Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?
.jpg)
Chtěla bych znát váš názor na mou situaci. Jedná se o bydlení. Mám přítele, chodíme spolu čtyři roky, bydlíme zatím ve dvougarsonce, která je jeho, má ji po své babičce. Teď čekáme miminko a za měsíc se budeme brát. V souvislosti s narozením dítěte jsme začali řešit i bydlení. A já jsem narazila na problém, který je pro mne velmi nepříjemný.
Když jsem otěhotněla, měli jsme oba velkou radost, dítě jsme si přáli. Padlo i téma, jak uspořádat bydlení. Byt, ve kterém jsme, je pro dva dostačující, s dítětem už poněkud stísněný. Můj návrh byl, že bychom ho mohli prodat a koupit něco většího, aspoň třípokoják, na rozdíl bychom si vzali hypotéku. Partner s tím nejdřív souhlasil, ale jen do chvíle, než o tom mluvil se svými rodiči.
Abych vás uvedla do obrazu. Jeho rodiče jsou velmi bohatí. Majetek získali částečně dědictvím a částečně díky podnikání, kterému se otec věnuje. Když jsme jim oznámili, že čekáme miminko, byli oba velmi rádi. Asi za týden k nim přítel jel a když se vrátil, sdělil mi úžasnou novinu. Rodiče mu totiž nabídli, že zafinancují komplet stavbu rodinného domečku, máme si jen vybrat, kde ho chceme mít a jaký by měl být. Všechno ostatní už bude na nich, o vše se postarají. Než to bude hotové, tak to s miminkem v té dvougarsonce vydržíme a až se přestěhujeme, můžeme ji pronajímat a mít tak nějaké peníze k dobru.
Zní to krásně. V první chvíli jsem byla nadšená a cítila k nim velkou vděčnost. Považovala jsem to za ohromné gesto z jejich strany. Jenže mě to rychle přešlo. Dům bude totiž napsaný na ně. Čili nebude náš. Prý z důvodu, že kdyby se náhodou stalo, že bychom se rozváděli, aby bylo jednodušší vypořádání majetku. Hodně mě to zarazilo, najednou jsem se cítila jako prašivá, že se mi nevěří a představa, že bych měla bydlet v domě, ve kterém jsem trpěná jako nějaká chudá příbuzná, který není můj a ještě mám být vděčná, je mi hodně proti srsti.
Měla bych sto chutí příteli říct, že v žádném domě bydlet nechci,že budu radši clý život v té dvougarsonce. Ale asi bych ho tím ranila, on to vidí jinak, nic divného mu na tom nepřijde, považuje za správné, že dům patří tomu, kdo ho zaplatil.
Mně je z toho dost hořko a nevím, jak se k tomu postavit. Co myslíte, mám to překousnout a být ráda, že budeme mít vyřešené hezké bydlení? Nebo mám být hrdá? Myslíte, že to jejich opatření s napsáním domu na sebe, ačkoli to prezentují, že dům je pro nás, pro naši rodinu, je v pořádku? Já to vnímám jako podraz na mě.
29.8.2016 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Bellana: ohledně Andrei souhlasím, mně samotné jsou proti srsti i mnohem menší "milodary"...článek nezohledňuje, zda už oba pracují, přijde mi nepravděpodobné, že by to bylo otěhotnění např. při studiu, to už dnes není moc běžné. Takže předpokládám, že oba už déle pracují a tudíž se mají od čeho odpíchnout i sami, bez rodiču, zvlášť pokud doteď bydleli v bytě po babičce a ne v pronájmu. Nicméně, nevěnovat ten dům ani synovi mi opravdu přijde zvláštní, jakoby ho považovali za nesvéprávného....buď je důvodem to, co píšeš nebo ještě nějaký další (podnikají a stavba bude nějak "zajímavě" financována).
Piafka: Vidím to tak, že rodiče chrání syna před zlatokopkami. Netvrdím, že Andrea je zlatokopka, ale její způsob uvažování nechápu. Nečekala bych, že od manželových rodičů dostanu něco víc než kytku k narozeninám a drobnost k Vánocům. Poskytnout bezplatné nebo levné bydlení je hodně velký dárek. Takových nejméně sedm tisíc měsíčně, takže víc než 80 tisíc ročně. Kdo z nás to dostává?
Linda: Souhlas. Také mi připadá, že nastávající mladá paní by chtěla připsat půl domu, do kterého neinvestuje ani korunu. Nepíše sic nic o vybavení, ale pochybuji, že by tchánovci postavili domeček a " dál se starejte sami ". Proč jen mne po přečtení článku napadlo slůvko " zlatokopka " ?
.jpg)
Napsala jsem uz drive svuj nazor, ale uprimne nerozumim ani Adree a ani nekterym prispevkum ..... jak jsem pochopila Andrea ma hole pozadi (mozna vlastni nejake zarizeni v garsonce, mozna nejake uspory). Partner ma tez skoro hole pozadi, zachranuje ho jenom dedictvi po babicce (nevime jak velky je byt a kde je mozna se jedna o par stovek tisic, mozna o milion
) .... dostanou barak zdarma, najem predpokladam ze po nich nikdo chtit nebude. A Andrea resi co? Bude bydlet zadarmo v cizim a boji se ze mozna jednou v budoucnosti bude muset odejit s igelitkou? Vzdyt ona s igelitkou do toho domu i prijde
...asi jsem naivni,ale opravdu tomu nerozumim?????
A vy co tady mluvite o materstvi a socialni pojisteni atd - vzdyt to za ni vsechno bude platit stat. Pokud se nemylim pri jednom diteti do jeho 3 roku a pri dvou do 7roku. A nakonec nikdo ji nenuti byt doma, at da deti do jesli a buduje karieru a setri si do uzliku, aby neco mela az budu muset odejit. Nakonec nebude platit najem tak at si plati chuvu pokud ji hlavu mota predstava chude pribuzne. A nakonec kdo tvrdi ze musi byt doma s ditetem ona, bude mit manzela a dite je obou
Bellana: Na druhou stranu nedát ten domek ani synovi, to už hovoří o hodně velké nedůvěře.

rychlonožka: Jistě nebude z mateřské kupovat hned sedací soupravu,ale že by odmítala koupit drobnosti, to už vypadá jako šprajc. A pochybuju, že rodiče, kteří chtějí z dobré vůle synovi s rodinou zajistit bydlení , by si nechali platit nájem. To by možná ukládali peníze pro vnouče,ale to snad může Andrea použít účelněji podle potřeb dítěte.

No prostě jak to bylo dřív ,společnost se dělila na bohaté a chudé a ti co majetek měli si ho vžycky zajistit uměli a to i za socíku natož teď v době mnohdy opravdu obrovských majetků v době kdy se rozvádí každé druhé manželství ,v době tahanic o alimenty..........No zdá se že na dobu předmanželských smluv budeme chtě nechtě muset navyknout , nepovažovat tuto situaci za ponižující jinak by se museli brát pouze partneři na podobné sociální úrovni
Nika1: Nepleteš se. V takovém případě by děti a manželka dědily až po smrti prarodičů, nejprve po jednom, pak po druhém. Takže by se nejspíš musela odstěhovat z domu, kdyby měli špatné vztahy nebo kdyby se znovu vdala.
Kdyby byl dum mladyho a on nedejboze zemrel, dedi Andrea a dite rovnym dilem. Kdyz bude dum tchanovcu, tak z nej neuvidi ona ani dite nic. Mozna se pletu.
rychlonožka: To jsou dvě různé věci, manželství a partnerství. V manželství není důležité, kdo měl jaký příjem, vše je společné, pokud to pořídili z příjmu za manželství (tedy ne dary a ne majetek z doby před uzavřením manželství. A taky ne to, co se smluvně ze společného jmění manželů vyloučí. A taky ne osobní věci a věci potřebné pro výkon povolání.) U partnerů žádné společné jmění ze zákona není, musí se to jednotlivě ošetřit smluvně. Manželství není papír na lásku, je to smlouva.
.jpg)
jako vždy je škoda, že se Andrea nezapojila do diskuze, na mě to působí, že rodiče to prostě mysleli tak jak řekli, tedy postavíme na vámi zvoleném místě dům, jaký by se vám líbil, ale bude náš. Postavíme, ne vybavíme apod. to asi bude na mladých. Kdyby ten barák už synovi postavili dřív, resp. synovi...kdyby ten barák už postavili dřív, syn tam bydlel, a pak si teprve našel Andreu, taky by přišla do domu, který obývá on a patří jeho rodičům. Situace de facto stejná. Jen tady má trochu výhodu, že se (snad) může podílet na jeho vzhledu a vybavení, aby se jí líbil
Neboť dřevěnou šatnu, zeď, kůlnu na zahradě, zabudované spotřebiče atd...si těžko kdo kam odnese. Tak aby Andrea nedopadla zrovna tak. K čemu jí bude sektorka, když nebude mít kde bydlet?
Verero, a co neprospěje dobrým vztahům? Že ona se nebude podílet na výbavě domu? Nic jí tam nepatří. Dá prachy do vybavení a k čemu jí to pak bude, když odejde s prázdnou? A nezapomeň, že ji čekají třeba 3 roky mateřské. Z čeho má jako dům vybavovat, když je těhotná? Ano, ať si společně sednou a zeptají se, jak si to rodiče představují. Konečně, pokud to nebude klapat, odejít může vždycky. Ten holý zadek je jistota. A k čemu přemanželskou? Ten barák nebude patřit ani jednomu z nich. Vlastně si s tím holým zadkem budou rovni. Měli by se tedy jasně domluvit na pravidlech, že kdo co koupí, bude jeho, a to i s rodiči. A jak si rodiče představují, že se dům zařídí. Pokud budou muset u všeho být a nebo dokonce řeknou, že vše vyberou sami, když to platí, poděkovala bych a vyhodnotilasituaci tak, že nejsem ta pravá pro jejich syna, protože chci bydlet třeba ve skromném, ale záleží mi na tom, abych se tam cítila doma. známý už nechtěl s novou přítelkyní mít dítě, už měl, jenomže ta o ně stála a tak si ho pořídila s jiným, mladším. Když argumentoval, že hodně věcí na baráku platil a vybudoval, řekla mu - no tak si je odnes. Šel s holým zadkem a bez koruny do pronájmu.

sharon: Je velký rozdíl mezi "neměla možnost vydělávat" a "zůstala na základě svého rozhodnutí v domácnosti, protože jí uživí manžel." Když někdo v dnešní době řekne, že neměl možnost si vydělávat, tak to chápu, pokud má nějaké vážné zdravotní omezení, invalidní důchod a podobně. Rozhodně ne to, že si pořídil děcko nebo dvě.

A nejsi chudá příbuzná?
Já jsem na tom podobně. Jen tedy nám nikdo nic nestavěl. Ale bydlíme v domě s manželovými rodiči. Když jsem se nastěhovala, ještě celý patřil jim. Když jsme v "naší" půlce chtěli dělat nějaké úpravy, tak rodiče půlku domu věnovali mému manželovi. Mně tu taky nepatří ani cihla. Ale rodiče jsou rozumní, do ničeho nám nemluví, neprudí, soužití je v pohodě. Kdybych chtěla od manžela odejít, odejdu se stejně holým pozadím, s jakým jsem přišla. Ale já si ho nebrala proto, abych se na něm napakovala...