„Babička“ seřezala moje dítě. Může si to dovolit?
Milé ženy, zajímal by mne váš názor na následující situaci. Já jsem z toho totiž v šoku a patrně nejsem schopná reálně a objektivně uvažovat. Hned v úvodu bych asi měla vysvětlit ty uvozovky u slova babička v nadpisu. Jedná se o druhou manželku mého tchána, oženil se s ní před dvěma lety. A teď k věci.
Máme čtyřletého syna, který je normální kluk. Občas zlobí a lumpačí, občas je roztomilý. Asi jako každé jiné dítě. Žádný extrém. Pravda, někdy dokáže pěkně vytočit, hlavně svou neposedností a touhou neustále něco podnikat a vymýšlet. Musíme být prakticky pořád ve střehu, protože se stává, že ho napadne něco, čím by si mohl ublížit, nebo něco zničit.
Jak jsem psala v úvodu, tchán je podruhé ženatý, první žena mu zemřela před osmi lety. Moje maminka už je taky po smrti, takže náš syn prakticky neměl babičku, což mi bylo líto. Proto jsem velmi uvítala tchánovu novou ženu, která se mi jevila jako velmi příjemná a inteligentní dáma. Jenže teď se stalo něco, co mne docela vykolejilo. Manžela nikoli, ten to bere jinak.
Tento víkend se nám tchán s tchyní nabídli, že vezmou Jiříka (našeho syna) na víkend na chalupu. Udělalo se hezky a oni se chystali tam poprvé po zimě vyrazit. Jejich nabídku jsme uvítali a rozhodli se využít víkend k vymalování dětského pokoje.
V neděli večer nám tchánovci syna přivezli a zastavili se ještě na kafe. Při té příležitosti nám tchyně sdělila, že byla nucena dát synovi vařečkou přes zadek. Málem jsem se zakuckala kafem. Pochopila bych nějaké třepnutí, jestli už moc zlobil, ale použití vařečky už považuji za pořádný výprask a nemůžu si pomoct, podle mne ona na něco takového nemá právo.
Co se prý stalo: Pracovali na zahradě a Jirka jim chtěl pomáhat. Tak ho nechali něco někde okopávat, aby se zabavil a chvíli bylo všechno v pořádku. Jenže pak prý začal Jirka zlobit a provokovat a schválně házel vypletou trávu zpět na záhonky a bavil se, jak se babička rozčiluje. Děda byl v té době zrovna někde v kůlně. Babička tvrdí, že byla trpělivá, ale vadilo jí to, protože Jirka vůbec neposlouchal. Když prý už asi po desáté záhon vyčistila a Jiřík to tam naházel zpátky, dostala vztek, chytla ho za límec, zatáhla do kuchyně a nalískala mu vařečkou, až má modřiny na zadečku. To byl asi i důvod, proč nám o tom řekli, beztak bychom to zjistili.
Hodně důrazně jsem se proti takovému jednání ohradila, protože to považuji za zcela neadekvátní. Ano, Jirka zlobil, nějaký trest si zasloužil, ale seřezat ho kvůli tomu až do modřin, to je na mne moc. Ještě tu neděli jsem se jak s tchyní tak s tchánem pohádala, nakonec i s manželem, který mi řekl, že zbytečně vyšiluju. Podle něj se klukovi prdlajs stalo, aspoň si prý bude pamatovat, že ničit práci někoho jiného se nedělá.
Já vím, že má svým způsobem pravdu, uznávám, že kluk opravdu zlobil a provokoval, sama dobře vím, co dokáže a jak mi někdy doslova tečou nervy. Přesto si myslím, že tchynin zákrok byl neadekvátní a nepřiměřený a že na něco takového neměla právo. Moc by mne zajímaly vaše názory na tuto situaci. Kdyby se jednalo o vaše dítě, považovaly byste to, že vám v podstatě „cizí“ ženská seřeže dítě do modřin, za normální?
27.3.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 125 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „Babička“ seřezala moje dítě. Může si to dovolit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
mam-ča - 28.3.2012 9:19 - to by ti mohla povyprávět moje ségra, učitelka ve školce. A ještě maminka řekne:"Víte my Tomáška netrestáme, my mu vysvětlujeme" A Tomášek je škodolibý a zákeřný parchant, který ubližuje ostatním dětem. Já bych se asi neudržela a nařezala bych v první řadě rodičům a pak Tomáškovi
, ale ono se jim tom vrátí, všeho do času
mashanka: 
Možná by měla Klára napřed zapracovat na sobě a svých "výchovných metodách", a hlavně být (spolu s manželem) ve výchově důsledná.
Pak by ani ta "vařečka" nebyla potřebná a Jiřík by vyrůstal v harmonickém prostředí, bez průšvihů.
Jak asi s takovými "Jiříky" vychází paní učitelka ve školce, když jich má na starost třicet ?
Křeček - 27.3.2012 21:30
mashanka - 27.3.2012 23:24
mashanka:
.jpg)
Myslím si v první řadě, že je úplně jedno, jestli se jedná o vlastní babičku nebo nevlastní - to považuji ve věci naprosto nepodstatné.
Ničit práci někoho jiného se nedělá. S tím souhlasím. A můj názor je, že by to už měl ve čtyřech letech dávno vědět - pokud má někdo dítě, ze kterého jemu samotnému tečou nervy, ale všechno mu dovolí, jeho věc - druhý si holt skákat po hlavě nenechá - nedivím se tomu.
S použitím vařečky nesouhlasím, samozřejmě, ale v tomto případě by ode mne dostal po zadku taky. A hlavně, příště bych ho někam vzala teprve v okamžiku, kdy se bude umět chovat - rozhodně bych neměla náladu trávit čas s nevychovaným spratkem - navíc ještě cizím, jak sama několikrát opakuješ
.JPG)
modroočka:
ono by se to dalo říci i jinak: že ráznou babičku seslalo samotné nebe.
Co nezvládají a omlouvají rodiče, to babi stíhla při jednom víkendu.
Nejlépe ji použít jako "rodinného strašáka"... nechť si synáček váží hodných rodičů. 
Nečetla jsem ostatní, možná se budu opakovat.
Jednou je to babička (byť v ukozovkách), podruhé cizí ženská? Pokud svěřuji dítě na hlídání někomu, tak mu ho svěřuju s tím, že v péči ho má on (ona, oni) a má své metody a pravidla.
Řekla bych, že to malej hodně přehnal a pokud nereagoval na slovní napomínání a vysvětlování, klidně bylo pár na zadek na místě. Někomu k modřině stačí málo, třeba by je měl i po poplácání rukou. A jen symbolické lupnutí rukou tu není k ničemu. On ten lupanec musí pocítit, jinak by ho stejně dobře mohla hladit. Nevím (a to ani zakladatelka), kolik jich nazadek schytal, řekla bych, že jedna, dvě by měly v tuto chvíli stačit. Obzvlášť, když je to pro něj něco výjimečného (nějak mi přijde, že maminka ho nebije - byť to tam není přímo psané).
Myslím, kdybyměl modřiny, tak by to "babička" jen tak nepřiznala, že mu dala na zadek. Ségra má podobného výlupka (3 roky) doma, rodiče jsou nedůslední, svádí vše na hyperaktivitu, shání si na to papír, místo aby mu jednu šupnu. Pochybuji, že by ho babička mlátila vařečkou hlava nehlava. Asi si to zasloužil.
rienok: děti nejsou jen andělíčci k zulíbání, ale někdy i dost zlé potvůrky a musí se jim dát najevo, že vocaď pocaď. Nějak se to dnes rozvezlo docela všecko, děti nám můžou skákat po hlavách a jmenuje se to "rozvoj osobnosti"
a ešte, strážila som kamoške raz asi 5-ročného syna. Ten si našiel úžasnú zábavku hádzať po mne autíčka. 3x som ho upozornila a 4x som mu to vrátila 
... od vtedy mám kľud (dnes uz že veľký školák)
súhlasím s "babičkou".... deti už v tomto veku sú riadne nevychované a rozmaznané. Vždy premýšľam nad tým, či si vôbec ten rodič uvedomuje čo svojim nekonaním spôsobuje. Minule som bola svedkom príhody kedy asi 7 ročná dievčinka povedala svojej babičke "neotravuj" ... no varešky aj doma v šuplíku museli hrkotať. Klára, myslím, že by si sa mala zamerať viac na výchovu svojho dieťaťa ako hľadať chybu v "cizí ženské". Všetci vrátane manžela majú pravdu, niekto musí vymedziť hranice ,....
Dneska uz se domluvime skoro na vsem, roste ma vic rozumu, chape mnohem vic - plati spise zakaz pc, zadne nove lego...Poslouchat se musi...
Jarča*: ano, přesně tak to bylo.
Libi se mi nazor Eduny 8:21
...Synek ze clanku zaslouzil jedna na zadek v poradku (nejlepe rukou a opravdu s citem, aby si to pamatoval, ale opravdu s citem) - modriny to se mi zda, ze ta ruka nejak ujela
. Nejsem zadny tyran, pro svoje dite udelam prvni posledni s laskou, ale hranice byt musi..Synek "dostal" (nyni 9let) minimalne, kdyz se ho na to ptam tak si ani nepamatuje, ze nekdy dostal...Taky platilo napocitam do 10ti pak nastoupi varecka do tech 10ti se malokdy napocitalo, kolem 5tky uz bylo vetsinou po problemu, ale vedel, ze ta varecka by se opravdu pouzila...Kdyz uz nejakou dostal tak na zadek, jednou max. 2x a musim rict, ze me to u srdce bolelo vic nez jeho, takze vzdycky vedel - proc, za co a ze mi to taky neni jedno, mluvili jsme o tom, nejsem na to hrda...Dneska ve skole chvali jak je slusne vychovany, tak to asi k necemu bylo, ale cesta daleka pred nami...
