Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Jsem vdaná, čekám první dítě, narodit se má v květnu. Možná už koncem dubna, mám to tedy za pár. Dítě jsme si s manželem oba přáli, on snad ještě víc, než já. Hned od chvíle, kdy jsem měla potvrzeno těhotenství, tvrdil, jak chce se mnou všechno prožívat, včetně porodu.
Chodil se mnou na všechny ultrazvuky i na přípravu na porod. Ochotně mne doprovázel při nákupech výbavičky, pečlivě připravil dětský pokojíček, vymaloval, vytapetoval, smontoval nábytek atd. Idyla, asi si říkáte, co by za takového chlapa jiné ženy daly.
Já si toho jsem vědoma, to ano. Přesto mne teď docela dost ranil, když mi řekl, že čím víc se blíží porod, tím větší má obavy u toho být a prý by radši čekal někde venku a přišel až by bylo po všem. Bojí se, že by to nezvládl a byl tam spíš na obtíž.
Já si to nemyslím, zvládli to jiní, tak proč ne on. Připadá mi jako zbabělec, že najednou couvá. Řekla jsem mu, že se mi jeho obrat nelíbí, že já se z toho taky nemůžu vykroutit, že ten porod prostě absolvovat musím, a to, že mne v takové chvíli nechá samotnou, beru z jeho strany jako zradu.
Urazil se, dva dny skoro nemluvil, a pak z něj vypadl pravý důvod. Prý se o tom bavili chlapi u něj v práci a někteří, co u porodu svých partnerek byli, pak měli následný problém při sexu, dva z nich ho dokonce nepřekonali ani víc než rok poté.
Šokovalo mne to, hlavně ta otevřenost, s jakou mi to řekl. Tak já budu v bolestech rodit naše dítě a on jediné, na co myslí je, abych se pro něj pak náhodou nestala nepřitažlivou a on neměl pokažený zážitek ze sexu?
Je mi z toho nanic. Mám na něj vztek, i když jinak je opravdu báječný. Ale tohle je přece tak strašně důležitý moment v našem společném životě, jde o narození našeho dítěte, jak se k tomu může takhle stavět?
Jsem rozhozená, možná i vinou těhotenských hormonů, třeba jsem přehnaně přecitlivělá. Co si myslíte vy? Mám na něj naléhat a pokusit se, aby své rozhodnutí změnil, nebo se mám smířit s tím, že u porodu nebude? To nevím, jak by se mi povedlo, protože z nemocnic mám hrůzu, představa, jak jsem tam na všechno sama, mě děsí. Podle mne jsem to teď já, kdo potřebuje ohledy a ne on a jeho potencionální budoucí sexuální život. Jaký je váš názor?
8.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 148 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.orinka: Nejsem odborník, ale psal to někdo níže - přečti si diskuzi. Notabene znovu opakuji, že nechápu, co TAK strašného u porodu může vidět muž, který sedí ženě u hlavy a drží ji za ruku??? Mezi ty nohy přece nemůže vidět , takže nic horšího, než krvavé dítě, které pak lékaři vytáhnou, přece nevidí Nikdo ho nenutí sedět mezi nohama a koukat přímo dovnitř, ne?? A co je jinak u porodu tak hrozného, že se z toho zhroutí sexuální život - pokud tedy nečučím přímo do vaginy, kterou právě leze dítě?
orinka: Doktoři taky nevědí všechno a hlavně každý člověk je jiný...Brácha byl u porodu druhé dcery a stejně se pak s manželkou za několik let rozvedli...
Nessie: nerada se takhle ptám, ale jsi odborník na tyto věci? Přece jen se domnívám, že když Madonin komplex definují lékaři, neměl by se bagatelizovat.
Stanik: No a jak můžeš tvrdit : chlap nemá u porodu co dělat? Takový zevšeobecnňování nemám fakt ráda....třeba můj chlap tam rozhodně co dělat měl - já ho tam napřed nechtěla, on mě torchu přemlouval, trochu byl zklamanej, že nechci - i když to respektoval. Ale rozhodně když jsem nakonec povolila a nechala ho tam, udělala jsem z něj tím nejšťastnějšího chlapa na světě - a to vím přímo od něj, není to nějaký můj pocit...řekl to několikrát nahlas a nejen mě - a navíc to na ně+m bylo v tu chvíli víc než výmluvně vidět, jak šťastný je, že u toho mohl být - že mohl být první, kdo syna viděl, že mohl být u toho, kdy se vyloupl na svět.
To je ptákovina tvrdit kategoricky, že tam chlap nemá co dělat - ale nechala bych to na těch dvou, ať si to vyřeší podle sebe, žádný nátlak ani z jedné strany.
A porodní bábu nebo dulu bych tam tedy OPRAVDU nechtěla. Preferuji kvalifikovaný personál a známého člověka, kterému věřím.
Nessie: to prvni bylo postouchnuti... a pod rduhe se podepisuju, Je blbsot chlapa do toho nutit. Chlap nema u porodu co delat. Driv nebyla rodicka sama.. byly u toho pribuzne a porodni baba, zadni chapi.. vyjma doktora, pokud se neco zrobilo.
Stanik: Ále, to je blbost - jak tu někdo už psal, madonin komplex nemá nic společného (nebo jen málo) s přítomností nebo nepřítomností muže u porodu - vzniká to jako následek toho, že se žena - do té doby jen milenka a partnerka - náhle stane hlavně matkou. A to prostě někteří nedozrálí jedinci neustojí.
Ale jinak je samozřejmě pitomost kohokoli k čemukoli nutit proti jeho vůli - a k tomuhle už teprve, to nepřinese nic dobrého. Jak jsem psala - vzala bych si s sebou třeba kamarádku a nehrotila to.
jj, jen ho nutte , madam
http://www.zenax.cz/madonin_komplex_8375.htm
a zde celkem vtipny clanek napsany muzem:
http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vztahy/jak-to-vidi-chlap/11572-nas-chlap-muz-u-porodu-blbost
Nehrotila bych to do extrému,to neznamená,že tě nemá rád,prostě ne každý chlap to neunese u toho být,má to dané od přírody
Manžela jsem nenutila, jen jsem řekla, že by mi moc pomohlo, aby byl se mnou aspoň před "tím" - rodit můžu několik hodin, neřku-li dní, tak ať mám po ruce někoho svého.
Ujišťoval se, že u samotného porodu nebude a já ho nenutila.
Když potom přišla pro něj asistentka, že to jde rychleji než tušili a že při prohlídce zjistili, že malý se klube ven, jestli chce být u toho, tak šel.
Stoupnul si k hlavě a držel mě za ruku a byl první, kdo malého viděl, choval ho dřív než já, je to pro něj hezký zážitek.
Od holky na pokoji šel manžel taky k porodu, přesvědčen, že není srab, jak všechno zvládne a šel se podívat ze zvědavosti mezi nohy. Potom když vyprávěl, jak viděl, jak se velká chlupatá hlava dere ven a asistentka udělala nástřih, tak jsem si říkala, že to asi nebyl dobrý krok...tam bych možná i nějaké problémy při tušila...
Nenutila bych ho, netlačila do toho, třeba se může ještě rozhodnout, že tam bude. Můj je cíťa, ale nakonec byl u obou a zvládnul to, stál prostě za hlavou a bylo. Na sex to vliv nemělo, tohle mi přijde divné a nechápu to. U obou porodů mi pomáhal do sprchy a tak, šel pro asistentku,..v posledních minutách už by mi bylo úplně jedno, kdo tam se mnou je. Pokud by přítel nechtěl, nedovedu si představit, že bych si tam vzala někoho jiného (mamku, kamarádku apod), přece jen je to naše dítě...nevím...
Osobně bych si tam někoho vzala, pokud se na to otec dítěte necítí, tak asi přítelkyni, která už rodila.
Jinak souhlasím s tím, co tady napsala tornado-lou: rodit úplně izolovaně nebylo zvykem ani dřív. Bez přítomnosti mužů ano, ale žen tam bylo někdy i víc a ještě víc to podle mě platí pro poporodní dobu a šestinedělí. Dneska je normální mít dítě ihned po porodu u sebe. Za dva, tři dny přijet domů, uvařit, nakojit, dát prádlo do pračky. A pokud tohle z nějakého důvodu nelze, tak zastoupí ženskou manžel. Jinak nikdo. Ta podpora širší rodiny se vytrácí a v těchto náročnějších situacích je to pak někdy o hubu.
Můj starší syn byl až u druhého porodu - u prvního být nemohl .. vojna - a mladší byl u obou a on chtěl, nenechal se z toho vyloučit a je vynikající táta... ale co se týká mě, tak ani náhodou .. nemám ráda čumily když trpím .. možná až po všem, ale samotný porod ???? ne !! Ale nenutila bych ho -- řekla bych mu, že mě to moc mrzí a to je všechno .. ono se mu to může rozležet, a až tě tam poveze, tak už pak asi těžko prchne nech to osudu ...
r1911: U nás to teda taky vliv na sex nemělo ani nejmensí kdyby manžel nechtěl nebo nemohl jít, nedělala bych z toho tragedii a vzala bych si tam sestru nebo nejlepší kamarádku. Sama bych tam být nechtěla rozhodně - i když nikdo by mě nedokázal tak rozesmát a povzbudit jako manžel
tornado-lou: Což o to, odbyt na zdravá bílá miminka by byl, pokud je někdo magor do porodů, jen je to kapku nezákonný přivýdělek.
Já bych si teda to těhotenství a porod samotný odpustila, ale ty chvíle potom bych si klidně zopakovala ještě několikrát. A možná nejen chvíle, ale i měsíce a roky, kdybych to měla kde uskladnit a nějakého movitého sponzora.
Manžela bych možná před porodem ocenila, těch 24 a 12 hodin to už byla trochu otrava, ale pokud by se to stejným tempem zkracovalo, tak možná už u toho 4-5 dítěte by to nestálo za to.
Zítra to bude půl roku, co se mi narodila dcera.Říkala jsem, že budu ráda, když půjde manžel se mnou - ovšem s tím, že nevím, jak budu tu poslední fázi zvládat, že ho pak třeba pošlu na chodbu. On pořád říkal, že ještě neví, asi taky váhal. Asi týden před porodem přišel s tím, že půjde a na ten závěr že se uvidí. Takže ráno jsem mu z nemocnice volala, že už má přijet. Před poslední fází jsem mu říkala, že jestli chce, tak ať počká vedle ale on ne, že by rád viděl prtě hned po narození. A jsem ráda, že tam byl, protože byly trochu problémy a ač mi sice nemohl nijak pomáhat, tak jsem věděla, že tam nejsem sama. Šňůru sice nestříhal, malá ji měla kolem krku, ale jak už tu někdo psal, aspoň máme zaznamenané, jak malou zvážili a změřili, to jsou věci, co člověk v tu chvíli vůbec nevnímá. Z malé je celý vedle, jak se říká. Jo a na sex to u nás vliv nemělo. Ale kdyby býval nešel, tak nikoho jiného bych si tam nebrala, to si neumím představit.