Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
To, že je něco špatně, jsem si začala uvědomovat ve chvíli, kdy mě místo slečno začali oslovovat mladá paní. Uplynulo sotva pár roků a nikdo se už nenamáhal se dvěma slovy. Najednou jsem byla jen paní. Jak to můžou vědět, co kdybych byla svobodná, rozčilovala jsem se večer v koupelně, když jsem se šroubovákem v ruce věšela na zeď velké nové zrcadlo, abych na sebe lépe viděla. Neměla jsem to dělat. Od té doby rozděluji dobu svého žití na „před zrcadlem“ a „po zrcadle“.
„Jsem stará!“ vyhrkla jsem zkroušeným hlasem plným krutého poznání a pod vytahanými víky vyhrknul potok slz. Pohlédla jsem pravdě do obličeje a poprvé zblízka a detailně viděla vějíře vrásek u očních partií. Jak jsem byla šťastná, dokud jsem na ně neviděla! Proklínala jsem se za nápad vyměnit staré, malé a černé zrcadlo za nový výrobek vysoké kvality! Větší zrcadlo - více vrásek, odhalila jsem další fyzikální zákon, o kterém nás ve škole neinformovali, a přemýšlela o jeho vrácení nejmenované severské zemi. Bylo by to ale marné. Už jsem se prostě viděla.
Nikdy v životě jsem se nevyděsila tolikrát denně. Stačí se jen přiblížit a už z dálky na mě řve svá obvinění z pokročilého věku. „Ale já nejsem usvědčena, jsem jen sprostý podezřelý!“ pokouším se obhájit presumpcí neviny a zvrátit skóre ve svůj prospěch. Koupila jsem si krém proti vráskám a mažu a mažu. Následuje vyhlazující krém, omlazující sérum, podklad pro make-up vyplňující nerovnosti a vyhlazující make-up. Potom nasadím pletenou kuklu, ze které kouká jen špička nosu a řasy a konečně! Vrásky jsou pryč! Můžu směle vyrazit do ulic!
Nedávno jsem si vyměňovala maskovací zkušenosti se stejně starou kamarádkou. Pochopila jsem, že naše mládí odešlo v dál. Máme bolesti zad, oteklé oči, v deset večer padáme únavou a celonoční pařby? O těch už se nám ani nezdá. Na koncertě už nechodíme do kotle, ale pěkně si sednout na ochoz a boty na jehlách jsme vyměnily za daleko nižší podpatek. Odešla jsem s poznatkem, že bych si měla koupit urologický čaj, s doporučením k několika dobrým lékařům, se vzorkem nového krému proti vráskám a kupónem na zkušební balení inkontinenčních pomůcek. Hned mi bylo lépe, když jsem viděla, že se stářím se dá bojovat nebo ho aspoň maskovat. Prochechtaly jsme odpoledne v italské restauraci a blbly u toho jako malé. Čert vem vrásky a povadlou kůži, byla jsem ráda, že jsme nezestárly vnitřně a pořád si dokážeme užívat svět. Ten balík inkontinenčních vložek snad ještě dlouho potřebovat nebudu, ale až někdy začnu být protivná, zapšklá a věčně nespokojená, umlaťte mě prosím lopatou. Teprve tehdy budu doopravdy stará.
Přesto se děsím se dne, kdy mě někdo popadne za loket a se slovy „pojďte, babi, já Vás převedu“ mě potáhne přes přechod. A co vy? Cítíte se staré?
5.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Lizbet: Horší oslovení než "mladá paní"je už jen "paninko" a pak taky "paní Zdeničko". To bych vraždila.
Majucho díky, práve jsem pochopila jednu ze záhad. At prijedu ke komukoliv na návstevu a prespím tak ráno v koupelne nadávám jak sakra tady muze zít zenská ,vzdyt se v tom zrdcadle pri tomhle osvetlení nemuze vubec videt natoz namalovat.
Sice vstávám v 5.45 a koupelnou procházím kolem sesté hodiny ranní, ale budím se az kolem deváte, tak me ty 3 halogeny nad velkým zrdcadlem v koupelne nechávají úplne klidnou . Za to me poslední dobou zrazuje telo a budím se ráno s bolestí v páteri, já vím 4 krízek na krku nekde to cítít být musí, ale stejne nemohlo by to jeste nejaký pátek pockat.
Aja: To nic není, v šalině mi občas taky někdo uvolní místo. Nejvíc mě dostalo, když si kupovala lístky na tramvaj a prodavačka v kiosku se mě zeptala, jestli chci se slevou nebo normální. Chvilku jsem koukala jak zjara, pak mi došlo, že v tom městě mají důchodci poloviční jízdné. Uchichtávala jsem se pak celý den. Marně mě pětadvacetileté kolegyně chlácholily, že to bylo jen špatným osvětlením.
modroočka: Souhlas. Také nesnáším toto oslovení. I já to beru jako výsměch. Zvlášť od podstatně mladší osoby.
ahoj děvčata, můžu se přidat k vám? Já jsem taky zavřená uvnitř té baby a nemůžu ven... nejhorší to bylo, když jsem dostala nový brejle! Do té doby jsem měla pocit, že to ještě není tak hrozný...
Majucho, bude hůř!Mě už občas pustí sednout i v šalině....
Vikina: kašlu na futrál
punh: viď? No, mě omlouvá, že jsem brzy začala
Jarča*: taky to srovnávám podle našich dětí. Jednou jsem řekla kamarádovi, že dcera slaví 19 let a on na to: "Safra, to má teda blbý. Jak ty děti hrozně stárnou, viď?"
Ani náhodou, kašlu na futrál, uvnitř je furt ta mladá trhlá holka a od té doby, co jsem přestala věk řešit, vypadám líp a cítím se lépe o sto procent
Vrásky neřeším, mám na ně nárok. Celý život jsem vydržela s červenou Indulonou, kterou mažu všechno od obličeje až po boty . Nevšimla jsem si, že by moje vrstevnice, používající omlazovací krémy, byly na tom s vráskami líp.
Důležité je stáří duše. Znám mladé důchodce a staré puberťáky.
Ve věku to netkví. Hlavně když jsme zdraví a pořád nás napadají ztřeštěné nápady, které se nebojíme realizovat.
Po přečtení vašich příspěvků jsem ráda, že na tomto servru se scházejí rozumné ženy, které své stárnutí a přibývající vrásky berou s nadhledem. Mám stejný názor. Co je pár vrásek proti nekonečnosti vesmíru? Pro mne je mnohem důležitější být relativně zdravá, děkovat za každý nový den, který se snažím prožít co nejlépe. Jsme přece šťastné ženy a ty přibývající vrásky nám přece chuť do života nezkazí. Nebo snad ano?
Taky se hlásím k těm "už hodně dlouho mladým" . Jsem spokojenější než třeba před 20 lety, třeba proto, že děti jsou už velké, nepotřebují tolik péče, mám pro sebe více volného času, začala jsem pěstovat nové záliby, mám práci, kde jsem spokojenější, všechno je nějak lepší Mně to teď přijde úplně super
PEGG:
Majucha: skvěle napsané!!! Pobavil se i manžel a šel si do koupelny "žehlit" vaky pod očima
Já svoje stáří dál nepozvala, ale vono mi nacpalo nohu do pootevřených dveří a vlezlo dovnitř, bylo to zhruba kolem mých 45. narozenin. Jo, cítím se unavená a mám vybitý baterky, nestihnu toho tolik jako dřív. No teď si dávám jedno delší volno a hlavní program dne je dobití energie, abych ještě dlouho vydržela.