Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zajímal by mě váš názor na rodinné vánoční oslavy. Pro mě jsou spojeny s nejbližšími lidmi, doma jsme je vždycky slavili s rodiči a o svátcích jsme pak navštěvovali prarodiče. Ale Štědrý den jsme byli jenom já, brácha, máma a táta.

Ráno jsme s tátou zdobili stromeček, maminka chystala polévku, salát, kapra, k obědu jsme pojedli něco lehkého a šli všichni ven, nejčastěji k blízkému ryníku nakrmit kačenky. Po návratu mamka usmažila kapra, já jsem prostírala, a pak jsme si všichni užili hezký večer s koledami, dárky a samozřejmě i pohádkami v televizi. Všechno bylo vždycky v krásné atmosféře, v klidu.

Teď mě čekají první Vánoce s mým přítelem. Bydlíme spolu od května, hezky jsme si zařídili pronajatý byt a já se začala pomalu chystat na Vánoce. Těšila jsem se, že napeču trochu cukroví, udělám výzdobu, pak stromeček a slavnostní večeři. A že si naše první společné Vánoce užijeme spolu a o svátcích pak postupně navšívíme oboje naše rodiče.

Jenže jsem narazila. Když jsem tuhle představu řekla příteli, prohlásil, že to nemůže svojí mámě udělat, že u nich se na Štědrý večer schází celá širší rodina a je samozřejmé, že tam přijdeme i my. Abyste měli představu. V bytě rodičů mého přítele tedy bude: Matka, otec, oboje prarodiče, přítelova sestra s manželem a čtyřletým synem, tchynina ovdovělá sestra, aby nebyla sama a my dva.

Představa takovéhle sešlosti na Štědrý večer mě děsí. Podle mě to musí být strašný zmatek, jen nachystat kafe pro všechny, jídlo, navíc se to bude odehrávat v klasickém třípokojovém bytě, vůbec si neumím představit, kam si tam všichni posedáme. Jaká může být vánoční atmosféra v takovém chaosu? Navíc i když je to partnerova rodina, viděla jsem je jen párkrát v životě, vnitřně necítím, že bych mezi ně patřila, tenhle pocit možná přijde časem, ale teď to mám takhle. Jestli budu nucená tam jít, tak mi to bude připadat, jako když mi někdo ukradl Vánoce.

Já si je chci užít u nás doma, s naším salátem a kaprem, cukrovím a svítícím stromečkem. Mí rodiče to respektují a těší se, že je na první svátek navštívíme. Nenaléhají, abychom přišli k nim, chápou, že chceme být sami.

Přítel ale na Štědrém večeru v té jejich rodinné sešlosti trvá. Je to prý jejich tradice, kterou dodržují co si pamatuje. A pokud bychom nepřišli, všichni by se smrtelně urazili a okamžitě by věděli, že na vině jsem já a mohlo by se to otočit proti mně.

Co mám dělat? Já tam jít nechci. Už mě napadlo, že tedy strávíme Vánoce každý zvlášt u své rodiny, ale to je přece také postavené na hlavu. Jsme pár, žijeme spolu, já teď navíc čekám miminko, měli bychom fungovat jako rodina a tvořit si vlastní tradice.

Jaký je váš názor na tuhle situaci?