Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. S manželem jsme se už delší dobu o miminko pokoušeli a pořád se nedařilo. Každý měsíc jsem tak pravidelně oplakala, že zase nic.
Po roce a půl se konečně zadařilo a já jsem přišla do jiného stavu. Těšili jsme se moc. Celé těhotenství jsem prožila v pohodě, chystali jsme pokojíček, výbavičku a bylo nám moc dobře.
Pak se narodila Janička. Štěstí, jaké mne zaplavilo, se nedá ani popsat. Nemohla jsem se dočkat, až nás z porodnice pustí domů a my budeme všichni pohromadě. Konečně nastal den, kdy si nás manžel odvážel.
Byla jsem šťastná. Pořád jsem se s malou mazlila, chovala ji, vůbec mi nevadilo k ní v noci vstávat. Všechno jsem zvládala jako po másle. Pravda je, že i manžel se vydatně zapojil, a tak nebylo všechno jen na mně.
Tak uplynulo několik prvních měsíců v naprosté pohodě a já jsem se cítila skutečně šťastná a naplněná. Janička je roztomilá, směje se a brouká. Manžel je z ní celý pryč.
Jenže v posledních třech týdnech zjišťuji, že se u mne něco změnilo. Malé je půl roku, je hodná, manžel je chápavý a starostlivý, nemáme nějaké výrazné existenční problémy, a přesto v těch posledních týdnech nejsem v pohodě..
Najednou už necítím to velké štěstí, ale začínám být nějaká nespokojená. Vadí mi všechno. Hlavně ten sterotyp, do kterého jsem zabředla. Když ráno vstávám, nakrmím malou, obstarám ji a pak vím, že musím vyvětrat, uklidit, uvařit, vyprat... pořád dokola. Každý den to samé. Připadám si najednou jako naprogramovaný stroj. Je to pořád stejné. Nádobí, prádlo, hadr, vysavač, procházka, koupání a ráno zase nanovo. Když si představím, že takhle to bude ještě několik let, sevře se mi žaludek a udělá se mi špatně. Mám pocit, že se zblázním.
Nejhorší je, že se to už projevuje na mém chování k dceři. Nemám na ni tolik trpělivosti, vadí mi, když začne plakat a já musím od nějaké rozdělané práce k ní jít. Pořád jen lítám sem a tam a jsem čím dál víc nervózní. Navíc Janičce rostou zoubky a poslední noci hodně pláče. Skoro vůbec se nevyspím a včera jsem už na ni byla i zlá. Přestala jsem se ovládat, křičela jsem na ni, ať už proboha spí a ona samozřejmě plakala ještě víc. Seděla jsem u postýlky na zemi a brečela jsem s ní.
Cítím se úplně vysílená a vyčerpaná. S manželem jsme o tom mluvili, on se snaží mne chápat, ale nějak to není ono. Párkrát v týdnu malou večer vykoupe, když přijde z práce dřív, vezme ji třeba na procházku, ale to jsou jen malé chvilky, které mi nějak výrazně nepomohou. Nejradši bych se sebrala a třeba na týden někam odjela. Sama, bez nikoho. Jenže to nemůžu. Pořád kojím. Jsem prostě doma uvázaná jako pes u boudy a nemám šanci se z toho dostat.
Obě babičky chodí do práce, ty mi pomoci nemůžou a přiznám se, že bych se jim ani nesvěřila. Ony jsou z té staré školy, kdy ženská neremcala a makala. Jenže to se přece nedá vydržet!
Jsem protivná sama sobě, pořád bez nálady, utrhuji se na manžela a už i na malou. Přitom je mám oba moc ráda. Nevím, co se se mnou děje. Možná jsem zralá na psychiatra. Kdybych měla alespoň nějakou kamarádku, ale já tady nikoho neznám, ani jsem u nás neobjevila žádné mateřské centrum.
Jsem jenom sama a sama. Nemám žádnou kamarádku, se kterou bychom třeba šly společně s dětmi na procházku. Nikoho tu neznám a stydím se navázat třeba v poradně s někým kontakt. Celý den si nemám s kým promluvit a večer, když přijde manžel z práce, dokážu se s ním akorát pohádat. On je pořád ještě trpělivý, ale já si říkám, jak dlouho mu to vydrží?
Prožívaly jste taky něco podobného? Třeba je to jenom nějaké pitomé období a já se z toho zase dostanu. Ale momentálně jsem opravdu na dně.
6.5.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Souhlasím se sallie. Sice píšeš, že jsi u vás neobjevila žádné mateřské centrum, ale jestli máte poblíž nějaké větší město, myslím, že všude se dá něco najít. Mně se na poslední mateřská líbila nejvíc snad právě i proto, že jsme s dcerou neseděly doma, ale chodily na plavání, později na cvičení....A s jarem a létem bude spousta příležitostí být venku a seznámení s nějakými jinými maminkami možná přijde samo od sebe. Chápu, že doma na člověka občas všechno padá, ale fakt mi není jasné, proč bys musela brát denně do ruky hadr a vysavač. Pokud tedy nejsi uklízecí maniak, to by ti asi nebylo pomoci. A taky se mi nechce věřit, že bys neměla pochopení u babiček, aspoň u svojí maminky. Třebas by ráda pohlídala vnučku a užila si jí, jenže si o to neříkáš, tak ona si může myslet, že o to ani nestojíš.
Já jsem jezdila od malička hlídat vnoučka, aby mladí mohli občas někam vyrazit, a to jsou od nás docela daleko, a taky chodím do práce. Snacha kojila do 2 let, ale vždycky mi tam nechala odstříkané mléko a nebyl v tom problém. Je to hlavně o domluvě
Holka, važ si dobrého bydla. Mám dojem, že tě pálí. Představ si katastrofický scénář, že tvé chování začne vyhánět manžela z domu a uloví ho nějaká šikovná slečna! Nic ti není, píšeš to sama, ale nedovedeš si poradit s časem, co máš. Kamarádku, kterou bys zavalila stížnostmi na to, jak tě to nebaví, bys dlouho neměla. Jsi dospělá, snad se dokážeš zabrzdit. Nic jiného neporadím. Jaký si to uděláš....
V půl roce je čas na příkrmy, najeď aspoň na kaši k večeru, tj. budeš mít větší pauzu mezi kojením a můžeš na pár hodin vypadnout. Sama bez mimča, muž si užije malé a ty jeď za kámoškou nebo někam na nákupy. Ono i nákup v Kauflandu bez dítěte může být relax. Stejně se pak přistihneš, že pohupuješ s vozíkem u pokladny
no tak přestaň stereotyp provozovat... copak musíš denně vařit a luxovat? Seber malou a jeďte někam na výlet... podívat se bývalé práce, za kamarádkama, do zoo, za babičkama....zjisti co je u vás za možnosti (plavání nebo cvičení s dětma, nebo nějaká aktivita s hlídáním, mateřská centra atd.).... nemusí být každý den dvě teplá jídla, nemusí být denně vyluxováno a dítě se nemusí denně koupat.... babičkám klidně řekni, že potřebuješ hlídání a ať přijdou vozit, alespoň o víkendu. Nebo se nasáčkuj ke svojí mamince (jestli to jde) a zalez a ať ti nosí malou jen na kojení... babička si užije vnučku, ty si odfrkneš....
A odkud jste? Z jak velkeho mesta?