Po šesti týdnech mne požádal o ruku. Jde mu o peníze?
.jpg)
Připadám si trochu hloupě, že se tady budu ptát na takovou věc, ale zajímaly by mne vaše názory. Jde o to, že mne přítel, se kterým se znám teprve šest týdnů, požádal o ruku a myslí to zcela vážně. Dokonce mi připadá, že na mne až naléhá.
Já v zásadě nejsem proti, ale svatba po tak krátké době je na mne přece jenom docela dost rychlovka. Ještě se tolik neznáme, kdoví, co se může časem z něho vyklubat, i když mi jako nějaký asociál nebo psychopat nepřijde.
Řeším to hlavně spíš sama za sebe, přes své pocity. Je mi už přes třicet, nepatřím zrovna mezi krásky, nikdy mne kluci a později ani muži zrovna nevyhledávali. Přitom ale moc toužím po rodině, po dítěti. Propadám panice, cítím, že mi pomalu ale jistě ujíždí vlak.
A teď jsem konečně potkala někoho, s kým je mi dobře, s kým si rozumím. Zdeněk je o šest let starší než já, je mu rovných čtyřicet. Má za sebou jedno nevydařené manželství a dvě dospívající děti: šestnáctiletého syna a čtrnáctiletou dceru. Pravidelně se s nimi stýká, už jsme se seznámili i vzájemně a všechno je v pořádku. Myslím, že mne berou, alespoň z nich nějakou zášť necítím.
Když mne Zdeněk požádal o ruku, docela mne to zaskočilo, neskrývala jsem překvapení a řekla mu, že je to na mne brzy, že si to musím promyslet. On na to, že samozřejmě nechce naléhat, ale na co chci čekat, přece si rozumíme, máme se rádi, toužím po rodině a on by ji se mnou rád založil. Ale se vším všudy, v dobrém i zlém.
Má pravdu, mám ho ráda, dítě bych s ním chtěla, roky mi utíkají. Ale i tak se nechci unáhlit. Je tady totiž něco, co mi trochu nahlodává mou důvěru a nutí mne přemýšlet, zda jeho krok není z nějaké vypočítavosti. Při jednom rozhovoru jsem se mu totiž zmínila, že jsem zcela soběstačná a finančně nezávislá. Moje maminka zdědila po svých rodičích značný majetek (byl jim navrácen v restitucích) a jelikož jsem její jediné dítě a ona je rozvedená v podstatě se se mnou o své dědictví rozdělila. Trochu to zjednodušuji, ale je to tak. Jsem tedy majitelkou jednoho činžovního domu ve velmi lukrativní části Prahy a k tomu mám dost slušnou částku na kontě. Samozřejmě chodím do práce a i plat mám slušný.
Přítel na tom moc slavně není. Od rozvodu bydlí v pronajaté garsonce, má průměrný plat a z něj platí samozřejmě alimenty. Nestěžuje si, ale vím, že jede každý měsíc takřka nadoraz.
Vím, že to co sem píšu, zní dost hrozně, nechci, aby to vypadalo, že jsem na majetek. To ne. To, co mám, mi spadlo do klína a samozřejmě jsem ráda, že jsem díky tomu velmi solidně zabezpečená. Ale není to pro mne to nejdůležitější na světě. Uvažovat tímto způsobem mne přiměla až přítelova žádost o ruku, kdy se vyslovil týden po tom, co jsem mu o sobě tohle všechno řekla.
On pořád mluví o rodině, o dítěti, o tom, jak mne miluje. Já ho mám taky ráda, ale nerada bych se unáhlila. Jenže zároveň vnitřně strašně toužím po vlastní rodině, manželství, dítěti. Asi jsem staromódní, ale moc bych si to přála. Letos mi bude pětatřicet, čas mi utíká.
Jak na vás tahle situace působí? Myslíte, že je moje ostražitost na místě, nebo mi z toho majetku, kterým mám, hráblo a já ho podezírám neoprávněně?
21.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po šesti týdnech mne požádal o ruku. Jde mu o peníze?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak bych mu dala podepsat předmanželskou smlouvu a uvidí se jestli mu jde o majetek. Stejně si myslím, že by měla být povinná především při takto rozdílných majetkových poměrech.
.jpg)
myše: já si taky nemyslím, že mít dítě bez chlapa je výhra..ale je to taky možnost, obzvlášť, když Kamila píše, že touží po dítěti a je zabezpečená. Hlavně, aby se nevdávala za každou cenu, a po 6ti týdnech je to prostě nestandardní a divný.s tím společným bydlením a zkusit, jak to bude klapat, je to dobrý nápad, ale měl by si rozhodně nechat tu garsonku, pokud by se po pár týdnech ukázalo, že mu šlo fakt jenom o peníze, tak šup s ním pryč! nemusela by ho taky z bytu dostat..! mám špatné zkušenosti s chlapama a nevěřím jim, jsem hodně ostražitá a vím, že bez nich to jde..ale s nima je to lepší, když potkáš toho pravého 
hm, to není o tý potřebě mít za každou cenu chlapa a rodinu a tak... Já ji docela chápu, taky bych chtěla dítě a k němu tatínka a idylku a tak... Genetický základ a pryč? žít sama? to se mi nelíbí, není to můj styl.
ale po 6 týdnech? to je opravdu předčasné... opravdu se dostatečně neznáte na to, abyste se k sobě svázali na celý život. Zkuste spolu bydlet a za půl roku, za rok uvidíte jak vám to klapě. Až poznáš jeho děti, jeho rodiče a jeho přátele, až poznáš jaký je když se nedíváš...
Počkej, fakt počkej
PEGG> že jo :-) když jsou prachy, jde všechno snáz 
jé, já bych šla na liposukci té mojí pneumatiky, ta se totiž hubne příšerně, drží, jak zběsilá! a pak hurá na lov! ale nebrat každého, kdo mi přeběhne přes cestu!
Kamilko: nikomu o svých penězích neříkej, dej se do pucu, zvedni si sebevědomí, oni to chlapi vycítí, že si ženská věří/nevěří, mají na to speciální čichový buňky, udělej se krásnější a šupej lovit chytrého, pohodového chlapíka..nevymřeli, neboj! a neber každého, kdo se kolem mihne.každý si zasloužíme mít se dobře a mít někoho, kdo nás má rád :-) 
.jpeg)
Kamčo, počkej a uvidíš jak se budou věci vyvíjet. Aby to náhodou za chvíli nebylo tak, že ty budeš ještě dotovat jeho děti, protože vám nic nechybí a jim všechno a on tatínek by jim tak rád dopřál, ale sám má málo
Nemusí to tak být, může to být slušný chlap, ale stejně buď opatrná. 
sqwela - 21.2.2013 14:49 
no máš naprostou pravdu, dát se do pucu s prachama, dneska není žádný problém. A i kdyby byl chlap zlatý, tak pořád je to jen chlap, pořád má nějaké potřeby (jídlo, prádlo a pod.) a většinou v nevhodnou chvíli
sqwela - 21.2.2013 14:25
ty jsi můj člověk
loupák: jasně, že dobrej tatínek je nad zlato a nad všechny prachy světa, jenže, je tohle dobrej tatínek? toť otázka :-) a kdyby mi tikaly bio-digitálky a měla bych pocit, že už je čas (!), tak bych si prostě zařídila život i bez vhodného otce, hlavně, aby měl dobrý genetický základ 
to tak, ještě se trápit s nějakým chlápkem, ketrýmu (možná) jde jen o to, mít se dobře, mít čistý fusekle a navařenou večeři..kdepak, nejsem včerjší a Kamila by taky neměla být! apropos - píše, že není moc hezká..blbost, každá baba je kus, na co máme šminky? v drogerii se pod nima prohýbají regály, tak hurá na nákupy
, a dobrá kadeřnice dokáže zázraky+ pár pěkných kousků oblečení ve skříni, sebevědomí hore a jde se! jakýpak nehezká? je to jen v hlavě např já mám slušnou nadváhu, kozy jak vozy a pneumatiku na bříšku no a co, stejně jsem toho svýho dokázala přesvědčit o tom, že já jsem ta jediná krasavice široko daleko a že jsem ta nej
PEGG - 21.2.2013 14:09
pokud by vám bylo 18, tak bych to ještě pochopila, ale takhle?
rozhodně bych se nevdávala, a domu bych ho zatím taky nebrala
kdo mu pere, kdo mu vaří?
co zkusit
dítě s tebou ano, ale neuvedu tě do rodného listu....a počkat si na reakci...
.gif)
sqwela: ty si kus...ale jooo,něco na tom je,i když dobrej tatínek je k nezaplacení
PEGG, loupák - děvčata 
, ono mít úplnou rodinu je super, ale mít chlapa k dítěti za každou cenu..prostě já bych si to dítě vyrobila s nějakým vhodným, genetickým nosičem a pak bych dítěti otce zkusila vynahradit zájmovými kroužky a sporty, na které třeba jiné děti hold nemají a taky dovolený, lyže v Alpách, moře v létě..už se vidím, jak si chrochtám, jak prasátko v žitě i s dítětem bez chlapa..no prostě i bez tatínka to jde, a s takovýma penězma úplně v klidu
sqwela: 14:05 : přesně tak
sqwela - 21.2.2013 14:05 - a víš, že máš pravdu. Já mít prachy, tak bych si rozhodně žádného chlapa na stálo nevázala na krk.
já chci taky zdědit činžák a prachy 
! pak bych si lítala na dovolený do exotických zemí a nějaký páprda rozvedený s dětičkama by neměl šanci ne - vážně - nemyslím to ve zlém, ale víš vůbec, Kamilo, proč se rozváděl? není on třeba nějaký divný a chce se rychle ožinit, než na to přijdeš, že je to pošuk? jen uvažuji...
