Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
To, že je něco špatně, jsem si začala uvědomovat ve chvíli, kdy mě místo slečno začali oslovovat mladá paní. Uplynulo sotva pár roků a nikdo se už nenamáhal se dvěma slovy. Najednou jsem byla jen paní. Jak to můžou vědět, co kdybych byla svobodná, rozčilovala jsem se večer v koupelně, když jsem se šroubovákem v ruce věšela na zeď velké nové zrcadlo, abych na sebe lépe viděla. Neměla jsem to dělat. Od té doby rozděluji dobu svého žití na „před zrcadlem“ a „po zrcadle“.
„Jsem stará!“ vyhrkla jsem zkroušeným hlasem plným krutého poznání a pod vytahanými víky vyhrknul potok slz. Pohlédla jsem pravdě do obličeje a poprvé zblízka a detailně viděla vějíře vrásek u očních partií. Jak jsem byla šťastná, dokud jsem na ně neviděla! Proklínala jsem se za nápad vyměnit staré, malé a černé zrcadlo za nový výrobek vysoké kvality! Větší zrcadlo - více vrásek, odhalila jsem další fyzikální zákon, o kterém nás ve škole neinformovali, a přemýšlela o jeho vrácení nejmenované severské zemi. Bylo by to ale marné. Už jsem se prostě viděla.
Nikdy v životě jsem se nevyděsila tolikrát denně. Stačí se jen přiblížit a už z dálky na mě řve svá obvinění z pokročilého věku. „Ale já nejsem usvědčena, jsem jen sprostý podezřelý!“ pokouším se obhájit presumpcí neviny a zvrátit skóre ve svůj prospěch. Koupila jsem si krém proti vráskám a mažu a mažu. Následuje vyhlazující krém, omlazující sérum, podklad pro make-up vyplňující nerovnosti a vyhlazující make-up. Potom nasadím pletenou kuklu, ze které kouká jen špička nosu a řasy a konečně! Vrásky jsou pryč! Můžu směle vyrazit do ulic!
Nedávno jsem si vyměňovala maskovací zkušenosti se stejně starou kamarádkou. Pochopila jsem, že naše mládí odešlo v dál. Máme bolesti zad, oteklé oči, v deset večer padáme únavou a celonoční pařby? O těch už se nám ani nezdá. Na koncertě už nechodíme do kotle, ale pěkně si sednout na ochoz a boty na jehlách jsme vyměnily za daleko nižší podpatek. Odešla jsem s poznatkem, že bych si měla koupit urologický čaj, s doporučením k několika dobrým lékařům, se vzorkem nového krému proti vráskám a kupónem na zkušební balení inkontinenčních pomůcek. Hned mi bylo lépe, když jsem viděla, že se stářím se dá bojovat nebo ho aspoň maskovat. Prochechtaly jsme odpoledne v italské restauraci a blbly u toho jako malé. Čert vem vrásky a povadlou kůži, byla jsem ráda, že jsme nezestárly vnitřně a pořád si dokážeme užívat svět. Ten balík inkontinenčních vložek snad ještě dlouho potřebovat nebudu, ale až někdy začnu být protivná, zapšklá a věčně nespokojená, umlaťte mě prosím lopatou. Teprve tehdy budu doopravdy stará.
Přesto se děsím se dne, kdy mě někdo popadne za loket a se slovy „pojďte, babi, já Vás převedu“ mě potáhne přes přechod. A co vy? Cítíte se staré?
5.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Majucha 
Díky, to jsem se hezky zasmála, bohužel přesně jsi to popsala. Jsem stará.
Daleko víc, než vrásky ve tváři, mě štvou špeky,které se vyráží jako vyrážka, snad každý den nějaký přibude 
Sice nejsem tlustá,ale nějak neforemná a to jsem bývala holka jako lusk(né zelená a křivá) 
IHope - 5.11.2010 2:09 tak plivnout mě ještě nenapadlo,ale určitě na to jednou dojde,já ne sebe jenom plazím jazyk.
Když kouknu ráno do zrcadla,tak si vždycky vzpomenu na Helenu Růžičkovou, jak říkala:"Neznám tě,ale umeju tě"
Já se cítím tak o 5 let mladší, někdy i o 10. Jenže zrcadlo říká už něco jiného-začínají vrásky kolem očí, postavu už nemám krev a mlíko, ale povadlejší krev a mlíko - no včera jsem si koupila permice na cvíčo. Když se tak koukám po vrstevnicích, co mají 2 děti, tak si říkám, jestli jsem už něco neprošvihla. Tak nevím - je mi 30 a chvíli dítě chci a chvíli ne, protože teď se mám celkem fajn.
Já jsem si to, "že je něco špatně", začala uvědomovat, kdy k nám do práce začali nastupovat noví kolegové ve věku mých dětí. Když jsem si to poprvé uvědomila, fakt mě to docela zdrblo Ale jinak jsem v pohodě, vrásky (aspoň zatím) neřeším - chtěla bych umět jednou zestárnout tak krásně jako třebas Květa Fialová.
Alice.: osvětlení ve zkušební kabince taky nepřidá
podle občanky jsem v ctihodném věku, ale vůbec si to nepřipouštím. Na nějaké omlazování bych se mohla....už dávno jsem přišla na to, že různé krémy i pilule jsou dobré tak leda pro jejich výrobce a distributory. Mám jiné priority, než zůstat stále mladá, naopak se zájmem pozoruju, jak mi hezky jede dolů obličej, no jo, chtělo by to lifting, ale co by rodina měla z vystajlované babičky? Klukům se víc zavděčím, když jim udělám tunel.
Ač je mi již padesát,někdy mám pocit,že duchem jsem o dvacet let zpátky.Je fakt že jsem více z domácněla,raději večery doma než-li jít někam na večeři,svého koníčku mnohaletehé jsem se nezvdala,cestování,na kůži je sice stárnutí znát,to je prostě fakt,díky mé štíhlosti mě ale nikdo tento věk nehádá.
Mě asi ve dvaceti poučila má tehdy padesátiletá sousedka a kamarádka, že v koupelně zásadně nepoužívat silnější žárovky než čtyřicítky. Je tam pak příjemné šero, člověk vidí v zrcadle povědomou siluetu a to stačí. Když prý měla v koupelně silnější žárovky, byla permanentě naštvaná a nespokojená, utratila spousty peněz za krémy po kterých stejně nemládla...a od doby co vyměnila žárovky je v pohodě. 
Manzel mne kdysi pobavil historkou jak prichytl svoji matku po ranu v koupelne jak plive na zrcadlo...pripadalo mi to usmevne, az do doby, kdy na mne jedno rano prisla nepremozitelna potreba si plivnout taky. Tak jsem plivla...a zivot jde dal. Starneme vsichni, nekdo rychleji, nekdo pomaleji, nekdo se vztekem a nekdo s gracii, zestarnout a zvraskovatet a zesedivet je to ale porad lepsi nez umrit mlady a krasny
.
Cítím se unavená, to jo. Už dlouho. Ale stará... no jestli si včas všimnu, tak doufám, že se pak ještě zvládnu dojít utopit. Poněvadž neznám starého člověka, který by byl s tímto stavem spokojen, a radostně optimistický. Zato mám dvacet metrů od paneláku domov důchodců. Vidím jim bezmála do oken. Fakt nic, na co by se jeden měl těšit. Nechci bejt stará, a druhejm na obtíž, a bejt vděčná, že mi přijdou ráno vyměnit tu inkontinenční pomůcku.
První příznak stárnutí jsem zaznamenala v 36 letech, ale je to trvalé snad jen pár dní, pak se to všechno vrátilo do minula. Po 45 přibylo trochu vrásek, ale říkám si, že to je docela i hezké. Je pravda, že trochu fyzicky náročnější práce se mi ihned podepíše na obličeji, odpočívat musím více... a připomněla jsem si dávnou radu jedné staré Židovky. Koukej si udělat perfektní vlasy, složitý a zajímavý účes, aby Ti každý koukal na něj a ne do obličeje na vrásky. Hned se budeš cítit mlaději.
Tato dáma se tím řídí, je jí více jak 80 let a nikdo by jí ty roky nehádal. 
Někdy ráno se probudím plná elánu a radosti ze života, jindy bych se zahrabala dva metry pod zem,už nevylezla a cítím se na 150.Mě zase dovede naštvat, když mě někde osloví mladá paní. Copak jsou sakra slepí? Víc než lichotka to zní jako výsměch.Z vrásek si nic nedělám, ostatně mám jich méně než moje dcera, krémy používám pouze denní,noční,oční a něco na celé tělo.Pytle pod očima nemám a jinak to moc neřeším.Duševně si připadám mladá, někdy s kolegyněmi blbneme tak, že strčíme do kapsy ty úplně mladé.To je snad jediná spravedlnost na světě, že stárneme všichni a záleží jen na nás,jak si s tím poradíme.
