Rozdělení sourozenců po rozvodu
.jpg)
S manželem se rozvádíme. Byli jsme spolu patnáct let a máme dvě děti. Třináctiletou dceru a osmiletého syna. Manželství skončilo, respektive končí (rozvedeni ještě nejsme) z důvodu manželových opakovaných nevěr.
Nebylo to pro mne lehké, ale už jsem se s tím nějak srovnala. Ale žít už s ním nechci, zprotivil se mi, nemůžu mu věřit. On se rozvádět nechtěl, patrně očekával, že mu po jeho poslední nevěře zase odpustím. Ale na to už nemám sílu.
Co mě teď hodně trápí je naše dcera. Vždycky to byla taková ta tatínkova holčička, od mala ji dost rozmazloval, všechno jí dovolil a koupil na co si vzpomněla. Teď je dcera v pubertě, začíná to s ní docela třískat a docela často mezi sebou máme neshody. Já jsem ta přísnější, což se jí logicky nelíbí. Když jsme dětem oznámili, že se rozvádíme, dcera prakticky hned řekla, že půjde s otcem a se mnou nezůstane. Dost se mnou zamávalo, snažila jsem se s ní promluvit, zeptat se jí, proč, ale ona mi není schopná smysluplně odpovědět. Jen mi řekla, že má tátu ráda a ví, že on se rozvádět nechtěl, že to je všechno moje vina.
Já vím, že je to v podstatě ještě malá holka a nemůže všechno chápat. Ale podle všeho ji tatínek pěkně zpracoval a podal jí svou verzi, ze které vyšel jako ublížený chudáček a já ta, která kvůli nějakým svým rozmarům boří rodinu. O jeho nevěrách děti samozřejmě nic nevědí a já jsem teď hodně načatá to dceři všechno říct, aby si udělala obrázek. Ale neví, jestli by to bylo dobré, myslím, že spíš ne. Asi by jí to v hlavě udělalo ještě větší zmatek, než má teď.
Jenže vůbec netuším, jak to s ní nějak urovnat. Ona to vidí svým pohledem, který získala od táty, vůbec si nedokáže představit, co by to pro ni znamenalo. Teď vychází z toho, že táta je pro ni úžasnej, ale nedochází jí, že když bude jenom s ním, tak ten život bude pro ni úplně jiný. On je pracovně hodně vytížený, navíc pochybuju, že přestane se svým sukničkářstvím, podle mě spíš naopak, bude mít svobodu, nic mu nebude bránit si užívat. Kolik času mu asi zbude na dceru, která je navíc ve složitém věku, kdy potřebuje pevné zázemí a pravidla?
Úplně mi to trhá srdce, obě své děti nade vše miluju, neumím si představit, že bych o některé z nich přišla. Navíc, roztrhnout sourozence, to je přece taky něco příšerného.
Omlouvám se za asi zmatené psaní, ale nejsem schopná zkoncentrovat myšlenky. Lítá mi toho v hlavě strašně moc. Co byste udělaly na mém místě? Mám si s dcerou na rovinu promluvit a říct jí všechno, včetně těch tátových nevěr? Není to vůči ní příliš kruté? Nebo mám respektovat její přání a smířit se s tím, že mi odejde? Jsem opravdu zoufalá. Manžel samozřejmě s tím, aby dcera šla s ním, souhlasí, myslím, že ve skrytu duše doufá, že než bych něco takového dopustila, radši ten rozvod stáhnu. Je mi úplně zle, nevím, jak se zachovat, co dělat.
21.3.2018 Rubrika: | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozdělení sourozenců po rozvodu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nikdo
nereagoval na to, co jsem psala
otec a 13 letá dcera
bohužel...vím o případu...je to dávno
nebyl to rozvod, ale
paní měla rakovinu...umírala ve špitále
a pán...byl dlouho bez ženy...zkusil vlastní dceru..ta se bránila a on se vzpamatoval....
proto se ptám...co kdyby ne?? co ta 13letá dcera???
.jpg)
Arna: no tak to je "hezký"... podle sebe soudím tebe co? 
sharon: nejmenší možná jo, ale je to psycho, není kam utéct
PEGG: věřím, díky 
.gif)
no jo, ale důchod po xindlovi je fajn......
.gif)
Arna: nezbývá mi nežli konstatovat, že někteří /mnozí/ chlapi jsou hovada a je rozumnější žít bez nich (jenže na to ženská přijde - bohužel - až po nepříjemných zkušenostech)
Něco k zasmání - kdysi hodně dávno byl ve Vlastě článek, jak krásně by se dalo žít s manželem, který by byl po celý rok v mrazáku a jen o vánocích by byl rozmrazen- sešel se s rodinou /případě počal dítě dle přání manželky/
Po výčtu všech plusů a mínusů mnoho žen zjistilo, že by to byl ideální stav - když si stejně musely vše zařídit a vyřídit v praxi samy, často jim byl chlap spíše jen závažím /třeba denně v hospodě, manuálně k ničemu - dosaďte si spoustu jejich chyb/, nakonec výchova dětí atd. spočívá hlavně na ženě, ušetřeno na ponožkách a vázankách a žena samoživitelka i bez alimentů má určité výhody. Jasně, že právně by to nešlo podchytit, ale spousta čtenářek se tehdy upřímně zasmála a ohlasy byly na tuto myšlenku velmi kladné
Uvážíme-li, že politické přešlapy, války, rozbroje ap. jsou hlavně chlapskou záležitostí, možná v budoucnosti jich nebude skoro zapotřebí, stačí sperma banky - jen co pak s narozenými dětmi mužského pohlaví? - když matky hloupě z nich vychovávají buďto mamánky nebo násilníky ???
.jpeg)
Arna - 27.3.2018 21:15
další blbec. Buď ráda, že otravuje život nějaké jiné
Petruša - 27.3.2018 17:59 
přesně, ten pocit svobody je k nezaplacení. A každá zkušenost tě někam posune i ta špatná. Neboj a věř v lepší zítřky
mam-ča: Ono mi nic jiného nezbyvalo. Jsem původně dětská sestra a po mateřské mě můj velmi žarlivý manžel nepustil do nemocnice, protože tam jsou doktoři a jeho představa byla, že každou nočni sestry obšťastňují lékaře. Tak mě radši nechal dřit v důchoďaku. Jemu nešlo o mojí spokojenost, ale o jeho klid. No a rozvedli jsme se protože si našel jinou.
Arna: 13 let pracovat v DD, to tedy hluboce smekám. 
mam-ča: Síbrťák je domov důchodců ve Strakonicích a Hoštice jsou od Strakonic kousek, tam se to vše točilo. Síbrťák se tomu říkalo hodnbě dlouho, prý to založil nějaký pan Síbert či jak se jmenoval. Když jsem tam dělala, byl to starý dům, samé schody, nikde výtah. Když tam někdo zemřel, musel se snést z patra v prostěradle, protože s rakví se tam pomalu nešlo vytočit. Ale byla tam fajn parta, i vedoucí, dělaly se různé akce a zdejší masopusty byly vyhlášené. Šla jsem odtud když jsem se rozvedla a vracela se do rodných Č:Budějic.
Petruša: ujištuju tě že chrápání je to nejmenší , my spíme taky odděleně ....můj taky chrápe , po fotrovi , ti spali taky odděleně........když není nic horšího......a naši letití přátelé spí taky odděleně - tam zase chrápe ona....
krasaka: jo a ještě...budu si moct dělat co chci. Resp. to jsem mohla, mohla jsem chodit s kamarádkama kdykoli kamkoli, jenže já jsem ten typ "co nechceš aby dělali druzí tobě, nedělej ty jim", tak jsem nechodila až tak moc často, bylo mi blbý "courat" když jsem matka a manželka. A teď nemusím mít ani minimální výčitky, kluci jsou rádi sami doma (samozřejmě je nebudu nechávat často), a můžu jít třeba po práci na kafe, což jsem dřív dělala tak, že jsem volala, jestli bude doma, nebo něco nemá, že se zdržím s holkama na kafi a stejně jsem se necítila dobře (a on je stejně nechal doma a šel na pivo). Takže když půjdu na kafe, zavolám klukům, že přijedu o chvilku později a hotovka
Kozoroh18: díky, práci zatím mám a nevypadá to, že bych mít neměla a s penězma by taky neměl být problém. Ne že bych byla bohatá, ale my nežijeme nějak nad poměry, nic luxusního, takže si myslím to bude ok
PEGG: jj má. Taťku mu ale dělat nebude a jestli si ona myslí že jo, tak se plete.
Já si snad časem někoho najdu, ale jak říkáš nestěhovat domů...to přesně mám v plánu. Chci si užívat výlety a to hezký a ne domů a řešit běžmý věci a spadnout do stereotypu. Za bydlení samozřejmě ráda jse, všichni tohle na něm oceňují a já taky. Hypo jsme měli, z tátových peněz jsem ji splatila, aby nebyla zástava a mohl ten podíl na kluky přepsat
krasaka: nezaměstnaná jsem byla jen měsíc, ale už je to víc než pět let. Jak píšeš, jako na nový začátek se na to snažím dívat a hlavně se mi uleví tím, že nebudu jezdit domů ve stresu, jestli je doma nebo v hospodě a možná se to bude zdát malicherný, ale konečně budu moct spát. On totiž strašně chrápe, je slyšet i přes dvoje zavřený dveře do další místnosti a přibývajícím věkem se to zhoršuje. Kolikrát jsem z toho fakt na mrtvici
Arna: Síbrťák byl zmiňován ve filmu Slunce seno....
No, a my dnešní starouši jsme to přijali jako ekvivalent Domova důchodců.
Ale kde je, a že fakt existuje, to nevím.
