Maminka se strašně ponižuje. Nemůžu se na to dívat.
Je mi dvaatřicet, mám už svou rodinu. Moc mne trápí situace mých rodičů, kterým se tak nějak podivně rozpadl vztah. Na srdci mi leží hlavně moje maminka, která je v tom celém nevinně, strašně se trápí a vyloženě se ponižuje.
Tátovi je 56 a mamce 52 let. Jsou ještě mladí, do důchodu mají dost daleko. Když jsme byli s bráchou malí, myslela jsem si, že mám ty nejbáječnější rodiče. Hodně se nám věnovali, podnikali s námi různé akce, vždycky jsme jako rodina bylo velmi soudržní. Poté, co jsme s bratrem oba vylétli z rodného hnízda, si začali užívat hlavně spolu. Každý rok si vyjeli někam na dovolenou, oba jsou hodně aktivní, takže jezdí na kolech, chodí za kulturou. Moc jsem jim to přála a bylo mi dobře na duši, že se mají rádi a je jim spolu dobře.
Jenže před rokem nastala změna. Táta se zamiloval do ženy, která je stejně stará jako já. Nejdřív svůj vztah před námi všemi z pochopitelných důvodů tajil, ale to se mu na dlouho nepodařilo. Když se jeho avantýra proflákla, byl to doslova blesk z čistého nebe. Maminka se zhroutila. Sesypala se jako domeček z karet a přestala mít zájem o cokoli. Dokonce i o vnoučata, která jinak nade vše miluje.
Otec byl jako smyslů zbavený. Žádný náznak výčitky či něco podobného. Vztah přiznal a jako obhajobu uvedl, že se zamiloval a nemůže s tím nic udělat.
Problém je v tom, že dotyčná žena je vdaná a vztah s mým otcem bere jako nějakou povrchní avantýru. Už to trvá rok a o tom, že by se plánovala rozvést, nepadlo ani slovo. Udržují svůj vztah občasnými schůzkami ve vypůjčeném bytě, když má manžel tátovy milenky víkendovou službu, vyrazí si spolu na oba dva dny někam ven. Chodí spolu na večeře, do kina.
Pak se otec vždycky vrátí domů ke své ženě. Zahýbá jí tedy už zcela otevřeně. Jistě, chová se k ní v rámci 
možností slušně, ale co mu taky jiného zbývá, když nemá kam jít.
Nemusím vám říkat, jak maminka trpí a jak se cítí ponížená. Mockrát jsem s ní o tom mluvila, ptala se jí, jak to může snášet, že i když je to můj otec, považovala bych za správné dát mu vybrat, nebo trvat na jeho odstěhování. Jenže o tom máma nechce ani slyšet. Prý tomu nemůžu rozumět, on se za čas vybouří a zase budou spolu žít tak, jako dřív. Přiznala mi taky, že se strašně bojí zůstat sama. Proto to všechno snáší a doufá.
A tak zatímco si tatínek užívá hezké chvilky se svou milenkou, maminka se trápí a chřadne. Přes to všechno mu však poskytuje stejný servis, jako by se nic nedělo. Vaří, pere, uklízí.
Jsem z toho nešťastná. S tátou řeč vůbec není, připadá mi jako pomatený puberťák. Vůbec mu nedochází, jak mamince ubližuje, že zbořil všechno, co si spolu celý život budovali. A to kvůli nějaké povrchní ženě, která ho má jen jako pejska na hraní a kterou zahrnuje poměrně drahými dárky. To se domýšlím podle toho, že se mi maminka svěřila, jak se jim za dobu tátova mimomanželského vztahu ztenčily společné úspory. Nicméně ani to ji nedonutilo zaujmout k celé věci nějaké rázné stanovisko.
Chtěla bych udělat něco, co by jí pomohlo otevřít oči. Ale nevím, co by to mělo být. Vím, že asi není vhodné zasahovat do jejich vztahu a života, ale podle mne maminka není schopná cokoli udělat. Ona žije v neustálém strachu, že táta odejde. Proto to vše tiše snáší a bojí se udělat jakýkoli krok.
11.5.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka se strašně ponižuje. Nemůžu se na to dívat.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Vikina: Jak já to vidím, lepší je být fňukna. Sice se ti lidé začnou vyhýbat, ale vždycky najdeš soucitnou duši, které si postěžuješ a přehodíš na ni svoje problémy. V rodinách to tak funguje - Anička je taková chuděrka. Víš, jak špatně ty doktory platí? A jaké má výdaje s tím domem. A k tomu se ještě musí starat o chalupu. A ten její muž, je hodný, ale tak neprůbojný. Měli byste jí pomáhat. Co na tom, že Anička má trojnásobný příjem a doma na nic nesáhne, protože všechno udělá ten neprůbojný muž. Stejně je Anička chuděrka. Aspoň se tak v rodině prezentuje. Ale to fňukání musíš mít v krvi, to se už asi nenaučíš.
Vikina: mno, já jsem si jednou o morální podporu sama řekla. Ale asi ne správnému člověku 
anžto jsem se dozvěděla, že musím změnit přístup, a nehroutit se z beznadějné situace, nýbrž se jí postavit čelem, protože kdyby, kupříkladu, král Leonidas se sesypal, nebránil průsmyk u Thermopyl a nechal ty Peršany tenkrát jen tak projít, dějiny by vypadaly jinak. Dneska tam má pěknej pomníček a generace na něj vzpomínají jako na hrdinu. I poděkovala jsem za cennou radu a přátelské pochopení, a šla se postavit čelem. 
.jpg)
Vikina: Nejlepší je být fňuknůstkář nebo tajfňukna. Si vyber 
.jpg)
Riki: je fakt, že člověk potom teprve řekne "já jsem se sesypala, tak jsem se musela dát dohromady" a většinou se dozví "ty ses sesypala? Taková silná ženská? Holt furt nevím, jestli mám bejt fňukna a nebo tajnůstkář a už na to asi nepřijdu! 
a....: noo, já kolem sebe mám dámy po 50 jenom kolegyně v práci, a s těma moc řeči o osobním životě nevedu - radši. Nicméně obě jsou vdány již mnoho let, a to, jak někdy komentují povahu a skutky svých manželů, by mohlo nasvědčovat tomu, že máš pravdu. Ovšem domyšleno do důsledků je to trochu děsivé. To snad mám radši svou pochybnou existenci člověka bez vizí, který už o to nejcennější v životě přišel, tudíž už se nemá čeho bát, než sám sebe.
Bellana: jo jo, přesně tak to často vypadá... dokud člověk zvládá, a vyloženě se nesesype, tak nikoho nenapadne se zeptat, a někdy, když napadne, tak ten dotyčný takzvaně "nechce obtěžovat" a stejně se nesvěří, pomoc nepřijme. Což v podstatě dělám taky, skoro celej život. Sice vím, že si tím malinko podřezávám tu větev, a jednoho dne bych se mohla divit, až praskne a poletím k zemi, nicméně hrdost jakási, či co to je, nedovolí připustit, že bych svý problémy nezvládala.
a....: jj, chce tu vysněnou iluzi.
Možná i to je cesta jak jí otevřít oči. Ukázat jí, jak by to bylo, kdyby i vrátil. Je to sice drsné, ale třeba to bude fungovat.
Tu iluzi rodiny se snaží udržet i kvůli dětem, i když už bydlí jinde. Pokud jí děti ukážou že o to nestojí, že budou mnohem raději, když se bude snažit žít sama a po svém, tak by to mohlo pomoct.
Je fakt, že tam můžou být nějaké problémy se sexem, třeba paní už nemá zájem, tak si dává za vinu, že si pán našel k tomuto účelu milenku a tiše to trpí a doufá, že pán s věkem taky tuhle potřebu mít nebude a pak se vrátí k ní, protože převáží vzpomínky na hezké chvíle.
No, obávám se, že to takhle fungovat nebude. Možná se vrátí, ale až ho sklátí choroby a on bude potřebovat pečovatelku. A ona pak ochotně přiskočí a bude se starat.
.jpeg)
Stanik - 11.5.2011 11:10 
mam-ča - 11.5.2011 11:19
a....: perfektně shrnuto!
Riki: Nic nebude jak bývávalo, ale té paní to bude možná jedno, protože navenek budou stále manželé, majetek zůstane nerozdělen a ona si svou vizi uchovala
, že vše zevnitř je jinak si ani nebude připouštět. Já to prostě kolem zřetelně vidím, že ženská po padesátce se toho svého chlapa nepustí za žádnou cenu, pokud jí nemlátí a nelikviduje společný majetek, je ochotna snášet cokoli.
Riki: Myslím tím to, že pokud člověk všechno zvládá a s úsměvem na rtech, tak nikoho ani nenapadne, že by mu měl nějak pomoci. Je přece silný a pomůže si sám. Nemá se o koho opřít a nechce být přítěží svému okolí, které celou dobu opečovával. Život je teď hodně hektický, dcera má svoji rodinu a spoustu svých povinností, rodiče už jsou staří a nechce jim přidělávat starosti, kamarádi jsou společní s manželem a nejspíš se do toho nechtějí míchat a možná je ani nemá, protože provozovala většinu aktivit s manželem a dětmi.
Když se k tomu přidá všudepřitomný kult mládí a dokonalého vzhledu, je na depku zaděláno. Kromě toho si umím představit, že svého manžela i po tolika letech miluje. Jinak než ve dvaceti, ale to neznamená, že ta láska je menší.
Když člověk nechce něco změnit sám, těžko se radí... Já bych se zkusila spojit s kamarádkami od maminky, vysvětlit jim situaci a tyhle kamarádky by pak mohly mamce nenásilnou formou pomoct zapojit se do nějakých koníčků, výletů, dovolených, ukázat jí, že život neskončil...
a....: tak nějak by to mohlo být... jenže jednoho krásného dne stejně přijde na to, že i kdyby to pána přešlo a vrátil se, nic už nebude, jak bývávalo. Možná je ochotná i za tu cenu čekat, ale to už je pak každá rada drahá.
mam-ča: nooo.. treba 
Riki: Hlavní problém je, že si ta paní nechce nabourat svou vysněnou vizi podzimu života, v takovém celoživotním manželství si ženy představují, že až zestárnou budou si konečně společně užívat toho, co společnými silami vybudovali, ať už jde o materiální věci, tak o vztahy ( např . se může těšit, jak společně dědeček a babička budou slavit narozeniny vnoučat a jezdit s nimi na výlety). Prostě nechce připustit, že by se měla zamyslet nad jiným modele svého budoucího života.
