Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Malinová roláda

Malinová roláda

Snadná a lehká jako vánek...

pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami

Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami

Nějak už nedávám současná opatření. Trvá to příliš dlouho a světlo na konci tunelu v nedohlednu. Už skoro rok, pouze s pár přestávkami, jsme izolovaní doma a začíná nám z toho solidně hrabat. Celá rodina na sebe máme už pořádnou ponorku a utéct není kam.

Já pracuji na HO, máme dvě děti na druhém stupni ZŠ, manžel byl zaměstnán ve službách a je bez práce. Bere, co se dá, příležitostné brigády ve skladech apod., ale je z té nejistoty už pořádně vydepaný. V průběhu ledna se rozhodl, že kašle na brigády a na to, kdy se opatření rozvolní a začal si hledat práci na hlavní pracovní poměr. Rozeslal svůj životopis na všechny profese, které by přicházely v úvahu a nacházejí se v dostupné vzdálenosti. Nepřišla mu ani jedna odpověď, nic. Z některé firmy poslali aspoň ten automatický mejl, že děkují za zájem a případně se ozvou. Asi vám nemusím říkat, že je z toho chlap úplně v háji. Není líný, je zvyklý makat a otáčet se a teď je v pozici, kdy má škemrat o práci. Ty brigády ho samozřejmě moc neuspokojují, dělá to čistě kvůli penězům, aspoň něco tam vydělá. Ale je to nejistota, stává se, že mu večer zavolají, aby následující dva dny nechodil.

Já jsem doma, do kanceláře chodím na pár hodin jen jednou v týdnu. Už je to k nepřežití. Děti jsou střídavě na zabití a střídavě v nějaké apatii, kolikrát je přistihnu, jak jen leží na posteli a čumí do blba. Oba dva dělali sport, dcera atletiku a syn fotbal. K tomu měli každý ještě další kroužek. Nic z toho už dlouho nefunguje. Jsou zalezlí doma a jdou si zákonitě na nervy.

Ještě na podzim a kolem Vánoc jsem to psychicky nějak dávala, snažila jsem se jim věnovat, vymýšleli jsme zábavu, občas vyjeli někam za město do lesa, abychom se vyvětrali. Ale už mi to nějak nejde. Mám pocit, že všechno a všichni visí na mně. Já mám zajišťovat komplet chod domácnosti, já jim mám poskytovat podporu a pochopení. Všem, dětem i manželovi. A už se mi na to nějak nedostává sil.

Jdeme si doma na nervy šíleně. Manžel v totální depresi, že pořádně nevydělává a tím pádem nezabezpečuje rodinu, děti z té dlouhodobé izolace a nemožnosti se někde vybít, já z toho, jak každý den vařím, uklízím, peru, rovnám ty dva puboše do latě, koukám na jejich otočené obličeje a poslouchám jejich ustavičné hádky. Když je donutím něco doma dělat, tak vším třískají a dávají najevo, jak je to obtěžuje.

Vlastně ani nevím, proč to píšu, asi mi nikdo neporadí, myslím, že mnoho z nás je na tom stejně nebo podobně. Je mi z toho všeho nějak hodně ouvej. Mám pocit, že se mi moje rodina nějak vzdaluje, už na ně nemám sílu, nejraději bych někam zdrhla. Ale není kam.

Jak snášíte současná omezení vy? Třeba u vás najdu nějakou inspiraci. Já jsem totiž nějaká úplně vyhořelá.

Zuza


7.2.2021   Rubrika:   |   Komentářů 139   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-139
Kozoroh18
Kozoroh18 - 7.2.2021 21:20

Arna - 7.2.2021 20:04
co mládeží, mě přijdou praštění spíše ti starší
covida si pěstujeme, kde je ta jarní disciplína

 
kubikm
kubikm - 7.2.2021 20:37

Arna: to ani Klausovi

https://video.aktualne.cz/…22/

 
Arna
Arna - 7.2.2021 20:04

Je to opravdu nepříjemná doba, ale, ruku na srdce: neděláme si to sami? Kdyby byli všichni lidé rozumní, dodrzovali RRR, nebyla by situace taková. Ale obchazime kde co. Místo v restauracích a barech jsou mejdany v bytech, na chalupách a pod, nikdo roušku a po pár sklenkách se všichni objímají.... roušku nosíme špinavou nebo jen na půlku...
Ve zprávách reportéři při anketách na ulici strkají mikrofon lidem pár centimetrů k obličeji, pak dalším....
A závažnost situace si každý uvědomí až když má doma nebo v nemocnici někoho blízkého. Nebo když k infarktu přijede zachranka po delší době, protože veze zrovna člověka s covidem, který nemůže dýchat...nebo když musí čekat na chodbě, protože nejsou volná lůžka...
No jó, ale té mladeži to nevysvětlíme....

 
Almega
Almega - 7.2.2021 17:39

Řekla bych,že vám chybí jít někam ven,procházet se,přijít na jiné myšlenky.Manžel by mohl jít třeba sám s dětmi a vy si doma sama oddychla aspoň na chvíli. Taky asi je nutné se posadit ke stolu, celá rodina,a říct si navzájem,jak vám je a co by se mohlo/dalo třeba zlepšit.Bez toho,abyste si vyjasnili ,co má každý z vás na srdci,to asi nikam nepovede. S hledáním práce je asi problém,ale nemá cenu se hroutit,že nikdo neodpovídá na maily.Pamatuji si,když dcera hledala práci,rozeslala asi 100 nabídek,odepsali jí 2 firmy a nic z toho nakonec nebylo.Možná by bylo lepší se poptávat přes známé,nevzdat to. Však se určitě něco najde!

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-139
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Covid

Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

Celkem hlasovalo 2955.
Archiv anket.