ano vim ze me tu zase spousta ukamenuje, ale ja fakt netusim, proc chlapum umetat cesticku. A kamarad si resi trauma z porodu vedlejsakem to je dobra omluva, takze zenska muze za to, ze ho chlap neudrzi v klahotech.... takovy pako by vedlejsakovalo kdykoliv jakkoliv s kymkoliv, ale ted ma na to omluvu

a co to prostě neřešit a nechat to na vývoji situace? U nás jsme měli domluvu, že partner se může sebrat a odejít, pokud bude mít pocit, že je toho na něj moc - a já jsem si vymínila, že pokud JÁ budu mít pocit, že ho tam nechci, tak že půjde - a že v tom daném okamžiku o tom nebudeme diskutovat.
Byl nakonec u obou porodů, oba dramatické, nevšimla jsem si, že by ho to nějak poznamenalo....

Takový článek už tu byl....Já si myslím,že se nemá nikdo do ničeho nutit,než omdlévající manžel nebo riskovat,že se mu potom budou vracet nepříjemné obrazy z porodu v nevhodnou dobu a utrpí tím sexživot,tak bych si raději vzala k porodu mámu nebo kamarádku,co už má dítě. Pamatuji si,jak dlouhé byly hodiny čekání před porodem,když si mě nikdo nevšimnul celou dlouhou noc od 19 do 5 do rána...Lepší je tam mít spřízněnou duši.

A "dělání dětí" se mu líbilo? Hele, když byl u toho, jak to šlo dovnitř, měl by být i u toho, když to jde ven.
Škoda, že se nekamarádí s mojím mužem, ten by mu vysvětlil, že to je nejhezčí zážitek.
On Ti nebude čumět mezi nohy, jak prcek leze ven, bude stát u TVé hlavy a držet Tě za ruku a psychicky podporovat.
Jediné, co uvidí, je to, jak si silná, protože Ty - ne on - ale TY dokážeš porodit vlastní silou vaše první dítě.
Ano, oni ho zavolají po akci- ale dítě už bude zvážené, oblečené, zabalené... a nebude to bezprostředně po porodu. Oni jsou na tohle na sále dost háklivý, aby jim tam někdo lezl "doprostřed práce ;-)" , protože mezi porodem dítětě a porodem placenty můžou být až dvě hodiny... a Ty tam ty dvě hodiny budeš ležet a čekat... a jemu na chodbě do náruče miminko nedají.
Ty se bojíš nemocnice a musíš tam... co kdyby se tay jednou překonal on?

snaž se zjistit, co tak děsivého se stalo u porodu jeho kamarádů, pokud se jim jen nelíbil pohled na druhou dobu porodní tak ať na těch pár minut jde ven, pokud se jim nelíbil celý porod tak si najdi někoho kdo s tebou půjde, maminku, sestru, kamarádku nebo dulu. Každý jsme jiný a on se nemusí cítit na doprovod, jen to mohl říct dřív ...
Nevěřím, že chlap, který teď je nevěrný s tím začal kvůli porodu, prostě se vymlouvá, klasika já nic to všechno ona ... Jo a je pravda, že dítětem se změní partnerský vztah, ale nikoliv porodem, jenže to je už na jiné povídání.
Držím palce ať je vše jak má být, hlavně ať je malá zdravá a Ty v pořádku, zbytek se setřepe :-).

Pokud se na to necítí, ať počká na chodbě. Opravdu to není nic krásného a pohodového. Pořád lepší, než kdyby vprostřed porodu nervově nevydržel a uprchl Nervózního tatínka nemusí ani personál. A po porodu bude aspoň fungovat jako sexuální partner, který neutrpěl šok. Věřím jeho kamarádům, že s nimi porod otřásl.