Mám říct příteli po šesti letech, že je pro mě "jen" kamarád?
Ahoj, trochu se vám tu svěřím a budu ráda, když mi poradíte. S přítelem jsme se seznámili před 6 lety. Mně je 27, jemu 35 let a bydlíme od sebe 90 km. Nikdy mě nepřitahoval, nelíbil se mi jako chlap, takže jsme spolu nikdy neměli sex. Sice zpočátku - první rok nějaké intimnosti mezi námi byly, ale pak jsem přišla na jeden jeho zlozvyk, kterým se mi zprotivil úplně a přestaly i ty intinmosti, které mezi námi do té doby byly. A celých 6 let jsme spolu bez sexu.
Na povrch vypadáme jako běžný pár, jen my dva víme, jak to mezi námi je. A přítel mě celých 6 let jako partnerku bere, jen já jeho ne a a ni jsem mu to nedokázala nikdy říct - zatím. Já jemu nic neřekla a dál si hledala někoho jiného - což také vůči němu nebylo fér. A přítel na mě nikdy nenaléhal, že by chtěl sex - natolik mě má rád. Sice si duševně rozumíme, ale jinak jsme si za těch 6 let prožili také pravé peklo ohledně hádek. Neskutečně jsme se vždy hádali, nejhorší to bylo mezi námi, když jsem u něj ze začátku vztahu 1 rok bydlela. To jsme se vždy hádali kvůli každé prkotině a hádka nám vydržela několik hodin a tak se to opakovalo docela často. Většinou jsme se hádali, že mi na něm stále něco vadilo.
V tu dobu, jak jsem u přítele bydlela, mě živil, já byla bez práce. Teď už práci mám a každý bydlíme zase zvlášť a celkově už se tolik nehádáme a docela spolu vycházíme, ale stále ho bohužel celkově nemusím. Nějak jeho přítomnost nevyžaduju.
Jinak je přítel až moc hodný, slušný, hlavně na začátku vztahu pro mě udělal co mi na očích viděl, vše mi koupil, kupoval mi dárky, bral na výlety, dovolené, zkrátka vše, co jsem si přála, mi splnil. Moc si mě hýčkal a rozmazloval, udělal pro mě i mnoho jiného, platil mi různé moje záliby, když jsme spolu někam šli, platil vždy on a já to brala jako samozřejmost, protože jsem na to od něj byla zvyklá už od začátku. A toto vše mi poskytuje dál, i když už v menší míře. V tomto vztahu já brala, on dával.
Až teď si to vše uvědomuji, že to tak samozřejmé není. Zvlášť, když já jeho nemusela, neměl se mnou sex, věčně jsme se hádali apod. Já jsem mu za vše, co mi kdy dal a co pro mě udělal, vděčná, proto si říkám, že by bylo fér si s ním o našem vztahu promluvit - že ho považuji jen za kamaráda a jestli tedy můžeme dál být jen přátelé?
Vlastně jako doteď, jen s tím rozdílem, že si vše povíme na rovinu. On si totiž přeje celou dobu rodinu a původně si jí přál se mnou - vím to, i když jsme o tom spolu nikdy nemluvili. My se vůbec spolu málo bavili o tom, jak si to představujeme do budoucna apod. Vím, že jsem mu o tom, že ho beru jako kamaráda, měla říct už dávno, ale nějak jsem to doteď nedokázala. Možná z důvodu, že bych nerada přišla o to vše, co mi doteď poskytoval? Ale teď si o tom všem s ním chci co nejdříve promluvit - zaslouží si to.
Jak to vše vidíte prosím vy? Moc děkuji.
S pozdravem
14.3.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám říct příteli po šesti letech, že je pro mě "jen" kamarád?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.badi a sharon: já to s humorem beru, v těch šatech nevypadám nijak zle, i když se mi víc líbily jiné, ale hádat se mi nechtělo a ten jeden den to přeci přežijem všichni, že jo, a smějem se tomu s mojí sestrou a mým nastávajícím už teď mimochodem, ségra se vdávala tajně! tušila už tenkrát, proč, že to bude lepší a myslím, že se jí to docela vyplatilo
sqwela: ber to tak nějak s humorem a rezervou za pár let se tomu zasměješ.....
sqwela: sakra a moje dcera se vdávala dvakrát a já nic takového neřešila a dodnes neřeším......a navíc ona by se ani nedala.....
sqwela: Ha, tak po tomhle bych to vybírání šatů obrečela a vrátila bych se do salonu a půjčila si jiné. Ty, které se líbí mě. Přeci, nevěsta jsi ty, ne?
Jinak přeju hodně štěstí
sharon: moje máma už má pro mě vybraný byt, který si "musím koupit, protože to je prostě bydlení jak víno, to musíš mít, to musíš vidět", po svatbě žádná svatební dovolená (na kterou se s mým milým straaašně těšíme), ale hned byt, nábytek, zadělat na dítě, protože "už máš, holka, věk, už nejsi nejmladší" a taky "to je dost, že si tě konečně někdo bere, vypadalo s tebou už bledě", vytáčí mě to do běla a samozřejmě si to všechno přes její odpor uděláme po svým.. ty vlasy, tu kadeřnici, to si umím parádně živě představit , moje máma se mi vecpala do salonu, kam jsem si jela zkoušet šaty no a nakonec jsem si půjčila ty, které mi podle ní nejvíc sedí..tak snad to v nich přežiju ve zdraví a pohodě!
sqwela: loupák: právě , 7 let a stále chybí.......i když si tak vzpomenu když jsem se ve 20ti vdávala taky mě děsně štvala....dotáhla mě ke kadeřnici a ta mi učesala prý že svatební účes....darmo mluvit, prokládaný drdol se spuštěnýma ruličkama....rok 1971..... ruská báryšňa nataša byla proti mě navoněnej frajer.....přišla jsem domů a kartáčem vše rozcupovala a na svatbu měla rozpuštěný vlasy a bylo......mámu to rychle přešlo , to její naštvání se a nakonec uznala že je to tak lepčí.....
sharon: to se ti nedivim,děsím se dne kdy tohle přijde..achjo....
Linda: díky, těším se
sharon: ať je máma jaká je, máme jenom jednu, vím.......
loupák: nerejpu jen je mi smutno po mojí mamince...víš....
sqwela: http://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=1041&record=19234
tady mas jeden z prvnich a pod nim je spousta odkazu na dalsi, ale to jsou ty nejstarsi, novejsi si najdi sama
Linda: Ha, tos mě překvapila! tak já jdu šňupat po nějakém tvém výtvoru ach to bude práce, nechceš mi hodit nápovědu, v jaké sekci to mám hledat, prosím? :-)
sqwela: pisu sem kdyz se zrovna neflákám a kdyz se mi podari dohonit Merylku, aby to vydala....hledej devce, hledej...ale spis vloni, letos tu byl snad jenom jeden clanek v lednu???? uz ti ani nevim....
sharon: ty aby sis nerejpla řízku
sharon: což takhle připustit trochu nadsázky? šílená matka bylo myšleno právě s tou nadsázkou..
Linda: díky za tip! mimochodem, ty prý píšeš nějaké články, jak jsem zjistila dnes z diskuze, přispíváš někam, kde si můžu od tebe něco přečíst?
loupák: ona za to nemůže, pracuje ve školství, je sice ekonomka školy, nikoli učitelnica, ale i to na ní nechalo nesmazatelné stopy. ovšem ze mě a z mé sestry apoň díky tomu vyrostli silní a odolní jedinci