Po šesti týdnech mne požádal o ruku. Jde mu o peníze?
.jpg)
Připadám si trochu hloupě, že se tady budu ptát na takovou věc, ale zajímaly by mne vaše názory. Jde o to, že mne přítel, se kterým se znám teprve šest týdnů, požádal o ruku a myslí to zcela vážně. Dokonce mi připadá, že na mne až naléhá.
Já v zásadě nejsem proti, ale svatba po tak krátké době je na mne přece jenom docela dost rychlovka. Ještě se tolik neznáme, kdoví, co se může časem z něho vyklubat, i když mi jako nějaký asociál nebo psychopat nepřijde.
Řeším to hlavně spíš sama za sebe, přes své pocity. Je mi už přes třicet, nepatřím zrovna mezi krásky, nikdy mne kluci a později ani muži zrovna nevyhledávali. Přitom ale moc toužím po rodině, po dítěti. Propadám panice, cítím, že mi pomalu ale jistě ujíždí vlak.
A teď jsem konečně potkala někoho, s kým je mi dobře, s kým si rozumím. Zdeněk je o šest let starší než já, je mu rovných čtyřicet. Má za sebou jedno nevydařené manželství a dvě dospívající děti: šestnáctiletého syna a čtrnáctiletou dceru. Pravidelně se s nimi stýká, už jsme se seznámili i vzájemně a všechno je v pořádku. Myslím, že mne berou, alespoň z nich nějakou zášť necítím.
Když mne Zdeněk požádal o ruku, docela mne to zaskočilo, neskrývala jsem překvapení a řekla mu, že je to na mne brzy, že si to musím promyslet. On na to, že samozřejmě nechce naléhat, ale na co chci čekat, přece si rozumíme, máme se rádi, toužím po rodině a on by ji se mnou rád založil. Ale se vším všudy, v dobrém i zlém.
Má pravdu, mám ho ráda, dítě bych s ním chtěla, roky mi utíkají. Ale i tak se nechci unáhlit. Je tady totiž něco, co mi trochu nahlodává mou důvěru a nutí mne přemýšlet, zda jeho krok není z nějaké vypočítavosti. Při jednom rozhovoru jsem se mu totiž zmínila, že jsem zcela soběstačná a finančně nezávislá. Moje maminka zdědila po svých rodičích značný majetek (byl jim navrácen v restitucích) a jelikož jsem její jediné dítě a ona je rozvedená v podstatě se se mnou o své dědictví rozdělila. Trochu to zjednodušuji, ale je to tak. Jsem tedy majitelkou jednoho činžovního domu ve velmi lukrativní části Prahy a k tomu mám dost slušnou částku na kontě. Samozřejmě chodím do práce a i plat mám slušný.
Přítel na tom moc slavně není. Od rozvodu bydlí v pronajaté garsonce, má průměrný plat a z něj platí samozřejmě alimenty. Nestěžuje si, ale vím, že jede každý měsíc takřka nadoraz.
Vím, že to co sem píšu, zní dost hrozně, nechci, aby to vypadalo, že jsem na majetek. To ne. To, co mám, mi spadlo do klína a samozřejmě jsem ráda, že jsem díky tomu velmi solidně zabezpečená. Ale není to pro mne to nejdůležitější na světě. Uvažovat tímto způsobem mne přiměla až přítelova žádost o ruku, kdy se vyslovil týden po tom, co jsem mu o sobě tohle všechno řekla.
On pořád mluví o rodině, o dítěti, o tom, jak mne miluje. Já ho mám taky ráda, ale nerada bych se unáhlila. Jenže zároveň vnitřně strašně toužím po vlastní rodině, manželství, dítěti. Asi jsem staromódní, ale moc bych si to přála. Letos mi bude pětatřicet, čas mi utíká.
Jak na vás tahle situace působí? Myslíte, že je moje ostražitost na místě, nebo mi z toho majetku, kterým mám, hráblo a já ho podezírám neoprávněně?
21.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po šesti týdnech mne požádal o ruku. Jde mu o peníze?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Almega: 
detektivní kancelář???? to snad né
Miťulije:choc_ivi: 
taky hezký,koukám,že je nás tady nemálo těch,co to vzaly kvapem a nelitují
...
loupák: 9:34 To mi povidej 
loupák: to je jako u nás:o))) taky jsme se brali brzo, my teda po čtyřech měsících chození, ale taky to urychlilo mé těhotenství :o)) ale taky bych neměnila, mám skvělýho chlapa a děcka super tátu
kamila: však se nemusíte hned brát, říká se, že od zasnoubení do roka a do dne.... to máš spoustu času ho poznat
myše: já bych se na jejím místě nevdávala...tolik papírování, navíc nejistota..přece může zústat zasnoubená 40 let a vzít si ho v důchodu:-D
Chybí tady cokoliv o jeho rodině,asi má ještě rodiče,co bývalá...Jestli má Kamila dost peněz,tak ať si najde detektivní kancelář a oni jí zjistí o tom pánovi všechno....Důvěřuj,ale prověřuj! Možná je ale pán opravdu moc zamilovaný,a všechna obvinění,zde na něj padající,si nezaslouží...Já tedy bych si nikdy dítko bez manželství nepořizovala,jak zde mnohé radíte.
Tak,,, kdysi bych říkala, že je to blbost, že máš otevřít oči, že se neznáte a podobně. Tak jak to tady říká spousta dalších. Neveřila bych. Sama jsem si prošla přes pár vztahů, a žádný z nich nebyl ideální. Byla jsem přesvědčená, že nebudu blbá a nikdy se nevdám, nenarvu chlapovi svůj majetek a kdyby se nějaký objevil, dám si na něj sakra pozor, abych zas nějak nedoplatila.
Jenže když mi bylo 40 a vzdala jsem se všech nadějí, připlatl se mi do cesty chlap. Během pár minut běžné konverzace na ulici jsme si tak porozuměli, že jsme si na sebe dali mobily, pak spolu kecali asi do dvou do rána, hned druhý den šli na kafe, tam se na sebe vrhli... a po necelém měsíci chození mě požádal o ruku ... a tak. Jak bych si normálně klepala na čelo, tak teď jsem cítila, ža jsme do sebe zapadli jako dva dílky puzzle, že jsme ty dvě půlky pomeranče a já najednou neměla žádné pochybnosti o tom, že je to ten jediný a pravý. Tak jsme se vzali, jsme spolu už skoro deset let, máme dvě krásné děti a naprosto pohodový život. Ne, že by nikdy nenastal nijaký problém, ale vždycky jsme ho vyřešili bez nějakých velkých křečí, křiku nebo hádek a máme se pořád stejně rádi.
Takže univerzální rada asi neexistuje, jestli máš pocit, že je to ta tvoje půlka pomeranče (a ty ta jeho!!!) , jdi do toho. Jestli máš o něm pochybnosti, tak asi ještě zadrž. Každopádně držím palce
kateta: majetek sice nespadá do SJM ale do dědictví ano!
Nicméně dědit bude on a jejich SPOLEČNÉ děti, ne jeho děti s jinou matkou.
určitě se nevdávej dřív jak za půl roku, za rok... Zkuste spolu žít - u tebe v bytě, ušetří za nájem a bude mu lehčeji. Uvidíš, jak to soužití bude probíhat - takový ten všední den, všední starosti atd.
Myslím si, že jak začneš s předmanželskou smlouvou, urazí se. Tak ho na to časem můžeš připravit. Každopádně si nechte oddělené hospodaření a nedávej mu přístup ke svému účtu. Nebo si pořiď běžný účet a peníze nech na jiném, spořícím. To víš, já se v životě už spálila a vyléčilo mě to z naivity
Majetek nabytý před sňatkem nespadá do SJM, ani dědictví. Předmanželská smlouva upravuje něco jiného
Na co svatba? V tvém případě jde o nerozumné riziko. Leda by byl zajištěnější jak ty..dal ti při žádosti o ruku prsten? Čekej na prsten a když se tě znova zeptá, tak si o něj klidně řekni. Když to chce se vším vsudy, tak se vším všudy, kytka, pohovor s matkou, prsten, pozvání do rodiny...atd.
Monik: ..tam se naslibuje a odkejve věcí...
Já bych do toho šla...Napřed si to ale všechno nechej ošetřit právníkem, tvůj majetek a všechno okolo. I kdyby se stalo, že se po čase rozvedete, abys měla jistotu, že je všechno tak, jak má být.IA jestli zůstaneš někdy s dítětem sama, za ten pokus to stojí, ne?
.JPG)
Začni mluvit o předmanželské smlouvě a uvidíš
Co je to za nerozum v podstatě na potkání vykecat vše o svých majetkových poměrech? Jak malé dítě.
