Maminka si na stará kolena hýčká své nemoci
.jpg)
Začínám se čím dál silněji obávat o svou maminku, které je pětašedesát let. Pozoruji, jak to s ní jde čím dál více z kopce a ona se tomu poddává, dokonce bych řekla, že si své zdravotní neduhy přímo hýčká.
Co si pamatuji, nikdy nebývala nějak zvlášť aktivní. Po celý život se jakémukoli pohybu spíš vyhýbala. Na túry s námi chodil táta, když jsme byli celá rodina u vody, maminka vždycky jen seděla na dece a pozorovala, jak s tátou blbneme ve vodě. Byl to táta, s kým jsem hrála badminton, chodila do kina, jezdila na výlety a rekreačně sportovala. Mamka se těchto akcí nikdy neúčastnila. Radši zůstala doma, upekla a uvařila, abychom si po návratu mohli dát něco dobrého.
Byla jsem na to zvyklá, nikdy mi to nepřipadalo nenormální. Až když jsem se sama stala matkou a měla děti, začalo mi docházet, že maminčin přístup byl čistě její pohodlnost. Já jsem rozhodně neseděla doma a nepekla koláče, na všechny akce jsme s dětmi jezdili všichni společně.
Před asi deseti lety to s maminkou začalo jít čím dál více k horšímu. Objevila se srdeční vada, absolvovala operaci, která dopadla dobře. Co jsem si zjistila, lidi po tomto druhu operace žijí další dlouhá léta naprosto plnohodnotným životem. Naše maminka ne. Upnula se na to, že „má nemocné srdce“ a svůj i tak velmi lenivý a neaktivní život ještě znásobila. Najednou „nemohla“ dělat spoustu věcí, které předtím normálně zvládala. Její jedná aktivita jsou drobné domácí práce a vaření, vše ostatní dělá táta..jpg)
Mamka za těch posledních deset let neuvěřitelně zchátrala. Pořád jen posedává, téměř se nehýbe. V důsledku toho nemá vůbec žádnou kondici a vyčerpá ji jakákoli sebemenší námaha, i obyčejná cesta autem na nákup. Dělá jí dokonce už i potíž chodit po bytě. Kolébá se jako kachna, po pár krocích je vyřízená, motá se jí hlava a musí si zase honem sednout. Téma hovorů točí jen kolem všech svých zdravotních neduhů, jimiž se snaží omluvit svou tělesnou nedostatečnost. To, že je v tak mizerné kondici i zdravotně na huntě právě kvůli tomu, že celý život „nehnula zadkem“ si nedokáže připustit.
S obavou hledím do budoucna. Bojím se, že za nějakých pět let se maminka už vůbec nepostaví na nohy. Snažíme se jí s tatínkem vysvětlit, že by se neměla všemu tak poddávat, že by bylo dobře, aby se trochu zmátožila a zabojovala, ale ona se vždycky rozpláče, že je přece nemocná, že ji všechno bolí, že nemůže.
Co s ní? Možná už je na jakoukoli nápravu pozdě a měla bych se smířit s tím, že bude maminka za pár let ležák, o kterého se budeme muset starat. Ne, že bych se v případě potřeby nepostarala, samozřejmě, že ano. Jen mi to v jejím případě připadá zbytečné a ráda bych udělala něco, čím bych ji vyburcovala, aby se sebou začala něco dělat. Táta už to vzdal, prý se snažil, ale nikam to nevedlo.
Nemá někdo z vás v rodině podobný případ? Co by mohlo na maminku zabrat, aby se alespoň trochu vzchopila? Já mám totiž pocit, že ona se snad i těší na to, až bude úplně nemohoucí a my kolem ní budeme muset skákat.
16.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka si na stará kolena hýčká své nemoci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dana68 - a co 
, znám pár lidí, které donutí jít ven. Takové pohlazení a jeho pohled.
.gif)
Bellana: 
"trajdat"...můj oblíbený výraz..
Riki: Linda:
paní Dano,jestli berete za lenost veškeré obstarávání domácnosti,tak potěš koště
existuje spousta příčin proč se cítí unavená,dříve taky lidi s únavovým syndromem byly lékaři považováni za simulanty, protože to neuměli objevit a věřte že vaší mamince něco je,jen ji nechte pořádně vyšetřit,někdi má vitality na rozdávání a druhému chybí,ale to pohledem nepoznáte
možná už měla problémy za mlada. Byla unavená jen se to styděla říct. Možná by celý den běhala s váma po aktivitách a po příchodu domů by jste odpočívali a na maminku by zbylo honem něco na talíř, vyprat a uklidit. Možná jste ji pak moc nepomáhali a ona si vše raději připravila v klidu když jste byli pryč. Já ji neznám, ale vůbec nemusela být líná, byla jen unavená. Tejď se třeba bojí, nožná je její tělo vyčerpané a potřebuje nabrat sílu. Když jí budete do něčeho tlačit násilím, nic nedokážete.
Dobrý den všem, děkuji za vaše názory. Chtěla bych je něco dovysvětlit vzhledem k tomu, co tu od některých z vás zaznělo. Nikdy to nebylo tak, že bychom maminku z našich aktivit vynechávali a nutili ji zůstávat doma u plotny. V žádném případě. Pokaždé, když se plánovala nějaká akce, chtěli jsme a přemlouvali, aby šla či jela s námi. Nechtěla, prý radši zůstane doma a něco uvaří. To samé třeba u té vody. Maminka opravdu vydržela celý den sedět na dece a koukat, jak se cákáme a blbneme. Je tak prostě založená, nějak se hýbat ji nikdy nebavilo a všemožně se tomu snažila vyhnout. Ohledně toho, že jsme ji vycucali a vyždímali a teď na ní nenecháme nit suchou, to taky není pravda. Co si jako dítě pamatuji, na chodu domácnosti jsme se podíleli vždycky všichni, včetně táty, který často i vařil, zcela samozřejmě každý víkend luxoval a dělal spoustu dalších věcí. Rozhodně nebyla maminka za naši služku.
Víte, já ji mám moc ráda. Je hodná, krásně se s ní povídá...je to moje maminka. Moc bych chtěla, aby na tom byla líp, je ještě mladá na to, aby rezignovala na život. Tady nejde o to, aby najednou začala podnikat nějaké náročné výlety. Ale aspoň trošku se snažila. Každý den krátká procházka, malinko si postupně přidávat. Ona opravdu celý den převážně jen sedí u televize a navíc k tomu i dost jí, takže hodně přibrala. Mám o ni strach. Samozřejmě, že když bude potřeba, postarám se, ale dělá mi to starosti. Chodím do práce a ještě dlouho budu. Myslím, že je i na mamince, aby se snažila se postarat, aby trochu zlepšila svou kondici. Tak, jak žije, si postupně vytváří cestičku k úplné nemohoucnosti a odkázanosti na druhé. A zbytečně, kdyby jen trošičku chtěla, mohla by na tom být lépe.
punh: já už vůbec bych nic takového a své mamince nikdy nenapsala....jak bych byla ráda kdybych ji dodnes měla....odešla mi v necelých 84, sice ven nechodila ( 3 patro bez výtahu) bála se schodů, ale ležák nebyla, musím se smát protože jí vidím jako dnes jak leží na posteli a " šlape na kole"....
.JPG){kind=avatar}
Můj bratr je teď ve vážném stavu po mozkové mrtvici. Frflala jsem před kamarádkou neuroložkou, že se nesnaží hýbat, že je lenivý i ohřát si jídlo, že jen sedí nebo leží a že ho nebaví ani ta televize. Ať mi poradí, co s ním. Řekla mi, že jednak brácha celý život neměl koníčky, tak mu je teď nevnutím, jednak mu může být hůř, než si dovedeme představit. Tělo není automobil. I když to pro nás laiky vypadá stejně, každý má mozek zasažený jinak. A tak se někdo vzpamatuje po pár týdnech a někdo nikdy. Necitlivým přístupem mu okolí ubližuje.
Otec pisatelky doma nejspíš jen zřídka přiložil ruku k dílu, tak mu teď vadí, že se taky musí starat o ty přízemní věci, kterými ho nikdo nezatěžoval. Vlastně by chtěl, aby si zase mohl trajdat a doma mít všechno připravené. Do háje s takovým chlapem.
Jenda: máš pravdu to mi taky vadí že se pisatelka nezapojí do diskuze.....nebo někdy i názor druhé strany by byl možná zajímavý.....
Jinak teda abych něco praktického přidala - za mojí tchýní, která je na tom ještě o dost hůř, chodí 3x do týdne rehabilitační sestra. Placená, tohle pojišťovna nehradí, aspoň tedy v jejím případě ne. A ta s ní pomalu rozcvičuje všechny klouby a svaly, protahuje, když něco nejde, tak to neláme přes koleno, všechno pěkně zlehka, ale důsledně. A ještě si u toho popovídají. Tchyně si cizímu člověku totiž netroufne odmlouvat, jako by třeba odmlouvala komukoli z rodiny - před cizí paní se vzchopí a snaží se, navíc jí to viditelně dělá dobře, a těší se, až paní zase přijde. Postupně jsou vidět i nějaké výsledky, tchyně je pohyblivější a má i lepší náladu. Možná by to stálo za pokus. Nebo ty lázně. Mému otci je po infarktu sami lékaři nabízeli, že by to prospělo...
Ono je to těžké. Mami se léta starala o nemocnou sousedku, která nemá děti. Taky si na ní stěžovala, že se vůbec nesnaží vyvíjet nějakou aktivitu a je to s ní z kopce. Teď už je paní asi rok a půl v LDN jako ležák - nejít tam za ní občas mami, nejde tam skoro nikdo. Určitě by trocha pohybu starším lidem neškodila, ale asi hraje velkou roli psychika a když nemají chuť, nevím, jestli s nimi něco hne. Moje mami je naštěstí v 67 letech samý elán a její sestra, které je 79 a chodí o holích, byla před 14 dny jezdit na raftu
No vidíš a te´d si představ, že by ještě musela 5 let chodit do práce. Naprostý nesmyls.
Jinak si myslím, že pokud byla celý život zvykla jen být doma a moc se nehýbat, v 65 ji nic jiného už nenaučíte.
Alice.: jo, to může být taky důvod. Snaha, třeba jen podvědomá, získat si trochu pozornosti a když je člověk nemocný, obvykle se mu jí dostane...
Může to dopadnout tak,že paní bude ležák nebo na vozíčku a okolí si s ní užije...Znám případ paní,která hned po odchodu do důchodu(a to bylo ještě za komunistů,takže jí bylo cca 55 let) odmítla doma cokoliv dělat,jen seděla,nikam nešla,tvrdila ,že jí bolí nohy a že si chce odpočinout.Byla x-krát u lékařů,nic jí není,jen ten věk,měla "štěstí",že okolo ní všichni skákali,nakupovali,uklízeli,vařili,ona si tak akorát obstará sebe...Nic nepomohlo,když jí líčili,že takhle se oslabí,tím nechozením,ona je paličatá.Dnes je jí asi 75 či více,z bytu nevytáhla už dávno paty...Kdyby bývala žila sama,a nikdo jí v ničem nepomohl,tak by možná byla dnes někde jinde...Řekla bych,že právě tou péčí podporujete její blud,kdyby věděla,že tam není nikdo k pomoci,tak by se holt musela starat sama!! Nebo umřít hladem a špínou....
.jpeg)
sharon - 16.6.2011 8:13 - možná už ji nebylo dobře tenkrát a byla ráda, když zastala domácnost a práci a u vody byla ráda,že sedí na zadku a táta se věnuje dětem, protože to by zřejmě už asi nezvládla. 
.gif)
Nic takového jsem nezažila, moje maminka byla velmi čilá a aktivní až do vysokého věku, i když je nemocná se srdcem. Jenže každý jsme jiný a na stará kolena někoho předělávat? Já myslím, že se člověk může utahat a cítit unavený i z domácích prací, zvlášť pokud to je pořád dokola. Ale co mě opravdu zarazilo - jak se pisatelka s despektem vyjadřuje o mamince. Styděla bych se o své mamce napsat - nehnula zadkem.
Divím se, jak se někdo snaží druhým organizovat život, ať je to pod jakoukoliv záminkou
