Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Jsem vdaná, čekám první dítě, narodit se má v květnu. Možná už koncem dubna, mám to tedy za pár. Dítě jsme si s manželem oba přáli, on snad ještě víc, než já. Hned od chvíle, kdy jsem měla potvrzeno těhotenství, tvrdil, jak chce se mnou všechno prožívat, včetně porodu.
Chodil se mnou na všechny ultrazvuky i na přípravu na porod. Ochotně mne doprovázel při nákupech výbavičky, pečlivě připravil dětský pokojíček, vymaloval, vytapetoval, smontoval nábytek atd. Idyla, asi si říkáte, co by za takového chlapa jiné ženy daly.
Já si toho jsem vědoma, to ano. Přesto mne teď docela dost ranil, když mi řekl, že čím víc se blíží porod, tím větší má obavy u toho být a prý by radši čekal někde venku a přišel až by bylo po všem. Bojí se, že by to nezvládl a byl tam spíš na obtíž.
Já si to nemyslím, zvládli to jiní, tak proč ne on. Připadá mi jako zbabělec, že najednou couvá. Řekla jsem mu, že se mi jeho obrat nelíbí, že já se z toho taky nemůžu vykroutit, že ten porod prostě absolvovat musím, a to, že mne v takové chvíli nechá samotnou, beru z jeho strany jako zradu.
Urazil se, dva dny skoro nemluvil, a pak z něj vypadl pravý důvod. Prý se o tom bavili chlapi u něj v práci a někteří, co u porodu svých partnerek byli, pak měli následný problém při sexu, dva z nich ho dokonce nepřekonali ani víc než rok poté.
Šokovalo mne to, hlavně ta otevřenost, s jakou mi to řekl. Tak já budu v bolestech rodit naše dítě a on jediné, na co myslí je, abych se pro něj pak náhodou nestala nepřitažlivou a on neměl pokažený zážitek ze sexu?
Je mi z toho nanic. Mám na něj vztek, i když jinak je opravdu báječný. Ale tohle je přece tak strašně důležitý moment v našem společném životě, jde o narození našeho dítěte, jak se k tomu může takhle stavět?
Jsem rozhozená, možná i vinou těhotenských hormonů, třeba jsem přehnaně přecitlivělá. Co si myslíte vy? Mám na něj naléhat a pokusit se, aby své rozhodnutí změnil, nebo se mám smířit s tím, že u porodu nebude? To nevím, jak by se mi povedlo, protože z nemocnic mám hrůzu, představa, jak jsem tam na všechno sama, mě děsí. Podle mne jsem to teď já, kdo potřebuje ohledy a ne on a jeho potencionální budoucí sexuální život. Jaký je váš názor?
8.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 148 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
já osobně bych manžela u porodu nechtěla, ani nikoho z rodiny...když je mi blbě, někam tiše zalezu...
když nechce, tak ho prostě nenuť
správně jsi řekla, že ty volbu nemáš, ale on jo...tak jeho volbu respektuj.....
Tak jsem si vygooglila madonin komplex a píšou tam, že spojitost s přítomností u porodu není prokázána. že je to tím, že muž začne v ženě vidět především matku, spojí se mu to s jeho matkou a jaksi ztrácí chuť na sex s tou osobou.
Možná, že manželovi kamarádi to vůbec neměli z přítomnosti u porodu, že by to bylo stejně, jenže to se dá těžko posoudit, když se nedají vyzkoušet oba případy.
O bolestech jako příčině a o strachu z dalšího otěhotnění tam teda nic nepsali.
Tak nevím, z tohohle mi vyplývá, že k tomu může dojít ať manžel u porodu bude nebo ne, takže nejít k porodu z těchto důvodů je jako nesednou do letadla, protože ty padají a jet místo toho autem, i když tam je riziko větší.
Ale zase kdyby se mu to stalo, bude to svádět na přítomnost u porodu a to, že k tomu byl donucen.
Každopádně, nutit kohokoli do čehokoli je obvykle kontraproduktivní.
Bellana: 11:00 
To je hezky napsany 
Verera: 10:59
"Těhotenství z tebe nedělá nedotknutelnou osobu, které musí všichni vyhovět."
To je taky potreba si uvedomit. Ovsem vysvtetli to tem malym mrcham (hormonum) 
Nenutula bych, ani by mě to nijak nanaštvalo a vzala sebou sestru, mámu, nebo někoho blízkého.
.jpeg)
Bellana - 8.4.2013 10:51 aha, no vidíš, já si myslela, že právě ten porod je tak vyděsí, že pak mají při sexu strach z dalšího těhotenství. 
Já bych ho osobně taky nenutila, psala jsem to hned na začátku, ale někoho mít s sebou, to by se mi asi líbilo. Za nás to bylo nemyslitelné a vím jak strašně dlouhá byla ta noc před porodem, kdy jsem nemohla spát, byla jsem sama na hekárně a za celou noc se na mě přišla sestra jednou podívat. Cítila jsem se strašně opuštěná
Ale prdlajs, dula se da sehnat i par tydnu pred porodem.
Me zacali v porodnici deptat psychicky v osmym mesici a sehnala jsem soukromou porodni asistentku posledni mesic pred porodem, i dulu. Sice se mnou nebyla u porodu nakonec ani jedna (vyber porodnice byl nakonec pres pul republiky, jedna nemela jak se dostat a druha to nestihla), ale sehnat se daji i na posledni chvili. Lepsi je to driv kvuli tomu, abyste si treba na sebe stihly zvyknout apod.
Ale zase pokud si sednete hned poprve, tak neni treba se nejak vic predtim vidat.
sharon: Dula je neco jako porodni baba nebo jeji asistentka.
.JPG){kind=avatar}
Jednou jsme si tak povídali se synem o tom, jak se narodil. Řekl, že on děti nechce, protože nechce být u porodu a dneska se to od muže čeká. Že táta to měl fajn, když tenkrát ani nemohl jet se mnou do porodnice, protože do sanitky mohla jen rodička, doprovod ne. Takže uvidím, jestli změní názor, až se ožení. Nebo jestli jeho žena bude rozumná a nebude po něm chtít věci, na které se on necítí.
Dřív měly ženy u porodu blízké lidi. Je průšvih dnešní doby, že lidi pořád komunikují a mají tisíce přátel na facebooku, ale nemají nikoho blízkého.
Manžel byl se mnou u obou porodů, ale než se děti narodily, moc užitečný tam nebyl, předem ho tam ještě nepustili (teď už je to možná jiné), na sále jsem ho moc nevnímala, jen možná to vědomí, že tam někde je, ale neměla jsem sílu s ním nijak komunikovat a on se cítil trochu bezmocně.
Naopak úžasná doba byla, jakmile se děti narodily. To nastoupil s foťákem a zdokumentoval mytí, vážení... všechno, co bych jinak já neviděla a bylo vidět, že si to užívá. U syna ho pak vyšoupli pryč, ale u dcery jsme strávili ještě na sále společně několik hodin a bylo to naprosto úžasné.
Každý to má trochu jinak, ale dost se tu ozývá, že u samotného porodu manžel moc platný není a to je možná zrovna ta fáze, co ho děsí.
Takže bych si s ním zkusila o tomhle promluvit, vypadá dost rozumně. On se s tebou otevřeně podělil o své obavy, udělej totéž. Čeho a proč se bojíš, u čeho bys ho opravdu chtěla mít a proč. Nenuť ho a nevyčítej, tím ho jen přinutíš se bránit, když necháš rozhodnutí na něm, myslím, že tím získáš víc. Zkuste najít nějaký přijatelný kompromis. Ty chceš pochopení po něm, měla bys zkusit chápat i jeho. Těhotenství z tebe nedělá nedotknutelnou osobu, které musí všichni vyhovět.
sharon: Psa neznám zas já 
Dula je ženská, která poskytuje podporu v průběhu těhotenství a hlavně u porodu. Není zdravotník (není to porodní asistentka), je tam prostě jako doprovod a psychická podpora, která má zkušenosti a ví, o co jde. Když nechce jít k porodu partner a matka nemá tak blízký vztah s žádnou ženou z rodiny, je to podle mě dobrá volba.
Viz třeba tady: http://duly.cz/dula/dula.htm
Verera: 10:34 Vidis to. Me ani to neprislo divny, neb muj chlap dost casto fyzicky je, ale duchem neni
PEGG: Jenže ten madonin komplex nevzniká z vlastního porodu, ale hlavně kvůli těm bolestem předem. Takže nevím, jestli bych to riskovala. Nechtělo by se mi hledat nového muže, když bych se stávajícím byla spokojená
Vestina zen tu pise, ze by ocenila mit tam oporu v rpvni dobe porodni.
Z toho vidim, jak je kazdy individualni 
My to meli naopak
U prvniho porodu muz na prvni dobu porodni byl, porod skoncil katastrofalne a vubec psychicke nasledky des 
U druheho porodu odjel pomoct mamce s dcerou a malem to nestihl, byl tam az na tu druhou dobu porodni a musim rict, ze byl velice uzitecny. Druhy den ho bolelo cele telo, jak se se mnou pretahoval o stolicku aby se se mnou nezvrhla 
( rodici zeny nejspis maji v tu chvili obrovskou silu nejen uvnitr).
No a kdyz porovnam oba porody zpetne, tak mi byl muz mnohem uzitecnejsi v druhe dobe porodni a prijemnejsi na zaver nez v te prvni dobe 
Ale asi to bylo i tim, ze v prvni dobe tam byly se mnou moc prijemne a mile asistentky, ta jedna az do konce a bylo mi to mozna milejsi nez ten muj chlap, co mi kazdou kontrakci stopoval na hodinkach Ta jedna si se mnou cele odpoledne chodila povidat a pri kontrakcich jen trpelive cekala a nic nestopovala
Co bych resila na tvem míste Sarko mnohem vic, tak vyber porodnice. Sharon sice pise, ze tam nebudes sama, ze je tam personal, ale na to bych nespolehala, ne vzdy se s personalem "zadari"
Viv :o): No vis, me to prislo jako souzeni nekoho za neco, co by pri otroceni vyslo nastejno.
Ze kdyby se to otocilo a mel Sarky muz uvazovat stejne jako ona ted, tak on by mohl rict presne to same: Zvladly to jine samy, tak proc ona ne. Pripada mi,ze je jako zbabelec.
A kdyby ji tohle i rekl, tak by me zajimalo, jesti ona by se neurazila
Mozna kdyz se nad tim Sarko zamyslis, tak pochopis proc se urazil, jak se asi citi
Madonin komplex bych nepodceňovala. Už tu někdo popsal, jak to u citlivého muže může zafungovat. A posílení partnerského vztahu? Tomu snad nikdo při pohledu na statistiku rozvodů nevěří. Mám dojem, že skoro všichni muži jdou k porodu a stejně se polovina manželství rozvádí.
tornado-lou - 8.4.2013 9:53
Je pravda, že rodička je před porodem vlastně sama, personál na ni nemá čas a tam určitě místo pro doprovod je. Ale nenutit manžela být přímo u porodu, pokud se na to necítí. Ona to vyřeší až situace sama. Podrobné plánování porodu je stejně nesmysl, nakonec to může všechno být úplně jinak.
.gif)
Verera: 10:34: 
