Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
To, že je něco špatně, jsem si začala uvědomovat ve chvíli, kdy mě místo slečno začali oslovovat mladá paní. Uplynulo sotva pár roků a nikdo se už nenamáhal se dvěma slovy. Najednou jsem byla jen paní. Jak to můžou vědět, co kdybych byla svobodná, rozčilovala jsem se večer v koupelně, když jsem se šroubovákem v ruce věšela na zeď velké nové zrcadlo, abych na sebe lépe viděla. Neměla jsem to dělat. Od té doby rozděluji dobu svého žití na „před zrcadlem“ a „po zrcadle“.
„Jsem stará!“ vyhrkla jsem zkroušeným hlasem plným krutého poznání a pod vytahanými víky vyhrknul potok slz. Pohlédla jsem pravdě do obličeje a poprvé zblízka a detailně viděla vějíře vrásek u očních partií. Jak jsem byla šťastná, dokud jsem na ně neviděla! Proklínala jsem se za nápad vyměnit staré, malé a černé zrcadlo za nový výrobek vysoké kvality! Větší zrcadlo - více vrásek, odhalila jsem další fyzikální zákon, o kterém nás ve škole neinformovali, a přemýšlela o jeho vrácení nejmenované severské zemi. Bylo by to ale marné. Už jsem se prostě viděla.
Nikdy v životě jsem se nevyděsila tolikrát denně. Stačí se jen přiblížit a už z dálky na mě řve svá obvinění z pokročilého věku. „Ale já nejsem usvědčena, jsem jen sprostý podezřelý!“ pokouším se obhájit presumpcí neviny a zvrátit skóre ve svůj prospěch. Koupila jsem si krém proti vráskám a mažu a mažu. Následuje vyhlazující krém, omlazující sérum, podklad pro make-up vyplňující nerovnosti a vyhlazující make-up. Potom nasadím pletenou kuklu, ze které kouká jen špička nosu a řasy a konečně! Vrásky jsou pryč! Můžu směle vyrazit do ulic!
Nedávno jsem si vyměňovala maskovací zkušenosti se stejně starou kamarádkou. Pochopila jsem, že naše mládí odešlo v dál. Máme bolesti zad, oteklé oči, v deset večer padáme únavou a celonoční pařby? O těch už se nám ani nezdá. Na koncertě už nechodíme do kotle, ale pěkně si sednout na ochoz a boty na jehlách jsme vyměnily za daleko nižší podpatek. Odešla jsem s poznatkem, že bych si měla koupit urologický čaj, s doporučením k několika dobrým lékařům, se vzorkem nového krému proti vráskám a kupónem na zkušební balení inkontinenčních pomůcek. Hned mi bylo lépe, když jsem viděla, že se stářím se dá bojovat nebo ho aspoň maskovat. Prochechtaly jsme odpoledne v italské restauraci a blbly u toho jako malé. Čert vem vrásky a povadlou kůži, byla jsem ráda, že jsme nezestárly vnitřně a pořád si dokážeme užívat svět. Ten balík inkontinenčních vložek snad ještě dlouho potřebovat nebudu, ale až někdy začnu být protivná, zapšklá a věčně nespokojená, umlaťte mě prosím lopatou. Teprve tehdy budu doopravdy stará.
Přesto se děsím se dne, kdy mě někdo popadne za loket a se slovy „pojďte, babi, já Vás převedu“ mě potáhne přes přechod. A co vy? Cítíte se staré?
5.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Moc obdivuju dámy, které dokážou stárnout s grácií, bez toho, aby se hroutily z každé vrásky...Taková Květa Fialová, Magda Vašáryová a jiné... to jsou krásné ženské i když se narodily dříve...
Nemám moc ráda takové to detailní pozorování se a bědování nad svým věkem. Stárneme všichni. Je to přirozené.
Aja: madam je dobrý 
, babi by bylo horší
.gif)
majucha: Na obědě nás tu oslovují madam...Někdy tě tam vezmu, ať si to taky užiješ
Bellana: Jo a nejlepší je, když mě tak osloví klient ve věku mého syna. Ale jinak se taky necítím na svůj věk. Jen nám holt stárnou vnoučátka.
Jak kdy.Když jsem hodně unavená tak se cítím snad na 100.Když odpočinutá tak jako dvacítka.Asi to má tak skoro každý.Ale svůj věk /40/ si užívám a nějaké vrásky a kila navíc neřeším.
v šalině mě už taky občas pustí sednout, ale zatím ještě jen velice málo. Tak to ještěě snad není tak špatný. No ale když vidím naši "zlatou mládež" jak nepusí i člověka se dvěma fr.holema nebo těhotnou v 8 měsíci, tak tímhle se utěšovat nemůžu. No a v mém těle s problémy s kloubama a artózou zatím ještě bydlí duch mnohem mladší a to je důležité. Až se budu cítit a tvářit hůř než vypadám, tak pak už to půjde z kopce.
modroočka: to má babča stoprocentní pravdu, jenže se svejma houněma na hlavě nic vytvořit nemůžu . Ale mě zas všichni čuměj jinam... 
Šílený oslovení je ještě milostivá
Nesnáším, když mi (52-leté) nějaký rádoby lichotník řekne mladá paní. Ale jinak věk a vrásky neřeším, záda se snažím ignorovat.
Když vyrazíme občas hodit špekem, tím myslím tanec, tak ve tři ráno mi je pořád 18, ráno v 8 je to tak 80. Ale žiju, ve 46 letech jsem si jako dvojnásobná babička udělala řidičák na motorku, jezdím, ne závodně, ale "kochám se",zatím naštěstí ne jako pan doktor ve Vesničko má středisková. Tak holky na vrásky a sem tam nový špíček kašlete, může být i hůř!
Bellana:naprosty souhlas. Malda pani je hrzone osloveni.
No nastesti u me lidi nedospeli jeste ani k tomu. Porad mi rikaji slecno.
"Paní Šrobová pojďte dál" mi říká pouze můj gynekolog, když mě voplá do ordinace
.JPG){kind=avatar}
Linda: Mně se blíží šestý křížek a musím říci, že největší problémy se zády jsem měla mezi pětatřicítkou a pětačtyřicítkou. To pro mě bylo i druhé patro bez výtahu utrpením. Teď ho s osmi kily v každé ruce vyběhnu téměř bez zadýchání. Fakt je mi teď líp než před deseti lety. A vrásky? No, co už nadělám, prostě jsou. A pas? Jasně že bylo lepší mít o dvacet čísel míň, ale zase je to lepší než mít ještě o dvacet čísel víc, jako má moje skorošvagrová, která je o patnáct let mladší.
Jsem osmnáctiletá slečna s dvacetiletou praxí
.jpg)
Bellana: a já, když jsem povila našeho mlaďocha po třicítce (což v té době nebylo normální) jsem byla u vytržení, když se mě spolužačka zeptala: "komu to vozíš?" neb ona v té době měla děti 12 a 14 let
.jpg)
Doprcic koukám ze jeste nejsem vzhuru, jdu se picnout 
