Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Jsem vdaná, čekám první dítě, narodit se má v květnu. Možná už koncem dubna, mám to tedy za pár. Dítě jsme si s manželem oba přáli, on snad ještě víc, než já. Hned od chvíle, kdy jsem měla potvrzeno těhotenství, tvrdil, jak chce se mnou všechno prožívat, včetně porodu.
Chodil se mnou na všechny ultrazvuky i na přípravu na porod. Ochotně mne doprovázel při nákupech výbavičky, pečlivě připravil dětský pokojíček, vymaloval, vytapetoval, smontoval nábytek atd. Idyla, asi si říkáte, co by za takového chlapa jiné ženy daly.
Já si toho jsem vědoma, to ano. Přesto mne teď docela dost ranil, když mi řekl, že čím víc se blíží porod, tím větší má obavy u toho být a prý by radši čekal někde venku a přišel až by bylo po všem. Bojí se, že by to nezvládl a byl tam spíš na obtíž.
Já si to nemyslím, zvládli to jiní, tak proč ne on. Připadá mi jako zbabělec, že najednou couvá. Řekla jsem mu, že se mi jeho obrat nelíbí, že já se z toho taky nemůžu vykroutit, že ten porod prostě absolvovat musím, a to, že mne v takové chvíli nechá samotnou, beru z jeho strany jako zradu.
Urazil se, dva dny skoro nemluvil, a pak z něj vypadl pravý důvod. Prý se o tom bavili chlapi u něj v práci a někteří, co u porodu svých partnerek byli, pak měli následný problém při sexu, dva z nich ho dokonce nepřekonali ani víc než rok poté.
Šokovalo mne to, hlavně ta otevřenost, s jakou mi to řekl. Tak já budu v bolestech rodit naše dítě a on jediné, na co myslí je, abych se pro něj pak náhodou nestala nepřitažlivou a on neměl pokažený zážitek ze sexu?
Je mi z toho nanic. Mám na něj vztek, i když jinak je opravdu báječný. Ale tohle je přece tak strašně důležitý moment v našem společném životě, jde o narození našeho dítěte, jak se k tomu může takhle stavět?
Jsem rozhozená, možná i vinou těhotenských hormonů, třeba jsem přehnaně přecitlivělá. Co si myslíte vy? Mám na něj naléhat a pokusit se, aby své rozhodnutí změnil, nebo se mám smířit s tím, že u porodu nebude? To nevím, jak by se mi povedlo, protože z nemocnic mám hrůzu, představa, jak jsem tam na všechno sama, mě děsí. Podle mne jsem to teď já, kdo potřebuje ohledy a ne on a jeho potencionální budoucí sexuální život. Jaký je váš názor?
8.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 148 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
zonan: A on někdo rodí bez bolestí (teda pokud nemá epidurál)? Možná, že se nějaké mizivé procento najde, ale tak nějak se počítá s tím, že to bude bolet, ne? Ono je to možná lepší než když někdo s bolestí nepočítá a pak je v šoku, co se to nepatřičného děje.
.jpg)
To Ty jsi ta sobecká - pokud má muž zájem tam jít, prosím, je to prima, ale pokud se na to necítí, neměla bys ho nutit - od toho rodí odjakživa ženy - nějaký důvod to asi má.
.JPG){kind=avatar}
Šárko, nedívej se na to tak, že ty budeš trpět a manžel si bude někde v klidu lebedit. Jednak nebude v klidu, ale bude pořádně nervózní, jednak on přijde o ten krásný okamžik, kdy už je dítě na světě. Sice nepatřím k těm, které zalilo neskonalé štěstí, spíš neskonalá úleva, ale i tak to byl snad nejsilnější zážitek mého života. Budeš tedy mít proti němu výhodu. Knihu s sebou, klidnou hudbu a říkat si, že to nebude trvat věčně.
Až tě manžel poveze do porodnice, možná mu v poslední chvíli dojde, že s tebou chce být. Ale raději ho nenuť, mělo by to být jeho rozhodnutí, že se na to cítí a že to chce prožít s tebou, i když teď se bojí. Bojí se i za tebe, ne jen za sebe. Muži nejsou tak silní, jak si o sobě myslí.
Monik: Jednou životě jsem uběhla víc 300 m a skončilo to bezvědomím. Běh opravdu není moje disciplína. Ale jinak je mi co závidět, předčasný porod je fajn, první kontrakce přehlédneš, protože jsou denně celé tři měsíce, tedy nic, čemu by člověk věnoval pozornost. A pak je to honem rychle do porodnice, vyřídit formality, zapochodovat si a za čtyři hodiny je dítě na světě. Měla jsem štěstí v obou případech. Takže dobře, že tam se mnou manžel nebyl, ještě by si mohl myslet, že porod je brnkačka. 
(To asi ne, syn se málem nenarodil živý.)
orinka: 18:39 I bolesti v krizi jsou stahy 
Bellana: 18:29 Jenom killometr jo? Tos mela dobry 
.gif)
Možná,že bych ani u toho chlapa nechtěla
někdy je to lepší...
Stanik: 14:46 Vtipne napsany clanek
Ovsem Michael Odent ma pravdu. Byla by to dlouha debata, ale jestli jste nekdo slysel o tom, ze emoce mohou byit nakazlive, tak si to zkuste ted prehrat do toho prorodu.
Ono totiz ta nepritomnost jakehokoli muzskeho elementu ma opodstatneni.
Zena totiz je diky tomu procesu tak trochu ve zmenenem stavu vedomi (tak trohu mimo) Ale ten chla ne.
A to je jadro problemu.
Jednoduse:
Pri porodu se uvolnuje hlavne oxytocin, ten zpusobuje kontrakce. Kdyz se ale uvolni adrenalin, hladina oxytocinu klesa a porod se zpomali. (proto je spatne, kdyz pri porodu zenu nekdo otravuje a rozciluje) .
Chlap, at chce nebo ne, ma spis ten adrenalin.
Citliva zena, respektive "napojena" chcete- li, "nasosa" ten adrenalin od toho chlapa a co se stane? Porod se zpomaluje.
I kdyz ten chlap se tvari, ze je v pohode, uvnitr byt nemusi a hladina adrenalinu z nej primo tryska do okoli.
Takze- v dnesni dobe je sice "normalni" mit u porodu partnera. Ale zase je take mnohem, vetsi procento cisarskych rezu.
Berte to s rezervou, ale za zamysleni ta souvislost stoji ne?
Bellana: přesně toto jsem četla v chytré knize Budeme mít děťátko. Autor jakýsi Trča. Mít ho po ruce během porodu, nepřežil by. Nejvíc mi uškodilo, že jsem do toho šla s načteným moudrem, že když budu dobře dýchat, pocítím pouze stahy. Takové bolesti jsem nečekala a v životě nezažila!! Žádné stahy, šílené bolesti v kříži.
zonan: Tak v tom máš pravdu. Ta věta je dost nešťastná. Kromě těch křížáků to zase tak hrozné nebylo, šlo to udýchat. Pro mě jako odpůrce jakéhokoliv sportování to bylo, jako bycch běžela kilometr, jen na konci nebylo bezvědomí, ale radost. Porodní asistentka, která vedla předporodní přípravu, mi vyhovovala. Nestrašila nás ani neříkala, že to bude snadné. O bolestech asi mluvit nemohla nebo nechtěla, o těch jsme nemluvily. Tak si někdy říkám, jestli jsem já vůbec žila v Československu, když nemám negativní zážitky s porody za socíku
Mimochodem, já taky nečekala, že budu mít tak silné stahy, že nebudu moct popadnout dech. Ty chvíle vlastně byly bojem o vzduch
Bellana: žádný extrém není dobrý. Mě jen nadzvedává ta věta o tom, že bude rodit v bolestech.
zonan: Podle sovětských vědců nemá žena při porodu bolesti, ale stahy. Tak to psaly v příručce pro těhotné v roce raz dva. A tak jsem si bolesti neprogramovala.
Ale ony potvory křížové přišly samy. Chápu, že chceš Šárce pomoci, ale loakování na růžovo není ta správná cesta. To si takto lakovala na růžovo jedna husička z Ostravy a rozhodla se pod vlivem četby jakýchci moderních autorů a sluníčkových webů rodit doma sama jen se skoro slepým manželem, protože porod je lepší než orgasmus a vůbec nebolí, když se žena naprogramuje, že bolet nemá. Ale ouha, ono to bolelo. A ti zlí zdravotníci, které si zavolala, tu bolest taky nedokázali zastavit na písknutí. No, bavila jsem se tenkrát tím jejím rozhořčeným článkem hodně dlouho.
.jpg)
sharon: 
Ja bych ho nenutila, ale doufala bych, ze me v tom nenecha...Ono se to nezda, ale to ze tam mas "svyho" cloveka dela pro psychiku hodne...Staci drzet za ruku, mas zizen donese napit vodu, ono se toho cloveku docela dost honi hlavou...Dost chlapu nechce, ale pak kdyz tam jdou tak na konec maji pocit, ze to dite odrodili sami...I te zeny si vice vazi...Je to o prioritach... Jedna holcina co znam tak ta ani nekojila (aby ji zustala pekna prsa), radeji chtela rodit "cisarem", aby se ji nerozsirila panev, jeji manzel taky nesel k porodu (kvuli stejnemu argumentu jako v clanku)...Podle me je to o prioritach...Narodi se clovek = novy zivot...
